Hlavním požadavkem návrhu rekonstrukce interiéru bytu na pražském Žižkově bylo vytvořit velkorysý obývací prostor a jídelní stůl pro deset osob. Architektka Barbora Léblová se svým týmem se tohoto úkolu ujala a navrhla minimalistický interiér téměř dvě stě metrů čtverečních rozlehlého bytu.
Bytová jednotka se nachází v jedenáctém patře věžového domu, jenž je součástí rezidenčního komplexu vedle parku Parukářka. Díky jeho poloze se z bytu otevírá výhled do zeleně parku, na Žižkovskou věž i Pražský hrad.
Praktická řešení komplikovaného prostoru
Polovinu patra zabírající byt obíhá výtahovou šachtu a většina jeho místností má lichoběžníkový tvar. V prostoru jednotlivých pokojů spojených chodbou najdeme množství nosných pilířů. Architekti se však snažili ke komplikovaným dispozičním možnostem bytu přistoupit pozitivně.
Pro rozšíření hlavní obytné části, posunuli dělící příčky do chodby. Nosné pilíře využili jako praktické úložné prostory, jeden například obložili dýhou a umístili na něj polici z černých kompaktních desek. Další pilíř funguje jako předěl mezi televizí a elektrickým krbem.
Kontrasty
Interiér materiálově charakterizuje světlý dub, který architekti použili jako třívrstvou dřevěnou podlahu s kartáčovaným povrchem a na obkladech zdí a nábytku v dýze italské provenience. Slinutá keramika tvoří povrch kuchyňské pracovní desky a barového pultu. Kombinace černých prvků a dřevěného obkladu se prolíná také v dalších obytných místnostech.
Z výklenku v ložnici vznikl toaletní kout, dětským pokojům s bílým nátěrem dominují autorské kresby tapet zhotovených na míru grafickým studiem Pvnx23. Oba pokoje určené pro děti jsou vybaveny atypickým nábytkem na míru. Zatímco menší pokoj je opatřen palandou, pracovním stolem a knihovnou, ve druhém pokoji najdeme dvě oddělená lůžka a využít jej lze jako pokoj pro hosty.
V dětské koupelně šedou dlažbu doplňuje skleněná mozaika. Dlažby a obklad druhé koupelny jsou řešeny velkoformátovou slinutou keramikou světlého dekoru evokujícího travertin. Koupelně rodičů se sprchovým koutem a vyhřívaným sezením v jednoduché přizdívce dominuje vana na vyvýšeném pódiu s výhledem na Pražský hrad.
Návrh terasy vznikl v rámci spolupráce se studiem zahradní architektury Koukol. Na zemi i zdech jsou dřevoplastová prkna, zeleň je osázena v truhlících a půdopokryvné rostliny doplňují kamenné šlapáky. Podle potřeb daných prostor architekti místnosti osázeli reflektory ve vestavných lištách předního italského výrobce osvětlení. Elektrifikované komponenty je možné díky inteligentnímu systému ovládat na dálku.
Architektonické řešení: Studio Barbora Léblová Interiors & Architecture
Rok realizace: 2020
Hrubá podlahová plocha: 260 m² včetně terasy
Užitná plocha: 187 m² byt, 37 m² terasa
Skoro žádné řešení není ideální, vždy se najdou stránky pozitivní i negativní. Důležité je uvědomit si i ta negativa a vědět, proč jsme se rozhodli právě pro dané řešení a nikoliv pro jiné.
Architektka Barbora Léblová přibližuje realizaci minimalistického bytu, popisuje svůj přístup k interiérům a představuje projekty, na kterých se svým týmem aktuálně pracuje.
Co bylo při rekonstrukci nejnáročnější?
Největším oříškem asi bylo řešení master koupelny, kde bylo v první fázi náročné najít vanu, která by tvarem odpovídala lichoběžníkové dispozici výklenku koupelny, kam jsme se jí rozhodli umístit. Z této dispozice také vyplynuly složité návaznosti hran podhledů a řešení kamenických rohů.
Měla jste možnost do interiéru zvolit také umělecká díla?
Ano, od začátku jsem poměrně jasně viděla, kde má být jaký obraz, nebo skulptura, případně autorská váza. Dlouho jsme s klienty ladili finální výběr. Vzhledem k velikosti jednoho obrazu jsme dokonce plánovali instalaci pomocí jeřábu, což v případě jedenáctého patra nebylo vůbec jednoduché. Na fotkách se ale obrazy nakonec nevyskytují, hlavní roli tu sehrála bronzová brambora od mého oblíbeného Milana Housera. Ostatní artefakty jsou ze studia Qubus od Jakuba Berdycha.
Čím je tento interiér charakteristický?
Jak ovlivnily Vaše zkušenosti z Itálie návrh rekonstrukce?
V Itálii jsem měla možnost setkat se s opravdu velkorysými interiéry řešenými do posledního detailu. Carlo Berarducci, u kterého jsem pracovala, je perfekcionalista a doufám, že jsem část z jeho přístupu implementovala do své práce. Z konkrétních materiálových řešení jsem si z Itálie například donesla způsoby používání velkoformátových obkladů, se kterými pracuji velice často.
Z čeho by si čeští architekti a designéři měli vzít z italského přístupu příklad?
Jak byste popsala Váš přístup k interiérům a práci Vašeho ateliéru?
V řešení interiérů jsem rozhodně spíše minimalista. Prostor pro život v mém provedení je přehledný, uspořádaný a čistý s minimem použitých materiálů. Velice často schovávám úložné prostory do vestavných skříněk a nik tak, aby prakticky splynuly se zdí. Vše musí zároveň výborně fungovat a je promyšlené do posledního milimetru. Značný podíl práce tvoří také rozhovory s klienty. Považuji za podstatné, aby byli klienti srozuměni se všemi aspekty návrhů. Skoro žádné řešení není ideální, vždy se najdou stránky pozitivní i negativní. Důležité je uvědomit si i ta negativa a vědět, proč jsme se rozhodli právě pro dané řešení a nikoliv pro jiné. Zní to možná banálně, ale můžete se takto vyhnout zklamání klientů z nenaplněných očekávání.
Na jakých projektech nyní pracujete?
S novým rokem se nám toho rozběhlo opravdu hodně a práce je velmi pestrá. Řešíme několik rekonstrukcí jak bytů, tak rodinných domů, návrh kanceláří, bistra a v neposlední řadě také rekonstrukci nočního pánského klubu.
Další interiéry:
Kanceláře Parker Hannifin podle YUAR
