Kdo, co, kdy a kde? Barbara Zedková a Lenka Mrzílková jsou absolventky Architektury a urbanismu na ČVUT v Praze. Architektky získávaly zkušenosti v Česku i v zahraničí, aby v roce 2017 založily vlastní ateliér miaow.
Portfolio realizací studia sídlícího v pražských Holešovicích zahrnuje projekty apartmánových interiérů, gastronomických podniků i galerií. Miaow stojí za návrhem klubu Ankali, restaurace Knedlín i za rekonstrukcí kavárny Černá Madona. Také brněnská galerie Pollansky gallery prošla rekonstrukcí pod vedením studia, jehož architekturu najdeme až v Tallinnu, kde architektky navrhují restauraci a bar.
V MINUTĚ architektky z ateliéru miaow popisují, jak vznikal klub Swim, představují svůj návrh domu v Jeseníkách a také podobu meditačního domu v Portugalsku. Na závěr s námi sdílí projekty, na které nedají dopustit i ty, které je inspirují.
Swim *club meets kitchen
Koncept hudebního klubu spojeného s výborným gastro zážitkem se nachází ve funkcionalistické památkově chráněné budově z roku 1938 od architekta Eugena Rosenberga, jejímž parterem prochází Štěpánská pasáž, se kterou se interiér díky celoproskleným stěnám prolíná. Zadáním bylo navrhnout ve dvou podlažích (obchodní parter a bývalá kotelna v suterénu) restauraci s barem a klub.
Jedná se o re-interpretaci materiálů a tvarů z daného období v současném pojetí. Interiér nemá vyčnívat z pozadí funkcionalistického domu, ale má jej respektovat a dotvářet jeho původní obraz. V suterénu, bývalé kotelně, v přímém napojení na kavárnu / restauraci / bar se nachází klub, jehož podoba odpovídá dnešním potřebám s novodobými funkcionalistickými prvky spojujícími jej s interiérem v přízemí.
Stávající betonovou vanu po kotlích jsme pojaly jako „bazén“, ke kterému jsme dále dotvářely jednotlivé prvky spjaté s danou tématikou – dj pult, zábradlí, bary, osvětlení (Tomáš Bukáček, Vojtěch Kálecký), výběr materiálů a barev. Prostor plyne jednotlivými úrovněmi, je členěný, navozuje pocit “pod vodou“, kdy se při výstupu do kavárny dostáváme nad hladinu. Vyčištěním nevhodných reklam z fasády a pasáže jsme funkcionalistickému domu navrátily jeho vzdušnost a jakési „vznášení“ hmoty domu nad parterem.
Dům pro rodiče s výhledem na Jeseníky
Kompaktní hmotu rodinného domu obloženou černým válcovaným plechem jsme doplnily o utilitární objekt garáže a vstupních prostor z betonových bloků s extenzivní střechou. Dům je situován na jižním svahu s výhledem na hřeben Jeseníků, na jižní straně je umístěna také zimní zahrada a zastíněná terasa. Novostavba rodinného domu respektuje hmotově okolní zástavbu a svým materiálovým řešením zjednodušuje provoz a stárnutí objektu v náročných podmínkách hor.
Vale de moses
Meditation cabin – domek pro meditaci a well-being v nitru Portugalska jsme pojaly jako prostor, kde intimita hraje zásadní roli. Objekt jde kompletně otevřít i zavřít dle potřeby. Reguluje se tak množství světla, větru i samotný výhled a vnímání okolí v závislosti na tom, zda se člověk chce spíše uzavřít od okolního světa, nebo se stát jeho součástí.
Co nám chybí
A teď k tématům, která jsou pro nás srdcovými záležitostmi. Protože naše práce odráží také naše klienty, jako architektky jsme závislé na zadáních, která dostáváme od investorů. Díky tomu nejsou naše realizace úplným odrazem toho, jak bychom naši práci / vnímání / přístup chtěly prezentovat svobodně. Jedním z takových přístupů, který chybí mezi našimi realizacemi, ale třeba se nám povede jednou dostat i do českého prostředí, je Teshima Art Museum. Stavba, jejíž návštěva vám změní život.
Jedná se o neskutečně citlivý přístup k architektuře z hlediska vnímání a pochopení kontextu krajiny. Tento objekt v krajině není totiž jen o objektu samém, je o tom, co jej obklopuje – je o vzduchu, o vodě, o světle, o zemi. Umělec Rei Naito a architekt Ryue Nishizawa zde vytvořili dílo, které dovoluje okolnímu světu skrze vítr, světlo a zvuk „vejít“ dovnitř dvěma oválnými otvory v jediné betonové skořepině. V jednom objektu se tak setkává příroda, umění a architektura v naprosté harmonii. Její krásu můžete obdivovat v závislosti na fázích dne i roku.
Co nás inspiruje
Velice inspirativní přístup, který u nás trochu postrádáme, jsou současné rekonstrukce starých objektů výrazně oddělující současnou vrstvu a nový zásah od původního objektu. Přiznají, co je staré a co je nové. Proto nás letos velice potěšil projekt, který vyhrál Českou cenu za architekturu – a to rekonstrukce hradu Helfštýn. Dále je to ještě například Štajnhaus od ateliéru ORA nebo rekonstrukce kostela Nalezení svatého Kříže v Litomyšli podle architekta Marka Štěpána.
Ze zahraničních příkladů obdivujeme SESC Pompéia v Brazílii. Tato bývalá továrna na výrobu barelů byla v letech 1977 – 1986 dle návrhu architektky Liny Bo Bardi přestavěna na komunitní kulturně-sportovní centrum, které žije vlastním životem. Celý areál teď nabízí vnitřní i venkovní prostor pro sporty, umělecké kroužky, hraní si, jídelnu a třeba i opalování pro širokou veřejnost, skupiny i školy.
Trochu blíže leží Arsenal v Benátkách, kde se tradičně koná bienále architektury a umění. Zdejší továrna na námořní lodě byla jako jedna z nejstarších v Evropě velice citlivým způsobem přestavěna na exhibiční prostor, který klade důraz na čisté linie a použité materiály.
Minuty z minulých týdnů:
MINUTA o světových vizualizacích
Zachránit, upravit nebo zničit? – 1. část
