edit! architects: Vytvořili jsme na Žižkově architektonickou Stodolní

Ivan Boroš, Juraj Calaj a Vítězslav Danda o navrhování domů i veřejného prostoru

Zleva: Vítězslav Danda, Ivan Boroš, Juraj Calaj, foto: Jiří Šebek

Architekti Ivan Boroš, Juraj Calaj a Vítězslav Danda tvoří jádro ateliéru edit! architects. Z širšího uskupení architektů v roce 2010 vykrystalizoval ateliér se třemi zakládajícími členy, kteří rozšířili nejen svůj tým, ale také prostory ateliéru na pražském Žižkově. Vedle projektů v horských oblastech a vlastního developmentu pracují na rezidenčních projektech všech měřítek. Jejich nejnovější realizací je rodinný dům v Kamenici.

Kamenice

Novostavba v rezidenční čtvrti je určena pro čtyřčlennou rodinu. Do středu pozemku se vzrostlými stromy umístili architekti hmotu domu s čtvercovým půdorysem bez chodeb. Obyvatelé domu vstupují do jednotlivých pokojů z centrálního obytného prostoru, díky zkosení rohů jsou přilehlé pokoje orientované vůči světovým stranám, jihozápadní fasáda se maximálně otevírá zahradě.

Na stole architektům leží také další projekty, například rekonstrukce a dostavba vily na pražských Vinohradech. Dalším z rozpracovaných projektů v Praze je bytový dům Iconik v Karlíně. Po návrhu rekonstrukce ulice Seifertova byl ateliér vybrán pro revitalizaci ulice Korunovační na Letné. Architekti však nezapřou své sympatie pro místo svého působiště. „Povedlo se nám tady vytvořit takovou architektonickou Stodolní. Když se projdete ulicí, je tu mnoho nových studií. My jsme ale byli na Žižkově první a nastavili jsme tu nový trend,“ říkají v rozhovoru architekti, kteří s námi poplují na plavbě Ups, to se nepovedlo.

Proč zrovna Žižkov?

Ivan Boroš: Na začátku jsme měli možnost osídlit tento prostor za velmi dobrých podmínek. Z malého ateliéru jsme se rozšířili a začali jsme postupně okupovat více místa v přízemí a poté i v suterénu.

Juraj Calaj: Kluci tady bydlí a já jsem tu také dříve bydlel, takže nám Žižkov přirostl k srdci. Fungujeme tu dlouhodobě a snažíme se své prostředí kultivovat. V dohledné době (během pár let) snad získá projekt revitalizace ulice Seifertova stavební povolení a začne se rekonstruovat podle našeho návrhu. Naproti Vysoké škole ekonomické jsme navrhli rekonstrukci tří činžovních domů, které jsou nyní ve fázi stavby. To je náš další velký zásah do této čtvrti.

Váš ateliér tvoří tým téměř dvou desítek lidí, rostete dále?

Ivan Boroš: Nyní jsme se v tomto počtu stabilizovali, ale jako živý organismus se stále dále rozvíjíme. Po dlouhé době nás začalo znovu bavit spolupracovat se zahraničními architekty systémem Erasmus stáží. V určitý moment nás to zdržovalo, ale díky tomu, že máme nyní více architektů, kteří si dokážou vést vlastní projekty, můžeme zapojit také studenty.

Jak funguje vaše spolupráce?

Ivan Boroš: Postupně přicházíme na to, jak ateliér vést. Sami už projekty nevedeme, jsme spíše konzultanti, kteří projekt dozorují a komunikují s klienty. Pokud je potřeba, do projektu vstoupíme. V ideálním případě si architekti vedou své projekty od prvního návrhu až po realizaci. Naše role je spíše mentorská. Zásadním momentem pro nás bylo rozhodnutí mít vlastního office manažera. Zjistili jsme, že spoustu drobností nemusíme dělat my sami.

Vítězslav Danda: To může být rada pro začínající architekty. Pro rozšíření ateliéru je důležitější office manažer spíše než architekt, který může věci ještě zkomplikovat. Naše dělba rolí je obtížně popsatelný proces závislý vždy na dané zakázce. Efektivní struktura firmy je něco, na čem neustále pracujeme.

Jaký projekt ateliér edit! architects nejvíce charakterizuje?

Vítězslav Danda: Jsme doširoka rozkročení. Máme tři základní směry – rezidenční development, individuální bydlení a hodně se pohybujeme na horách. Každému z nás je bližší něco jiného. Naše aktuální velká realizace je Iconik na Karlíně. Tento projekt nám přinesl další podobné zakázky bytových domů v Praze.

Juraj Calaj: V každé zakázce se snažíme najít něco, co nás na ní baví. Do každého návrhu se snažíme propašovat moment překvapení. Mně je blízký projekt Cihlářka na hranici památkové zóny. Vytváříme zde symbiózu mezi starým a novým.

Po menších gastro podnicích nyní navrhujete projekty většího měřítka. Akcelerovala tuto změnu pandemie?

Juraj Calaj: Ano, pandemie tomuto vývoji také pomohla, protože gastro se ze dne na den v podstatě zastavilo. I nyní navrhujeme pár gastro projektů, ale už to není naše hlavní téma.

Vítězslav Danda: Většinou se začíná interiéry. Člověk musí prokázat své schopnosti, než získá důvěru klientů pro větší investice.

Ivan Boroš: Než získáme povolení ke stavbě domu, stihneme realizovat tři až čtyři interiéry. Návrhy restaurací, hospod a bister tak vznikaly v mezičase mezi stavbami domů.

Chystáte po baru v Londýně nějakou další realizaci v zahraničí?

Vítězslav Danda: Navrhovali jsme projekty do Bratislavy, Berlína nebo do Švýcarska. Není to náš cíl, místo závisí na klientech. Právě jsme ale například začali pracovat na krásném zadání v Itálii.

Účastníte se soutěží?

Juraj Calaj: Soutěžili bychom rádi, ale nemáme na to moc čas. Zakázek chodí tolik, že na soutěže zkrátka nezbývá. Letos bychom alespoň jednu soutěž zkusit chtěli.

Chcete vystupovat nejen jako architekti, ale také jako developeři. Co vás k tomu vede?

Ivan Boroš: Development nás baví. Nevnímáme jako negativum být u developmentu města. Jsme rádi, že můžeme spolupracovat se Sekyra Group na Novém Smíchově nebo s Karlín Group. Baví nás malé developerské projekty s vyšším standardem, které nezabírají hektary území, ale hledají díry ve struktuře města.

Juraj Calaj: Některé naše projekty už vznikají v rámci vlastního developmentu, kde nemáme cílového klienta a jsme si sami vlastními pány. Výhodou i nevýhodou je to, že si sami diktujeme podmínky.

Ivan Boroš: Máme za sebou finančního partnera, to znamená, že máme možnost development opravdu rozvíjet. Za běhu se pak učíme procesy, které máme odkoukané od větších profíků. Aktuálně máme přibližně šest projektů v různých fázích výstavby, jeden z horských projektů je v realizaci, dva příměstské domy by se měly začít stavět za dva měsíce.

V Černošicích jste navrhli kruhovou vilu – jak jste došli k tomuto tvaru?

Ivan Boroš: Zkusili jsme mnoho variant, ale nebylo to ono, než přišel Víťa a namaloval kruh, kterým vyřešil schéma domu na úzkém pozemku. Klient poté dostal na stůl projekt, který byl tak jiný a přesvědčivý, že už nemohl argumentovat, proč jej nechce.

Vítězslav Danda: Byla to reakce na zadání a na pozemek. Pozemky jsou v dnešní době spíše jen komplikované. Projekt reagoval právě na jeho složitost, splnil představu klienta a zároveň se v něm odrazil náš rukopis.

Snažíte se hledat přesah projektů také v umění?

Ivan Boroš: Už v době, kdy ateliér vznikl, jsme pomáhali známým s různými projekty. Párkrát jsme pomáhali v Karlových Varech při realizaci pop-up klubu Aeroport v rámci karlovarského filmového festivalu.

Vítězslav Danda: Stavba domů trvá léta, a proto se věnujeme také různým eventům a festivalům, u nichž je vidět rychlý výsledek. Stimulujeme tím svou mysl. Pro Moravskou galerii jsme navrhovali expozici na Designbloku, na expozici keramiky a skla pro nové Uměleckoprůmyslové muzeum Moravské galerie v Brně jsme spolupracovali s Maximem Velčovským. Spolupracujeme s firmou Lasvit na projektu do Milána a navrhovali jsme expozice pro hlavní město Prahu. Pracujeme na aktivaci veřejného prostoru a spolupracujeme s různými umělci.

Juraj Calaj: Také v rámci developmentu řešíme veřejný prostor. Pracujeme na revitalizacích ulic, jejichž realizace má ale delší charakter.

Jste autory návrhu revitalizace ulice Korunovační na Letné. V jaké je nyní projekt fázi?

Ivan Boroš: Na Korunovační jsme navrhli rámec, na základě něhož mají jednotlivé městské organizace postupovat v momentě, kdy do ní budou zasahovat.

Juraj Calaj: Čekáme na spodní část směrem k Národnímu zemědělského muzeu, tzv. muzejního distriktu. Jak to bude s realizací, se uvidí po volbách. Byl oříšek popasovat se s dopravními limity a legislativními omezeními.

Vítězslav Danda: Praha se snaží propojit Stromovku s Letenskými sady. Ulice Korunovační je propojovací element. Kolem projektu se rozvinula diskuze, například ohledně cyklodopravy. Radnice v Praze je docela akční. Doufáme, že to zvládne dotáhnout.

Další ulice, která ponese váš rukopis, je také na Žižkově.

Juraj Calaj: Ano, jedná se o ulici Seifertova včetně Olšanského náměstí. Uvidíme, která z nich se realizuje dříve.

Vítězslav Danda: Zásahy tohoto typu nás baví. Jedná se o spoustu detailů, které tvoří celek. Nemusí to být přímo revoluce, ale pokud se jednotlivé prvky navrhnou dobře, veřejný prostor pak skvěle funguje.

Do jaké míry vaše projekty ovlivňují volební cykly a jak k tomu přistupujete?

Juraj Calaj: V projektech musíme obhajovat svůj záměr a vysvětlovat, jaký užitek projekt přinese.

Vítězslav Danda: Chodíme prezentovat na městské části a jednotlivé odbory. Diskuze, do níž vstupují různé zájmové skupiny, jsou potřebné, ale někdy jsou zbytečně dlouhé.

Ivan Boroš: Co se týče mimopražského developmentu, obce jsou rozumnější, protože se jedná o malé území. Praha je ale džungle městských částí, magistrátních odborů a správců sítí.

Jaké jsou vaše inspirační zdroje?

Vítězslav Danda: Inspirovali jsme se nejprve tištěnými magazíny, které nyní odebíráme online. Sledujeme, co se děje. Také cestování je podnětné, dobré příklady najdeme v Berlíně nebo ve Vídni, kde jsou lidé trošku odvážnější a věci vznikají rychleji. Dalším zdrojem jsou veletrhy, naším oblíbeným je veletrh Bau v Mnichově. V Česku se nám občas stává, že nám u různých projektů říkají, že něco nejde, zatímco právě v Mnichově možnosti jsou.

Nejvíce nás však inspiruje především místo samotné nebo daný klient a jeho osobnost. Další přístupy nacházíme dále v rámci mezioborové spolupráce, a to s designéry, grafiky nebo umělci. Inspirace vzniká většinou tak, že si člověk stoupne mimo svoji komfortní zónu a podívá se na problematiku pohledem někoho jiného. Tím si tříbí vlastní názor, svůj architektonický jazyk.

Vzděláváte se dále jako architekti?

Ivan Boroš: Každý projekt nám otevře nové téma a my se tím také svým způsobem vzděláváme. Na začátku jsme gastro projektům tolik nerozuměli, ale postupně jsme si potřebné vlastnosti osvojili. Není to už systematické vzdělávání, nové znalosti nabýváme s dalšími zkušenostmi. S každým dalším projektem vznikají například nové konstrukční systémy.

Vítězslav Danda: Učíme se také při vzájemné spolupráci v rámci ateliéru. Je nás kolem dvaceti, navzájem si dáváme zpětnou vazbu. Jako pedagogové na Fakultě architektury se učíme i od svých studentů, někteří z nich pak končí u nás v ateliéru.


Ups, to se nepovedlo

Plavba na elektrické lodi Marie d´ Bohemia od ateliéru VH Architects se uskuteční ve čtvrtek 6. října jako součást doprovodného programu letošního Designbloku.

Čtěte také:

MINUTA s architekty z edit!

Další rozhovory:

Radnice musí myslet mimo zavedená schémata

Současné architektuře často chybí myšlenkový základ

V Londýně bychom marně hledali centrální náměstí českých kvalit

Nepleťme si odvahu s agresivitou

Moje role v BIG zapadá do celkové mozaiky

Brno se bude za deset let rozvíjet ve velkém tempu

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se
NAHORU