Elektrizující minulost i přítomnost Kunsthalle Praha

Konverze trafostanice podle ateliéru Schindler Seko Architekti

Foto: Filip Šlapal

Původně byla Zengerova budova plná technologického zařízení pro transformaci elektrické energie na stejnosměrný proud, kterým jsou napájeny pražské tramvaje.

Díky modernizaci měnírny je nyní kompletní technologie umístěna pouze v malé části podzemí. Tím pádem se prakticky uvolnil celý dům pro nové funkční využití. Technický stav novoklasicistní měnírny ze 30. let minulého století stojící na Malé Straně naproti Starým zámeckým schodům byl před započetím konverze havarijní. Hlavní problém byl v užití betonu z hlinitanového cementu, který zejména ve sloupech vykazoval po 80 letech kritické pevnostní parametry a ty musely být odstraněny. Značné problémy byly spojeny také s kontaminací oleji a rtutí.

Konverze na galerii

Konverze původně technicistního objektu na muzeum umění má za cíl v maximální míře zachovat původní vnější tvar objektu a fasády. Základní myšlenkou je očištění od necitlivých a nevhodných zásahů z posledních let a nechat vyniknout charakteristické prvky, které jsou odborně restaurovány.

Do Kunsthalle je vybudován nový vstup po lávce, která je dlážděná pražskou mozaikou. Zároveň skrývá výdech vzduchotechniky dopravních podniků, který byl v posledních letech nevhodně umístěn před hlavní západní fasádu. Ve středním traktu v místě původní technologické terasy je jednopatrová přístavba s povrchovou úpravou z broušeného teraca, která nijak svou jednoduchostí nekonkuruje původní stavbě a zároveň doplňuje princip ustupující členité fasády. Světlo se touto nástavbou dostává skrze velkoformátové okno, jehož proporce jsou odvozeny z rozměrů fasády.

Dalším zdrojem denního světla je dlouhý atypický světlík při západním hřebeni střechy, lokálně pak ještě horní světlík nad nižší částí nástavby. Nové řešení středního traktu si ponechává plochou střechu, která je hmotově členěna. Většina původních výplňových konstrukcí fasády byla před zahájením stavby odborně odstrojena, odvezena a v průběhu konverze opětovně navrácena. Ostatní byly nahrazeny konstrukcemi novými v původní pozici a tvaru. Kvůli muzejním účelům jsou ze severní strany přidána vrata pro transport uměleckých objektů.

Stavba si ponechává všechny zásadní prvky v původním provedení – krytinu střech, okapy, římsy, fasády, podezdívky a některé skromné prvky dekoru. Materiálové a barevné řešení je pojato velice střízlivě. Fasády jsou navráceny do své původní, šedobéžové barevnosti, která je odvozena z pískovcového obložení.

Raumplan

Budova měnírny sestávala z několika typů prostorů pro různé účely, kterým odpovídalo i materiálové provedení. Severní a východní část objektu se více přizpůsobila původní dispozici, jednotlivá patra jsou využita jako zázemí galerie a technologie. Ve střední a jižní části vznikl tzv. raumplan. Jedná se o logické rozmístění prostorů na různých výškových úrovních přesně navazujících na okenní otvory v rámci stávající neoklasicistní fasády. Tak jako v původní technické stavbě zde konstrukčně i pohledově dominuje beton.

Jižní část má dvě nadzemní patra a podkroví. V patrech jsou výstavní prostory, v podkroví kancelářské zázemí nadace. Střední část má dvě nadzemní patra a vložené mezipatro, které tvoří vstupní prostor a odhaluje velkorysost celé budovy. Ostatní patra jsou výstavní prostory. Suterénní prostory slouží pro umístění technologií a pro depozitáře.

Vedlejší funkcí galerie je pořádání konferencí, ideově blízkých prezentačních akcí a výuka a vzdělávání s možností pořádání workshopů a uměleckých dílen. Nachází se zde i kancelářské prostory pro provoz nadace. Součástí Kunsthalle je i Artshop, restaurace, kavárna a veřejně nepřístupný prostor pro bezpečné ukládání uměleckých děl.

Technické údaje

Místo stavby: Klárov, Praha 1

Autoři: Jan Schindler, Ludvík Seko, Zuzana Drahotová // Schindler Seko Architekti

Investor: Nadace The Pudil Family Foundation

Spolupráce: Martina Bílková

Zastavěná plocha: cca 1650 m2

Užitná plocha: 5687 m2

Plocha pozemku: 2287 m2

Projektant: Zbyněk Ransdorf, Jana Šerclová // AED project

Projekt: 2014–2021

Realizace: 2018–2021

Průřez Kunsthalle Praha

7 podlaží (2 podzemní / 5 nadzemních) / 6-8 výstav ročně / 3 galerie (výstavní prostory) / 2 terasy / 1 bistro / 1 kavárna / 1 kunsthalle / 1 sbírka (ovšem nikoliv trvale vystavena – program se každý rok skládá z krátkodobých výstav, kde mohou a nemusí figurovat právě i díla ze sbírky Kunsthalle

Další zajímavá čísla

Na konverzi pracovalo 2 300 lidí, podílelo se na ní 252 dodavatelů. Budovou se proplétá 230 kilometrů kabelů, její monolitický skelet skrývající se za neoklasicistní fasádou obsahuje 12 690 tun betonu. Do výtahu Kunsthalle se vejdou velkoformátová umělecká díla včetně osobního automobilu. Základová spára budovy se nachází 30 cm pod hladinou Vltavy a na počátku přestavby stál jeřáb měřící 55 metrů.

Schindler Seko Architekti

Pražské architektonické studio působí v kontextu střední Evropy. Ateliér vedený německo-českým architektonickým tandemem – Janem Schindlerem a Ludvíkem Sekem, tvoří mezinárodní tým 20 architektů. Pro každou zakázku hledají charakteristickou a unikátní odpověď, proto nabízí různorodá řešení, která vždy vychází ze silného architektonického konceptu poháněného racionálním a kontextuálním přístupem.

Schindler Seko Architekti jsou například autory návrhu Residence Sacre Coeur, konverze telefonní ústředny na administrativní centrum TELEHOUSE nebo administrativní budovy MAYHOUSE s kubisticky zalámanou fasádou. Nyní podle návrhu Schindler Seko vzniká v Ostravě administrativní komplex ORGANICA s organickým designem, jež je v souladu s okolní přírodou. schindlerseko.cz

Čtěte také:

O nové pražské Kunsthalle s Schindler Seko

Další články:

Sklo, beton a dural jako protipól baroka

Ticho desetkrát jinak

Transparentní obytná krajina

Kanceláře, které nespí

V Londýně bychom marně hledali centrální náměstí českých kvalit

Dvacet devět podob české architektury

Jedenáctka nejlepších kanceláří

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se

NAHORU