Absolventka Fakulty architektury na pražské ČVUT Dagmar Štěpánová si po založení ateliéru Formafatal splnila v roce 2019 další sen, a to realizací Art Villas Costa Rica. Středoamerická země se stala osudovým zázemím architektky, která se v rámci svého jedenáctičlenného týmu podílí na zakázkách po celém světě. Poslední výraznou realizaci však najdeme opět uprostřed kostarické džungle, kde Štěpánová podobně jako ve svých předchozích projektech vetkala místní nespoutanost do samotné realizace.
Dusaná hlína
Architektka je zároveň spolu-investorkou a provozovatelkou luxusních kostarických vil, i proto do nich kromě profesních schopností vkládá emoce a atmosféru, které načerpala z divokých tropů. Okolní krajina je východiskem návrhu dvou vil, které své prostředí respektují, čerpají z něj a vyvstávají jako jejich přirozené součásti. Místní vlhké klima vyžaduje použití odolných materiálů. Štěpánová se proto rozhodla využít jílovitou půdu z výkopů stavby pro vytvoření obvodových stěn obou domů.
Pro realizaci stěn z dusané hlíny si architektka přizvala Daniela Mantovaniho z firmy Terra Compacta. Specialista vyškolil několik místních řemeslníků, kteří tuto technologii výstavby na Kostarice použili jako první. Výslednou hmotu ovlivnila také morfologie terénu i orientace stavební parcely směrem k nekonečnému výhledu na Pacifik.
Hliněné stěny doplnila autorka návrhu ocelovými HEB profily, které podpírají monolitickou betonovou stropní desku. Fasády z bezrámových skel se skládají z posuvných i pevných částí, jejichž profily jsou zapuštěné do drážek v betonové desce stropu, a stejně jsou osazeny interiérové osvětlovací lišty, moskytiéra nebo závěsy u postele. Zatímco cementová stěrka na podlahách má protiskluzovou strukturu, na míru navržený nábytek je proveden v hladké matné úpravě.
300 metrů nad mořem
Dvě vily, každou na zastavěné ploše devadesáti metrů čtverečních, umístila architektka v zarostlém kopci na pozemek o rozloze jedenáct tisíc metrů čtverečních. Obě se vznáší nad strmým svahem a dělí je od sebe vzdálenost dvanácti metrů. Blízké jsou si také po architektonické stránce: jejich štíhlé a ostré linie jsou protikladem rozpustilé tropické flóry, materiály a barevností však souzní s okolní vegetací.
Domy s biofilním interiérem se svou duší liší podle energie, kterou jejich parcela vyzařuje. V souladu s energií jin navrhla architektka světlou Jaspis Villu, která svými pískovými odstíny odkazuje na oceán a nebe. Zemi a džungli propojuje tmavá Nefrit Villa s jangovou energií, v níž se místní půda propisuje do červeno-terakotového odstínu betonové podlahové desky.
Nenápadně vyzývavé
Na první pohled na sobě vily nedávají svou povahu hned znát. Po vstupu do staveb obklopených ze stran vegetací a po krátké procházce napříč jejich interiérem se objeví velkorysý prostor a ještě velkorysejší oceán. Na hlavní prostor ložnice navazují terasy s přilehlým infinity bazénkem, prostor neuzavírají žádné dveře kromě velkoformátového posuvného panelu sloužícího jako věšáková stěna u hygienického zázemí.
Většina zařízení a vybavení ve vilách vzniklo na míru. Tvorba studia Bram Vanderbeke inspirovala architektku při navrhování betonových solitérů. Z betonu jsou vylité jak noční stolky, lavička a police, tak umyvadlo nebo kuchyňská linka. Ze všech koutů světa pak pochází ostatní nábytek, doplňky, svítidla a kousky umění.
Jaspis Villa
Nefrit Villa
ACHIOTÉ
Autorka: Ing. arch. Dagmar Štěpánová // Formafatal
Lokalita: Playa Hermosa, OSA; Uvita – Bahia Ballena, Puntarenas, Kostarika
Rok dokončení: 2022
Zastavěná plocha: 190 m²
Užitná plocha: 180 m²
Plocha pozemku: 11 000 m²
Dagmar Štěpánová // Formafatal
Dagmar Štěpánová, foto: Eva Wong
Architektka, jedna z investorů, manažerka projektu a stavbyvedoucí – všechny tyto role zastávala Dagmar Štěpánová v projektu Achioté. „Na projektu jsem pracovala sama, pouze statiku – návrh výztuží – jsem zadala lokálnímu inženýrovi. Navrhnout výztuže neumím a stejně by mě to nebavilo,“ popisuje architektka. Její kreativní studio Formafatal má ve svém portfoliu projekty komerční (restaurace Gran Fierro, vinný bar Autentista) i rezidenční (Art Villas Costa Rica). Na Kostarice se nyní architektka věnuje dalším rezidenčním vilám a navrhuje také yoga-retreat centrum.
Co stálo za vznikem projektu Achioté?
Sen, vize, vášeň a touha. Když jsem dokončovala projekt kostarického resortu Art villas, začala jsem v okolí hledat a objíždět pozemky, které se nabízely k prodeji. Touha po životě v Kostarice byla tak silná, že jsem si už nedokázala představit nic jiného. Trvalo to celkem rok a nakonec se mi poštěstilo získat pozemek, který daleko přesahoval moje představy. Byl ale dražší, než jsem si mohla dovolit, proto jsem k tomuto kostarickému snu přizvala ještě svého dlouholetého blízkého kamaráda, architekta Karla Vančuru.
Na realizaci jsme si museli půjčit, abychom to byli schopni zafinancovat a to byl také jeden z důvodů, proč jsme začali uvažovat o projektu, jako o místu určenému krátkodobým pronájmům, abychom byli schopni půjčky splácet. Další motivací byla vize umožnit i ostatním, aby mohli navštívit a prožít alespoň pár dní v prostředí, které je v našich očích skutečným rájem na Zemi. Podělit se o to místo a jeho krásu.
V čem se liší váš přístup při navrhování realizace, které jste spolu-investorkou od těch ostatních?
Řekla bych, že vůbec ničím. Můj přístup k vlastnímu projektu byl stejný, jako bych jej navrhovala pro svého klienta. Příjemné ale bylo, že jsem nemusela kreslit více variant, aby se klient rozhodl. Věděla jsem přesně co chci a vlastně sama sobě jsem hned vše odsouhlasila, takže navrhování bylo svěží a bez nějakých zbytečných záseků a prodlev.
Jaká byla nejnáročnější část realizace?
Bylo několik hodně náročných momentů, nejnáročnější byl samotný závěr, kdy jsem byla v nepředstavitelném časovém tlaku, aby se stihlo vše zprovoznit a nachystat do příjezdu našich prvních hostů, naštěstí našich přátel. Bylo před Vánocemi, takže všichni místní řemeslníci a firmy už odmítali pracovat. Ještě den před příjezdem našich přátel jsme neměli ani dodanou technologii k bazénům, čerpadlo k vodovodnímu systému, nebyla dokončená elektřina a čekal mě ještě velký noční úklid obou vilek od stavebního nepořádku, nastěhování věcí, zabydlení a finální styling. Vše se nakonec stihlo.
Jak náročná je údržba obou vil a jaká je jejich energetická náročnost?
Vilky už byly navrhované s vysokým ohledem na údržbu, takže ta náročná není. Mám ráda dřevo, ale bohužel v těchto klimatických podmínkách vůbec nevydrží. Nezbývá moc materiálů, které jsou pro toto prostředí vhodné a zejména pokud se silně vyhýbáte syntetickým materiálům. Vily máme hodně prosklené, mytí oken zabere nějaký čas, ale toho jsem si byla vědoma už při návrhu. Za ten vizuální kontakt s okolím a výhledy ze všech částí domu to rozhodně stojí.
Energetická náročnost domů je nízká. Výhodou samozřejmě je, že jsme v tropech a není třeba vytápět a v našem případě ani klimatizovat. Klimatizaci jsem odmítala od samého začátku i s tou myšlenkou, že nám to odradí hosty, kteří se budou obávat velkého horka. Pozemek je ve výšce necelých 300 metrů nad mořem a orientace domů je přímo na oceán, od kterého stále jemně vane. Máme stropní fény, ale ani ty není třeba téměř zapínat. Hliněné stěny dobře izolují od rozpáleného slunce a terasa je přes den celá ve stínu. Dešťovou vodu využíváme pro závlahu zahrady. Do budoucna uvažujeme ještě pořídit fotovoltaiku a solární kolektor pro ohřev vody.
Jaké jsou podle vás největší přednosti projektu?
Největší předností je rozhodně poloha a samotný pozemek, který nabízí jak kontakt s džunglí, tak nekonečný výhled na oceán. Vily už jen dodávají pocit bezpečí a luxusu. Jsme posledním pozemkem na konci cesty a díky tomu je Achioté intimním a ničím nerušeným místem.
V jaké míře technologie dusané hlíny ovlivnila samotný průběh stavby oproti klasickým stavebním metodám?
Existuje několik principů, které je nutné při realizaci i návrhu těchto stěn dodržet, ale nejsou to žádná výrazná omezení. Jak už jsem naznačila, průběh realizace je o něco složitější a zdlouhavější, než vylít stěnu z betonu, nebo ji postavit z tvárnic či z cihel. Vyžaduje preciznost a samozřejmě vhodnou zeminu, protože ne každá je k tomuto záměru použitelná. Já na to ale nejsem žádný odborník, přestože jsem si k tomu nastudovala před realizací nějakou literaturu, dívala se na YouTube videa a byla jsem u procesu realizace. Teď spíš pozoruji, jak se materiál v místních podmínkách chová v čase, co s ním dělají silné deštivé průtrže, vysoká vlhkost nebo sůl ve vzduchu.
Chystáte se technologii využít také u dalších projektů?
Na všech kostarických projektech, které mám teď rozpracované, s “rammed earth” technologií s velkou vášní pokračuji. Díky vytrénování party našich řemeslníků specialistou z Brazílie, kterého jsem si do Kostariky pozvala, mám teď k ruce kluky, kteří dokáží tyto hliněné stěny tady stavět. Tento udržitelný stavební materiál mě fascinoval už dlouho a na Achioté ho v podstatě testujeme. K tomuto materiálu nemám zatím žádné výhrady, pracovní proces je sice složitější a náročnější, ale materiál stojí minimum a jeho vlastnosti jsou skvělé. A vedle toho, stěna z dusané hlíny je nádherná.
K technologii mám jen jednu výhradu, nebo takové malé mínus. Případné poškození lze opravit, ale nikdy ne tak, aby to nebylo vidět. Nicméně tento materiál je krásný právě tím, že je surový a je třeba k tomu takto přistupovat. Pak například ani nějaký úlomek vzniklý na stěně třeba neopatrným odbedňováním není újmou na kráse.
Čtěte také:
Další krásné domy:
Láska ke dřevu jako hnací motor
