S lehkostí dřeva a tíhou betonu

Víkendový dům v Beskydech podle Pavla Míčka

Foto: BoysPlayNice

Pavel Míček se narodil ve Zlíně, kde zatím najdeme nejvíce jeho realizací. Vedle bytových a rodinných domů se podílel například na rekonstrukci výrobní budovy č. 23 v areálu Baťových závodů. Ve svém rodném městě pracuje s místní architekturou, kterou přizpůsobuje současným nárokům a navrací stavbám jejich někdejší třpyt. Příkladem je realizace interiéru baťovského jednodomku z třicátých let minulého století, v němž architekt návrhem soudobého interiéru odkazuje na léta minulá.

Beskydy

V sousedním Moravskoslezském kraji, na místě, kde se rozprostírá horská krajina Beskyd, najdeme architektovo nové pole působení. Nezastavěné území s volně roztroušenými usedlostmi spravuje CHKO Beskydy a jeho podobu tedy vymezují stavební předpisy, jež usměrňují tvůrčí přístupy a zároveň danému místu přiznávají jeho přirozenou povahu.

Pozemek, na němž definujeme samotnou realizaci, přiléhá z horní strany ke zpevněné cestě. Jeho charakter tvoří divoká horská louka snášející se do zalesněného koryta s protékajícím potokem. Okolní příroda vedla architekta k přemýšlení o projektu ve vztahu k materiálu spíše než prostoru. Právě použitý beton a modřínové dřevo znázorňují kontext a vysvětlují architektonický koncept.

Tíha a lehkost

Těžkost betonu využil architekt pro vytvoření duté platformy, kterou částečně zapustil do země. Tento kus skály s až jeskynní atmosférou v sobě skrývá obytné a servisní prostory domu z modřínového dřeva.

Dvě o sebe zapřené dřevěné desky položené na betonové platformě mezi sebou formují další patro volně plynoucího prostoru pokračujícího výhledy do horské scenérie. Dispozice objektu reflektují požadavky zadání, které počítalo s přítomností více rodin či přátel pohromadě. Proto zde najdeme separované kabiny ložnic a velký sdílený společenský prostor.

Kompaktní a jednolitý interiér umocňuje atmosféru horského bydlení pro čtyřčlennou rodinu, která dům často sdílí s přáteli. „Materiálové řešení interiéru je odrazem konstrukční podstaty objektu. Nosnými materiály jsou beton, bílé vápenopískové zdivo a modřínové dřevo. Doplňujícími materiály pak ocel a černě mořené dřevovláknité desky. Společným jmenovatelem všech materiálů je absence povrchových vrstev jaký je materiál uvnitř, takový je i na svém povrchu,“ dodává Pavel Míček.

Příroda všude kolem

„Samotné prostorové ustrojení domu vychází z kontextu přírodního rámce, v němž jsou klíčovými faktory svažitost a orientace pozemku společně s výhledy do okolní krajiny. Vzájemný vztah exteriéru a interiéru,“ vysvětluje architekt.

Vstup světla výrazně ovlivňuje náladu prostoru. Hlavní společenský prostor s vysokou výškou architekt záměrně prosvětlil, aby se rozlil do okolní krajiny. Opakem jsou v zemním tělese ukryté kabiny ložnic, které pracují s komorní atmosférou a navazují na úroveň a detail přiléhající louky.

Objekt vytápí tepelné čerpadlo v podobě zemních vrtů. Vodu má z vlastní studny a odpad prochází vlastní čističkou. „Žádné vynucené, viditelné či okolí obtěžující technologie na domě ani v jeho okolí nenajdete,“ popisuje Pavel Míček.

Tak jako je dům součástí krajiny, krajina vstupuje dovnitř domu a stává se jeho neoddělitelnou částí. Do budoucna autor návrhu počítá se splynutím stavby s jejím okolím. „Beton zešedne, obroste mechem, modřínové dřevo stárnutím získá šedostříbrnou patinu, přístupová pěšina z pískovcových kamenů se bude ztrácet v luční trávě,“ vykresluje architekt.

Víkendový dům v Beskydech

Autor návrhu: Ing. arch. Pavel Míček

Spolupracovníci: Ing. Vladimír Uchytil, Ing. Oto Nový, Ing. Jaroslav Tesař, Ing. Milan Farář

Lokalita: Moravskoslezské Beskydy, Zlínský kraj

Rok dokončení: 2019

 

I přes všechna omezení a komplikace se nakonec našla cesta ke svobodné práci s prostorem, měřítkem, proporcemi, poctivými materiály, a to vše v krásné krajině, kterou snad dům příliš neruší,“ říká architekt Pavel Míček.

Mohou být pravidla správců pozemků spíše motivací k ještě větší kreativitě s omezenými možnostmi než komplikací?

Vnímám to spíše naopak. Omezení mohou být motivující, pokud jsou smysluplná a ponechávají prostor pro tvůrčí pohled na věc, díky kterému vznikne kvalitní výsledek. Takových však v Beskydech bohužel mnoho nenajdete. Přiměřená pravidla pro stavění v CHKO jsou určitě zapotřebí, ale měla by být koncipována odlišně než ta, která se uplatňují dnes.

Pravidla by se měla více odvíjet od základních kritérií vztahujících se k práci v prostoru. Patří mezi ně například kontext krajiny v širším smyslu, měřítko, kompozice, materialita apod. Často se operuje s argumentací, že dnešní pravidla zamezují vzniku nejrůznějších excesů, které do krajiny nepatří, což bohužel není tak úplně pravda. Záplava nejrůznějších roubenek, hájenek a jiných rádoby tradičních podivností hovoří za vše. Dle správy CHKO je to však nejen v pořádku, ale tato falešná estetika se přímo vyžaduje.

Jak vnímáte současnou architekturu na Zlínsku v kontextu soudobé české architektury?

V rámci širšího regionu se zastoupení kvalitní soudobé architektury asi nijak nevymyká celorepublikovému průměru, samozřejmě s výjimkou center jako je Praha či Brno, kde se jí přirozeně daří více. Na samotný Zlín se dá nahlížet ze dvou úhlů: z vnějšku a zevnitř.

Vnější obraz je díky sérii architektonických soutěží, které poslední dobou magistrát města pravidelně pořádá, vnímán pozitivně. Vnitřní pohled je komplikovanější. Většina výraznějších novostaveb či rekonstrukcí pochází od místních, v devadesátých letech etablovaných architektů, jejichž produkce se nikam neposunula. Asi nejviditelnějším stavebníkem v rámci centra města je Univerzita Tomáše Bati, která však své velmi nákladné stavby s mechanickou pravidelností zadává stále stejné architektce.

Na čem dále pracujete?

Rozpracovaných a připravovaných projektů mám celou řadu: od privátních rezidencí přes bytový dům, rekonstrukci městského domu či prodejní galerii až po kreativní centrum s galerií výtvarných umění a designu. A možná mě čeká také další víkendový dům v Beskydech.


Další krásné domy:

Sklo, beton a dural jako protipól baroka

Transparentní obytná krajina

Krásné a plné moudra

Dvacet devět podob české architektury

Prostorové kouzlo domu s třešní

Stavby plné života

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se
NAHORU