Ateliér Chybik + Kristof stojí za návrhem Vývojového centra modularity firmy KOMA Modular ve Vizovicích, které patří mezi projekty nominované na letošní Českou cenu za architekturu. Vznik centra představuje třetí a poslední etapu úpravy výrobního areálu firmy. „Je to výsledek naší téměř deset let trvající spolupráce s Komou. Máme za sebou už tři realizace a každá z nich svým způsobem experimentuje a otvírá nové možnosti ve vztahu k modulární architektuře,“ vysvětluje Ondřej Švancara z ateliéru Chybik + Kristof.
Projektu předcházela realizace otevřeného vstupního prostoru, který měl začlenit původně uzavřený areál do svého okolí. Nízká horizontální hmota při hraně pozemku uzavírá vstupní prostor a zároveň nechává kolemjdoucí nahlédnout do areálu. Ve vývojovém centru se rodí nové myšlenky v oblasti modulárních konstrukcí. Objekt centra tak svým pojetím demonstruje principy modulárních staveb, a to použitými přírodními materiály v surové podobě, perforovaným plechem i přiznanými detaily.
Modulový systém stavby tvoří spojené elementární dílce, obdélníky a desky. „Moduly jsme použili jako sloupy a využili prostor mezi nimi pro hlavní funkční náplň kreativního centra,“ popisuje architekt. Centrální sdílený prostor architekti mohli díky novému konceptu otevřít a uspořádat tak, aby byl flexibilní a dokázal se přizpůsobit novým potřebám. K tomu jsou určeny závěsy nebo pohyblivý mobiliář, který lze v průběhu času doplňovat a měnit. Vzdušnost a dostatek světla uvnitř modulů pak zajišťují prosklené plochy.
Vývojové centrum modularity
Autoři: Ing. arch. Ondřej Chybík, Ing. arch. Michal Krištof
Spoluautoři: Ondřej Mundl , Lukáš Habrovec, Martin Holý, Vladimír Šobich, Michal Klimeš, Petr Novák, Zdeněk Sendler, Dávid Medzihorský, Vojtěch Kouřil
Lokalita: Vizovice
Dokončení realizace: 2021
„Moduly jsme nejprve vnímali jen jako boxy, které jdou skládat na sebe. V rámci realizace první etapy, jídelny pro areál ve Vizovicích, jsme je vůči sobě posunuli tak, že tvořily pochozí terasy a zastřešené prostory v přízemí. Při navrhování pavilonu pro EXPO 2015 v Miláně jsme moduly zase zvedli na ocelovou rámovou konstrukci a vytvořili průchozí parter,“ popisuje popisuje práci na projektu Ondřej Švancara, který bude zastupovat ateliér Chybik + Kristof na plavbě Ups, to se nepovedlo. V rozhovoru blíže popisuje projekt Vývojového centra modularity, svou práci v ateliéru a přibližuje další projekty.
Chystáte se nově nabyté poznatky z modulárního stavebnictví uplatnit také u dalších projektů?
Ondřej Švancara: Při návrhu vývojového centra jsme pracovali s moduly novým způsobem. Vycházeli jsme z toho, že modul nemusí být jenom pravoúhlý, ale může mít některé stěny šikmé a může se tak jednat o lichoběžník. Konkrétní způsob se v dalších projektech nutně nemusí opakovat.
Myslím, že modulární stavby mají v architektuře budoucnost. Neexistuje moc staveb, které je možné dále rozvíjet, jako právě moduly. Samozřejmě i modulární architektura má svá úskalí, například předem předepsané maximální rozměry, s nimiž se musí bojovat. To ale vyvažuje opakovatelnost a rychlost výstavby modulárních staveb.
Jakou máte roli v ateliéru Chybik + Kristof?
Ondřej Švancara: Řeším chod pražské a brněnské kanceláře a většinu projektů, které v těchto dvou kancelářích zpracováváme. Rozděluji práci na projektech a starám se o to, aby byli klienti spokojeni a abychom dodrželi termíny. Podílím se také na získávání nových projektů a zakázek. Moje agenda je to, aby měli zakladatelé Ondřej Chybík a Michal Krištof prostor pro kreativní činnost, což je jeden ze základních principů ateliérů – aby do každého z projektů byli oba osobně zapojení a osobně se na něm podíleli.
Jak získáváte nové zakázky?
Ondřej Švancara: Kombinací několika způsobů. Pár projektů jsme iniciovali sami. Velká část projektů se k nám dostává, protože jsme na trhu už nějakou dobu. U některých projektů se k nám klienti vrací, což je pro nás důležité. Příkladem je právě KOMA Modular, kde pracujeme už na páté nebo šesté zakázce a myslím, že do budoucna přibudou další. Dalším příkladem může být vinařství Lahofer. Také hodně soutěžíme, ročně se účastníme více než patnácti soutěží. Je to komplikované a náročné, ale je to jediný správný způsob, jakým by se měly zadávat veřejné stavby.
Co se stane se soutěžním projektem na Vltavskou filharmonii?
Ondřej Švancara: Návrh nelze použít v jiném kontextu, je to vždy návrh pro danou lokalitu a dobu, ale získané zkušenosti zúročíme při dalších projektech. Soutěž pro nás byla poměrně zlomová, protože byla svým měřítkem zatím největší. Naučili jsme se, jak funguje provoz filharmonie a to, jakým způsobem takové stavby navrhovat. Práce na soutěžním návrhu pro nás byla obrovská zkušenost, dokázali jsme doručit návrh pro takto důležitou soutěž takového měřítka, a to je pro nás velký úspěch. Zajímavá zkušenost byla také spolupráce s velkým mezinárodním ateliérem Mecanoo.
Jaké jsou vaše další pražské projekty?
Ondřej Švancara: Realizujeme některé velké rezidenční projekty, například Modřanský cukrovar pro Skansku, kde začala realizace prvních etap, nebo Nuselský pivovar pro Pentu. Jsme mezi pěti ateliéry, které byly vybrány do dalšího kola soutěžního dialogu Nový hlavák na revitalizaci parku Vrchlického sady, novostavbu tramvajové trati Muzeum-Bolzanova a rekonstrukci nové odbavovací haly hlavního nádraží, kde by parkoviště na střeše měla nahradit nová funkce. Rozhodli jsme se spolupracovat se studiem Civitas z Denveru, zahradními architekty, kteří tvoří po celé Americe a Prahu velmi dobře znají.
Před třemi lety jsme zpracovali také koncept rozšíření kapacit terminálu pražského letiště a celkové zjednodušení jeho provozu. Šlo o jeden z nejzajímavějších projektů, na kterých jsem kdy pracoval. Po dobu přibližně jednoho roku jsme seděli přímo v kanceláři na letišti a kreslili, jak bude letiště vypadat a fungovat. Na projektu jsme spolupracovali s německými letištními designéry. Co se týče provozu, pro architekta je tento typ projektu jedním z nejsložitějších. Byla to pro nás obrovská škola a v nejbližší době je vypsána veřejná zakázka na pokračování na dalších stupních, které bychom se chtěli zúčastnit a tyto zkušenosti zohlednit
Vedle vinařství a vinotéky svou oblast působení na Znojemsku rozšíříte také do areálu pivovaru. Jak projekt pokračuje?
Ondřej Švancara: Náš dlouholetý klient vinařství Lahofer uzavřel s městem Znojmem memorandum o spolupráci na rekonstrukci areálu celého pivovaru. Nás si pak vybrali jako architekty, kteří zpracují koncept rekonstrukce, díky níž v rámci areálu vznikne svět vína a kultury. Tato expozice věnovaná vínu má za úkol zpřístupnit hodnotné a krásné objekty, do nichž nyní veřejnost nemá možnost nahlédnout. Odevzdali jsme zatím první sadu variant přístupu k areálu pivovaru a nyní se vyhodnocují další kroky a navazující práce.
Celé území areálu chceme očistit od nánosů staveb, které vznikly v pozdější době. Kolem rotundy svaté Kateřiny chceme vytvořit nový prostor a doplnit jej novým funkčním využitím. Do zpracování návrhu se snažíme zapojit co nejširší okruh odborníků, památkářů, vedení města i místních architektů. Areál nebude určen jen turistům, ale přínos by z toho měli mít také místní. Jedná se o kulturní památku, ke které by se mělo přistupovat zodpovědně.
V jaké fázi je projekt multifunkční arény v Jihlavě?
Ondřej Švancara: Tento projekt jsme zpracovávali na základě vítězství v architektonické soutěži, nyní se řeší některé detaily ohledně financování. Je zpracovaná kompletní dokumentace pro výběr zhotovitele, proběhlo výběrové řízení a dalším krokem je začátek stavby.
V Ostravě jste navrhli mrakodrap. Potřebuje Česko takové stavby?
Ondřej Švancara: Je to otázka, kterou jsme si pokládali také a odpověď zní pravděpodobně ano. Města by se měla zahušťovat v rámci svých zastavěných částí, s tím souvisí jiný pohled na výškovou regulaci. Pokud se stavbu podaří realizovat, může sloužit jako signál pro města i investory, že je toto možné i u nás.
Pracujete také na kultivaci veřejného prostoru. V Brně jste iniciovali obnovu nádraží Zvonařka.
Ondřej Švancara: Tohoto projektu si velmi vážím, protože jsem jej měl na starosti od prvních skic až do finální realizace. Bylo to jedno z nejvíc bolavých míst v Brně, které se díky odhodlání a množství práce podařilo realizovat a docílit toho, že nádraží teď vypadá kultivovaně.
Po Zvonařce je další příležitostí pro zlepšení revitalizace Mendlova náměstí, které jako náměstí nikdy nefungovalo. Byl to velmi rušný, ne úplně čistý dopravní uzel. Právě probíhá jeho rekonstrukce, na které se podílíme spolu s Michalem Palaščákem a Zdeňkem Sendlerem. Podařilo se nám zde eliminovat dopravu, místo velké křižovatky vznikne prostor vymezený jen pro chodce a Staré Brno tak získá reprezentativní veřejný prostor. Projekt by měl být dokončen na přelomu tohoto roku.
Dokončujeme také projekt obnovy Mendlova skleníku v Brně v areálu Augustiniánského opatství. Stavba stojí v místě, kde stál původně skleník, v němž Johann Gregor Mendel položil základy genetiky. Kvůli špatnému technickému stavu byl objekt v roce 1950 srovnán se zemí. V rámci znovuobnovení Mendelova odkazu se opatství rozhodlo pro obnovení skleníku. Náš návrh vychází tvarově i materiálově z původního objektu. Přinášíme však nové konstrukční prvky. Konstrukce je poměrně komplexní – jednotlivé prvky jsou mezi sebou propojené tak, že přepisují tři zákony dědičnosti. Mendlova genetika nám umožnila postavit dům s výrazně subtilnější konstrukcí, než v případě běžného řešení.
Jaká je vaše vize do budoucna?
Ondřej Švancara: Chceme se soustředit mimo jiné na rekonstrukce a transformace již existujících objektů. Ve vztahu k udržitelnosti a životnímu prostředí jde o silné a důležité téma a jsme rádi, že to takto cítí i velká část našich klientů. Dále nám dávají smysl zakázky, kde máme příležitost pracovat s přidanou hodnotou v rámci veřejného prostoru. V posledních několika letech se také začínáme zajímat o zahraniční trhy.
Jste mladí a úspěšní. Cítíte konkurenční boj?
Ondřej Švancara: Architektura je obor, kde je konkurenční boj zdravý a vede k lepším výsledkům jednotlivých ateliérů. Konkurenci vnímáme v rámci soutěží v podobě zvyšující se kvality soutěžních prací, to však znamená také zvyšující se kvalitu realizací. Radost nám také dělá to, že kolegové, kteří s námi začínali, nyní zakládají vlastní ateliéry, některé soutěže vyhrávají a poráží nás. To znamená, že máme zdravý základ ateliéru, který funguje.
Daří se vám také budovat PR. Jaké cesty používáte?
Ondřej Švancara: Za poslední roky jsme vyzkoušeli několik variant. Spolupracovali jsme jak s českou PR agenturou, tak se zahraniční. Aktuálně české a slovenské PR řešíme vlastními silami, v zahraničí využíváme služeb marketingové agentury.
Ups, to se nepovedlo
Plavba na elektrické lodi Marie d´ Bohemia od ateliéru VH Architects se uskuteční ve čtvrtek 6. října jako součást doprovodného programu letošního Designbloku.
Čtěte také:
Naše síla je v rozmanitosti zakázek, vždy ale musí mít přidanou hodnotu
Další rozhovory:
Radnice musí myslet mimo zavedená schémata
Současné architektuře často chybí myšlenkový základ
V Londýně bychom marně hledali centrální náměstí českých kvalit
Nepleťme si odvahu s agresivitou
