Pasta Oner

Život je dar

pasta oner archizoom

Na otázku „Kdo je Pasta Oner?“, odpoví jednoduše: Použijte google! Na stejné nebo podobné dotazy už totiž odpovídá více než 15 let a podle jeho slov ho to prostě rozčiluje. Položili jsme Pastovi několik otázek a protože jeho odpovědi byly zcela upřímné a některé i velmi inspirativní, bylo by škoda je parafrázovat. Pojďme si ukázat jeho spontánní odpovědi tak, jak mu přišly na jazyk.

„Lidi mě zaznamenávají v různých časových úsecích mé tvorby a já se s tou otázkou musím znova vracet na začátek. Je mi čtyřicet a už nemůžu, jsem strašně unavený. Pokud na mě někdo narazí, už by to měl vědět.“

To jsou slova současného českého umělce Pasty Onera. Myšlena jsou ale pochopitelně v nadsázce a s určitou dávkou humoru, kterého má na rozdávání. Pokud by ale vážně měl říct, kdo je a jaký je člověk, tvrdí, že je schopný na to odpovědět třeba směrem k nějaké politické příslušnosti:

„Určitě jsem středopravý liberál. To si myslím, že je něco, co mě naprosto definuje.“

Považuje se za životního optimistu, i když to tak prý někdy nevypadá a rozhodně za bojovníka proti lidské blbosti. To bylo silně patrné i z jeho přednášky, kde se pokusil přiblížit problematiku umění ve veřejném prostoru a jak se ukázalo, boj proti lidské blbosti je každodenní součástí streetartových projektů. Ať už se jedná o památkáře nebo zarputilé úředníky, porazit je, je mnohdy nereálný úkol.

Jak jste se dostal k tomu, co děláte? Jak to vzniklo? Bylo to životní poslání nebo náhoda?

Jsem věřící člověk, ale neuvažuju takhle fatalisticky. Věřím vesmíru, že všechno má nějaký smysl. Nenazýval bych to tedy posláním, to jsou hodně silná slova, ale bezesporu to nějaký význam má. Nicméně už jako malé dítě mě bavily výtvarné věci, hezké věci. Byli to věci, které mě nenechávaly spát. K výtvarnému umění jsem se ale dostal přes graffiti.

Takže jste začínal graffiti?

Ano, je to normálně na wikipedii.

Vidíte ve vaší práci nějaký hlubší nebo speciální smysl? Považujete vůbec to, co děláte, za práci?

Jasně, samozřejmě, že je to práce. Je to velmi náročná práce, protože v práci tohoto druhu spojujete všechny možný schopnosti a vlastnosti, které musí mít dobrý manažer, dobrý obchodník, dobrý PRista i dobrý umělec.

Děláte si tedy všechno sám?

Ne, mám tým svůj. Já vykonávám uměleckou práci a můj tým dělá zbytek.

Štve vás to někdy? Nebo tvoříte jen, když máte náladu, když máte chuť?

Umění dělám nonstop, to není tak, že byste si najednou řekla, teď budu dělat umění. Tím prostě žijete každý den, každou minutu. Ale štvou mě některé věci, které se týkají třeba ne úplně dobře zvládnuté komunikace nebo zadávání. Pokud se vůbec o nějaké zadávání jedná, protože já se tomu dost vyhýbám. Spolupracuji jen s lidmi, kteří jsou obeznámeni s tím, kdo jsem, jaká byla moje cesta, kam jsem se dostal a především, co to stojí. Zbytek je obrovská ztráta času. Takže, ano, dokážu se naštvat, když spolupracuju s někým, kdo nemá absolutně žádnou představu o tom, co chce, proč to chce a má na to 5 korun. To mě prostě rozčiluje.

Pojďme se teď trošku odpoutat od umění. Štve vás někdy život nebo celý svět?

To snad ani nejde! Život je obrovský dar. To prostě nejde! To je něco neskutečného. Život a doba a místo, způsob, jakým jsme se narodili v rámci vývoje vesmíru do téhle pikosekundy… my jsme v podstatě špína za nehtem a jsme možná dokonce i omyl evoluce. To je naprosto absurdní zpochybňovat život jako takový. Je obrovský štěstí, že se člověk narodí do momentu vývoje civilizace, který trvá setinu vteřiny v porovnání s tím, jak se vyvíjí vesmír. A k tomu jsme na vrcholu pyramidy, patříme mezi 4 procenta světové populace, která se má tímhle způsobem. Jsme naprostá světová elita a to je něco zcela unikátního. Každé ráno si sprchujeme naše těla v pitné vodě, ke které nemá přístup 30 procent obyvatel této planety. Zlobit se na život nebo na věci je absurdní.

Takže jste šťastný člověk?

Naprosto.

Co děláte, když nepracujete?

Já vlastně nevím, jestli taková chvíle existuje. Pracuju pořád, protože moje práce je svým způsobem i můj koníček. Ale pokud bychom se vážně měli o něčem bavit, byla by to asi příroda. Ta mě baví. Dají se v ní pozorovat tvary, okolí a jiné vjemy.  Všechno je to o soustředění a nejtěžší je umět se naprosto odpoutat od reality a nechat to jenom tak plynout. A to mi příroda umožní.

 

Pasta Oner, vlastním jménem Zdeněk Řanda, je český umělec. Dílo Pasty Onera svým charakteristickým způsobem reflektuje a ironizuje současnou popkulturní společnost. Tradiční témata fascinace světem bohatství, sexu, víry, luxusních značek a spotřební krásy zařazuje autor do nového a aktuálního kontextu kybernetické společnosti, světa exponenciálně rostoucí rychlosti přenosu informací a klipové estetiky každodenního prožívání. Tento svět, jehož je sám Pasta, stejně jako i my nutnou součástí, naplňuje svou angažovanou reflexí. Autorova tvorba je nalezeným rubem a lícem pekla i nebe nás samých. V prostupování emocí dobra a zla, banality a vážnosti spočívá klíč Pastova myšlení, které nás překvapuje nehoráznou křehkostí nekonečně se vinoucího oblouku poněkud patetické Božské komedie.

— umělecký kurátor Pavel Kubesa

Pasta Oner

Milujete umění? Přečtěte si další články:

Bruce Sterling: Vytváření věcí

Netradiční výstavy I.

Změní se aukční domy?

Přečtěte si další rozhovory:

ODDO architects navrhují OD začátku DO konce

Rozhovor s Lenkou Křemenovou z ateliéru A1 architects

O synergiích při rekonstrukci Rezidence Helenika

Ondřej Chybík z Chybik+Kristof Architects

E-book: Česká architektura uprostřed pandemie

Bilbao efekt v české architektuře II.

Kaplicky Internship 2020 vyhrál hangár pro vzducholoď

Proč se levná vizualizace může vymstít?

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se

NAHORU