MgA. Halina Haškovcová je hospodářsko-právní pracovnice a manažerka Technologického centra UMPRUM. Projektu rekonstrukce budovy v centru Prahy předcházela velmi dlouhá příprava. „Kolem roku 2012 se podařilo tehdejšímu rektorovi Jindřichu Smetanovi získat tuto současnou budovu. Pak jsme začali připravovat projekt a samotná stavba začala v roce 2017. Při rekonstrukci se ale jedna část budovy zřítila, takže jsme museli projekt pozastavit a v listopadu 2021 jsme otvírali první dílny. A zároveň jsme začali dotahovat drobné nedostatky v provozu. S novou technologickou budovou se učíme zacházet a fungovat,“ říká Halina Haškovcová.
Co bylo na projektu nejtěžší a jak řeší téma facility managementu? Více v rozhovoru.
Původně měl kampus UMPRUM stát v pražských Ďáblicích. Měli jste ve výběru pro nové centrum i další budovy?
Ano, na přelomu tisíciletí měl kampus vzniknout v Ďáblicích podle projektu Josefa Pleskota, pak se od projektu ustoupilo a vlastně docela dlouho jsme hledali objekt. Hledal se v dochozí vzdálenosti od staré budovy UMPRUM.
Architekti navrhli v Mikulandské ulici radikální přestavbu, která do historického centra přinesla moderní architekturu a zároveň dílny a technologie související s výukou na vaší škole. Co bylo na celém projektu z pohledu provozu a technologií nejtěžší?
Když se bavíme ryze o provozu a technologiích, tak samozřejmě nejsložitějším úkolem bylo to, že každá z 27 dílen je samostatný technologický celek. Propojit všechny technologie v celé budově byl velmi těžký úkol: každý provoz je velmi individuální, různě na sebe navazují, někdy vytvářejí celky. S tím jsou samozřejmě spojené i velmi složité požadavky na technologie: ve sklářské dílně se taví sklo, musíte vše odvětrat a vypustit do vzduchu v centru Prahy, kousek od Národního divadla. Ale u tak složitých provozů se v průběhu stavby a dokončování najednou přijde na spoustu nových věcí a požadavků. Například když brousíte sklo pod vodou, musí mít určitou, přesně danou teplotu.
Řada dílen a provozů centra produkuje specifický odpad: jak řešíte nakládání s odpady?
Nakládání s odpady je velmi složitá otázka, která rezonuje na platformě všech vysokých škol. Samozřejmě, když si představíte, že naše budova má dvě patra pod zemí a pět pater do výšky, není to jednoduché. Samozřejmě některé věci recyklujeme (papíry se řežou na malé kartičky na poznámky), ale pak máte třeba sádru, sklo, hlínu, které už se nedají znovu použít. A teď si představte, že zatáčíte po Národní třídě s kontejnerem k nám.
Máme například speciální nádrže na vodu kontaminovanou chemikáliemi z barev nebo brusivy. Přijede cisterna, která odčerpá všechny kontamináty přímo z druhého podzemí. Pořád ještě hledáme ideální řešení odpadového hospodářství. Je to složitější, než kdyby byl kampus na zelené louce, kde máte přistavené kontejnery na plast, papír nebo směs.
Hlavní prostor je multifunkční atrium školy.
Od počátku bylo jasné, že chceme, aby se jednotlivé ateliéry a studenti potkávali a propojovali. Aby se v té budově stále něco dělo, studenti mají třeba společnou kuchyň, kde si mohou vařit. Jednotliví studenti i mistři dílen i zaměstnanci školy se tu potkávají a podstatné bylo spojit technologii a výuku. Z jedné strany máme historickou fasádu, ale jinak je budova naprosto moderní, vybavená všemi technologiemi.
Jak řešíte téma facility managementu?
Pro provoz budovy používáme BIM model, který nás provázel celou dobu projektu. Máme možnost projít celou budovou, najít kolizní místa nebo propojení technologií, které v celé budově vedou pod stropem. V BIM modelu jsme také řešili prostupy sítí budovou. A BIM model nyní plníme daty, abychom měli „virtuálního správce objektu“.
Rozhovor vyšel v druhém čísle časopisu Facility Management Journal. Předplatit jej můžete na tomto odkazu.
Čtete také:
Další články:
Concéntrico je ukazatelem městských a společenských změn
