V Praze se nestává často, aby rekonstrukce historické památky přinesla soudobý architektonický tvar. Archaický kontext naposledy odvážně doplnila budova SVU Mánes Otakara Novotného zbudovaná před sto lety. Tím výrazněji vyniká realizace architektonického ateliéru Radana Hubičky (AARH), který ke klasicistně přestavěnému objektu v Hybernské ulici připojil technicistní věž ze skla a betonu. Novotvar sebevědomě vstupuje do prostranství před budovou a vytváří v něm atraktivní kontrapunkt.
Na kontrastu starého a nového stojí celá rekonstrukce. Nitro historické budovy se proměnilo na kanceláře a různorodé zasedací místnosti. Povrchy a stropy přístavby se přizpůsobují funkci jednotlivých prostorů: zasedací místnosti orientované do náměstí mají kvůli akustické pohodě polstrované obklady, na podlaze koberec s vysokým vlasem a velké prosklené plochy se dají zatáhnout těžkým závěsem.
Architektonická pokora
Architekti v původně barokním klášteře s pozdější klasicistní přestavbou odstranili všechny vrstvy, které památku degradovaly, aby vyzdvihli prvotní hodnotné prvky: dveře s kazetovými výplněmi, kastlová okna, valené a křížové klenby či klasicistní krov.
Realizace přesto nepůsobí historizujícím dojmem. Nedochované prvky jako schodišťová hrazení či podlahy na podestách nahradily soudobé materiály i tvarosloví. Kamenné schodiště prosvětlují skleněná zábradlí, která zároveň umožňují průhledy do vyšších pater. Hrubost a poréznost staletého kamene doplňují lesklé podlahy z litého teraca.
Podobně architekti postupovali u exteriéru budovy: plastické historické fasádě přidávají novou kvalitu prosklené výklady s kovovými rámy zapuštěnými do původního ostění; průchod domem mezi ulicí Hybernská a náměstím Republiky uzavírají dřevěná vrata s plastickým sgrafitovým motivem, který navazuje na strukturu podlahy.
Radikální novotvar
Nejvýraznějším prvkem rekonstrukce se stala nová přístavba v podobě věže, do níž se integrovaly všechny páteřní instalace. Tím se minimalizovaly zásahy do památkově chráněné stavby. Ačkoli slouží zejména jako komunikační uzel, architekti do ní vložili také zasedací místnosti.
Celoplošné prosklení umožňuje nerušený výhled do historické zástavby přímo od jednacího stolu. Výrazné estetické a materiálové provedení pak přístavbu povyšuje na dominantu stavby. Věž se od nároží opticky i půdorysně odpojuje, aby nebránila pohledu na historickou fasádu. S původní hmotou budovy ji propojuje systém prosklených krčků napojených v místech původních oken.
Nejen tvaroslovně, také materiálově stojí věž v opozici vůči budově někdejšího kláštera. Konstrukce únikového schodiště je obnažena na skelet, nicméně kontrast funguje i zde. Podobně jako u fasády se čirý prosklený plášť střídá s neprůhlednými duralovými částmi; hladce broušený povrch schodiště doplňuje hrubá struktura betonové stěny.
Velkorysé prosklení přístavby (tabule v nejvyšším patře je vysoká devět metrů) zevnitř poskytuje nerušený výhled do prostoru náměstí, zvenku umocňuje sochařský efekt schodiště, zdůrazněný i večerním osvětlením.
Světelná magie
Efektní osvětlení je pro realizace studia AARH typické. Nejen samotná věž se schodištěm, ale také výtah s prosklenou kabinou má nečekaný světelný účinek: výtah z bočního pohledu za tmy stoupá nebo klesá jako tajemný odlesk.
Světelné prvky ozvláštňují také interiér, třeba v podobě nenápadného stropního svítidla, jež prosvěcuje tenkou vrstvu onyxu. Z podlah prosklených spojovacích krčků i podest únikového schodiště vyvěrá večerní iluminační osvětlení, které ozařuje stěny a stropy.
Interiéru vládnou odstíny černé, antracitové, šedé a bílé barvy v jemném kontrastu k přirozené barevnosti dřeva, železobetonu a broušeného duralu. Původní historický objekt a novou přístavbu sjednocují podlahy z litého teraca v bílém a antracitovém provedení.
Celek působí suverénně a zároveň nenuceně. Studio AARH prokazuje, že současná architektura v historickém centru neškodí, naopak: může do něj vnést nové, nečekané kvality.
AARH
Architektonický ateliér Radana Hubičky (AARH) se zaměřuje na všechny oblasti architektonického a urbanistického navrhování ve všech projekčních stupních. Nejznámější je v oblasti navrhování obytných budov a privátních rezidencí. Kromě novostaveb se věnuje i rekonstrukcím a přestavbám historických budov včetně kulturních památek. Do svých projektů aplikuje inovativní projekční postupy s výrazným zaměřením na detail a dokonalé provedení.
Ateliér AARH založil Radan Hubička v roce 1995, kdy navázal na tradici, jež v rodině započal Stanislav Hubička (*1930), autor Nuselského mostu či objektu Mezinárodního svazu studentstva v Pařížské ulici v Praze. Ačkoli AARH realizují i rozsáhlé projekty (například rezidenční objekt V Tower), zachovává si charakter rodinné firmy. V této tradici nyní pokračuje také Robert Hubička, představitel nejmladší generace.
Ateliér posbíral řadu cen, mimo jiné nominaci na evropskou cenu Mies van der Rohe za bytový dům XY či titul Stavba roku 2021, který obdržel za projekt paláce Hybernia.
Další články:
V Londýně bychom marně hledali centrální náměstí českých kvalit
