Moje role v BIG zapadá do celkové mozaiky

Rozhovor s Janem Magasanikem

Foto: Jan Malý

Narodil se v Ústí nad Labem, studoval architekturu na Technické univerzitě v Liberci a po stážích v českých ateliérech nastoupil do dánského ateliéru Bjarke Ingels Group. „V roce 2006 se v Praze konala velká mezinárodní soutěž na Národní knihovnu. Věděl jsem, že Bjarke se podílel na návrhu nejlepší knihovny své doby – Seattle Public Library – a doufal jsem, že se se svým novým ateliérem bude chtít o projekt v Praze ucházet. Pokusil jsem se tedy tenkrát využít situace a do BIG se přihlásil,“ vypráví Jan Magasanik.

V Dánsku pracuje téměř šestnáct let, v rámci ateliéru se podílel na projektech rozmanitých charakterů, typologií a velikostí na různých místech. „Měl jsem štěstí a příležitost pracovat na ohromném a pestrém výběru projektů. Na BIG kontě mám kolem 70 projektů ve 28 zemích světa. Z celkového počtu přibližně 30 kulturních projektů, z toho 9 muzeí, 5 koncertních sálů, 3 knihovny a 4 výstavy, pak asi 15 bytových a 15 kancelářských projektů, 3 urbanistické a další, třeba sportovní, vzdělávací nebo dopravní,“ vyjmenovává.

„Česká architektura je skromná a má vysoký standard kvality provedení,“ popisuje Jan Magasanik názor na českou architekturu, s nímž se setkal v zahraničí. Ateliéru BIG patří vítězný návrh mezinárodní soutěže na podobu Vltavské filharmonie, kterou architekt společně se svými kolegy představil na květnovém vyhlášení výsledků v Centru architektury a městského plánování.

Vltavská filharmonie s dánským rukopisem

Pokud bychom vynechali váš návrh, pro jaký ze soutěžních návrhů Vltavské filharmonie byste hlasoval vy?

Sled posledních dnů byl tak hektický a bláznivý, že jsem prozatím neměl čas ostatní návrhy dostatečně prostudovat. Nicméně pokud bych mohl, prosazoval bych návrh, který rozšíří městskou krajinu, ve které bude samotný dům zakomponovaný. Takový návrh, který spojí rozdělenou čtvrt, poskytne přístup k řece a nebude sloužit pouze pro milovníky hudby, ale i pro obyvatele celého okolí. Zkrátka takový návrh, který maximálně naplní zadání a požadavek organizátora soutěže. Zadání bylo velmi pečlivě připravené. Takto komplexně a kvalitně, jasně a srozumitelně formulované zadání jsem doposud nezažil, všem doporučuji si ho přečíst, je to veřejně dostupný dokument.

Mohl byste popsat proces vzniku vašeho návrhu?

Proces vzniku návrhu v BIG se možná trochu liší od většiny jiných ateliérů. Projekty u nás vznikají přirozeným a postupným vývojem myšlenky. Občas pracujeme na paralelních vývojových verzích v různých směrech, ale v tomto případě, od momentu, kdy jsme měli kompletní tým, jsme pracovali na jedné variantě, kterou jsme postupně vyvíjeli.

Možná můžu poodhalit, že jsme soutěžní dobu rozdělili zhruba na dvě části. První polovinu soutěžního času zabralo týmu strávit zadání, veškeré místní, historické a kulturní souvislosti, analýzy místa, program budovy a tak dále. Na základě této do hloubky zpracované přípravy se pak celý tým mohl ve druhé fázi návrhu soustředit čistě na vlastní návrh koncertního domu. Celý proces byla rychlá několikatýdenní jízda obrovského, téměř symfonického charakteru, neustálých jednání a rozvíjení projektu se všemi spolupracovníky a specialisty z různých koutů země.

Jaká část návrhu byla pro váš tým nejproblematičtější?

Ze všech potenciálních možných míst v celé České republice je toto místo pro stavbu filharmonie technicky nejkomplikovanější a nejnáročnější. Zároveň jsou ale všechny technické překážky místa ohromnou architektonickou i uživatelskou příležitostí. I když například metro, železnice nebo tramvaj jsou pro koncertní sál technicky nepřátelské faktory. Pro přístup do filharmonie je zároveň ideální příjezd metrem nebo tramvají, snadná dostupnost vlakem z celé republiky nebo přístup od řeky, která zase technicky skýtá povodňové riziko. My té šanci pro místo rozumíme jako obrovské příležitosti pro proměnu transportního území nikoho na kus města, který propojí lidi, město a řeku nebo staré s novým.

Okolí filharmonie je méně zelené než u jiných návrhů. Čím to je?

Koncept pro filharmonii vychází z příběhu symfonické básně Vltava. Veřejný prostor bude jistě citovat a připomínat krajiny, kterou řeka cestou do Prahy protéká.

Téma modro-zelené infrastruktury je v BIG naprosto samozřejmým tématem. Představa městské krajiny 21. století už dávno nespočívá v obrazech veřejných ploch zalitých betonem a asfaltem. Krajinářští architekti jsou nedílnou součástí BIG a veřejné prostory kolem Vltavské filharmonie budou demonstrovat českou krajinu i městský život 21. století. Vzniknou zde náměstí a veřejné prostory, které budou zadržovat dešťovou vodu, budou obsahovat vodní prvek, budou zelené a budou v nich růst stromy.

Jak jste přistupovali k energetické náročnosti budovy?

Téma trvalé udržitelnosti je součástí hlavní agendy kanceláře BIG od svého počátku. Je to mnohovrstevnaté komplexní téma, které vždy nabízí několik úhlů pohledu. Za prvé je nutno zmínit, že už fakt, že za velkým symfonickým zážitkem nemusíte letět letadlem do Hamburku, Kodaně nebo New Yorku, ale stačí přijet veřejnou hromadnou dopravou, je k životnímu prostředí uvážlivě šetrné řešení. Pak jsou to použité materiály a procesy na stavbě. Z tohoto pohledu v této fázi soutěžního návrhu předkládáme řešení s maximalizovaným použitím materiálů, které jsou šetrné k přírodě. A za třetí samotný provoz budovy preferuje řešení minimalizované závislosti na vnějších zdrojích.

Může se stát, že ateliér, jeho renomé a vzhled stavby předčí její samotnou funkci?

Stát se to asi může, ale podívejte se například na projekt Lego-domu od BIG v dánském Billundu. Ten dům není slavný, protože je od Bjarkeho Ingelse, ale protože je to nejlepší indoorové i outdoorové hřiště na světě. Je to oslava malinké lego kostky a všeho, co je možné z ní vyrobit. Je to místo, kde si vytvoříte báječné rodinné zážitky, a kdo dům navrhl, není vůbec důležité. V případě Lego-domu forma sleduje funkci, po vzoru slavného výroku architekta Louis Sullivana. Projekty BIG nikdy nejsou pouze náhodnou formou šokující vzhledem, ale vždy vychází z nějakého racionálního důvodu. Stejně tak to je s Vltavskou filharmonií: její forma, tvar a vzhled vychází ze své funkce a příležitosti místa.

Jak vás při navrhování ovlivnil český původ?

Národnostní rozmanitost a diverzita obecně je elementární podstata BIG. Každý člověk je naprostý originál a díky rozdílnému místu, odkud pocházíme, každý vnáší do diskuse osobité postřehy a nápady. Bjarke detailněji popisuje proces vzniku projektů ateliéru v první knize z trilogie knih BIG, která se jmenuje Yes Is More. Ten kreativní proces je podobný procesům přirozeného výběru Darwinovy evoluční teorie. Pestrost a diverzita jsou podstatné pro přirozenost přírody, zdraví jednotlivců, ale i život měst. Moje osobní role v BIG nijak nevyniká a pouze zapadá do celkové mozaiky BIG.

Při návrhu jsme poslouchali českou hudbu, vycházeli jsme z ní a vychází z ní i návrh, který českou hudbu oslavuje. Kromě spousty jiných faktorů jsme se také soustředili na českou krajinu nebo historický kontext, z nich návrh také vychází a respektuje je. Jsou to malé kulturní detaily nebo nuance, na které může člověk z daného místa upozornit. Detail je pro BIG vždy důležitý stejně jako celek.

Je právě odlišná země původu ateliéru navrhujícího Vltavskou filharmonii jeho předností?

Skandinávská kultura a přístup skandinávského designu jsou v českém prostředí dlouhodobě pozitivně přijímané. Přestože Skandinávie s Českem nesousedí, máme toho hodně společného: podobný styl humoru, sociální společnost nebo vztah k k přírodě. Vezměte si například Ještěd od Karla Hubáčka, ty principy spojení návrhu a designu s krajinou jsou se severským designem stejné.

Uplynulo patnáct let od vítězství Jana Kaplického v soutěži na Národní knihovnu. Proč myslíte, že právě projekt Vltavské filharmonie bude realizován?

Doufám v to. Když jsme před patnácti lety v BIG dělali na soutěži na Národní knihovnu v Praze, měl jsem pocit, že Bjarke už tenkrát cítí, že jsme pro projekt velkého kulturního charakteru v Praze předurčeni. My jsme těch patnáct let nezaháleli, tvrdě jsme se prací na jiných projektech učili a dospěli. Jsme na tak velký a důležitý projekt kulturního charakteru připraveni.

Soutěž na Národní knihovnu dopadla katastrofálně pro všechny. Ze soutěže nevzešel žádný vítěz, byla to prohra pro každého. Myslím si, že si to všichni uvědomují a mám pocit, že nikdo nechce, aby se podobné fiasko znovu opakovalo. Praha má své nikdy nerealizované projekty a tady na Vltavské se nabízí šance ukázat světu, že umíme postavit i velký projekt významného charakteru. Jsem přesvědčený, že v BIG uděláme vše proto, aby v Praze vznikla velkolepá, moderní a pulsující stavba, která umístí Prahu na mapu nejprogresivnějších měst světa vedle takových, jako je například New York nebo Paříž, které se také neustále musí „znovu-vynalézat“ a „znovu-nacházet“, inovovat a přizpůsobovat novým stoletím a požadavkům nového typu (městského) života.

Jaké jsou podle vás symboly moderní české architektury?

Pokud máte na mysli mé oblíbené domy reprezentující současnou architekturu v Praze (a které nebyly v posledních letech zbourané), nebo domy které doporučuji navštívit zahraničním architektům, tak mé top tři tipy jsou vždy: tunel v Jelením příkopě, Nová scéna Národního divadla a Obchodní dům Kotva.

Navrhl jste dánský národní pavilon na EXPU 2010. Jak vznikal?

S jasným námětem pro Dánský Expo pavilon přisel Bjarke už první den, kdy jsme se začali zabývat soutěžním návrhem. Přišel s nápadem, že nesmíme navrhnout dům, ale výstavu, že součástí té výstavy by měla být Malá mořská víla, vodní lázně a kodaňská městská kola. S tou myšlenkou jsme si pak dál hráli a společně rozvíjeli koncept.

Vyslali jsme na světovou výstavu v Šanghaji s tématem „Lepší město, lepší život“ příklad dánské městské kultury. Smotali jsme kodaňskou ulici do nekonečné smyčky, návštěvník mohl zhlédnout celou výstavu na kole a vykoupat se uprostřed pavilonu podobně jako v kodaňském přístavu. Dánsko do Šanghaje vyslalo reprezentovat skandinávský přístup k návrhům města s ekologickými principy pro 21. století a Bjarke pro to je ideální ambasador.

Na čem nyní v rámci BIG pracujete? Jaké jsou vaše další plány?

Po soutěži na Filharmonii jsem pomáhal kolegům na soutěžích na kancelářském komplexu v Belgii nebo sídle firmy v Soulu. Nyní děláme s kolegy na projektu Muzea umění v Číně. Co se tyká plánů, žádné dlouhodobější momentálně nemám, rád bych se dál podílel na projektu filharmonie v Praze a vše další je až moc v budoucnu.


Další rozhovory:

Nejdůležitější je pro mne kvalita, originalita a styl

Interiér musí ladit jako orchestr

V budoucnu se budeme ve virtuálním světě pohybovat všichni

Volil jsem mezi malbou a řeznictvím

Design by měl začít otázkou, ne tvrzením

Dřevěné rámy představují demokracii ve stavebnictví

Architekti kanceláří: Studio Perspektiv

Vrtiška & Žák: Lidé za námi nechodí, aby dostali průměr

Na lávky se klade mnoho často protichůdných požadavků

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se
NAHORU