120 let starý vamberský domek od Martina Kožnara dříve býval sklad. Nyní je z něj nově zrekonstruovaná, intimní a útulná stavba s dřevěnými prvky a jemnými barevnými odstíny.
Útulný domek u bývalé likérky
Zrekonstruovaný domek byl zamýšlen jako ubytování pro víkendové pobyty párům, nebo menším rodinám. Nachází se blízko vamberského náměstí na úzkém dvorku, který dominuje skalnatou zdí směrem dolů k řece Zdobnici. Z domu je úžasný výhled do krajiny, do údolí a na horizont. Domek stojí na místě, kde býval sklad a také ruina likérky. Šetrné úpravy na pozemku daly vzniknout prostoru sloužícímu jako útočiště. Důležitým prvkem je spojení interiéru s exteriérem, díky tomu je dům propojen s přírodou, s níž souzní.
Čisté tvary a jemné barvy
Jelikož má Vamberský domek dispoziční omezení, architekt tuto skutečnost respektoval a maximálně využil ve prospěch místa a stavby. Velká terasa a okna přispívají k využití co nejvíce slunečních paprsků, protože má dům jen dvě fasády orientované na sever a východ.
“Severní lehací okno vsazené do knihovny směrem k ruině, je živým, romantickým obrazem, který potvrzuje genius loci místa.”
Aby domek působil co nejvíce vzdušně, architekt zvolil zaoblené stěny v jemných přírodních tlumených barvách, kterými dodává do celého prostoru lehkost a plynulost. Zbouráním některých kleneb a zvýšením stropu o 75 cm v domku docílil vzniku velkého spacího prostoru. V novém prostoru dominuje velká knihovna po celé jedné stěně, která funguje jako prvek útulnosti a relaxace.
Autentické materiály
Koupelna s kuchyní jsou v domku řešeny funkčně a jednoduše, aby nerozbily otevřenou a vzdušnou atmosféru celé stavby. V celém domku je vidět snaha používat stejné materiály, které jsou pro dané místo typické. Koupelna je proto obložena místním pískovcem s nádhernou vnitřní kresbou. Do domku byly dále použity minimalistické kovové prvky v černé barvě, které můžeme vidět například v kuchyni, koupelně, nebo na lustru. Ty dodávají celé stavbě jakousi autentičnost. Ač je celý Vamberský domek řešený v jemnosti a jednoduchosti, důležitým elementem je zde oheň a teplo domova.
Pokud Vás toto místo zaujalo, můžete se v domku ubytovat.
Autor architektonického řešení: MgA. Martin Kožnar
Rozhovor s architektem Martinem Kožnarem
Navrhujete klasické rodinné domy ale také alternativní stavby, například příbytky na kolečkách Hide and seek. Co vás baví více?
Všechno je zajímavé. Nemám moc preference. Co je pro mě vždycky o něco více speciální, jsou veřejné projekty nebo projekty které jsou ve své podstatě sdílené. Když vím, že tam dojde, či už dochází k nějaké širší interakci. Takže je těch „uživatelů“ větší spektrum. Teď se zabýváme jedním náměstím. Rozjímáme nad koncepcí jednoho regionálního muzea, s Naropou (probuzený mistr) a přáteli okolo něj, rozvíjíme meditační centrum Trimurti. Spoluvytváření místa, kde by člověk měl chuť trávit čas a zastavit se, to mě zajímá asi nejvíc. Na měřítku nezáleží. Není důležité, zda je to obývák, altán, náměstí, či maringotka. V čem vidím smysl, jsou rekonstrukce nebo revitalizace. Recyklace. V čem ale smysl nevidím, je zastavování krajiny.
Měl jste možnost se ubytovat v nějaké z vámi navržených staveb?
V některých stavbách jsem přespal, když jsem byl na návštěvě. Mám to rád, zkoumám s odstupem, co funguje, jestli vyšly některé předpoklady nebo se vyjevily nové situace. Vzniká tak nová realita. Líbí se mi, jak si to žije svým vlastním životem. Je to přirozené, všechno se nějak postupem času proměňuje.
Preferujete sám spíše možnost „kočovat“ nebo domy na stálé pevné půdě jako je například Vamberský domek?
Někdy tak a jindy jinak. Pro mě je důležité oboje. Nomádství miluju. Rád cestuju. Obdivuju beduiny v horách, v poušti. Mistři života s otevřeným srdcem. Velkorysost a zároveň skromnost. Moudrost.
Jinak vamberský domek je velká radost. Je to takové obyčejné místo, skromné. Neměli jsme žádné speciální ambice a vylouplo se to v takový tichý, klidný a v něčem velkorysý prostor. Spojení se zahradou, dvorem, starou opuštěnou ruinou, krajinou i městem, to je tady skvělé. Aniž bychom to nějak speciálně architektonicky vytrubovali, tak si to vše tady, myslím, podalo ruce. Pro čerstvé pečivo skočíte za roh, vše je na dosah, ale nerozptyluje to, a zároveň Vás to zve dovnitř, do sebe.
Kamarád Vladimír, investor, má na výsledku velký podíl, naciťuje to místo a pečlivě ho skvěle dotváří. Ve výsledku není zas tak důležitý design, ale vztah, který mezi místem a vámi vznikne. Vzniká něco třetího, velmi cenného.
Kde čerpáte pro svou tvorbu inspiraci? Jaké jsou principy vaší práce?
Inspirace je všude. Nemám žádné speciální zdroje. Dívám se kolem sebe. Mám často pocit, že si to místo samo nakonec řekne, co chce. Nicméně co mě asi zajímá, je hledání nějaké autenticity. A principy? Hravost, ale neukecanost, přírodní materiály, řemeslo, adekvátnost, autentičnost. Vnitřní síla. Spolupráce-spolupůsobení nebo mimikry místa. Samozřejmost. To vše chce ale čas, aby si to sedlo.
Jaké architektonické prvky podle vás podporují navození atmosféry domova?
Toto může mít každý jinak. Pro mě domov symbolizuje klid. Na mě působí dobře přírodní materiály, dřevo bez nějakých speciálních laků, jemně zakulacené rohy, hliněná nebo suchá vápenná omítka, hodně světla, ale zároveň pocit bezpečí, dobrý výhled z okna, spojení se stromy, trávou, zemí… něčím naturálním čemu dáte pozornost nebo prostor se vám vyjevit. Myslím, že je taky fajn, když si dovolíme, aby domy stárly. Uzemnily se.
Jaké jsou nejvýznamnější změny, které při navrhování staveb v současnosti pozorujete?
Je cítit jakýsi enviromentální přístup, ale často mám pocit, že je dost formální. Fashion architecture. Další věcí je přetechnologizování staveb. Slepý copyright, spíše než podívání se do sebe nebo do podstaty místa či tématu. 3D technologie v navrhování i v realizaci. Je toho hodně a je skvělé, jak se vše vyvíjí a jaké jsou možnosti. Vnímám, že se to projevuje ve všech oblastech.
Máte své oblíbené materiály, které spolu dobře fungují?
Nevím o tom. Možná se v něčem opakuji, teď nevím, ale pro mě je to pokaždé nové. Vlastně když mám pocit, že se v něčem opakuji, tak to chci nějak změnit a zkusit něco nového. Určitě mám rád prostější materiály nebo materiály ve své naturálnosti. Někdy je to dřevo, beton, kov. Časem se vždy ukáže, co ten dům chce.
Máte vysněný projekt, který byste chtěl v budoucnu realizovat?
Na podzim chceme začít rekonstruovat starý mlýn, kde žijeme.
Na jakých projektech v současnosti pracujete?
Náměstí (zatím nemohu prozradit které), rekonstrukce statku u Vodňan, Dům v Karlštejně. Chatička na skále na Slapech, Dům na Srní na Šumavě, Starý kamenný dům a dřevěná přístavba na Slapech, útulna Popelka (transformace Aranky) na rybníku. Malý byt v Plzni, nástavba v Praze 4, útulny v Rychlebech, Trimurti. To je myslím přibližně vše a v různých fázích rozpracovanosti.
MgA. Martin Kožnar
„Mám rád architekturu ve všech jejích polohách. Nezáleží na měřítku. Kontext, materiál, řemeslo. Prostor a světlo, spojení s okolím. Společná energie, která v projektu vznikne. Na všem záleží.“
