Open House Praha je veřejně prospěšnou neziskovou organizací, která zve k jedinečnému prozkoumávání běžně nepřístupných budov a prostranství v rámci hlavního města Prahy. Každoročně se události zúčastní desítky tisíc návštěvníků, a to nejen z řad stálých rezidentů. Projekt je součástí světového konceptu Open House Worldwide, který se od roku 1992 rozrostl už do padesáti měst celého světa.
Do České republiky se koncept festivalu otevřených budov dostal v roce 2013 a o dva roky později měl svou první premiéru se 33 otevřenými budovami. Již od počátku bylo hlavním cílem popularizovat architekturu, otevírat diskuzi mezi laiky a odborníky, ale zejména probouzet zájem široké veřejnosti o své okolí. Během posledních sedmi let se do festivalu zapojilo na 1700 dobrovolníků a návštěvníkům bylo otevřeno již 417 vybraných budov.
Pro neslyšící se konají v rámci festivalu akce s překladem do českého znakového jazyka včetně zajištěného simultánního přepisu. Speciální komentované prohlídky mohou zažít také návštěvníci se zrakovým postižením, pro které jsou připraveny 3D modely budov s jejich plány a haptickými půdorysy. Nejmenší návštěvníci si na své přijdou díky dětským workshopům, dílnám či divadelním představením. Organizace se věnuje pořádání akcí i v průběhu roku. Celoročně si veřejnost může vybírat z širokého spektra komentovaných procházek a prohlídek. Některé z nich bývají tlumočeny do anglického jazyka.
Vznik festivalu i jeho další ambice přiblížila jeho ředitelka a zakladatelka Andrea Šenkyříková.
Jak jste se k myšlence uspořádat festival v České republice dostala?
Na sklonku roku 2012 jsem náhodou objevila londýnský festival Open House a zároveň zjistila, že tento druh festivalu probíhá i v New Yorku, Chicagu, Dublinu, Melbourne a dalších městech po celém světě. Udělala jsem si průzkum, zda v Praze tento druh aktivit existuje a poté jsem oslovila zakladatelku Victorii Thornton s dotazem, za jakých podmínek je možné se do sítě Open House Worldwide připojit a realizovat festival v Praze. Od roku 2014 máme s Victorií podepsanou licenci a rok na to jsme uspořádali první ročník.
Když o tom přemýšlím, k myšlence uspořádání festivalu v Praze mě asi vedlo víc věcí jak racionálně, tak podvědomě. Jednak to bylo nadšení z nápadu jak poznávat město a nahlédnout do zajímavých budov, poznávat jejich architekturu i příběhy, dát si fakta a vjemy do souvislostí. Pak zjištění, že v Praze v té době existovala pouze nabídka komentovaných procházek. Naprosto přirozeně v tom hrála roli i zvědavost. Prahu jsem moc neznala a poznávat ji chtěla.
Co máte na celém konceptu nejraději?
Po několika zrealizovaných festivalech jsem si postupně uvědomovala silné emotivní přesahy v rovině propojování lidí. Také pěstování dobrovolnické kultury u nás není samozřejmou součástí života jako u našich zahraničních partnerských měst, kde festivaly probíhají, a spoustu dalších přesahů. Pocitem smysluplné práce mě naplňuje a těší propojování odborníků, laiků a lidí z budov i lidí v dobrovolnickém programu. Baví mě okamžiky, kdy se mi podaří vysněnou, někdy i několik let oslovovanou budovu, do festivalu zapojit.
Často nám lidé píšou návrhy budov, do kterých by se chtěli podívat. Jejich přání se také snažíme vyhovět, nicméně narážíme při oslovování na celou řadu překážek, takže ne vždy se podaří budovy zpřístupnit. Někdy jsou jednání příjemná a nestačím se divit, jak snadno se vše vyřeší a naplánuje, jinde to trvá i několik let. Spousta pozitivních emocí a reakcí návštěvníků i lidí z budov jsou povzbuzující tečkou za festivalem.
Festival se postupně rozrůstá. Mění se i Vaše vize, kam by měl směřovat a jakou architekturu či témata by měl veřejnosti otevírat?
V prvních ročnících jsme se zaměřovali na budovy v centru, aby se návštěvníci mohli procházkou mezi nimi pohybovat. Open House Praha je komunitní festival a jestliže chceme posilovat aktivní vztah lidí k místu, kde bydlí, aby se s ním mohli identifikovat, být na něj hrdí. Došlo nám, že se nemusíme bát otevírat budovy v podstatě kdekoliv na území hlavního města. Postupně se dostáváme také do okrajových částí Prahy, kde se snažíme nabídnout víc objektů.
V Londýně jsme zažili, že lidé žijící v okolí otevřených budov se zapojují aktivně jako dobrovolníci a rádi ukazují příchozím zajímavosti ve svém okolí. Dokonce nám nabídli kávu a domácí koláče pro krácení času při čekání na prohlídku, k dispozici byla i možnost podepsání petice za záchranu odsvěceného kostela. Naše vize spočívá v postupném rozšiřování festivalu, ne tolik co do počtu budov, ale spíše v nabízení pestré palety architektonických stylů a typologií.
Pražské architektonické kulturní dědictví má unikátní význam v celoevropském kontextu. Otevíráme dveře nejen u staveb moderních s různými typy ocenění kvality a technologiemi šetrnými k životnímu prostředí, industriálních, ale i světově ojedinělých unikátů, ikonických budov, které představují historické a kulturní bohatství Prahy, jsou zapsány v seznamu nemovitých kulturních památek, případně jsou památkami UNESCO. Často odkrýváme neznámé a skryté kulturní realizace vynikajících architektů, umělců a řemeslníků, ale i zapomenuté příběhy stavitelů, majitelů či jejich potomků.
V zahraničí jsme během festivalů Open House navštívili dokonce soukromé byty. Tato vize je u nás stále trochu v nedohlednu…
V rámci doprovodných programů ve festivalovém týdnu se věnujeme více do hloubky některým aktuálním tématům, například oživování prázdných nevyužitých chátrajících budov, rekonstrukcím památkově chráněných objektů, udržitelnosti ve stavitelství či vnímání architektury všemi smysly i v kombinacích se zážitky posílenými hudbou nebo dalšími uměleckými intervencemi. V zahraničí jsme během festivalů Open House navštívili dokonce soukromé byty. Tato vize je u nás stále trochu v nedohlednu, když narážíme i na neochotu otevřít zajímavé objekty státních institucí nebo administrativní budovy z důvodu víkendu. Proto jsem vděčná každému, kdo s námi spolupracuje.
Zaznamenala jste u návštěvníků nějaké změny ve vnímání architektury a města v průběhu posledních let?
Musím říct, že návštěvnost už prvního ročníku festivalu Open House Praha byla nečekaně vysoká a stále stoupá. Jen v prvním covidovém roce 2020 podle očekávání návštěvnost přirozeně klesla. Já osobně vnímám nejen narůstající počet zájemců o festival ze strany návštěvníků z Prahy, ale i těch, kteří za ním přijíždějí z celé republiky i zahraničí. Naši návštěvníci hodně využívají i námi nabízené procházky, které jsme začali organizovat i v průběhu roku. Myslím si, že přispíváme k tomu, že se lidé více začali dívat kolem sebe a uvědomují si, jak moc nás vnější prostředí ovlivňuje.
Jakých veřejných míst si v Praze nejvíce ceníte a proč?
Veřejný prostor v Praze se postupně mění, zlepšuje, více se přizpůsobuje lidem a jejich potřebám, ať už rodinám s malými dětmi, teenagerům či starším generacím. Kvalitní veřejný prostor je základem zdravého města, v němž se mohou lidé bezpečně a neohroženě pohybovat pěšky a užívat si jej. Důraz bych kladla na úklid a údržbu, které jsou někdy pro lidi pocitově důležitější než složité rekonstrukce a přestavby prostranství.
Na mnoha místech se dnes cítím bezpečněji, než dříve. Bydlím v městské části Praha 6, takže logicky nejsilněji vnímám okolí svého bydliště. Mám blízko do Stromovky, která je opravdu povedeným multifunkčním veřejným prostorem s úpravami pro odpočinek, hry a sportovní vyžití, je přátelská všem skupinám obyvatel. Také mě těší, že rekonstrukce Šlechtovy restaurace se konečně chýlí k závěru. Příjemné je dnes Malostranské náměstí bez zaparkovaných aut, které čeká na revitalizaci. A mohla bych jmenovat spoustu dalších míst, která se postupně změnila či se jejich obnova plánuje. Jsem zvědavá na dlouho připravovanou rekonstrukci Václavského náměstí.
Jaké stavby doporučujete během Open House Praha 2022 navštívit?
Vždy mě těší navázání spolupráce s nově zapojenými budovami, které jsou pro návštěvníky dlouho očekávaným překvapením. Novinky ještě nemohu moc prozrazovat, ale poprvé zpřístupníme pár objektů na území městské části Praha-Zbraslav. Také se chceme věnovat Jože Plečnikovi, který by letos oslavil 150 let od narození. Z novinek bych pak doporučila některé stavby Pavla Janáka, který také letos slaví kulaté výročí od narození, např. budovu Autoklubu České republiky, Palác Adria, EA Hotel Juliš či Husův sbor Vinohrady. Také bych ráda pozvala na prohlídku Technologického centra UMPRUM v Mikulandské ulici, jehož rekonstrukce byla i z pohledu památkové ochrany objektu velmi náročná. Ale myslím, že se konečně podařilo otevřít pro studenty i pedagogy vysoce kvalitní pracoviště na špičkové úrovni.
Můžeme se v rámci festivalu těšit i na české architekty, účastní se komentovaných prohlídek či jiného doprovodného programu?
Čeští architekti se během víkendu tradičně zapojují buď do prohlídek jimi navržených budov nebo prezentují své realizace, jak o nich přemýšleli, jak vznikaly a jaké překážky překonávali. To se děje v rámci doprovodného programu, který probíhá ve všední dny, v tomto roce od pondělí 16. do pátku 20. května 2022. Pravdou je, že někteří zprvu měli obavy z reakce laické veřejnosti, přece jenom jsou zvyklí komunikovat spíše s investory, úředníky či dodavateli stavby. Ti, kteří už si tímto zážitkem prošli se ale zapojují opakovaně a podle reakcí, které od nich máme, jim to přináší zase trochu jinou zpětnou vazbu k jejich tvorbě. Naše patronka Eva Jiřičná v Londýně také prováděla v budovách jako dobrovolnice, což je velmi sympatické a inspirativní.
Nedílnou součástí festivalu bývá celá řada dobrovolníků. Kdo všechno se může přihlásit a jaké úkoly na něho čekají?
Do dobrovolnického programu se může přihlásit každý, komu je od 16 let výše. Na dobrovolnících a jejich pomoci festival stojí. Během vyplňování formuláře na našich webových stránkách v sekci Staňte se dobrovolníkem si mohou zájemci vybrat, zda chtějí být průvodci v budovách nebo se věnovat koordinování skupin návštěvníků a komunikaci s nimi, zodpovídání jejich dotazů a informování k průběhu prohlídek v budově. Dobrovolnická kultura u kulturních festivalů není u nás tak rozšířená, jako v zahraničí, kde si naši kolegové organizátoři festivalů Open House dokonce mezi dobrovolníky vybírají. My jsme vděčni za každého, kdo se k pomoci s festivalem přihlásí.
V prvních ročnících to bývalo hodně napínavé. Nebyli jsme si do poslední chvíle jisti, zda vůbec některé budovy otevřeme a mobilizovali jsme i rodinné příslušníky, aby vše dobře dopadlo. Dnes jsou mezi našimi dobrovolníky přátelské vztahy a každoročně se na sebe těšíme. Databázi dobrovolníků máme bohatou, všichni se nemohou zapojovat každý rok, vždy nás ale potěší, když se vracejí. Hlásí se nám i zahraniční dobrovolníci žijící nějakou dobu v Praze, mnozí z nich znají nebo byli součástí organizačních týmů Open House ve městech, odkud pocházejí, např. z Melbourne, New Yorku a dalších. Letos máme v programu 101 budov a dobrovolníků k zajištění plynulého provozu ve všech objektech budeme potřebovat minimálně 400. Budeme vděčni za každou novou sympatizující duši.
Na posledním ročníku se podíleli také studenti FUA TUL tvorbou 3D modelů budov pro lidi se zrakovým postižením. Chystáte na osmý ročník nějakou další spolupráci se studenty vysokých škol?
V loňském roce jsem oslovila děkana Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, Osamu Okamuru, zda by měl o tento druh spolupráce zájem. Jeho reakce byla velmi vstřícná, studentky a studenti pod vedením architekta Ivo Loudy vytvořili deset modelů. Loňskou spolupráci jsme si vyhodnotili a shodli se, že zájem pokračovat je na obou stranách. Ročníková práce studentů tak bude mít další využití v praxi.
Čtvrtým rokem spolupracujeme také se studentkami a studenty Ústavu jazyků a komunikace neslyšících Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a pod vedením doktorky Nadi Hynkové Dingové připravujeme komentované prohlídky tlumočené do českého znakového jazyka. Spolupráci se studenty vysokých škol chceme dále rozvíjet, nicméně poslední dva roky s covidovou pandemií jsme měli časově co dělat, abychom zvládli připravit již naplánované festivaly v náhradních termínech. Studenti se mohou zapojit do zmíněného dobrovolnického programu.
Motto „Architektura pro všechny“ bývá při Vašem festivalu často opakováno. Co vše si pod ním můžeme představit?
Victoria Thornton, zakladatelka Open House v Londýně a zakladatelka mezinárodní sítě Open House Worldwide, jíž jsme součástí, v jednom z rozhovorů řekla, že jejím cílem bylo vytvořit festival, který bude pro každého a bude přístupný zdarma, protože město je přece nás všech a měli bychom se do něj zapojit a stát se jeho součástí. Sami jsme tak došli k mottu Architektura pro všechny.
Od prvního ročníku značíme bezbariérovost u jednotlivých budov v katalogu i na webu a postupem času jsme začali přemýšlet, zda je festival skutečně pro všechny. Rozhodli jsme se proto v roce 2018 nejprve oslovit komunitu neslyšících a poté, co jsme získali pozitivní zpětnou vazbu nás napadlo, že i osoby se zrakovým postižením by mohly mít o akci zájem. Tradičně také organizujeme i speciální prohlídky pro děti a také v anglickém jazyce pro rezidenty nebo studenty dlouhodobě žijící v Praze. Kvalitu těchto programů bychom chtěli dále rozvíjet tak, aby si opravdu každý přišel na své.
Jaká zpětná vazba od návštěvníků Vás v poslední době nejvíce potěšila?
Zpětných vazeb od návštěvníků nám přichází hodně a v podstatě každá potěší, každá nás posílí. Některé obsahují díky, jiné povzbuzení, ať vydržíme. Jiní píšou, které budovy by chtěli vidět. Překvapivé bylo zjištění, že chtějí hned po festivalu znát termín v dalším roce, aby si vyblokovali víkend v kalendáři. Obdivuhodné je také zjištění, že přijíždějí z celé republiky včetně starších generací. Krásné je, když píšou, že jim plníme dětské sny, protože jsou budovy, kam se chtěli od dětství podívat. To nás nabíjí energií a chutí do další práce a příprav dalších překvapení. Nejvíce emotivních zpětných vazeb ale získáváme od našich dobrovolníků, pro které je zážitek být součástí festivalu opravdu velmi silný.
Další články:
Ve Zlíně podporují mladý design
Dům se stodolou v Jizerských horách
Chybí větší odvaha k nečekaným kombinacím
Konverze hotelu Vltavan v Sedlčanech
Strix Chomutov od Studia Reaktor
Zdá se, že kvalita české architektury zvýšila svůj plošný standard
