Filmová producentka a režisérka Hana Třeštíková působí na radnici Prahy 7 od roku 2014, v roce 2018 se stala radní pro hlavní město Praha. K politice se dostala takzvaně zdola: pořádala komunitní aktivity jako sousedský brunch nebo knižní bazar, následně kandidovala za místní politické uskupení Praha 7 sobě. Ze své pozice má na starost kulturu, památkovou péči, výstavnictví a cestovní ruch.
Landscape festival
Po celé léto až do 2. října v Praze probíhá Landscape festival, který se snaží zviditelnit práci krajinářských architektů a upozornit na význam umění ve veřejném prostoru. Tento festival mimo jiné podporuje také hlavní město Praha, jehož je Hana Třeštíková radní.
Jaká je vaše role v rámci Landscape festivalu? Jak dosáhnout toho, aby se umění stalo nedílnou a trvalou součástí městského prostoru?
Myslím, že už se stalo. V rámci programu Umění pro město se realizovalo mnoho uměleckých intervencí, jak dočasných, tak stálých, a chystají se další. Festivaly jako je Landscape či m³ hlavní město podporuje nejen finančně, ale i přímou spoluprací s Umění pro město GHMP.
Praha stále zaostává v kultivaci veřejného prostoru. Co by se mělo změnit?
Je potřeba změnit mindset lidí, kteří nepovažují veřejný prostor za cenný.
Studio U / U proměnilo Vltavskou v přívětivé městské hřiště. Projekt jste koordinovala. Co radíte ostatním politikům?
Vltavská není projektem U / U, ale společnou prací Prahy 7 a lidí z Re_place. Chtěli jsme v Praze 7 změnit místo, kterému se všichni vyhýbali, protože se báli. Uspořádali jsme soutěž a Re_place se přihlásili s nápadem na městské sportoviště. Radnice by měly myslet mimo zaběhnutá schémata. Mnoho lidí považovalo podchody za navždy ztracené, já se ale řídím poučkou, že co si člověk může představit, to se může stát. A pak je samozřejmě důležitý výběr partnerů. Je třeba, aby si politik nechal poradit od lidí, kteří věci rozumí.
Máte v hlavě další místa, která by se dala přeměnit ze zanedbaných zón v živý prostor?
V Praze je takových hluchých míst spousta. Změna se neobejde bez zapojení místních městských částí. Ve spolupráci s městskými firmami jako je Technická správa komunikací a Dopravní podnik hlavního města Prahy mapujeme místa v majetku města, která se dají tunit. Výsledkem jsou třeba muraly, které realizujeme v rámci projektu Umění pro město.
Velkou část ploch poskytl právě Dopravní podnik, s TSK vyhlásila Galerie hlavního města Prahy speciální výzvu na muraly v podchodech. Vedle toho vznikla ve spolupráci s DPP i Galerie Vltavská, kde se každé tři měsíce střídají různé výstavní projekty pod širým nebem. Umění pro město spolupracuje také s Institutem plánování a rozvoje. Díky tomu se letos uskutečnil třeba festival Letní slunovrat, který oživil uměleckými díly a performance prostor pod Radotínským mostem.
Co si myslíte, že je největší brzda ke vzniku úspěšných projektů ve veřejném prostoru?
Největší brzdou jsou politici a úředníci. Kde není vůle, tam není prostor pro změnu. Podporujeme komunitní akce, protože si uvědomujeme, že kde fungují, tam se lidem dobře žije. Společně s KREPem (Kreativní Praha – zapsaný ústav hlavního města Prahy) jsme letos představili Manuál pro pořádání kulturních akcí ve veřejném prostoru. Dali jsme přehledně dohromady, jak si zažádat o zábor, co je potřeba kde vyřídit nebo jaké požadavky má konkrétní městská část, aby kdokoli mohl snadno uspořádat sousedskou nebo kulturní akci ve veřejném prostoru.
S KREPem jsme také připravili Kulturní kompas, v pilotních projektech jsme spolupracovali s vybranými městskými částmi a pomáhali jim rozjet podporu místní kultury zespoda. Pomáháme s metodikou a ukázkami dobré praxe, jak mohou samosprávy podpořit pořadatele kulturních komunitních akcí nejen finančně, ale třeba materiálně, půjčením zázemí nebo i jinak.
Na Petřinách vzniká nová knihovna. Kdo za celým nápadem stojí?
Jde o projekt ředitele knihovny Tomáše Řeháka, který na něm začal pracovat před jedenácti lety, krátce poté, co proběhla mezinárodní architektonická soutěž na stavbu nové budovy pro Národní knihovnu. Ve stínu kauzy Kaplického blobu se spojení „knihovna“ a „architektonická soutěž“ stalo tak toxickým, že vedení knihovny do soutěže nešlo.
Knihovna začala na projektu spolupracovat s architektem Jiřím Zavadilem, autorem rekonstrukce Ústřední knihovny na Mariánském náměstí. Jeho návrh se ale nelíbil Praze 6 a ta nabídla své architekty – ateliér MONOM. Výsledná podoba budoucí knihovny je výsledkem spolupráce mezi panem Zavadilem a studiem MONOM. A prvního července jsme konečně zahájili stavbu.
Daří se městu pořádat architektonické soutěže?
Praha 7 má za sebou úspěšnou soutěž na budovu nové radnice nebo rekonstrukci vodárenské věže na Letné. Oba projekty získaly řadu ocenění. Letos jsme na sedmičce také zrealizovali mezinárodní otevřenou architektonickou soutěž na budovu nové základní školy, kterou tu podle vítězného návrhu po sto letech postavíme. Takže ano, v případě sedmé městské části považuji spolupráci s architekty za dostatečnou.
Na magistrátní úrovni to dlouho nebylo zvykem, ale i to měníme. Kolega Pavel Vyhnánek, který má na starosti Holešovickou tržnici nebo Výstaviště, uspořádal mezinárodní architektonickou soutěž na úpravu veřejných prostranství. Další soutěže proběhly na centrum pro seniory, nové sídlo pražské záchranky nebo úpravu části ďáblického hřbitova. Velkou věcí byla mezinárodní urbanistická soutěž na budoucí podobu území Florence: bylo potřeba usadit k jednomu stolu zástupce města, developery a Správu železnic, aby se shodli na postupu.
Myslíte si, že Praha obecně dostatečně spolupracuje s architekty a urbanisty?
Co se veřejného prostoru týče, město s architekty spolupracuje například v rámci programu Umění pro město prostřednictvím umisťování trvalých děl do veřejného prostoru. Tento program byl vytvořen v úzké spolupráci s Institutem plánování a rozvoje, který má důležitou konzultační, ale i iniciační roli.
Spolupráce soukromé a veřejné sféry bývá efektivní, ale ne častá. Máte s ní zkušenosti?
V organizování soutěží jsme úspěšní a soukromí developeři žádají město o spolupráci při soutěžích, i když se jedná o jejich soukromé pozemky – tento týden proběhne první kolo na dostavbu Vítězného náměstí. A největším projektem je Vltavská filharmonie. Ta se bez spolupráce s architekty a urbanisty absolutně neobejde.
Má Praha nastavená pravidla spolupráce s developery? Daří se ovlivnit, co v městském prostoru postaví?
Kolega Petr Zeman a tým Petra Hlaváčka vytvořili jasná pravidla, jak se soukromí investoři mají podílet na rozvoji lokality, v níž staví. Ať už se jedná o spolufinancování tramvajových tratí či městské zeleně, nebo městu budou poskytovat část bytů pro nájemní bydlení. Největší finanční prostředky ale míří do výstavby školských zařízení, protože zde Praha v minulosti hodně zaspala. Zatím jsme úplně na počátku, ale dá se říct, že tento transparentní proces si po prvotních rozpacích získává důvěru investorů a sami se k němu začínají aktivně hlásit.
Jak moc je pro město důležité mít svého vlastního radního pro kulturu?
Vnímám funkci radního pro kulturu hlavně jako takového vrchního koordinátora, který má ideálně vědět o všem, co se v Praze děje, pomáhat těm, kteří pomoc potřebují, nestát v cestě těm, kteří se o sebe umí postarat sami, spojovat ty, kteří hledají partnery a informovat Pražany o všem, co se jim nabízí. Kromě toho má samozřejmě také funkci diplomatickou, kdy je potřeba vyjednávat o rozpočtu, o strategii rozvoje kultury a o investicích do kulturní infrastruktury.
Další rozhovory:
Současné architektuře často chybí myšlenkový základ
V Londýně bychom marně hledali centrální náměstí českých kvalit
Byl bych velmi průměrný architekt
Kaplicky Internship 2020 vyhrál hangár pro vzducholoď
Architektura větší než tělo, menší než rodinný dům
Brno se bude za deset let rozvíjet ve velkém tempu
Moje role v BIG zapadá do celkové mozaiky
