Architekti a pedagogové Paul Andersen a Paul Preissner snili o profesi veterináře, náhoda je však přivedla k architektuře, kterou nyní vyučují na Illinoiské univerzitě v Chicagu. Ačkoli se každý ve své praxi zabývá architekturou z jiné perspektivy, našli společnou řeč při návrhu národního pavilonu na Bienále architektury v Benátkách 2021. Jako kurátoři blíže popsali historii dřevěného rámování a vyvrátili předsudky, které se s nimi pojí.
Více než devadesát procent amerických domů je postaveno systémem two-by-four odvozeným od příčného průřezu dřevěných sloupků – 2 x 4 palce. Sami architekti bydlí v domě s dřevěnou konstrukcí. Tento systém se rozšířil během 19. století při expanzi osadníků směrem na západ, mnoho o něm však není dochováno.
„Existují spisy o různých druzích konstrukcí, například o historii ocelových konstrukcí a ocelové architektury. Nic takového o systému rámové dřevostavby však nenajdete,“ říká Paul Andersen. „Téměř každý v Americe žije v domě s dřevěnou konstrukcí. Zároveň se tomuto systému výstavby nevěnuje příliš pozornosti, protože je tak běžný,“ dodává Paul Preissner.
Co je při tvorbě této instalace motivovalo a jaké kouzlo se za dřevěnými rámy skrývá? Dočtete se v rozhovoru.
Podle čeho jste vybírali stavby, které na výstavě představujete prostřednictvím modelů?
Paul Preissner: Každý z nás vedl na toto téma semináře na Illinoiské univerzitě v Chicagu. Společně se studenty jsme se snažili přijít na to, které typy projektů stojí v počátku vyprávění o vývoji dřevěných rámů a jak se začlenily do kultury. Součástí výstavy je řada modelů, všechny jsou svým způsobem důležité. Neexistuje pouze jediný způsob dřevěné výstavby, ale jedná se o systém, který se je možné dále rozvíjet.
Podle dochovaných fotografií vytvořili studenti modely domků postavených po zemětřesení v San Franciscu nebo domy Sears. Například model skladiště od George Washingtona Snowa je v historickém textu označen za první dřevěnou rámovou stavbu na světě. Neexistují však žádné nákresy, žádné fotografie ani ilustrace toho, jak stavba vypadala. Studenti tedy provedli jakousi forenzní práci a poté zrekonstruovali představu o daném domě. Důležitá stavba v historii dřevostaveb tak mohla být pouhým přízrakem.
Paul Andersen: Na rozdíl od jiných typů architektonických staveb nemá systém rámové dřevostavby historii ikonických momentů. Tak jako by tomu bylo u oceli nebo betonu. Zkoumali jsme historii staveb a snažili se přijít na to, které ji nejlépe reprezentují. Procházeli jsme staré výkresy a fotografie pořízené v různých fázích výstavby nebo prospekty pro prodej určitého typu mobilního domu. A na základě toho jsme rekonstruovali modely budov.
Byl dřevěný dům součástí amerického snu?
Paul Preissner: Byl a stále je. Americký pavilon v Benátkách obvykle představuje skupinové výstavy amerických architektů na volné téma. Napadlo nás, že by bylo zajímavé představit přehlídku o architektuře, nikoli o architektech. Téma prezentuje představu o americké architektuře, zároveň je realitou americké architektury, ale méně přiznanou pravdou o ní.
Mým nejoblíbenějším modelem je asi malá psí bouda, protože tak trochu vysvětluje metaforu amerického rámování. Není to jen systém, ale také jakýsi stav USA, kdy je součástí kulturní praxe a objevuje se ve filmech nebo v literatuře. Představa americké společnosti, která je levná, rychlá a snadná.
Paul Andersen: Dřevěné rámy představují demokracii ve stavebnictví podobnou spravedlivému hlasování, kdy mají všechny hlasy stejnou hodnotu. Systém dřevěné výstavby je americký od doslovného chápání až po mnohem hlubší, kulturnější a ideologické systémy.
Téměř všechny americké domy jsou postaveny z dřevěných rámových konstrukcí. Bez ohledu na to, kolik máte peněz, nemůžete si koupit lepší two-by-four než tu, která je v domě toho nejchudšího člověka ve městě. V tom je jistý druh demokratické rovnosti. Ve Spojených státech nemáme dlouholeté tradice, jsme relativně mladá země. Lidé jsou zvyklí, že se věci mohou změnit, přesunout nebo znovu vynalézt. Obvykle si architekturu představujeme jako stabilní, pevnou, stálou. Díky dřevěným rámům však můžete například přesunout okno nebo odstranit zeď.
Rychlá rámová výstavba může být vnímána podobně jako rychlá výroba, rychlá móda, rychlé jídlo, které jsou také americké.
Paul Andersen: Mylná představa o budovách s dřevěnou konstrukcí je, že jsou dočasné nebo že po krátké době spadnou. Ve skutečnosti máme mnoho budov, které jsou staré více než sto let. Pokud se o ně staráte, vydrží velmi dlouho. Když se o zděnou budovu nestaráte, může také spadnout. Lehkost stavby přímo nesouvisí s její životností. Pokud jsou stavby postaveny správně, mohou vydržet navždy.
Je sytém rámování dřevostaveb atraktivnější pro architekty, nebo uživatele?
Paul Preissner: V USA jsou důležité náklady výstavby. Pracovní síla je poměrně drahá, tento konstrukční systém minimalizuje čas práce. Postavit jeden rodinný dům lze ve skupině přibližně čtyř lidí. Myslím, že to je hlavní výhoda, ať už ze strany majitele domu, nebo ze strany developera.
Američtí architekti mají tendenci volit tuto metodu bez přemýšlení. Je to běžný způsob. U betonových staveb jsou všechny rozměry plánované dopředu. U dřevostaveb je to jiné, můžete přesouvat stěny, měnit střechy, přidávat místnosti, odebírat místnosti. Dřevěné rámování umožňuje aktivně navrhovat budovu během procesu stavby.
Je americký způsob aplikovatelný v Evropě a v České republice?
Paul Andersen: Zdá se, že v jiných částech světa roste zájem o dřevěné konstrukce hlavně z hlediska udržitelnosti. Stromy, zejména ty, které se používají pro měkké dřevěné konstrukce, rostou velmi rychle. Pokud se v lesích dobře hospodaří, můžete neustále pěstovat materiál, který ke stavbě potřebujete. Za posledních sto let se ve Spojených státech nebo v severní Americe zvětšila plocha lesů, a to navzdory rostoucí populaci a zvýšenému využívání dřeva pro jiné druhy výrobků. To ale není náš záměr.
Jsem citlivý na moralismus v architektuře, kdy lidé říkají ostatním, co by měli a neměli dělat nebo je soudí. Nevím, jestli by lidé měli systém rámování dřevostaveb používat více, ale pravděpodobně je to dobrá věc pro spoustu lidí na spoustě míst, protože je to obnovitelný způsob výstavby a neprodukuje tolik odpadu.
Paul Preissner: Když Sovětský svaz rozvíjel svůj program bydlení pro miliony lidí, zkoumal konstrukce z měkkého dřeva ze Spojených států a mobilní domy jako způsob, jak rychle vyrobit bydlení pro všechny lidi.
Na architekturu se lze dívat mnoha způsoby. Například podle efektivity výstavby, udržitelnosti materiálů nebo získávání produktů. Nás však zajímalo, jak se něco tak všudypřítomného stalo součástí společenské praxe a kultury obecně. Na výstavě máme dva soubory fotografií od Chrise Stronga a Daniela Shea. Daniel se zabývá mytologií a jakousi rozmarností, původním fluidem, lesy a farmou. Chris dokumentuje realitu staveniště, která je špinavá a chaotická. Odkrývá a zdůrazňuje práci dělníků, kteří pracují na výrobě samotného díla.
Pro výstavu v GJF jste navrhli také venkovní site-specific instalaci před muzeem.
Paul Preissner: V původní expozici pavilonu jsme měli velký dřevěný dům a chtěli jsme něco podobného uskutečnit také zde. Instalace stojí v kontrastu s Betlémskou kaplí a nabízí jakousi okamžitou a jasnou cestu k pochopení toho, o co v expozici jde. Jedná se o abstraktní tvar navazující na kapli, kde se seznámíte s konceptem výstavy, aniž byste o ní předem četli.
Jak se vám společně pracovalo?
Paul Andersen: V některých ohledech se naše zájmy shodují, rozumíme si a pohybujeme se stejným směrem. V některých ohledech jsme ale velmi odlišní. Jsou chvíle, kdy si vůbec nerozumíme. Máme velmi rozdílné názory, zejména při navrhování. Když se oba snažíme něco táhnout dvěma různými směry, většinou skončíme u třetí verze, kterou si ani jeden z nás na začátku nepředstavoval. A to je na tom skvělé.
Paul Preissner: Když začínáme projektovat, začínáme každý zvlášť a pak se spojíme. Většinou se nám nelíbí návrh toho druhého a musíme začít znovu. Je to způsob, jak se očistit od vlastních návyků a přijít s takovým řešením, které funguje pro nás oba, ale není v zájmu ani jednoho z nás.
Výstavu American Framing můžete v Galerii Jaroslava Fragnera navštívit do 26. června.
Další rozhovory:
Architekti kanceláří: Studio Perspektiv
Vrtiška & Žák: Lidé za námi nechodí, aby dostali průměr
Na lávky se klade mnoho často protichůdných požadavků
Kvalitní architektuře se daří spíše v menších městech nebo na vesnicích
Umělec může být ekologický, ale je odkázán na konceptuální tvorbu
