Chybí větší odvaha k nečekaným kombinacím

Rozhovor s Petrem Tschakertem nejen o soutěži Interiér roku

Mezonet 69, NO ARCHITECTS, foto: Studio Flusser

Soutěž Interiér roku každoročně oceňuje osobité interiéry ze soukromého i veřejného sektoru. V různých kategoriích se na prvních příčkách pravidelně objevují jedinečné prostory bytů, restaurací, obchodů, ale i například hotelů a dalších veřejných služeb. Snaha o popularizaci vnitřních prostor by měla motivovat nejen architekty, ale také tuzemské výrobce a designéry, jejichž produktový design značně ovlivňuje konečný vzhled interiéru.

Tento rok se koná již sedmý ročník soutěže a přináší sebou novou kategorii Soukromý interiér – nízkonákladové bydlení. Kategorie by na základě omezeného rozpočtu financí měla vyzdvihnout levné, avšak kvalitní řešení interiéru. Vítězné návrhy bude vybírat multidisciplinární porota v čele s architektem Jiřím Pelclem. Samotné ceny navrhne designér Václav Mlynář ve spolupráci se sklárnou Bomma.

Vyhlášení vítězů na mezinárodním kongresu Living Forum, ale i samotnou soutěž okomentoval její zakladatel a ředitel Institutu bytového designu Petr Tschakert.

Interiér roku sleduje trendy soukromého bydlení, ale i veřejných interiérů. Jaká kategorie Vás osobně baví nejvíce a proč?

To je jako byste se ptala, které dítě má člověk nejraději. Každý ročník soutěže přináší určitá specifika. V jednom se přihlásí řada originálních škol a jeslí, v jiném zase velké množství knihoven a pokaždé je to napínavé čekání na výsledný report za daný rok. V současnosti je například zajímavé sledovat změny v přístupu ke kancelářím, a to s ohledem na minulé dva roky, jimiž jsme si všichni prošli. Nejvíc inspirace občas hledám v soukromých interiérech a v tom se vlastně podobám širšímu vzorku populace, protože jen někdo má příležitost zařizovat školu, ale každý musíme bydlet.

Tento rok přibyla v soutěži kategorie “Soukromý interiér – nízkonákladové bydlení”. Na co všechno se v této kategorii můžeme těšit?

V minulých ročnících se někteří architekti a interiéroví designéři tak trochu ostýchali soutěžit, protože si nebyli jistí, jestli mohou zaujmout vedle výrazně dražších projektů. Pravda je, že není možné použít stejná měřítka na startovací byt a třípatrovou vilu, přestože na obou odvedli autoři excelentní práci. Smysl mělo takové projekty do budoucna rozdělit.

Pokud jsme tedy v předchozích ročnících soutěže zdůrazňovali, že interiér navržený odborníkem dosahuje mnohem vyšší kvality, tak v tomto ročníku dodáváme, že by se za zmíněným odborníkem neměl obávat zajít i člověk, který má výrazně nižší rozpočet. Těšit se tedy můžeme na interiéry, jejichž autoři jsou ochotni a schopni zdolávat překážky finančních limitů a hledají alternativní řešení, ať už koncepční nebo materiálová.

Jaké nejdůležitější aspekty zásadně ovlivňují kvalitu interiéru?

U soukromých interiérů je to určitě dispozice a správně dimenzované úložné prostory. Povědomí o těchto dvou důležitých aspektech se zejména u investorů v poslední době výrazně zlepšilo. Všichni jsme totiž byli okolnostmi přinucení trávit doma víc času než kdykoliv předtím. Chyby se najednou zřetelně vyrýsovaly a lidé si jich začali všímat. Stejně důležitá je volba materiálů. Jeden z porotců soutěže Interiér roku razí heslo „materiálová pravda“ a myslí tím, že je vždy lepší volit v interiéru přírodní materiály než jejich imitace. Například dřevo nevnímáme jen esteticky, ale zejména hapticky a podle seriózní výzkumů dokáže působit i na naši psychiku.

Určitě bych však chtěl zdůraznit ještě jednu nesmírně důležitou věc, která souvisí spíš se soutěží než samotným interiérem, a to je jeho prezentace. Interiér roku není oceněním od jedné skupiny architektů jiné skupině, ale zejména cesta, jak představit kvalitní interiéry širokému publiku, popularizovat je a tím veřejnost inspirovat a motivovat. Do většiny zejména soukromých interiérů se veřejnost nikdy nepodívá, proto je záměrnou součástí hodnocení poroty i schopnost autora odprezentovat a tím popularizovat svou práci. Pokud například autor vytvoří perfektní interiér a pak ho v rámci prezentace vyfotí mobilem, nejspíš potenciál pozitivního vlivu své práce značně podceňuje.

Zaznamenal jste v této době nějaké výrazné opakující se tendence v návrzích architektů?

Dovolte mi spíš poznamenat, jaké tendence postrádám. Pokud bych hovořil o soukromých interiérech, tak mi někdy chybí větší odvaha k nečekaným kombinacím a fúzi stylů, jakou občas vídám u interiérů v Itálii nebo ve Francii. Myslím takový přístup, jaký razí například jedna z našich porotkyň, římská architektka paní Daniela Colli. Nechci tím vůbec nijak zavrhovat minimalistický až téměř puristický přístup k interiérům, protože k některým interiérům vyloženě sluší, a mnozí architekti s ním zacházejí zcela virtuózně. Občas mám však pocit, že se autor bojí kreativně rozmáchnout, aby nebyl osočen, že zbytečně exhibuje.

Interiér roku se netýká pouze bydlení, ale i veřejných interiérů. Jaké veřejné interiéry v Praze rozhodně navštívit?

V předchozích šesti ročnících soutěžila obrovská plejáda veřejných interiérů, které jsou všechny výjimečné a tvoří de facto spolehlivou mapu dobrého vkusu. Z minulého ročníku bych vyzdvihl například Provaznictví na pražském Újezdě architektů Magdaleny Rochové a Radka Jarouška, Bomma Ateliér v pražské Spálené ulici nebo Czechdesign Shop architekta Martina Prokše. Nechci však opomenout ani to velké množství skvěle navržených restaurací, barů a vinoték, které si v posledních dvou letech prošly očistcem a určitě je stojí za to navštívit právě už kvůli skvělému interiéru. Mým oblíbeným místem je dodnes i historicky první absolutní vítěz soutěže Interiér roku Café Záhorský v Eliášově ulici.

Soutěž letos proběhne již po sedmé a postupně se rozrůstá. Jakou máte vizi do budoucna?

Jednu z mnoha našich mnohokrát diskutovaných vizí realizujeme už letos. Kromě výše zmíněné nové kategorie, přibylo totiž také hlasování veřejnosti. Bude probíhat na našich nových webových stránkách spuštěných v druhé polovině března. Jsme vlastně docela napjatí, jak se budou shodovat nebo naopak lišit preference odborné poroty, novinářské poroty a veřejnosti. Vize a plány do dalších let máme sice smělé, ale nemá smysl o nich hovořit, dokud nezískají zcela pevné kontury.

Jak ovlivňuje hodnocení a výsledky soutěže fakt, že se porota neskládá pouze z architektů a designérů?

Skutečnost, že se porota skládá i ze zástupců jiných profesí vizuální kultury, nejen z architektů, je v konceptu soutěže zcela klíčová. Považujeme tvorbu interiéru za multižánrovou, nikoliv jen architektonickou, disciplínu. Například to, co při zasedání poroty adoruje architekt, rozporuje výtvarník a relativizuje designér nebo novinář specializovaný na interiér, případně teoretik. Jde nám o mnohovrstevnatý dialog z různých úhlů pohledu. Diskuze je někdy velmi bouřlivá.

Pokud bych mohl zmínit, co mě na zasedání poroty opravdu vždy zaujme a těší, pak je to dokonalá příprava jejího předsedy pana profesora Jiřího Pelcla (emeritního rektora pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové), který přichází vždy vybaven množstvím listů papíru, na nichž má naprosto detailní poznámky ke každému z interiérů. V dnešní klipovité době je taková pečlivost nesmírně inspirativní a motivující.

Bude v porotě i někdo ze zahraničí?

Pro každý ročník soutěže je porota složena jako mezinárodní. Občas se však do jisté malé míry mění. Kromě již zmíněné římské architektky Daniely Colli bude pro aktuální ročník členkou také španělská interiérová návrhářka Agnés Blanche nebo profesor milánské univerzity Polytechnika Massimo Adario a řada dalších architektů a interiérových designérů z tzv. západní Evropy. Protože je soutěž česko-slovenská, členkou je také už tradičně profesorka Veronika Kotradyová, která vyučuje interiérový design na fakultě architektury bratislavské Slovenské technické univerzity a je zakladatelkou mezinárodní laboratoře, která zkoumá vliv interiéru na lidské zdraví.

Výsledky sedmého ročníku se dozvíme již na konci dubna na kongresu o bydlení, designu a architektuře Living Forum. Jaké je letošní téma kongresu?

Living Forum je v podstatě celodenní festival interiéru složený z mnoha odborných přednášek českých i zahraničních odborníků, architektů a interiérových designérů, který se už tradičně koná v pražském Centru současného umění DOX. Každý ročník se nese ve jménu konkrétního tématu, které nahlíží na interiér z různých úhlů pohledu. Vyhlášení finalistů a vítězů kategorií a absolutního vítěze je pak jeho příjemným a slavnostním vyvrcholením.

Letošní téma je Dialog komfortu s askezí. Nechce tím být řečeno, že správným životním postojem je askeze, ale ani komfort. Jako na každém Living Foru bude spíš hledána míra těchto extrémních poloh. Jistě se shodneme, že komfort v bydlení čtrnáctého století není slučitelný s pojetím komfortu devatenáctého století a dvacáté první století se rozvinulo v pojetí komfortu, který tu a tam neuznává hranice. Co je tedy vlastně askezí v moderním pojetí a co už není ani komfortem, ale rozmařilostí? Na tyto a mnoho dalších podobných otázek bude hledat odpovědi právě Living Forum 2022.

Zaznamenal jste nějaké dopady festivalu na širší veřejnost?

Jistě, proto celou akci přece přes veškerou nepřízeň mnoha okolností děláme. Veřejnost sleduje soutěž nejen na stránkách našich mediálních partnerů, ale také na našich sociálních sítích. Dostáváme mnoho reakcí, dotazů, ale i žádostí o katalog soutěže, který má pochopitelně omezený tištěný náklad. Tisíce zájemců si ho však stahují v elektronické formě pdf. Myslím, že se maximálně snažíme rozvíjet názor a řešit objektivní problém, který zcela pregnantně pojmenovala architektka Eva Jiřičná, když v dubnu roku 2017 doslova řekla: „Architekti by nejraději pracovali jen na domech, protože si myslí, že jsou nejdůležitější, není to ale pravda. Exteriér je sice interiér města, většinu času ale trávíme uvnitř budov a interiér, který nefunguje, náš život ničí mnohem víc než ošklivá fasáda.“ Upřímně s ní souhlasím.


Uzávěrka přihlášek sedmého ročníku soutěže Interiér roku končí v pondělí 28. února 2022.


Další články:

Konverze hotelu Vltavan v Sedlčanech

Knihovna Petra Hájka

Strix Chomutov od Studia Reaktor

Chata pod Bukovou horou

Zdá se, že kvalita české architektury zvýšila svůj plošný standard

Centrála ČSOB v Hradci Králové

Kanceláře Ab InBev od studia Perspektiv

Žižkovský byt podle Barbory Léblové

Nové sídlo Českých přístavů od ADNS

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se

NAHORU