JinJan: České prameny

Český pavilon na světové výstavě EXPO 2020 v Dubaji

Spojování myšlenek, vytváření budoucnosti – tak znělo téma světové výstavy EXPO 2020. V tomto duchu se nesl také systém S.A.W.E.R. (Solar Air Water Earth Resource), který byl srdcem a technologickým jádrem českého pavilonu. Systém s použitím solární energie proměňoval pouštní vzduch ve vodu a v rámci expozice zavlažoval zahradu v okolí pavilonu.

Technologie získala ocenění za Nejlepší inovaci dubajské výstavy. Na jeho vývoji pracovali vědci od začátku roku 2017. Na jaře 2021 byl systém instalován v Dubaji, kde začal ve zkušebním provozu zavlažovat zahradu.

JinJan

Studio JinJan vzniklo v roce 2021 spojením ateliérů Formosa AA s R/FRM, v nichž Jindřich Ráftl a Jan Tůma působili jako vedoucí architekti. ​​Autoři propojují architekturu, biologii a technologie. Ve svých projektech kladou důraz na udržitelnost a používání inovativních technologií při výrobě. Jejich přístup k práci spočívá v konceptu Driven by Environment. Tento princip se promítl v projektech, jež byly k vidění na milánském EXPU 2015 a ovlivnily také návrh českého pavilonu Czech Springs na EXPU 2020.

Mrak

Český pavilon na světové výstavě ve Spojených arabských emirátech se skládal ze tří částí – zahrady, objektu Mraku a provozní budovy, kam autoři návrhu umístili systém S.A.W.E.R. Pozvolna se zvedající zahrada se stávala živou bránou pavilonu demonstrující efektivitu systému. Její součástí byla konstrukce Mraku z ohýbané nerezové oceli, která propojovala exteriér s interiérem. Objekt ztělesňoval proměnu, jež v systému probíhala, a zároveň metaforicky ztvárňoval vyvinutou technologii.

Za použití moderních počítačových metod se architektům podařilo vytvořit objekt, který fungoval zároveň jako stínění zahrady. Protikladem k němu byl provozní objekt – kvadratická hmota –, do níž Mrak ze zahrady prorůstal a propojil jeho části. Do centrální haly umístili díla Pramen a Zlatý déšť, první patro pavilonu pak věnovali současným inovativním technologiím navrženým a vyrobeným v České republice.

 

Věříme, že příroda jako taková přežije i bez pomoci. Otázkou spíše je, zda se toho dožije lidstvo tak, jak ho dnes známe,“ říkají architekti v rozhovoru.

Jaké pavilony vás osobně na Světové výstavě v Dubaji oslovily?

Velmi nás zaujaly například pavilony Velké Británie nebo pavilon Bahrajnu díky své ucelené koncepci a velkému důrazu na architektonický jazyk, který představoval jednotnou myšlenku v rámci reprezentace země na světové výstavě. Další zajímavé stavby na výstavišti byly pavilony Jižní Koreje, Brazílie, Lucemburska nebo Spojených arabských emirátů. Samotnou kapitolou pak byly hlavní pavilony jednotlivých zón výstaviště, které byly budovány tak, aby sloužily i po ukončení výstavy. Za zmínku stojí pavilon Terra od architektů ze studia Grimshaw s monumentálním solárním deštníkem nebo pavilon Alif od studia Foster+Partners s působivou kovovou fasádou.

Pro EXPO 2015 jste navrhli futuristickou laboratoř navozující atmosféru českého lesa. Byli jste na základě tohoto projektu osloveni pro expozici EXPA 2020?

Projekt Laboratoře ticha byl výtvarně-technologickým počinem poukazujícím na vztah člověka s přírodou. Na projektu jsme spolupracovali s designérem Davidem Sivým a zhruba desetičlenným realizačním týmem. Jednalo se o zhmotnění komplexního mezioborového vývoje a výzkumu, které posunulo naše futuristické uvažování do reality.

Podoba českého pavilonu na EXPO 2020 v Dubaji vzešla z otevřené architektonické soutěže. V našem návrhu jsme čerpali i z cenných zkušeností získaných při realizaci Laboratoře ticha. Soutěžní zadání navíc bylo velmi blízké profilaci našeho studia, tedy propojování architektury, technologie a přírody.

S kým jste na vývoji systému S.A.W.E.R. spolupracovali?

Systém S.A.W.E.R. byl součástí koncepce české účasti na Expo 2020. Jedná se o komplexní systém spojující poznatky z několika technologických oborů. Projekt spojuje odborníky z Univerzitního centra energeticky efektivních budov a Fakulty strojní ČVUT (UCEEB) s Botanickým ústavem Akademie věd ČR (BÚ AV ČR).

V ústavu UCEEB byl vytvořen technologický prototyp zachytávající vodu ze vzduchu. Kultivační část systému, která obohacovala získanou vodu o organické složky potřebné pro pěstování rostlin, byla vyvíjena v BÚ AV. Integraci systému do pavilonu a jeho prezentaci, na které jsme spolupracovali se studiem OFICINA, řešil náš ateliér. Strukturu Mraku, která artikuluje systém S.A.W.E.R. v exteriéru a vizuálně jej spojuje se zahradou, vyrobil podle našeho návrhu z nerezových prutů sochař Jan Dostál.

Čím je celý proces poháněn a kolik energie systém spotřebuje?

Systém pro kultivaci pouště je navržen jako ostrovní systém. Veškerá energie, kterou spotřebuje, pochází z obnovitelných zdrojů – konkrétně ze solárních panelů a solárních kolektorů. Získaná energie se skladuje v bateriovém úložišti a akumulačních nádobách. Úložiště pohání jednotku pro získávání vody ze vzduchu a fotobioreaktor, ve kterém se kultivují organické složky. Takto obohacená voda se pak pomocí čerpadel distribuuje do zahrady. Prezentovaná konfigurace systému je při maximálním výkonu schopna vyrobit přibližně pět set litrů vody ze vzduchu denně.

Najdeme jej také ve vašich dalších projektech?

Dalším využitím systému se zabýváme také v naší environmentální vizi Dune pro re-kolonizaci vysychajících oblastí z roku 2019. V projektu zkoumáme možné hybridní formy nové architektury propojující životadárnou technologii s přírodou. Systém pak neplní pouze funkci zdroje vody, ale je komplexním souborem řešení zahrnujícím nakládání se získanou vodou, kultivaci pouštní půdy, nástroje pro získávání energie i technologicko-konstrukční a logistické schéma procesu.

Došlo už ke konkrétní realizaci této vize?

Zatím ne. Dune zůstává vizí, ale myslíme, že se do pěti let něčeho konkrétního dočkáme. Současný světový vývoj a zájem o řešení této problematiky pomáhá akcelerovat výzkum a rozšiřování technologie, která byla v době vzniku románu Dune (1965) čistým sci-fi. Příkladem může být nová, kapesní verze systému S.A.W.E.R. s pracovním názvem MAGDA, vyvinutá výzkumníky z UCEEB. Před pěti lety v ČR nebyl žádný takový systém a dnes zde máme dva. Věřím, že pokud bude vývoj následovat současnou linii, můžou se čeští vědci za deset let skutečně v široké míře aktivně podílet na zavodňování vyprahlých oblastí.

Myslíte, že má příroda šanci přežít jen za pomoci technologií?

V tomto pohledu jsme optimisti. Věříme, že příroda jako taková přežije i bez pomoci. Otázkou spíše je, zda se toho dožije lidstvo tak, jak ho dnes známe. V rámci současné klimatické problematiky a nastoleného směru se lidstvo bez určité technologické pomoci přírodě pravděpodobně nevyhne. Tento přístup by se ale neměl stát trvalým řešením problému. Docházelo by tak k vytváření nové závislosti na určitém druhu použité technologie a slábl by důraz na problém samotný.

Technologie nám mohou pomoci zvládnout určitou limitní situaci. Je dobré mít na paměti i svět bez nich a být připraveni na jejich případný kolaps. Podobně jak uvádí Bruce Mau ve své knize Massive Change: „Systému kolem si začneme opravdu všímat až tehdy, když selže“.

Na čem nyní pracujete?

V současnosti se ve spolupráci s atelierem CMC věnujeme projektu Hydropolis – edukativní expozici současných moderních technologií úpravy a čištění vody, jejímž ústředním motivem je interakce člověka a přírody. V areálu Vinohradské vodárny akcentujeme celkový přístup k nakládání s vodou ve městech a krajině ve spojení s udržitelným přístupem ke spotřebě i technologickému řešení úpravy a distribuce pitné vody. Dále připravujeme vývoj roboticky vyráběných vegetačních fasádních panelů nebo zpracováváme studii vertikálního arboreta.


Další články:

Architekti kanceláří: Studio Reaktor

Druhý dech továrny ze sedmdesátek

Rodinná palírna z modřínu a betonu

Nemám v oblibě složité kurátorské koncepty

Charismatický žižkovský mezonet

Kvalitní architektuře se daří spíše v menších městech nebo na vesnicích

Nové kanceláře Heureky od studia Hezkey

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se
NAHORU