Minuta zamyšlení s ateliérem archicraft

Rychlý přehled postřehů ze světa architektury, designu a umění

minuta

Kdo, co, kdy a kde? Ateliér archicraft není potřeba příliš představovat. V roce 2008 jej založili architekti Tomáš Cieśla a Mirek Krátký s jasnou vizí dělat kvalitní a efektivní architekturu s názorem. Vedle realizací bytů a domů pro jedince, navrhují také gastro provozy, kancelářské projekty pro velké korporace nebo veřejné stavby. Tvrdí, že archicraft představuje radost, vášeň a vybočuje z řady. Svůj postoj pak sdělují světu prostřednictvím architektury, kterou tvoří.

Od roku 2012 má ateliér svou pobočku také v Los Angeles. Jejich široký záběr a svérázný přístup k architektuře odráží další MINUTA, v níž se architekti zamýšlí nad několika tématy. Co jim dává ve světě architektury smysl a co jim naopak vrtá hlavou?

Co nám dává smysl

„Když má architekt kompletní kontrolu nad vším, co dělá, tak to může dopadnout jako v domě T,“ tvrdí Mirek Krátký.

Monolitický betonový dům v Tokiu postavil pro sebe a svou rodinu Architekt Tanijiri Makoto ze studia Suppose Design Office. Co se týče města a jeho kontextu, je stavba zvládnuta tak, že si výjimečnosti na první pohled nevšimnete, dům je pokorný a přívětivý vůči okolí. „Dům má kontemplativní i naprosto otevřené zóny. Vše je pečlivě režírováno architektem. Pokud se někde dům otevírá do města, je to hluboce promyšlený tah architekta, nikoliv náhoda.”

Mirek dále oceňuje řešení osvětlení i volbu materiálů: “Výsledkem je magie, ten nejpromyšlenější způsob práce se světlem, roli hraje míra denního světla, mystizace prostoru, úcta a poděkování materiálům za jejich duši. Architektura stavby působí skromně a vnitřně bohatě, ničím se neplýtvá, všechny materiály jsou na maximu svého potenciálu,“ vysvětluje architekt. K aspektu přírody a architektury dodává: „Zeleň, oheň a stárnutí povrchů jsou neoddělitelnou součástí výsledku, nejsou náhodným prvkem.

„V době drahého bydlení mi smysl určitě dává koncept co-living,“ uvádí svou myšlenku Tomáš Cieśla.

Nikoli kolektivní bydlení dle idealismu Le Corbusiera z 20. let, ale komerční bydlení se socializací a kurátorováním komunit, které mají potenciál spolu vycházet a žít. Někdo se o vznikající komunitu musí starat, vzájemně je propojovat, připravovat jim program nebo akce. Již na toto téma bylo hodně psáno a vymyšleno, existuje příručka pro nastavení správného ekosystému, manifest pro fungující komunitu,“ pokračuje architekt a odkazuje na consciouscoliving.com

Co nám vrtá hlavou

Londýnská kancelář architektury a designu Perkins & Will vyvíjí svou databázi udržitelných a cirkulární ekonomice odpovídajících produktů, čímž pomohou minimalizovat uhlíkovou stopu svých projektů. „Jak dlouho se budou agilní kanceláře snažit tvořit databáze sami a jak dlouho to potrvá ze strany soukromých studií? Kdy bude existovat obecná a minimálně celoevropská databáze, která bude mezinárodně uznávaná a respektovaná? Neměla by se v tomto angažovat celá EU?“ ptá se Mirek.

Co nejvíce ve světě architektury trápí Tomáše? „Malá automatizace a robotizace stavebnictví. Jak člověka vnímáme víc humánně, na stavby se hrne čím dál méně kvalifikovaných pracovníků, je to dřina, a není je čím nahradit. V automobilovém průmyslu pracují roboti už 50 let, na stavbách je to teprve v testovací fázi.” Dále doplňuje: „Stavění s 3D tiskárnami je teprve v plenkách. A k tomu tématu patří i chytré budovy, které monitorují spotřebu. Chytrá domácnost jako standard bydlení, kde můžu věci ovládat hlasem, bezdrátově. Proč z toho neudělat standard, když existují již 15 let jako celkem běžné produkty?“ zamýšlí se Tomáš.

Architekt si představuje stavebnictví koncipované tak, aby byla lepší koordinace jak v projektování, tak při výstavbě, kterou by zrychlil. Dům by měl být podle Tomáše aktuální také za 50 let. „Technologie postupují mílemi kupředu, ale proces navrhování, stavění a vybavování domů je ve stavebnictví stále na úrovni 30 let zpět. Ať je to pomalý nástup BIM (z důvodu neexistence celoevropské databáze BIM knihoven) nebo koordinace na stavbě. Pořád se kouká do papírů, přestože v online podobě máme informace mnohem rychleji k dispozici, můžeme se dívat na 3D prostor nebo na augmentovanou realitu,“ argumentuje dále.

Co si architekti z ateliéru archicraft přejí?

Aby už šlo maximum vyřizování povolení elektronicky a aby místo tonerů a kurýrů hučeli optické sítě. Jsme malinká země, kdybychom byli jako Estonsko, slušelo by nám to,“ tvrdí Mirek.

Tomáš sní o recyklaci stavebních materiálů: „Skládky se plní dřevem, cihlami, rozbouraným betonem. Na skládky se odváží materiál, na jehož výrobu se spotřebovala energie, čas lidí, ropa na dopravu. Chtělo by to zabývat se stavebním odpadem jako s běžným odpadem. Dřevo rozřezat, rozštípat a slisovat, cihlu rozdrtit a spojit pojivem do nových deskových materiálů a cihel. Beton rozemlít a dělat z něj podlahy. Když se o tom zmíním před stavařema, smějí se. Podle nich je to pracné a drahé, ale to přemýšlejí jen v horizontu 1 roku, ne do minulosti,“ pozastavuje se nad tímto tématem Tomáš a doporučuje knížku Upscaling Earth.

Co nás překvapilo?

„Že už jsem 15 let strašně trendy a jím často linner,“ chlubí se Mirek. „Že BIG existuje jen o 3 roky déle než my,“ zakončuje zamyšlení Tomáš.

Minuty z minulých týdnů:

QARTA o architektuře

Do města a z města

MINUTA podle Andrey Jaškové

MINUTA & beef architekti

Afrika patří na mapu světové architektury

Japonské tradice v novém

Vítkovu se blýská na lepší časy

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se

NAHORU