Kdo, co, kdy a kde? Studio Karnet architekti tvoří mladý kolektiv architektů v čele s Michaelem Karnetem, který ateliér v roce 2017 založil. Absolvent Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci se společně s dalšími členy týmu věnuje navrhování interiérů po bytové domy. Architekti si zakládají na neobvyklém řešení a koncepčním přístupu, v rámci nějž se snaží hledat své odpovědi na daný kontext.
Úctu k tradičním konstrukčním řešením a detailům dokazuje jejich nejnovější realizace Vily 1906. Pro nové majitele navrhli moderní bydlení v měšťanské vile. V rámci rekonstrukce zachovali původní prvky a zároveň splnili všechny požadavky na současné bydlení. Mramorová dlažba a na ni navazující ořechová dýha vestavěných skříní evokují pocit vznešenosti a výjimečné atmosféry stavby. Autenticitu domu podtrhují zachované fasádní vlysy, zatímco uvnitř najdeme chytrou domácnost 21. století.
Za návrh interiéru Cafe Smoo získalo studio Karnet architekti v roce 2020 cenu BigSEE interior Design Award. A jaké jsou další projekty na stole a v portfoliu studia? MINUTOU tohoto týdne a tvorbou Studia Karnet provádí jeho zakladatel Michael Karnet.
Zapomenutá stodola
Aktuálně se dokončuje projekt, který je pro nás ideově obrovsky důležitý. Jedná se o rekonstrukci staré zapomenuté stodoly schované v jednom z vnitrobloků na náměstí v Dobříši. Koncept řešení vznikl relativně rychle a byl jasný téměř od první schůzky, protože kamenná stodola měla skvělou atmosféru. Kamenné torzo necháváme v původní podobě a dovnitř se vší opatrností vkládáme nový dům – žádné nové otvory, využíváme striktně původní vjezdy. Navrhujeme velké přesahy, které kryjí meziprostor nového a starého a odkazují na původní tvar stodoly.
Meziprostor je dostatečně velký na to, aby se dal celý dům oběhnout, nebo prohlédnout od hlavního vstupu až na terasu. Původní vjezdy daly vzniknout východní snídaňové a západní grilovací terase, což je úplně skvělé řešení, které vzniklo téměř omylem. V takové situaci totiž není potřeba žádná stínící technika v podobě pergoly, jednoduše si sednu na druhou terasu.
Dům na návsi
Během tohoto roku by se měla zahájit stavba dalšího domu, na který se osobně moc těším. Dům na návsi. Navrhli jsme rekonstrukci domu po babičce investorky. Aby splnil účely nové doby a způsoby využití, museli jsme do něj výrazně zasáhnout, původní řešení totiž neposkytovalo dostatek plochy. Záměrem bylo použít co nejvíce původního vesnického tvarosloví. V celém návrhu jsme záměrně směřovali k nepravidelnosti a asymetrii, které jsou pro takové domy typické.
Navrhli jsme nový symetrický krov v původním sklonu. Původní přízemí je oproti střeše vyosené, a díky tomu vznikl krytý hlavní vstup a zádveří. V podkroví se vytvořil dostatek prostoru pro další koupelnu a ložnici. Do štítu směrem na náves jsme navrhli velké soudobé bezrámové okno, abychom do pokoje dostali dostatek světla a zároveň podtrhli zmíněnou asymetrii. Všechna okna v domě budou repliky původních dřevěných, střešní krytina bude klasická bobrovka, abychom respektovali sousedy a původní ráz návsi.
Konverze truhlárny
Tento rok by se měla dokončit také konverze bývalé truhlárny na bytový dům. Jedná se o areál tří budov, do kterého jsme navrhli celkem 28 bytů. Lokalita je příbramskou periferií nacházející se téměř na hranici brdských lesů, typologie zároveň navazuje na původní zástavbu malých bytových bloků. Museli jsme sice respektovat původní objemy, ale mohli jsme si dovolit použít trochu jiné materiály než na bytovém domě určeném do městské struktury.
Postupným nalepováním dalších provozů truhlárny byly tři hlavní objemy velmi rozdrobené. Podružné objemy jsme odstranili a navrhli přesah hlavní budovy přes balkony. Svislé dřevěné prvky pak sjednocují objem zpět do kompaktního celku. Dispozičně jsme museli reagovat na původní orientaci objektů, jejich hloubky a výšky. Nakonec v celém projektu není ani jeden stejný byt. Navrhli jsme velké byty se zahradou, malé byty s balkony a do jedné části i dvoupatrové mezonety s předzahrádkou.
Byt s černou chodbou
Ústředním motivem celého podkrovního bytu bylo použití kontrastních materiálů a povrchů. V kontextu všech našich dosavadních návrhů je kontrast prostupujícím motivem celou naší tvorbou, ať už materiálovým nebo hmotovým řešením. Nezvyklá kombinace prvků dává každému z nich vyniknout z jiné perspektivy. Těžko říci, jestli je perspektiva lepší, nebo horší, ale baví nás takové momenty vytvářet.
Obývací pokoj spojuje s koupelnou dřevěná podlaha vyskládaná do stromečku. Jedná se o motiv, který není běžným bytovým standardem. Oproti tomu je koupelna obložena jedním z nejobyčenějších maloformátových obkladů s černou spárou. Kuchyň a také koupelnové skříňky jsou navržené z foliované překližky s přiznanou hranou. Tento materiál má úžasnou nenapodobitelnou kresbu a díky své pevnosti jej lze použít v subtilnější formě než například klasickou dřevotřísku. Kresba překližky vychází z technologie výroby rozvinutím stromu, ne řezáním na plátky jako dýha.
Chodba je díky dispozici spojnicí a ústředním místem celého bytu, zároveň je typicky relativně malá a kvůli chybějícím oknům tmavá. Abychom tuto skutečnost podpořili, nechali jsme ji vymalovat načerno a všechny doplňky volili tak, aby s výmalbou splynuly. Taková tmavá kobka, která se otevírá do dalších místností.
Nejen o nás..
„Poslední dobou mě neuvěřitelně baví dvě studia, a to slovenští Kilo Honč a pražská dvojice Neuhäusl Hunal. Obrovsky jim závidím tu zdárnou lehkost řešení a nezvyklé materiálové spojení. To je takový architektonický impresionismus, nechávají přiznané sádrokartony a nezačištěné průřezy panelem. Prostory musí mít úžasně vlídnou atmosféru. Pokaždé mě něčím překvapí,“ dodává na závěr architekt Michael Karnet.
Čtěte také:
Minuty z minulých týdnů:
Do galerií za uměním i architekturou
MINUTA o světových vizualizacích
