ODDO architects navrhují OD začátku DO konce

Jiný kontext, klima, přístup a jiná architektura

Marek Obtulovič, jeden ze zakladatelů ateliéru ODDO architects, v rozhovoru odpovídal na otázky ohledně pověsti české architektury ve Vietnamu, rozdílech v navrhování staveb mezi těmito dvěma krajinami a tématu udržitelnosti. Architekti z architektonické kanceláře ODDO se letos stali vítězem soutěže Habitus Best Interiors 2020, který oceňuje výjimečnou rezidenční architekturu a design Indo-Pacifiku. Dům CH, o kterém jsme již psali, si porotu získal mimo jiné díky rafinovanému využití světla a stínu nebo sofistikované fasádě, která jej spojuje s městským prostředím.

O současné české architektuře jste v roce 2017 před vietnamským publikem prezentovali. Jakou má česká architektura ve Vietnamu pověst?

Upřímně, česká architektura nikoho nezajímá. Jsme malý stát a kvalitní architektury je zde jako šafránu, z globálního hlediska tedy není Česká republika tak zajímavá. Vietnam je pragmatická země, Vietnamci přemýšlí ekonomicky a v podstatě se jedná o velmi kapitalistickou zemi. Spíše než komunismus, je zde cítit nacionalismus. Západní vliv je pro ně ale důležitý, protože jim přináší jisté ekonomické výhody.

Co se týče navrhování staveb v České republice, mnohdy je zde kritizováno velké množství byrokracie a dlouhý proces schvalování stavebního povolení. Jak toto vnímáte ve srovnání s Vietnamem?

Ve Vietnamu je velká polarita, některé věci jdou velmi snadno a rychle, na druhou stranu některé věci jsou extrémně náročné. Z hlediska schvalování staveb, záleží na velikosti projektu, ale závisí to především na kontaktech. Naštěstí, my administrativu a byrokracii neřešíme, to zařizuje vždy klient. Administrativní proces je totiž velmi netransparentní, je zde velký podíl šedé ekonomiky. Ve vietnamské společnosti panuje hierarchie, kterou člověk musí následovat. V tomto sektoru se s tím však počítá, není to tak neobvyklé. Co se týče pozemků, ty jsou zde extrémně drahé, půda však stále patří státu.

Co se týče kulturních odlišností, v obývacích prostorách většinou bývá umístěn oltář, rozmístění nábytku se řídí podle Feng-šuej. Jak se snažíte v rámci těchto předem vymezených pravidel navrhovat bydlení podle současných potřeb a uplatňovat své zkušenosti ze zahraničí?

Snažíme se v rámci své tvorby zohlednit geopolitický, klimatický a kulturní kontext. Nejsme architekti, kteří se snaží tvořit mezinárodní styl. Chceme vždy pochopit dané místo, jak funguje životní prostředí a podle toho teprve tvořit. Samozřejmě je otázka, zda tomu rozumíme správně. Někdy nám ale přijde, že vytváříme místní architekturu více než místní architekti. Vietnam je ve fázi ekonomickém boomu, což se projevuje také ve zdejší architektuře, která se snaží inspirovat se ve světě.

Oltář je ale dogma, ten musí být všude. Někdo na něj má vyhraněný větší prostor, někdo toto dodržuje jen jako tradici, jako například v Česku Vánoce. V Domě VH je jen malý oltář, celá místnost je pro modlení vyhraněná v Domě CH. Princip Feng-šuej se do architektury propisuje. Tento princip je velmi racionální, ale v některých případech může zacházet do extrému, například šťastná čísla: číslovka 4 je číslovkou smrti, proto mohou být 4 schody problém.

V asijských zemích probíhá stolování jiným způsobem, u nízkých stolků nebo na podlaze. Prolíná se globalizace v lokálním navrhování a dochází k proměňování tradičního vybavení obydlí?

Jsou rozdíly mezi severním a jižním Vietnamem. V severním Vietnamu, který znám lépe, se stále stoluje na zemi, důvodem jsou dané podmínky. Stoluje se na zemi na rohoži, kterou lze poté srolovat a využít prostor pro něco jiného. Prostor je většinou velmi stísněný, proto je jeho variabilita výhodná. Změny, ale probíhají. Vietnam je mladá země v porovnání s jinými a z mladých lidí se pomalu vytrácí tradice. Multigenerační fungování komunity se také nabourává. Tím lidé často ztrácí tradiční vazby, není zde ani příliš silné náboženství a ve spojení s rychlou ekonomikou vzniká ve společnosti napětí. Proto se snažíme do projektů začlenit komunitní vazbu mezi příslušníky rodiny.

Do svých staveb vkládáte velké množství zeleně. Za dům se dvěma střešními zahradami jste získali dvě architektonické ceny, v soutěži Asia Spec Go Green 2017 a Green Architecture Award Vietnam v roce 2018. Jakou roli hraje ve Vietnamu udržitelná architektura?

Myslím, že ateliér Vo Trong Ngia téma udržitelnosti zmedializoval. Do jisté míry nastavil trend, kterým se architekti ubírají a snaží se do domu vždy začlenit kus živého elementu. Sám se snažím trendům nepodléhat, ale udržitelnost se v projektech promítá a myslím, že je to dobře. Záleží také na místním kontextu, například dřevo je ve Vietnamu velmi drahé, proto se staví z betonu, který je dostupnější, ale někdo by řekl, že je méně udržitelný. Otázkou je, jaký materiál využít, ocel není moc kvalitní. U některých projektů samozřejmě stále hraje hlavní roli ekonomičnost. Vláda ve Vietnamu si ale je vědoma změn klimatických podmínek, dochází k salinaci polí nebo pravidelným záplavám. Na tyto problémy musí reagovat a přemýšlet nad jejich řešením, a tedy udržitelným rozvojem v plánování.

Podíleli jste se na návrhu vietnamského pavilonu na výstavě Expo v Miláně, navrhovali jste české velvyslanectví v Hanoji, věnujete se také dílčím designovým prvkům, navrhli jste například ptačí krmítko. Na čem pracujete nyní?

Nyní se věnujeme menším i větším projektům. V rámci projektu jednoho resortu se snažíme nalézt balanc mezi jeho komerčním využitím a edukačním posláním o životním prostředí. Pracujeme také na vizi lesa v Hanoji, nazýváme jej plíce Hanoje. Jedná se o lesopark s původním biotopem na ostrově v Rudé řece (Song Hong). Lesopark s 25 hektary se rozkládá na aluviální půdě. Tento záměr se snažíme už dva roky na různých úrovních prosadit, pracujeme zde jako dobrovolníci. V Hanoji je nedostatek zeleně a také pro ptactvo, které zde hnízdí, je tento biotop velmi důležitý.

V Čechách pracujeme na rekonstrukci starého domu v Litomyšli, přímo na hranici památkové zóny u zámku. V Havířově pracujeme na stavbě rodinného domu, kde jsme použili přes sto let staré cihly z lihovaru. V Beskydech se snažíme reagovat na místní kontext tradičního stavitelství roubenek. Snažíme se najít průnik mezi lidovou a soudobou architekturou. Pracujeme s celou řadou typologií s různým kontextem, člověk tedy nezabředne do jednoho tématu, stále se učí, hledá různé směry, což je obohacující. Snažíme se být konzistentní, pochopit dané místo, na které reagujeme citlivě.

A na závěr, jak by se mohla architektonická studia v České republice inspirovat těmi vietnamskými? Doporučili byste architektům meditovat jako ve Vo Trong Nghia?

Meditace velmi pomáhá očištění mysli, člověk je sám se sebou, nemá kolem sebe rušivé elementy a dokáže se lépe popasovat se stresem. Tato profese je poměrně stresová a vyžaduje trpělivost. V rámci 3 meditačních kurzů, které jsem ve Vo Trong Nghia podstoupil, jsem se snažil zahloubat se do sebe. Pokud se člověk něčemu věnuje, musí tu aktivitu dále rozvíjet, já už se teď ale věnuji jiným aktivitám.


ODDO architects

Zakladatelé ateliéru ODDO architects se sídlem ve Vietnamu i České republice jsou Marek Obtulovič a Mai Lan Chi. Manželé Obtulovičovi získávali zkušenosti na zahraničních stážích ve Skotsku nebo v Belgii. Oba pracovali 3 roky pro vietnamský ateliér Vo Trong Nghia, které bylo oceněno několika mezinárodními cenami a proslavilo se především konstrukcemi z bambusu. V roce 2016 založili svůj ateliér, kde uplatňují své několikaleté zkušenosti nejen Česka, díky mezinárodním projektům také z Itálie, Číny nebo Taiwanu.

Přečtěte si další rozhovory:

Nechceme být pluginem architektů

Rozhovor s Lenkou Křemenovou z ateliéru A1 architects

Realizace fit-outů je často extrémní sport

Ondřej Chybík z Chybik+Kristof Architects

E-book: Česká architektura uprostřed pandemie

Bilbao efekt v české architektuře II.

Kaplicky Internship 2020 vyhrál hangár pro vzducholoď

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se

NAHORU