V Londýně bychom marně hledali centrální náměstí českých kvalit

Rozhovor s Petrem Kousalem

Absolvent Fakulty stavební na brněnské VUT v roce 2018 zvítězil ve 4. ročníku soutěže Kaplicky Internship se svým návrhem pavilonu pro brněnské výstaviště. Hlavní cenou soutěže byla tříměsíční stáž v londýnském architektonickém studiu Adjaye Associates, kterou Petr Kousal absolvoval a ze stáže pokračoval na plný zaměstnanecký poměr. Ve studiu pracuje dodnes.

Spolupracoval jsem na veřejných stavbách v koncepční a projekční fázi na různých světadílech. Kromě Asie se jednalo i o Evropu, Ameriku, Afriku a Austrálii. Z hlediska typologií jsem se podílel na návrzích kampusů, památníků, galerií, polyfunkčních a kancelářských budov, konkrétně mohu zmínit budovu v londýnském Brixtonu,“ popisuje své zkušenosti z ateliéru mladý architekt. V současnosti se podílí na projektech na Blízkém východě.

Ve většině případů se jedná o rozsáhlé projekty a urbanistické celky, které svým charakterem reagují na tamní kulturu spolu s životními a přírodními podmínkami pro danou oblast,“ dodává Petr Kousal. Blíže o jeho práci i cestě, kterou od soutěže ušel, v rozhovoru.

Určil váš soutěžní návrh projekty, kterým jste se později věnoval v Adjaye Associates?

Komplexní návrh výstaviště, se kterým jsem se do soutěže Kaplicky Internship přihlásil, porotu určitě oslovil. Zejména zástupce ze studia Adjaye Associates, protože ateliér pracuje na velkém množství tvorby masterplánů a velkých urbanistických celků, ale také navrhuje menší projekty až po produkční design. Vzhledem k tomu, že pracuji ve všech zmíněných měřítkách, nemyslím si, že návrh výstaviště určil projekty, kterým jsem se pak věnoval. Rozhodně však přispěl k úspěchu v soutěži.

Jaký byl první projekt, na němž jste v ateliéru začal pracovat?

Úplně první byl návrh hotelu a kancelářské budovy v africké Ghaně. V návrhu jsme využili lokální materiály spolu s otiskem historických precedentů tamní kultury, které jsme ale transformovali do soudobých architektonických forem.

Na jakém projektu na Blízkém východě nyní pracujete?

Měl jsem možnost podílet se na náboženském komplexu Abrahamic Family House v Abu Dhabi. Jedná se o soubor tří náboženských prostor – mešity, synagogy a kostela. Součástí komplexu je i kulturní centrum, které bude povznášet a vzdělávat návštěvníky, ale zejména propagovat hodnoty vzájemného respektu a mírového soužití. Projekt se nyní dokončuje a měl by se otevřít pro širokou veřejnost v letošním roce.

Jak probíhá spolupráce na projektech se zakladatelem Davidem Adjayem?

David Adjaye je člověk, který má rád o všem přehled. S dílčími výsledky tvorby se seznamuje osobně, přímo v kanceláři. Pravidelně se diskutuje nad vytištěnými plány, do kterých nejraději skicuje v daný okamžik přímo své myšlenky. Individuální konzultace mohou nastat nejen s vedoucím a členy týmu, ale také s Davidem. Je potom fajn od takového člověka slyšet: „I love it!“ Nabije vás to do další práce.

Navíc je skvělé, že můžete přicházet s vlastními nápady a zároveň se projekt snažit posunout a ověřit si, zda nad návrhem přemýšlíte správně. Nesmírně si cením toho, že můžu maximálně využít svou kreativitu a vedoucí mým nápadům skutečně naslouchají. Berou mě zde zkrátka vážně, a to mě těší.

Jak se vám daří následovat Davidovu vizi?

Architektonické studio má velmi specifický architektonický styl. V návrzích se inspiruje a také mísí různé kulturní precedenty zejména z hlubší minulosti, současně přispívá k evoluci řemesla a snaží se povznášet a vzdělávat lidi po celém světě. U každého zadání se čerpá z historie. Otisk historických kultur bývá často propsán do návrhů, avšak převádíme jej do soudobých forem. Studio je známo tím, že kombinuje různé materiály a textury v až řemeslně obráběné formě. Jedná se o architektonický jazyk, který se v rámci tvarů, materiálů a technologií stále vyvíjí.

Ateliér navrhuje také luxusní mrakodrapy nebo nákupní centra. Jak se do nich promítá rovnostářský systém, který Adjaye prosazuje?

Koncepci nákupního centra Whitechapel jsme obohatili o volnočasové prostory a vzdělávací zařízení, které zlepšují přístup k široké škále informací pro tamní komunitu a současně pro ostatní návštěvníky centra, jež mohou dané prostory využít. V rámci rezidenční věže 130 William obsazují první patra obchody a další občanská vybavenost. Dále jsme zpřístupnili střechu tamní komunitě, aby všichni měli rovnocenný přistup k těm nejlepším výhledům.

U veřejných staveb bývá problematické jejich financování. Jak může architekt přispět k diskuzi o jejich významu?

Záleží, o jakou veřejnou zakázku se jedná. Obecně by se kromě propagování kladného dopadu na blízké okolí, životní prostředí a obyvatele měla vést veřejná diskuze. Člověk se nezavděčí všem, vždy se najde odpůrce z řad fyzických osob nebo vysoko postavených lidí, ovšem pokud má návrh velký přínos zejména pro obyvatele, jeho financování by se mělo podpořit.

Jak s odstupem vnímáte českou architekturu a její vývoj?

Když bych se měl zabývat vývojem měst od druhé poloviny minulého století, tak jsme byli obdarováni mnoha veřejnými budovami. Na české scéně Nová scéna Národního divadla. Jména Karel Prager, dále Brychtová s manželem Libenským, umělci světového formátu. Na slovenské scéně například Vladimír Dědeček nebo československá ambasáda v Londýně od Jana Bočana. To byly budovy, které se staly ikonou, i když až po několika desetiletích od jejich dokončení. Momentálně se významná veřejná divadla, knihovny, galerie, muzea, památníky ani kostely moc nestaví a pokud ano, jsou spojeny s volebním podtextem.

Jakým směrem by se tedy měla ubírat?

V současné době se do popředí více dostává otázka bydlení a staví se zejména rezidenční komplexy a kancelářské budovy. V rámci měst by se měl ve spolupráci s osvícenými investory naplno využít potenciál brownfieldů v blízkosti centra a v souladu s územním plánem zahušťovat daná území. Pokud bychom v centrech měst stavěli o něco vyšší a užší budovy, tak bychom měli v bytech více přirozeného osvětlení. Tím pádem bychom méně zastavovali území a na metr čtvereční jsme schopni více zahustit území obyvateli, jež by měli v ideálním případě kratší cestu do práce a mohli plně využívat již ikonické veřejné budovy, veškeré služby a městskou atmosféru v rámci center.

Rozhodně bychom se neměli vydávat směrem rozrůstání města do okolí, stavět další linky metra, budovat další a další infrastrukturu a následně ji zatěžovat. Takováto města jsou velmi nákladná na provoz a přestávají fungovat.

Jsou nějaká specifika Česka a konkrétně Brna, která vám v Londýně chybí, co se týče urbanismu a architektury?

České „Silicon Valley“ se za poslední dekádu stalo velmi kosmopolitním městem. Když jde v Brně člověk přes den po ulici v centru města, může si trochu připadat jako v londýnské metropoli, co se atmosféry a lidí týče. Avšak Brno je stále městem, které přes noc spí, Londýn nikoli. V rámci urbanismu a architektury má každé město něco do sebe. Nicméně v Londýně bychom podle mého názoru marně hledali centrální náměstí, které by mělo české kvality, charakter a aktivní parter, který přitahuje, udržuje koncentraci lidí a vybízí ke shromažďování a pořádání různých akcí.

Máte ambice v budoucnu založit svůj vlastní ateliér?

Smysl by to dávalo, když se chce člověk posunout opět o něco dál. Získal jsem nepřeberné množství zkušeností, které už mi nikdo nevezme, a v budoucnu bych je na vlastních projektech a v rámci řízení firmy určitě rád využil. Je to jedna z variant, která mě láká i například s partou dalších lidí, kde každý bude zaměřený na odlišné činnosti a bude do práce vkládat stejnou energii tak, jak ji vkládám já.

Dalším světovým ateliérem, v němž bude moci vítěz osmého ročníku získávat zkušenosti, je ateliér Foster + Partners. Co má budoucí stážista čekat a na co se má připravit?

Foster + Partners je jedno z největších studií v Londýně o více než tisícovce zaměstnancích pracujících na nespočtu projektů. Snažil bych se vytvořit si dobré kontakty s lidmi, se kterými bude stážista spolupracovat, a úzce pracovat s vedoucím projektu, získávat jeho zkušenosti a snažit se růst každý den v pracovní činnosti, ale zároveň si během tříměsíční stáže užít Londýn jako takový.

KAPLICKY INTERNSHIP

Soutěž Kaplicky Internship organizuje nadace Bakala Foundation ve spolupráci s Design Museum v Londýně a Nadačním fondem Kaplicky Centre od roku 2015. Zúčastnit se mohou studenti v posledních ročnících architektonických oborů českých vysokých škol i čerství absolventi, do soutěže mohou přihlásit svou bakalářskou či diplomovou práci na volné téma.

Aktuálně jsou otevřené přihlášky do 8. ročníku soutěže, jehož vítěz získá tříměsíční placenou stáž včetně pokrytí nákladů se stáží spojených v prestižním britském studiu Foster + Partners. Přihlášky je možno posílat do 20. 7. 2022 prostřednictvím webu Přehlídky diplomových prací ČKA – diplom.ky.

Čtěte také:

Důležité je dokázat komunikovat vlastní koncept


Další rozhovory:

Musíme být těmi, kteří věří v pozitivní budoucnost

Byl bych velmi průměrný architekt

Kaplicky Internship 2020 vyhrál hangár pro vzducholoď

Není malých zadání

Architektura větší než tělo, menší než rodinný dům

Brno se bude za deset let rozvíjet ve velkém tempu

Moje role v BIG zapadá do celkové mozaiky

Interiér musí ladit jako orchestr

Design by měl začít otázkou, ne tvrzením

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se

NAHORU