Naše síla je v rozmanitosti zakázek, vždy ale musí mít přidanou hodnotu

Ondřej Chybík z Chybik+Kristof Architects

O práci nemá více než padesátičlenný tým Chybik+Kristof Architects nouzi. Ondřej Chybík vidí hlavní sílu v tom, že se nevyhraňují na jeden typ zakázek, ale věnují se jak velkým veřejným stavbám, tak projektům soukromých investorů. Každý projekt ale podle Chybíka musí svému okolí něco přinášet či řešit nějaký problém. Například moderní stavba zasazená do kontextu historického města zprostředkuje nejen komunikaci starého s novým, ale také otevírá obyvatelům další pohled na místo, kde žijí. Každá lokalita podle něho má svá specifika a je k ní třeba přistupovat s konkrétním řešením.

Máte více než padesátičlenný tým, můžete stručně shrnout, jak se vám za deset let fungování podařil takový rozvoj a jak se daří tým uřídit?

Ondřej Chybík: Začínali jsme s Michalem Krištofem ve dvou s tím, že už v počátcích jsme měli dva spolupracující kolegy, kteří nám s projekty pomáhali. Tím, že jsme měli jasně dané, že potřebujeme spolupracovníky, tak jsme s každým dalším projektem přibírali lidi. Nyní jsme vyrostli zhruba na 55 až 60 lidí. Brněnská pobočka je největší, máme v ní asi 30 lidí, v Praze asi 12 a v Bratislavě je asi osmičlenný tým.

S kolegou jsme oba v Brně, já jezdím víc do Prahy, on do Bratislavy. Snažím se v Praze být dva dny z týdne, ale všichni naši architekti fungují dost autonomně, mají své projekty, své termíny a svou zodpovědnost. Bavíme se s nimi především o tom, jak se vyvíjí koncept a architektura daného projektu, management zakázky ale mají ve vlastní režii. Já řeším především ideové záležitosti a kontakt s klienty.

Jak se vám daří pro tak velký tým získávat zakázky? Nevyhýbáte se velkým ani malým, soukromým ani veřejným…

Ondřej Chybík: Zajímají nás zakázky, ve kterých se můžeme vyřešit nějaké téma. Často slýchám od lidí, kteří nejsou klienty architektů, že je nějaká ulice, dům či nějaký prostor, kde nemá architekt co vymyslet. Já si ale myslím, že každý prostor ve městě nebo domě se dá navrhnout tak, že práce architekta bude mít velkou přidanou roli. To je základní myšlenka, s níž přistupujeme ke všem zakázkám. Nikdo od nás nedostane banální řešení, nejme tu od toho, abychom kreslili metry čtvereční, které budou stejné na poli za městem jako v historickém centru. Každá lokalita má svá specifika a je třeba na ni přijít s konkrétním řešením, které vychází z konkrétní situace na daném místě.

Zakázky si vybíráme tak, že nesmí odporovat našemu nepsanému etickému kodexu, nesmějí být principiálně špatně. Například satelitní městečko na poli za Prahou bychom neudělali, spíše bychom se to investorovi snažili rozmluvit. Protože si obecně myslíme, že na poli za městem se z principu stavět nemá… V zakázkách, které podle nás smysl mají, se tento smysl snažíme nacházet a spolu s investorem ho rozvíjet.

Vidíte v zakázkách ve veřejném prostoru větší smysl, protože dostanou architekturu mezi lidi? Na druhou stranu práce na veřejných zakázkách je běh na dlouhou trať…

Ondřej Chybík: Nejlepší způsob, jak zadat takovou zakázku, především pokud jde o velké investice, je architektonická soutěž. Naopak některé menší zakázky by měla státní správa umět zadat z ruky, protože architektonická soutěž je dlouhý a komplikovaný proces, který stejně nakonec řada menších samospráv v průběhu vzdá. Ale na větší investice je to nejtransparentnější nejlepší způsob. My se soutěží účastníme, ale pro architekta je to loterie, protože vyhrajete jednu z pěti až osmi soutěží. Přesto soutěžíme a většina našich veřejných zakázek je výsledkem architektonické soutěže, ať už je to aréna do Jihlavy, ředitelství Lesů České republiky nebo bytové domy pro město Brno.

Zajímají nás jak veřejné zakázky, tak ty pro soukromou sféru, řekl bych, že je to zhruba padesát na padesát. To, že se věnujeme oběma typům, je velká síla našeho ateliéru. Je to za nás komplexní postihnutí tématu praktikujícího architekta. Města jsou tvořena jak domy, které staví veřejný sektor, tak domy, které staví soukromníci. Na obojí je třeba pohlížet s náležitou péčí.

Vaše projekty jsou zároveň dobře viditelné, jakým způsobem se věnujete propagaci?

Ondřej Chybík: Samozřejmě se věnujeme propagaci, která je v naší režii, ale snažíme se mluvit o obecných tématech. Jednotlivé projekty jsou reprezentantem investic a zároveň kultivovaného přístupu k tématu, a to nejen ze strany architektů, ale i ze strany investorů. Jsme přesvědčeni o tom, že je třeba laické veřejnosti moderovat důvody, proces a výsledek této práce, aby byla seznámena nejen s prací architektů, ale také s tím, jak uvažuje investor. Naším cílem je kvalitu, kterou společně s někým vytvoříme, dostat právě touto propagací do podvědomí lidí. Předat jim myšlenku, že kultivace architekturou by měla být nezbytnou součástí prostředí. Propagace jednotlivých staveb pak je vedlejším bonusem.

Asi neviditelnější z vašich staveb bylo v poslední době sídlo vinařství Lahofer, představte prosím, v čem pro vás byl tento projekt důležitý?

Ondřej Chybík: Tento projekt pro nás byl důležitý v tom, že jsme se snažili posunout typologii vinařství dál. Vnímali jsme ho nejen jako místo, kde se víno vyrábí a zároveň konzumuje, ale mezi tyto dva objekty výrobní haly a místa pro degustace a posezení jsme vložili amfiteátr, tedy venkovní kulturní prostor. Ten je soukromě vlastněný, ale veřejně využívaný, v létě tam na koncert přišlo přes tisíc lidí. Podobným způsobem dříve fungovaly vinné sklepy a folklor, k vínu kultura patří a my jsme jen tuto zvyklost posunuli do většího měřítka. Podařilo se nám na místě, kde dříve nic neexistovalo, vytvořit místo, které umí lidé pojmenovat a kam rádi přijedou. To ilustruje náš způsob uvažování, kdy se snažíme domy otevírat veřejnosti, co nejvíc to je možné. Snažíme se dělat architekturu pro lidi.

Naopak drobný, ale neméně zajímavý je projekt vinného baru a degustačního prostoru ve Znojmě, který se nahází přestavěném pivovaru z 19. století, a musel tak zapadnout do historického kontextu města…

Ondřej Chybík: Do staré kotelny jsme prořízli nová okna a vložili dovnitř dřevěno-ocelovou konstrukci, která se šplhá za výhledem na kostel svatého Mikuláše a otevírá nové pohledy na hlavní znojemskou dominantu. To vše se děje v místě, které dříve bylo čistě technické a veřejnost sem neměla přístup. Toto je pro nás důležité, protože to připoutá lidi k místu, kde žijí. Pode nás je důležité obyvatelům ukazovat krásy jejich města. Pracujeme s identifikací obyvatel s místem, v němž prožívají své životy.

Pracujete také na projektu rozšíření Terminálu 2 ruzyňského letiště. Jde o obrovský a dlouhodobý projekt a také zde do značné míry ovlivňujete podobu veřejného prostoru.

Ondřej Chybík: Pražské letiště je vstupní a výstupní brána do a z České republiky. Je to důležité místo, protože v návštěvnících zachová první dojem nebo poslední vzpomínku na naši zemi. Je proto důležité se v tomto projektu chovat správně a šetrně. Sledujeme kritiku leteckého průmyslu a uhlíkové stopy, kterou letectví zanechává, proto jsme se rozhodli řešit tento dům tak, aby byl co nejšetrnější a využíval co nejvíce obnovitelných materiálů. Budova má mít zelenou střechu, bude také pracovat co nejšetrněji s vodou, nebude se přehřívat… Toto řešení jsme zvolili proto, aby ukázalo člověku, který přiletí do Prahy, že generace dnešních architektů uvažuje jinak. Místo plechových střech lidé z letadla uvidí střechy, které svrchu vypadají jako zelená louka.

Na závěr nezbývá než se zeptat na plány do budoucna. Míříte se svými projekty i za hranice České republiky? Zbrzdila tento postup současná situace ohledně koronaviru?

Ondřej Chybík: Současnou krizi bereme to jako příležitost se připravit na to, až tato situace pomine. Nyní máme příležitost si sednout a rozmyslet si, co chceme, pochopit trhy, kam bychom se dále mohli expandovat. Začali jsme spolupracovat s dánskou kanceláří, která se zabývá business developmentem. Nyní s nimi aktivně pracujeme a chystáme strategii, jak bychom mohli vystrčit růžky směrem do zahraničí. Zároveň nás začínají propojovat se zahraniční klientelou. Až tato krize skončí, měly bychom mít nachystané materiály, které budeme nabízet venku. Je to pro nás skok do neznáma, ale spolupracujeme na něm s odborníky.


Studio Chybík+Krištof

Studio Chybík+Krištof bylo založeno v roce 2010 a po deseti letech má více než padesátičlenný tým architektů. Pracují různorodých projektech co do měřítka i typologie, bytových domech i veřejných stavbách. Navrhli pavilon při světové výstavě EXPO v italském Miláně vytvořený systémem modulární kontejnerové výstavby, který byl opět sestaven v areálu výrobce KOMA. Ateliér získal několik ocenění, například budova Galerie nábytku od tohoto studia získala cenu Grand Prix architektů a jednu z cen České ceny za architekturu, v roce pak 2019 získali ocenění Design Vanguard v kategorii nejlepší mladý architektonický ateliér světa.

Studio Chybík+Krištof

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se

NAHORU