Vera Hampl: Baví mě vymýšlet krásný a funkční design

Rozhovor o výzvách komerční architektury a elektrických lodích

Vera Hampl ve svém ateliéru, foto: Jiří Šebek

Ateliér VH Architects působí v České republice a v Brazílii. Obě pobočky sjednocuje osobnost zakladatelky studia, architektky Very Hampl, která v Brazílii studovala pod vedením výrazných osobností světové architektury, jakými byli Indio da Costa nebo Ruy Ohtake. Vera Hampl od konce devadesátých let žije a pracuje v Praze. Od návrhů rezidenčních interiérů časem přešla ke komerčním prostorám. Svou práci vnímá komplexně, ráda navrhuje celkovou vizuální identitu podniků. Dlouhodobě se věnuje také navrhování lodí.

Vero, jak se máte? Nedávno jste oslavila kulatiny, máte tendence bilancovat?

Předem jsem to neřešila: že už mi bude padesát a něco by se mělo stát. Takže jsem si užila úžasnou party, nejlepší večírek mého života, a poté jsem začala více přemýšlet – a musím říct, že jsem spokojená. Nemám si na co stěžovat, myslím, že to bylo krásně využitých padesát let. A nemluvím jen o práci, myslím také rodinu a všechno okolo. Myslím, že mám štěstí. Z toho mého uvažování vzešel nápad napsat knížku. Do ní chci vložit všechno, co se za těch padesát let stalo.

V posledních letech se intenzivně věnujete navrhování lodí. Co pro vás v tomto ohledu bylo nejzajímavější zkušeností?

Moje oblíbená loď je Grand Bohemia. Z té mám největší radost, ta mi také zabrala nejvíc práce. Jen podhled jsem předělávali několikrát, protože jsme potřebovali vytvořit nepřímé osvětlení, ale také dobrou akustiku a zároveň šikovně schovat technologie. Spoustu jsme jich ukryli do stropů, bylo to hodně komplikované, ale zvládli jsme to: kapacita lodi je nakonec obrovská. Museli jsme přemýšlet nad tím, jak bude prostor fungovat, když na lodi bude hodně lidí; aby se číšníci nepletli hostům pod nohama, mohli všechny pohodlně obsloužit, lidé nečekali ve frontě na raut ani na toaletu… A myslím, že se to povedlo.

Jednou z vašich realizací je elektrická loď Bella Bohemia. V čem je jiná než ostatní?

Bella Bohemia je trošku větší a rozdíl je i v designu: Bellu jsem navrhla jako „klučičí“, interiér má ostré hrany a převládá šedá s černými detaily. Když jsme udělali pánskou loď, příští jsem navrhovala jemnější: převládá dřevo, zaoblené hrany a hravé zlaté detaily. Co se týče funkčnosti interiéru, měl být hlavně flexibilní, aby se na lodi dalo pořádat co nejvíc různých akcí. Proto jsme do centra umístili technologie a bar, což je technicky šikovné a zároveň je okolo výhled.

Technologie u všech lodí je totožná?

Snažíme se technologicky dostat dál, takže baterky vydrží mnohem víc, ale také jsou mnohem větší. S tím souvisí problém, který jsme museli řešit: odhlučnění motoru. Elektrický motor zvláštně bzučí; neslyší to každý, ale kdo ano, tomu to vadí. Během party to tolik nevadí, ale při klidné plavbě chce člověk klid a ticho – a ty elektrický motor kazí svým bzučením. Stalo se to na lodi Marie d’Bohemia, protože má mnohem silnější a větší motor. V německé loděnici pracují na nápravě, objednali si technologii pro redukci hluku, ale jednak je drahá, jednak nastal problém s dodací lhůtou.

Navrhujete v současnosti nějakou další loď?

Pracujeme na nové, kde chceme dispozice změnit: chceme vytvořit jeden prostor. Lidem se líbí, že je loď elektrická a tudíž ekologická, a chtějí na ní pořádat akce. Teď naopak pracujeme na tom, abychom vše umístili po stranách, přitom ale ubrali co nejméně výhledu ven – zdá se to jako lehká věc, ale zatím s tím bojujeme. Vždycky si něco vymyslíme a pak máme problém s německými regulacemi, spoustu věcí nemůžeme realizovat. A když vyhovíme německým regulacím, loď přijede sem a musí splnit zase jiné, české podmínky. Oproti Německu máme zastaralé normy a možnosti se tudíž zužují. S tím se ale musí pracovat a je na nás to nějak vymyslet.

Jak moc musíte ve své práci rozumět technologiím?

Na škole jsem neměla ráda počty a technické parametry. Na stáži mi ale tehdejší šéfová otevřela oči: „Jak můžeš říct, že ten pilíř tam nechceš, když netušíš, jaké jsou možnosti? Musíš inženýra překvapit tím, že mu řekneš, co a jak je možné!“ Dnes už vím, že pokud rozumím technologiím, mohu snáze prosadit vlastní nápad. Takže se snažím. Když jsme dělali první loď, jeli jsme s klientem do Německa, prošli jsme si všechny fabriky a dodavatelské firmy a nechali si vysvětlit a ukázat, jak to bude fungovat – abychom všemu porozuměli.

Překvapilo vás přesto něco, na co jste nebyli připraveni?

Jasně. Přišli jsme třeba na to, že kapitánská kajuta měla být trošku jinak. Na tom pracujeme v novém projektu: je to citlivá loď, která se manévruje malým knoflíkem, jde o přesnost na milimetry a loď umí jet pěkně rychle, takže kapitán musí mít vše pod kontrolou. A když má kolem sebe hodně lidí, kteří na něj mluví, nemůže se soustředit, což může být nebezpečné. Takže kajutu oproti dřívějším zvyklostem uzavíráme.

Dají se technologické otázky osahat a naučit předem?

Učíme se za pochodu; naše elektrická loď byla první v Evropě, takže jsme neměli odkud čerpat. Časem při užití lodi jsme ladili technické detaily: baterie, ovladače, zrcátka; všechno pro nás bylo nové, byli jsme zvyklí na jinou technologii. S každým projektem, nejen s loděmi, i v rezidenční oblasti, se učíme nové věci a dostáváme se o krok dál. Máme rádi, když to není jen design, ale také technologie. Vymyslet něco, aby to fungovalo, je oříšek – a to je to, co nás nejvíc baví.

Elektromobilita je součástí udržitelné městské dopravy. Pracujete aktivně s rysem udržitelnosti či ekologického přístupu v architektuře?

Samozřejmě. Myslím, že dneska už každý uvažuje minimálně nad materiály: co s materiálem bude, aby se nevyhodil a neublížil planetě. Lodní doprava nekončí tím, že uděláme elektrickou loď. Přemýšlíme, že ji musíme nabít a pracujeme na pontonech, které budou vyrábět elektriku a lodě nabíjet přímo ze slunce. Aby to dávalo úplný smysl. Začali jsme na tom pracovat dávno před tím, než začala válka – a dnes se to dokonce stává nutností. Mysleli jsme si, že to bude jednoduché, ale soláry jsou docela věda. Hlavně proto, že vývoj jde rychle dopředu a každým dnem musíme něco aktualizovat.

Zabýváte se i komerční architekturou. Co zajímavého vás v nejbližší budoucnosti čeká?

Zní to neskutečně, ale pracujeme na sedmi projektech najednou pro různá nákupní centra, například v Bratislavě… Obchodní prostory umíme a baví nás, ačkoli i tady pokaždé nastane něco, co nás poučí pro příště. Každým projektem se snažíme posunout dál, mimo jiné proto, že naši vizualitu a nápady ostatní obchodníci často kopírují. A nechceme jim to usnadnit (smích). Takže vylepšujeme, ale zároveň neztrácíme ze zřetele charakter firmy, její vizuální kvality.

A kromě architektury? Plánujete další výstavu?

Máme skvělou novou velvyslankyni Reginu Guimaraesovou Gomesovou. Nejen, že jsme se několikrát osobně setkaly, dokonce jsem pro ní dělala návrh rezidence, jen takovou lehkou rekonstrukci. Je to perfektní klientka, báječně si rozumíme. 7. září v Brazílii proběhl Den nezávislosti, na ambasádě se sešli velvyslanci, Regina se chlubila rekonstrukcí a já z toho měla radost. Co jiného nás potěší víc než vidět, že klient je spokojený. To bylo krásné. Paní velvyslankyně má v plánu pořádat kulturní akce, chce ukázat brazilskou architekturu, takže ano: počítám s tím, že budeme pracovat na další výstavě.

Máte nějaké nesplněné přání? Něco, na čem byste chtěla pracovat?

Splnila jsem si spoustu přání, ale ještě jich mám hodně (smích). Chtěla bych dotáhnout projekt Řepína, to je zámek, na jehož rekonstrukci už nějakou dobu pracujeme. Hodně by nás bavil nějaký urbanistický projekt, protože urbanismus ovlivní víc lidí a člověk snáze získá dojem, že může nějak pomoct. Ačkoli v České republice není tolik komplikovaných věcí, jako jsou favely v Brazílii, stále tu jsou nedořešená či zanedbaná místa – a to by mě bavilo. Zatím jsme do toho neinvestovali čas, ale jakmile dokončíme knížku, začneme hledat možnosti. Jsou místa, kde chodci nemohou přejít a kola nemohou projet nebo kde se lidé necítí bezpečně. Zlepšit jejich pobyt ve městě, to by byla krásná práce.

Čtěte také:

I retail v obchodních centrech může být krásný

Další rozhovory:

Musíme být těmi, kteří věří v pozitivní budoucnost

Byl bych velmi průměrný architekt

Kaplicky Internship 2020 vyhrál hangár pro vzducholoď

Není malých zadání

Architektura větší než tělo, menší než rodinný dům

Brno se bude za deset let rozvíjet ve velkém tempu

Moje role v BIG zapadá do celkové mozaiky

Interiér musí ladit jako orchestr

Design by měl začít otázkou, ne tvrzením

 

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se
NAHORU