Archicraft

Rozhovor s Mirkem Krátkým a Janem Tomášem Cieślou

archicraft archizoom

Miroslav Krátký a Jan Tomáš Cieśla z pražského ateliéru archicraft o designu restaurací, zodpovědnosti jít do důsledků a boření zavedených standardů.  

Architekturu navrhujete více než patnáct let: pojďme na úvod našeho rozhovoru přiblížit, jak vznikl váš ateliér archicraft…

Tomáš: S Mirkem jsem se vídali ve škole, ale nikdy jsme spolu nechodili do stejného ateliéru. Ve třetím nebo čtvrtém ročníku jsme si řekli, že si přes léto zkusíme architektonickou soutěž. Dělali jsme na ní asi dva měsíce. Bavilo nás to a už tehdy jsem si říkal, že s touto partou si umím představit pracovat. Mirek pak odjel do zahraničí, ale například s Marijou (třetí partner a vedoucí americké kanceláře – pozn. red.) jsme už v roce 2004 začali dělat větší věci společně. Do toho jsem sám pracoval na svých soukromých projektech.

Zlom přichází s bagetou

Tomáš: Pak mě oslovil Petr Cichoň, který šéfoval Bageterii Crocodile (Petr Cichoň je český podnikatel a jediný majitel společnosti Crocodille, která se zabývá výrobou balených baget a sendvičů, a zároveň i sítě restaurací rychlého občerstvení Bageterie Boulevard – pozn. red.). Sám bych tu práci nezvládl, a tak jsem oslovil Mariju, že bych potřeboval pomoc. Začali jsme, proběhlo pár schůzek, ale Marija pak odjela do USA. A já jsem napsal Mirkovi, který byl tenkrát na Novém Zélandu. Zrovna se chystal zpátky do Čech… a spolupráce byla na světě.

Který projekt byl pro vás zlomový?

Mirek: Ani ne projekt, ale osobnost, která nás dost formovala: už zmíněný Petr Cichoň. Objemem práce, ekonomicky, ale i přístupem, který vůbec nebyl povrchní, i když se týkal relativně povrchní věci, jako je fastfoodová restaurace. On šel do hloubky a nás doslova vykoval. A zlomové mi přijde i to, když jsme se rozešli: Bageterie Boulevard tehdy tvořila 60% našeho obratu.

archicraft archizoom
Tým archicraftu

Jaký byl důvod vašeho rozchodu?

Mirek: Vadilo mu, že děláme pro značky, které vnímal jako konkurenci: Bombay, Ugo a další. A to byl druhý zlom. Ztratili jsme chlebodárce. Jenomže my jsme udělat museli, nebyla jiná varianta než si udržet svobodu za jakoukoliv cenu.

V čem je největší síla ateliéru archicraft? V čem se odlišujete?

Mirek: Jsme nadstandardně zodpovědní a výkonní. Odmítáme práci pro práci.

Co to přesně znamená?

Mirek: Vychytralý architekt může udělat restauraci krásnou a všechno bude v pořádku. Ale ta restaurace nikdy nebude fungovat, nebo neotevře. Architekt například utratí moc peněz a neumožní investorovi správně naladit výši investice. Ale my tohle vnímáme. Touha se zviditelnit je u nás nižší než touha, aby byl restauratér bohatší. To je zodpovědnost, jít do důsledku. To je smysl architektury a tvorby. Když chce někdo restauraci, co to znamená? Je to naše sláva nebo jeho peníze?
Tomáš: Zakládáme si na tom, že procesně zvládáme celou zakázku tak, aby klient dostal výsledek v daném čase za dané peníze. A klientům jasně na začátku řekneme, jak to bude fungovat.
Mirek: Taky víme, co se skrývá za každou čárou. Neexistuje, že bychom vydali projekt, u kterého si nejsme jistí, jestli a jak lze realizovat. Naopak u jiných ateliérů je to skoro evergreen.

Specializujete se na restaurační provozy. Nemáte pocit, že to je z hlediska architektury poněkud rychloobrátkové zboží?

Mirek: Samozřejmě.  U fast foodu je redesign otázka čtyř až deseti let. A značky nepodléhají revoluci, ale evoluci. Po těch letech se interiér musí změnit vizuálně. Je to rychloobrátkové zboží a je to otázka majitele značky, zda má úctu k nadčasovosti, nebo jede po trendech. Výsledek je většinou někde uprostřed.

Tomáš: Architektura má vždycky nějakou životnost. To přece není o tom, že když se postaví dům, sto let se na něj nesáhne. Každých patnáct let by se měly dělat nové rozvody, okna, technologie…

Co přesně dnes archicraft navrhuje?

Mirek: Naše portfolio je celkem jednoduše popsatelné: navrhujeme bydlení, spíš byty a rodinné domy a vily. Neděláme bytové domy. Druhou oblastí naší práce je gastro: od malých brandů a řetězců až po velké restaurace. Funkčně od slowfood, přes fastfood, až po food-courty v obchodních centrech nebo i ve 300 let starém domě. A potom děláme kanceláře, máme za sebou dva obrovské projekty a spoustu menších.

Dokážete popsat váš rukopis? Mají vaše projekty nějaký spojovací charakter?

Tomáš: Nestandardní postupy tvorby interiéru. Nehledáme řešení, které je na trhu, ale hledáme nové řešení v naší hlavě a snažíme se dokázat sami sobě i řemeslníkům, že se to dá vymyslet jinak.
Mirek: A je důležité, že naše řešení nám přijde normálnější, než je standard.

Až na podklad
Jak byste definovali ten standard?

Mirek: Uvedu příklad: stěhujeme se teď do nového ateliéru a je tam na podlaze dlažba ve formátu 25 x 25 cm. A nás nenapadlo nic lepšího, než ji omlátit a budeme tam mít beton. Podkladový, zbroušený beton. Kdo vymyslel, že na beton, který už na podlaze je, musí nutně přibýt dlažba? Kdo vymyslel, že koupelny musí být obložené od podlahy ke stropu? My ho neznáme, ale nesouhlasíme s ním. My myslíme, že v koupelně musí být obklad ve sprchovém koutě. A chceme jít proti proudu. Zastavit se a zamyslet se. Proč je tenhle záchod celý okachlíkovaný? K čemu to je dobré?  Nevydrží dobrá malba náhodou to, co potřebuje záchodová stěna vydržet? Nebo dokonce jen napustíme štuk nějakým bezbarvým lakem a nebudeme malby používat vůbec… půjdeme na samou dřeň. Tam chceme dostat náš standart, tam cítíme pravdu.

Není to také dané tím, jak je nastavena současná produkce stavebního trhu?

Mirek: Stavební trh si tvoří svoje stavební techniky a postupy. A tím definuje standard. Ale proč? Z hlediska architektury nebo materiálu a barev spějeme k větší hrubosti a třeba u masivního dřeva nám je vždy bližší kus kartáčovaného dřeva, které bude napuštěné olejem, než superhladké povrchy ve vysokém lesku.

Tomáš: Obecně máme rádi to, co užíváním nezestárne. Materiál, u kterého člověk vnímá jeho patinu a to, že za pět let bude vypadat stejně.
Mirek: Ano, dokonalost povrchů je nám míň vlastní než patina. A to se týká všeho. Taky si myslím, že pracujeme se světlem trochu citlivěji než průměrní architekti. Přemýšlíme o tom, co dělá světlo světlem. A nejen, jak to světlo vypadá. Jsem přesvědčený, že spousta architektů řeší jen, jak nějaké svítidlo vypadá. Nám jde ale zejména o to, jak svítí.

Když mluvíte o standardech, jaká je Tomáši vaše zkušenost ze Skandinávie?

Tomáš: Když tam člověk přijde do interiéru, tak všechno: od dveří, vypínačů, oken, světel… všechno je jinak. To, co je tady, je nastavené na obchodní standard německého trhu, který sem po revoluci začal posílat svoje postupy a materiály. Když přijedete do Francie, většina interiérů je jiná. Němci milují matné barvy, takže tady všechny interiéry jsou v matu, ve Francii je zase všechno pololesklé, s takovým hedvábným leskem. Tady jsme v područí německého trhu. My se v archicraftu snažíme o svobodu. Když se nám líbí mírně lesklé stěny, tak je uděláme. Možná máme problém najít barvu, protože všechny se sem dovážejí z Německa, kde taková barva neexistuje. Tak si barvu najdeme ve Francii nebo Dánsku. To samé světla: tady se dělají hlavně plechová nebo skleněná. Ale světlo z dýhy? Stačilo se podívat do Španělska a máme světla z dýhy. Tohle je naše malá revolta.

Dvě procenta úspěchu
Pojďme se vrátit ke gastro provozům, ve kterých máte velké zkušenosti. Lze dnes vůbec navrhnout nějaký nový koncept?

Mirek: Ano. Je to vlastně naše velká meta: stavět brandy od A do Z. Myslím doopravdy vyvíjet  brandy, nejen jejich provozovny. Byli jsme u zrodu úspěšných konceptů, jako je Bombay express, Vegg Go, Apetit…

Zkuste mi přiblížit proces vzniku takového gastro konceptu…

Mirek: Někdy přijde člověk, který vůbec neví, co je v takovém případě úlohou architekta. A architekti Tomáš a Mirek se mu snaží vysvětlit, že pokud chce jejich službu, tak si kupuje zhruba 2-3% úspěchu. Ten zbytek tvoří perfektní lokalita, tým, cashflow projektu atd. A jestli je to hezké nebo ošklivé? To je jenom muška zlatá. A my mu klademe na srdce, že potřebuje jeden brand, jeden výraz webu, provozovny. Potřebuje dát na první místo produkt, personalizovat ho, podrobit potřebám doby a zákazníkům. Není to jen o tom, jaké vybereme židle a světla, ale je to i o tom, jaké oblečení bude mít obsluha. Jak komunikuje nabídku… To je labyrint informací, které náš klient po první schůzce musí zpracovat. A musí se rozhodnout, jestli s námi zůstane. My se snažíme mu nabídnout nejširší nabídku, co dovedeme.

Architekti holistického přístupu
To vás na škole asi nenaučili, že jednou budete koordinovat tým grafiků a fotografů, kteří se podílejí na úspěchu obchodního řetězce…

Mirek: Ve škole jsem slovo „značka“ nikdy neslyšel. A přitom je to naše živobytí. To je něco jiného než navrhovat byt.

Tomáš: Učili jsme se třeba, že 3% hodnoty objemu projektu za komunistů byly vyčleněné na umělecká díla. Umění bylo vždycky součástí architektury. Ale dneska to ale není sochař, ale třeba grafik nebo designér světel. Jde o to, jak označíte vstup, jak vypadají zvonky, jak vypadá vývěsní štít…

Mirek: Teď jsme se obloukem dostali k našim silným stránkám. Jsme ateliér, který k práci přistupuje holisticky. Odmítá svou malou roli. Spíš toužíme po lesku role architekta. Chceme vracet význam slova „archi“. My jsme ti, kdo ovlivní, jestli kostel bude na tomhle kopci, nebo na tom druhém. Nechceme jen splnit zadání. Když za námi někdo přijde se špatnou lokací, první, co mu řekneme je, že má špatnou lokaci. Ne že mu dáme nabídku na zpracování interiéru. V tom jsme odlišní.

Vaše motto je nekreslíme, realizujeme…

Tomáš: Když klient řekne, že to potřebuje „jen“ nakreslit, tak naše povolání degraduje na grafiku půdorysu. Má představu, jak stavba bude vypadat, a chce po nás jen vyřídit stavební povolení. A to je opak našeho holistického přístupu. Chceme pochopit, proč to tak je. Chceme mít vliv na to, aby stavba dopadla dobře, chceme být u samotné realizace.
Mirek: Nikdy není pravda, že klient má vymyšlený projekt. On si myslí, že ho má vymyšlený. Je to například vlastník projektu typizovaného domu určeného na rovinatý pozemek, kde přístup je ze severu. Ale ten majitel si například koupí prudký svah s přístupem z jihu, takže je všechno úplně špatně. Ale on si myslí, že má projekt a my mu ho jenom upravíme. Nesmysl, ten projekt je potřeba zahodit a vymyslet nový dům od základu. „Mám to vymyšlené, jenom mi to nakreslete.“ To je typicky mylný přístup. U nás v Čechách mají lidé často ve zvyku říkat „to se dělá takhle“…

Tomáš: … to jsme zase zpátky u zmíněných standardů. Že je lidé mají naučené od nějakého výrobce. Že se to takhle dělá. Ale takhle se to dělat nemusí.

Mirek: Ale my jsme už trochu starší, máme zkušenosti a můžeme se vlastně pousmát a nikoho neurazit. Trpělivě pracovat, tak abychom dodavatele dostali na naši stranu řeky. Ideální je, když se pak ještě bude cítit autorem našeho nápadu. Prostě dát mu všechno, aby se cítil dobře a udělal to proti proudu a zvyklostem. Aby to udělal podle nás a dobře. To je asi fundament archicraft práce.


Profil studia archicraft 

Více než deset let vytváříme dobrou architekturu. Silnou, efektivní a s vlastním názorem. Navrhujeme kanceláře, byty, domy i veřejné prostory. Vždy tak, abychom hodnoty klienta přenesli do tvaru, prostoru a materiálu. Naše stavby i interiéry dotahujeme do posledního detailu. archicraft představuje radost, vášeň a vybočení z průměru. Postoj, který prostřednictvím architektury sdělujeme světu.

archicraft založili v roce 2008 Tomáš Cieśla a Mirek Krátký. Měli jasnou vizi dělat kvalitní návrhy, soustředit se na servis pro klienty a vždy prosazovat své morální zásady. Tuhle vizi mají dodnes a společně s nimi ji sdílí dalších deset architektů, inženýrů a designérů. Perfektně sehraný tým archicraft je schopný nabídnout servis jak individuálním klientům, tak velkým korporacím. Od bytu až po rozlehlé kanceláře, úspěšné gastro provozy i nadstandardně řešené interiéry. Od roku 2012 máme pobočku v Los Angeles, kterou vede Marija Volkman. Naši práci v zámoří si prohlédněte na www.archicraft.co.

Ing. arch. Miroslav Krátký

Zakladatel a lídr archicraftu. Vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, působil v několika studiích v České republice i zahraničí. Před jedenácti lety založil s Tomášem Cieślou archicraft a dodnes ho vede. Denně u stolu, počítače i na stavbě navrhuje a řídí projekty, ve kterých archicraft naplňuje svou vizi silné, výrazné a promyšlené architektury.

Ing. arch. Jan Tomáš Cieśla 

Zakladatel a lídr archicraftu. Společně s Mirkem Krátkým od roku 2008 vede archicraft. Tomáš studoval architekturu v Praze, má zkušenosti z větších i menších architektonických ateliérů. Společně s Mirkem a Marijí pracuje na návrzích a řídí projekty, které posouvají hranice archicraftu i jeho klientů. Zaměřuje se na kvalitně odvedenou práci i na vynikající klientský servis.

Ing. arch. Marija Volkman 

Marija vede od roku 2012 americkou pobočku. Jako architektka pracovala v řadě světových měst a nyní se stejným nasazením, jako my v Praze, přenáší na novém kontinentu naši vizi do reality. Navrhuje a řídí projekty archicraftu vytvořené v Los Angeles, ale i dalších amerických městech. Více o naší práce v USA na www.archicraft.co.

 

Přečtěte si více rozhovorů s architekty:

Luděk Rýzner z Humpolce

Jak se staví ZOO s AND ateliérem

Rozhovor s Markem Deylem o unikátním materiálu

Tomáš Hrubý z DL studia o rekonstrukci s citem pro detail

Jak se staví ZOO s AND ateliérem

Rozhovor s Barborou Léblovou o interiérech

Rozhovor s Martinou Krčmářovou a Markétou Musilovou z m2 architekt

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se

NAHORU