Festival Den Architektury vznikl se záměrem propagace architektury a představování staveb a jejich autorů v širších souvislostech. Letos se bude festival konat od 1. do 7. října po celé České republice i na Slovensku. Stejně jako v předchozích letech nabídne festival výpravy za architekturou s odborným výkladem, otevřou se běžně nepřístupné budovy a připomenou se významné osobnosti architektury. Paralelně se uskuteční také sesterský festival Film a architektura, který představí výběr filmů zaměřených na architekturu, architektonické přístupy a proměnu životního prostředí související s výstavbou měst.
V minulosti byl festival zaměřen na proměnu veřejných prostor nebo udržitelnost. Letošní jedenáctý ročník festivalu Den Architektury se zaměří na cesty a spojnice, které protkávají města a propojují je s jinými městy a krajinou. Na programu jsou tak návštěvy opuštěného nádraží Vyšehrad, procházky po stopách zaniklých libereckých tramvajových tratích nebo komentovaná plavba po brněnské přehradě. Tento ročník bude zároveň věnován zakladateli moderní architektury v Česku – architektu Janu Kotěrovi, jeho stavbám a realizacím jeho žáků.
V průběhu 10 let se do festivalu, který je určen široké veřejnosti, zapojilo 180 měst. V loňském roce na něj zavítalo 23 000 návštěvníků. Jaké body bohatého programu doporučuje navštívit jeho zakladatelka a ředitelka Marcela Steinbachová?
Které položky programu letos nevynechat?
Doporučuji naše hlavní téma věnující se tématům spojování a propojování. Jedná se o dopravní stavby jako jsou stávající či bývalá nádraží a jejich tratě, ale třeba i o objevování poutních nebo třeba i křížových cest. Určitě bych se vydala i po stavbách zakladatele moderní architektury Jana Kotěry, od jehož narození uplyne letos 150 let a jehož výročí oslavujeme napříč republikou, a to nejen v Praze či Hradci Králové, kde jsou jeho nejznámější stavby.
Jaká neznámá místa festival tento rok objeví?
Za pozornost určitě stojí objekty, které nejsou běžně přístupné, v letošním programu je to např. rondokubistická radiotelegrafní vysílací stanice a vysílač u Poděbrad. V Praze to dále bude veřejnosti neznámý Trauttmansdorffský palác, znovu otevřená stavba Šlechtovky ve Stromovce a v Brně pak nejstarší evropský velodrom.
Máte oblíbené místo, kam se ráda každoročně vracíte?
Já vlastně během festivalu poletuji mezi různými akcemi a moc se nesoustředím, spíše nasávám atmosféru a sleduji, jak vše probíhá, jak se chovají návštěvníci, zda je to zajímá a na co se ptají.
Na jaký snímek v rámci festivalu Film a architektura se letos nejvíce těšíte?
Osobně se těším na zahajovací i zakončovací české premiéry, které se konají v pražském Světozoru a brněnské Scale. Je to jednak snímek Spaceship Earth popisující futuristický příběh simulace života na kosmické kolonii a pak film o sakrálních stavbách švýcarského architekta Maria Botty.
S jakými spolky v rámci festivalu spolupracujete?
Je jich mnoho, dá se říci, že téměř se všemi spolky v rámci naší republiky a na Slovensku. Zároveň spolupracujeme s mnoha galeriemi a muzei či se zahraničními instituty a školami. Festival je tedy opravdu o spolupráci napříč celou naší zemí. Dlouhodobě spolupracujeme např. se spolkem BAM, offcity z Pardubic, Veletržním palácem NG či galerií DOX v Praze.
Jaké je povědomí o české architektuře v zahraničí?
Řekla bych, že mizivé i když díky možnosti publikovat realizace v zahraničních online serverech se trošičku povědomí zvedá. Zatím zde ale nemáme tak silné a specifické architekty, jako např. v Portugalsku či v Belgii, za jejichž stavbami by do České republiky proudili zájemci. Ale myslím si, že je to spíše tím, že ty nejdůležitější stavby se projektovali bez veřejných soutěží a nebyl u nich tedy důraz na kvalitu, ale jen na ekonomii.
Budou mezi provádějícími také zahraniční architekti?
Letos bohužel ne, stejně jako loni není jednoduché zařídit a následně i garantovat příjezdy zahraničních průvodců, ale mámě např. procházku po hrobkách Jana Kotěry v Praze v angličtině. Není určena primárně turistům, ale spíše zde žijícím zahraničním obyvatelům. Plány na minulý rok byly, ale necháváme si je v zásobě, až se situace více stabilizuje
Plánujete kromě Slovenska festival rozšířit také do jiných evropských měst?
Loni proběhl festival Film a architektura v Berlíně, Den Architektury zde také v počátku byl, stejně jako ve Vídni. Organizace na dálku je však namáhavá a dosah není tak velký, jak bychom si představovali a jaký dokážeme vzbudit v rámci naší země či na Slovensku.
Jaké bude další směřování festivalu?
Každý rok vymýšlíme nové sekce věnované hlavním tématům a výročím. Jiný formát jako doplněk festivalu zatím nechystáme, protože už organizace našeho stávajícího formátu je hodně náročná.
Co bylo pro festival za 10 let největším úspěchem?
Asi vydržet těch 10 let.
Vnímáte nějaké dopady festivalu a jeho osvěty na společnost?
Určitě, lidé jsou více zvídaví, více se ptají a dokážou si stát za svým názorem. V některých místech byla na základě festivalu zorganizovaná soutěž na úpravu např. veřejných ploch, kterým se festival věnoval. Tématizovat se snažíme i stavby druhé poloviny dvacátého století, které se poslední dobou bourají a my se snažíme upozorňovat na jejich kvalitu. Bohužel jen osvěta v tomto směřování nestačí. Dokud budou na zodpovědných místech sedět lidé, kterým je tato architektura proti srsti, nikam se nepohneme.
Marcela Steinbachová
Architektka Marcela Steinbachová se vedle praxe ve své architektonické kanceláři Skupina věnuje také vzdělávání odborné a laické veřejnosti v architektuře. Vystudovala Akademii výtvarných umění a architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Je držitelkou ocenění Architekt roku 2016, dále získala cenu za výjimečný počin v soutěži Česká cena za architekturu a je autorkou ročenky české architektury 2016-2017.
V roce 2001 založila spolek Kruh, se kterým začala pořádat architektonické přednášky. Mezi přednášejícími byly desítky významných architektů a architektek z celého světa. Aby zapojila do osvěty svého oboru také neodbornou veřejnost, začala organizovat procházky po architektuře a založila festival Den Architektury.
Další rozhovory:
Je důležité mít nápad, důležitější je ale jeho proveditelnost
Architektuře se věnuji spíše jako “laické očko”
Mnoho lidí si stále myslí, že je modularita pouze levnější způsob výstavby
Jsme architekti, kteří stojí nohama na zemi
Mám rád architekturu ve všech jejích polohách
Nadčasový a krásný design z Monobrandu
Pravidla úspěchu designérů jsou podobná jako v hudebnímu průmyslu
