„Chtěla bych stavět interiéry, které nepodléhají trendům a modernosti, ale mají svou hodnotu navázanou právě na příběh, díky kterému interiér vznikl,“ vysvětluje designérka Iva Hájková. V prvním příběhu se hlavním motivem rekonstrukce pražského bytu staly povaha energické majitelky a rušné místo pavlačového domu na Andělu. Zadání znělo: „Vytvořte praktický, nadčasový a útulný interiér pro mě a mého syna ve školním věku.“ Designérka se tak rozhodla svým návrhem vyprávět příběh o andělu s ďáblem v těle.
Výrazná šatna
Jemnou a éterickou andělskou bytost designérka ztvárnila ve vzoru nebeského mraku, jenž se projevuje v podobě perforace vestavěné šatny do obývacího pokoje. Realizaci tím vtiskla výraz a zároveň do šatního prostoru nechala proniknout světlo. Jako v oblacích se pak jeví ložnice, pro níž nad vestavěnou šatnou vznikl ideální prostor. Najdeme zde velkou postel s nebesy. Útulnost a soukromí místa pro odpočinek zajišťuje knihovna tvořená pokračujícími stěnami šatny.
Opálené dřevo
Výběr materiálů podléhal tomu, aby byl v souladu s původními repasovanými dveřmi a okny. Designérka odhalila staré zdi a na podlahu nechala repasovat původní široká dřevěná prkna s výraznými suky. Z jejich opálené varianty pak navrhla interiérové prvky, včetně koupelnové skříňky. Temně červené vyspárování oktagonové mozaiky a červený topný žebřík dávají koupelně pekelný šmrnc.
Přestože se může zdát příběh anděla a ďábla kýčovitým, díky rafinovanosti návrhu není zápletka vyprávění odhalena hned na první pohled. Hladká, do bíla mořená překližka ve velkých plochách šatny vytváří hravý kontrast opáleným dřevěným prknům, jež designérka použila také v kuchyni a u jídelního stolu. Ďábelská kuchyň tak vzhlíží vzhůru do nebes.
Důvěra klientů je pro mě nejdůležitější,“ říká designérka Iva Hájková v rozhovoru, v němž představuje svůj další projekt a další příběh.
Často se mluví o autorském rukopisu daného designéra nebo architekta: jak byste charakterizovala ten váš?
Nevím, jestli se dá popsat přímo rukopis, který se liší dle projektu. Snažím se z prostoru vytáhnout maximum, vyzdvihnout jeho přednosti, schovat nedostatky a najít téma, ve kterém mu bude přirozeně dobře. Inklinuji spíše k jednoduchosti. Dneska můžeme mít všeho hodně, proto mě baví taková střídmost. Co do interiéru dám, má své místo a svou pozici, bez něj by to nebylo ono. Zároveň nedávat nic navíc, nic bez důvodu.
Z vašich realizací je patrné, že máte ráda mosaz a další technické materiály: jak s nimi pracujete ve svých projektech?
Mám ji ráda stejně jako ostatní přírodní materiály. Nemám ráda náhražky, snažím se jim co nejvíce vyhýbat. Pravost materiálu dodává do interiéru takovou skutečnou energii a zároveň potěší další smysly, jako hmat a čich.
Na čem nyní pracujete?
Dokončujeme rekonstrukci bytu v historickém secesním domě s výhledem do Letenského parku.
Jaký příběh jste následovala zde?
V této realizaci mne více než lokalita inspirovali obyvatelé domu – rodina o třech lidech – otec, matka a syn. Do třech odlišných interiérových mramorů jsem promítla jejich individualitu, odlišné zájmy, náplň všedního dne a nároky na bydlení. Tyto tři interiérové prvky se tak staly ústředním motivem napříč celým bytem.
Podle čeho jste vybírala konkrétní typ mramoru?
Nechali jsme každého člena rodiny, aby si z palety mramorů zvolil jeden jemu blízký a našel mu v obývacím pokoji vhodné místo. Hnědý mramor, jenž si vybrala paní domu, jsme použili pro pracovní desku a obklad kuchyně. Bílý mramor, zvolený pánem domu, tvoří obložení krbu. Syn se vzhlédl v tmavě šedém odstínu, který najdeme na kulatém kuchyňském stolu. Zatímco na první pohled se od sebe jednotlivé mramory liší stejně jako jednotliví členové rodiny, na druhý pohled se doplňují, podporují a vytváří mezi sebou pouto.
Jaké další materiály jste zakomponovala do návrhu?
Zachovala jsem původní dubovou podlahu a plochy skříní jsem oživila bílými úchytkami dodávajícími šmrnc. Samostatně stojící příborník je vyroben z lakovaného perforovaného plechu bílé barvy, stejný rastr mají také kryty na topení. V kombinaci s odstíny mramorů vnikl nadčasový interiér svou kvalitou i estetikou přetrvávající pro další generace.
Jaké je vaše vysněné zadání?
Dalo by se říci, že je pro mě každý nový projekt, do kterého se rozhodneme v danou chvíli jít, vysněným zadáním. Ten sen si v něm totiž vždy najdu. Zároveň je pokaždé velmi příjemné navrhovat interiér v architektonicky kvalitně navrženém domě nebo bytě.
Další články:
Největším tématem pro Pražany zůstává doprava, začínají ale řešit i nedostupné bydlení
Pražské architektonické kulturní dědictví má unikátní význam
Ve Zlíně podporují mladý design
Chybí větší odvaha k nečekaným kombinacím
