Musíme být těmi, kteří věří v pozitivní budoucnost

Rozhovor s architektkou Alicí Dietsch

Kaplicky intership
Foto: Ondřej Besperát (Bakala Foundation)

Alice Dietsch působí jako architektka ve studiu AL_A (Amanda Levete Architects), kde od roku 2012 zastává také pozici ředitelky. Prestižní britské architektonické studio je místem, kde stráví svou tříměsíční stáž Valerie Heyworth, nová vítězka soutěže Kaplicky Internship. Na slavnostním vyhlášení vítězů soutěže Alice Dietsch představila svůj ateliér a projekty, na kterých se v rámci něj podílela. V rozhovoru nám odpovídala na otázky o své architektonické praxi a projektech v Londýně nebo v Asii.

Po studiu architektury v Paříži, nastoupila jako architektka v pařížském ateliéru Marc Mimram Architecture. Své další zkušenosti získávala po boku Jana Kaplického a Amandy Levete v londýnském ateliéru Future Systems. Od roku 2006 pracuje Alice Dietsch v ateliéru AL_A, kde jako vedoucí architektka měla na starost projekt Victoria a Albert muzea. Se svým týmem pro muzeum navrhla nový vchod, galerii a nádvoří. Kromě toho vedla také stavbu obchodního centra s hotelovou věží Central Embassy v Bangkoku.

Co vás přivedlo k architektuře?

Moc si to nepamatuji, myslím, že to byla trochu náhoda. Vždy jsem se zajímala o kulturu, umění a hudbu. Bylo to tedy něco přirozeného, ale nikdo z rodiny se architekturou nezabýval. V architektuře se člověk může bavit o politice, designu, barvách, životním prostředí, sociálních problémech… Je to komplexní obor a to mě na tom baví nejvíce.

Jaký byl první projekt, na kterém jste pracovala v ateliéru Marc Mimram Architecture?

Byl to most v čínském městě Tianjin. Bylo to velmi vzrušující období, protože se Čína rychle měnila. Tvořili jsme část infrastruktury, která měla sloužit veřejnosti. Takže to nebyl jen most, ale místo s parkem, které mohou lidé navštěvovat.

Jaké největší výzvy vás za 15 let působení ve studiu Amandy Levete potkaly?

Myslím, že největší výzvou i odměnou byla práce na Victoria & Albert muzeu. Byla to pro mě velká příležitost, ale také odpovědnost. Projekt Central Embassy v Bangkoku mne také velmi bavil, především možnost poznávat místní kulturu.

Jak dlouho novou kulturu poznáváte než začnete navrhovat?

Celý život. (smích) O navrhování v místních podmínkách a globálně můžeme vést dlouhé debaty. U každého projektu se snažíme ponořit se do světa našeho klienta nebo zadavatele projektu, to platí stejně pro projekty jak v Asii, tak v Bruselu. Proces je vždy stejný.

Na čem nyní pracujete?

Dokončili jsme dostavbu dvou nových budov v centru historického areálu Wadham College v Oxfordu a stavbu centra pro Maggie’s – charitativní organizaci poskytující podporu a informace týkající se rakoviny. A společně s kanadskou energetickou firmou General Fusion pracujeme na stavbě budovy závodu, kde bude umístěn prototyp prvního magnetizovaného fúzního zařízení.

Podle čeho se pozná dobrý architekt?

Je velmi důležité být zapálený. Například během finálových prezentací v soutěži Kaplicky Internship mě vždy oslovilo, když bylo zjevné, že to prezentujícího baví. To je určitě dobrý začátek. Architektura zahrnuje mnoho oblastí, vítězný projekt zohledňoval sociální podmínky, klima, městský prostor i politiku. Některé projekty pak byly abstraktnější. Architekt by však měl umět své vize zhmotnit a dostat do reálného světa.

Znala jste Jana Kaplického?

Jana jsem poznala, když jsem začala pracovat ve Future Systems. Neměla jsem tu možnost s ním úzce pracovat, ale velmi mě ovlivnila jeho práce a přítomnost, která měla vliv na mojí kariéru a mé představy o architektuře.

Jaký projekt byste jako studentka do soutěže Kaplicky Internship přihlásila vy?

Přihlásila bych projekt, na kterém jsem pracovala se svou kamarádkou. Náš projekt byl reakcí na urbanistický rozvoj. Vytvořili jsme obrovský pěnový model, kde bylo hodně veřejných ploch, zelených střech a zahrnoval mnoho témat, která jsou relevantní i dnes. Je to jediný model, který mám dodnes schovaný u svých rodičů ve Štrasburku.

Jak byste popsala studio AL_A? Co zde může vítězka očekávat?

Myslím, že se bude dobře bavit. Pravděpodobně bude mít hodně práce. Atmosféra ateliéru je hodně rodinná, ale zároveň bereme naši práci vážně, jsme zapálení a nároční. Všichni tvrdě pracujeme, trávíme v práci více času než doma a děláme si legraci z toho, že vídáme své kolegy častěji než své partnery. Je ale velmi důležité, že to každého baví. Na projektech pracujeme společně, jsme otevření, navzájem si nasloucháme, věci společně testujeme a objevujeme.

Co byste vzkázala sama sobě jako začínající architektce?

Abych byla zvědavá. I po dvaceti letech je zvídavost to nejdůležitější. Být zvídavý, poznávat místa, lidi a svět.

Jaké jsou výzvy, kterým architekti dnes čelí?

Jak jsem zmiňovala dříve, architektura se týká mnoha oblastí, a proto čelí stejným výzvám jako společnost obecně a každý člověk denně. Ať už je to klima, robotika nebo umělá inteligence. Musíme být těmi, kteří věří v pozitivní výsledky a pozitivní budoucnost. Měli bychom si být vědomi změn, které nastávají a správně je dále směřovat. Projekty by měly pokračovat v překračování hranic, měly by být inovativní a přicházet s technickými řešeními, která jsou v souladu s životním prostředí. Stavebnictví je zdrojem uhlíkových emisí a řešením je materiály recyklovat a méně bourat.

Jak vnímáte českou architektonickou scénu?

Znám například studio Chybik+Kristof, kteří nenavrhují jen stavby, ale záležím jim také na sociálním kontextu. Velmi se mi líbí jejich projekt rekonstrukce autobusového nádraží. Zcela zde přeměnili existující strukturu. Je to skvělý příklad projektu, který zohledňuje životní prostředí, společnost a jde tak pozitivním směrem. Ukazují také zapálení pro svou práci. Bojují zde za zachování staré budovy, aby ukázali, že opět může být místem, které mají lidé rádi.

Přečtěte si také rozhovor s Valerií Heyworth, vítězkou letošního ročníku Kaplicky Internship.

Důležité je dokázat komunikovat vlastní koncept


Další rozhovory:

Důležité je dokázat komunikovat vlastní koncept

Kaplicky Internship 2020 vyhrál hangár pro vzducholoď

Jsme architekti, kteří stojí nohama na zemi

Mám rád architekturu ve všech jejích polohách

Architektuře se věnuji spíše jako “laické očko”

Není malých zadání

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se

NAHORU