Desátý ročník Signal Festivalu navštívilo půl milionu lidí. Organizátoři letos zvali nejen do centra Prahy nebo na Vinohrady, ale poprvé rozšířili trasy také do Vršovic. Festival spojující současné vizuální umění, městský prostor a moderní technologie v roce 2013 založil Martin Pošta, který má dlouholeté zkušenosti v oblasti kulturního managementu.
Po práci pro MFF Karlovy pokračoval založením Fresh Film Festu a produkcí filmů. Dále je spojován s mezinárodním prodejním festivalem současného designu designSUPERMARKET a působil jako producent audiovizuálního uměleckého sdružení The Macula. Absolvent VŠE a FAMU má za sebou studijní program na DeVos Institute of Arts management při Univerzitě v Marylandu.
V současnosti kurátoruje několik projektů, mimo jiné v americkém městě Miami, energii však vkládá především do Signal Festivalu, jehož cílem je propagovat nové formy umění pracující s nejnovějšími technologiemi, digitálními platformami a světlem. „Aktuálně si užíváme euforii. Po dvou složitých letech jsme zažili opravdu silný ročník. Návštěvnost v ulicích byla obrovská. Ročník hodnotíme jako nejúspěšnější a nejsilnější ze všech,“ popisuje Martin Pošta své dojmy.
Jaké instalace měly největší ohlas?
Máme skvělou zpětnou vazbu od laické i odborné veřejnosti. Zaznamenali jsme velmi pozitivní reakce na laserovou instalaci japonského umělce Shohei Fujimota v kostele U Salvátora nebo velkoformátovou projekci vycházející z pražských městských dat, kterou přímo pro Signal Festival zpracoval Refik Anadol.
Jaká instalace pro vás byla nejdůležitější?
Určitě zmíněné dílo Prague Dreams v CAMPu. Refik Anadol je umělec, který svá díla aktuálně komerčně prodává za částky mezi 700 000 a 1 000 0000 USD. Na Signal Festival se nám jej podařilo dostat díky velice dobré mezinárodní reputaci Signal Festivalu a mojí dlouhodobé známosti s Refikem. Za komerční cenu bychom si jej nikdy nemohli dovolit, ale právě dobré jméno festivalu je samo o sobě velkou hodnotou. Celkově ale velmi pozitivně hodnotím také letošní spolupráce s významnými institucemi, jako jsou Kunsthalle Praha, Laterna magika Národního divadla, CAMP, Vzlet či Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze. Spolupráce nás posunuje výrazně dále, dosáhneme na nové žánry, skvělé propojení různých uměleckých disciplín a částečně i nové publikum.
S Centrem architektury a městského plánování jste letos navázali spolupráci poprvé. Co světelné dílo v prostorách CAMPu sděluje?
Refik Anadol je superstar digitálního umění. Známe se dlouhé roky, ale letos konečně klapla naše spolupráce. Pro Signal Festival vznikla naprosto jedinečná instalace, která nebyla k vidění nikde jinde na světě. Obrovská data, se kterými Refik pracoval, poskytl IPR Praha. Jedná se o virtuální 3D model města tvořený až 4 500 km ulic, který odborníci používají už několik let a pomáhá třeba zlepšení bezbariérovosti zastávek MHD nebo veřejného prostranství. My z něj ale děláme fascinující umělecké dílo, které převádí tvrdá a reálná data z Prahy do umělecké projekce. Mimochodem, na projekci skutečně poznáte některé vybrané ulice centra města. Výstava teď poběží v CAMPu až do 6. listopadu.
Jaké další technologie se letos objevily?
Pracovali jsme s AI. Spolu s FEL ČVUT jsme přinesli instalaci, ve které hráli hlavní roli autonomní roboti reagující na lidi. Využívali jsme kinetiku, v Kunsthalle Praha jsme se věnovali fenoménu NFT. Není toho málo. Stále také běží naše AR aplikace v Karlíně, která nabízí celkem šest děl ve virtuální realitě.
Pracujete také s NFT?
Ano, letos jsme pracovali třeba s NFT, kterým je věnovaná výstava v Kunsthalle Praha. Návštěvníci tam mohou vidět dílo úspěšného mladého digitálního umělce Ondřeje Zunky. Interaktivní projekce PHOTOSYSTEM II je skvělé dílo, opravdu vřele doporučuju k návštěvě. K vidění je až do 21. listopadu.
K festivalu neodmyslitelně patří také pražská architektura. Podle čeho vybíráte lokality? Využíváte jejich přirozené frekventovanosti, nebo chcete návštěvníky zavést na neobjevená místa?
Každý rok vybíráme nové lokace a nové trasy. Letos jsme například vůbec poprvé byli ve Vršovicích. Důležité pro nás jsou jak jednotlivé lokace – například zajímavé prostory jako CAMP, Kunsthalle Praha nebo Vzlet –, tak veřejností neobjevené poklady v centru města, letos například nádherný prostorný kampus FEL ČVUT na Karlově náměstí, o kterém ví ale opravdu málokdo. Baví nás jejich celková různorodost a hezká návaznost. Signal Festival má být krásnou uměleckou procházkou v ulicích.
Festival se z ulic přesouvá také do interiérů, kde nabízí zpoplatněné části. Je to cesta, jak festival udržet naživu?
Placenou galerijní zónu jsme v minulosti zavedli primárně jako nástroj, jak se vypořádat s obrovským počtem návštěvníků v ulicích. Půl milionu lidí do galerie zkrátka nevměstnáte, vstupem jsme chtěli zmenšit fronty. Dnes už se samozřejmě jedná také o částečný finanční zdroj festivalu. Placená galerijní zóna nám zároveň dovoluje mnohem více experimentovat, můžeme zaplatit kvalitní site-specific díla vznikající přímo pro daný prostor a přímo pro Prahu. Letošní návštěvnost výrazně předčila všechna naše očekávání, vypadá to, že lidé jsou znovu ochotni po dvou temných letech utrácet za kulturu.
Měly by vlády v nelehkých dobách více podporovat kulturu a umění?
Myslím, že kultura a umění jsou každodenní očistou namáhané psychiky a mohou do všedních komplikací vnášet tolik potřebnou úlevu. Může to být hudba, kvalitní film nebo vizuální umění. Dlouhou dobu jsme byli svědky toho, že kultura stála v České republice na chvostu státního zájmu. S touto vládou nám ale svítá naděje, že by konečně mohla nastat změna. V české společnosti ale dlouhodobě chybí vzdělávání k umění a kultuře, jak je tomu dnes běžné třeba na Západě. Řekl bych, že jsme na dobré cestě, ale nějakou dobu to ještě potrvá. Je potřeba si uvědomit, že kultura je především investice. Nejsou to samoúčelné finance, ale investice do psychického zdraví lidí, sebeuvědomění, národní i lokální identity a porozumění ostatním.
Jak by se do financování kultury dostupné široké veřejnosti měly zapojit soukromé subjekty?
Mám dojem, že stávající model rozdělování financování kultury mezi stát a soukromé subjekty je rozumný, obzvláště pak v době, kdy stát čelí zvýšenému náporu na rozpočet v souvislosti se vzrůstající inflací a energetickou krizí. Je proto vhodné, aby stát doplnily i soukromé subjekty, ať již v rámci marketingových plnění, nebo skrze jiné formy partnerství. To ale může mít samozřejmě vliv na jistou komercionalizaci kultury. Marketingová oddělení za své peníze zkrátka něco očekávají. Nicméně ano, zapojení soukromých subjektů vítám, jelikož je možné, že bez soukromé podpory kultura nepřežije. A národ bez kultury je národem bez identity.
Maxim Velčovský připravil instalaci vymezující se vůči dezinformacím ohledně vstupu ruských vojsk na Ukrajinu. Jak s tímto tématem pracujete, aby se nejednalo o pouhé zneužití silného tématu?
Spolupráci s Maximem Velčovským jsme řešili velmi dlouho a jsem nesmírně rád, že se nakonec povedla pro náš jubilejní desátý ročník. Dílo přímo reagovalo na válečné události na Ukrajině a silně se stavělo proti zpochybňování existence války. Kromě čtyř samotných zničených, prostřílených a ohořelých aut, které jsme do Prahy dovezli přímo z Ukrajiny, jej doplnily autentické výpovědi majitelů těchto aut, kteří z oblasti Irpinu a Hostomelu utíkali před válkou. Celý proces přípravy díla trval asi půl roku, samozřejmě nebylo úplně lehké sem dostat auta z Ukrajiny stíhané válkou. Myslím, že to bylo neskutečně silné dílo, vůbec bych jej nevnímal jako zneužití silného tématu. Naopak spíše jako jeho doplnění, příspěvek k němu.
Spolupracovali jste s ukrajinskými umělci?
To přímo ne, ale spolupracovali jsme s Velvyslanectvím Ukrajiny ČR, neziskovými organizacemi a českou neziskovou organizací Post Bellum.
Festival vznikl v roce 2013. Inspiroval jste se tehdy zahraničními koncepty?
Zpočátku jsem navštěvoval různé light festivaly, které jsem vnímal jako zásadní pro toto odvětví. Jednalo se třeba o Fête des Lumières v Lyonu nebo Kernel Festival v Itálii. Po letech spolupráce s light festivaly jsem ale pochopil, jak moc se od nich Signal Festival odlišuje. Také proto jsme se postupně přejmenovali na festival digitální kultury a kreativity. Hlavní rozdíl spočívá v tom, jak prezentujeme umění a jakým způsobem se stavíme k jeho tvorbě. Signal Festival je na rozdíl od ostatních festivalů především producentem nových uměleckých děl, nikoli promotérem, který sem díla dováží ze zahraničí a nijak se kreativně nepodílí na jejich tvorbě. Blížíme se tedy spíše festivalům digitálního umění.
Jaké festivaly nejraději navštěvujete?
Jak už jsem naznačil, daleko raději než light festivaly dnes navštěvuji festivaly digitálního umění. Jedná se spíše o menší a často indoorové či galerijní akce, které toho na první pohled nemají se Signal Festivalem mnoho společného. Máme ale podobný kurátorský koncept a oslovujeme podobné umělce. Rád také navštěvuji různé konference, kde se nechávám inspirovat novými trendy na pomezí umění a technologií. Krásným příkladem tohoto typu festivalu je Kikk v Namuru v Belgii.
Co je potřeba pro založení festivalu? A jaké jsou klíčové faktory pro jeho pokračování?
Řekl bych, že trpělivost a schopnost se neustále učit novým věcem. Určitě pomůže živý kontakt se zahraničním prostředím, sledovat scénu v daném oboru. Založit festival je jedna věc, druhá je ho udržet deset, dvacet let a umět zareagovat na situace, jako je pandemie. Za poslední dva roky jsme se toho naučili opravdu hodně. Důležité je samozřejmě vícezdrojové financování, Signal Festival stojí z velké části i na kvalitních partnerstvích se soukromým sektorem. Klíčová je také spolupráce s dalšími institucemi, festivaly, experty, programovými partnery. Ta festival nesmírně posouvá dál.
Spoluzaložil jste také International Light Festival Organisation. Jak funguje?
Jedná se o platformu, která sdružuje podobně smýšlející festivaly. Ty spolu sdílí informace a případně i konkrétní umělecká díla. Spolupráce je v dnešní době pro kulturu opravdu klíčová, každá ušetřená koruna a možná koprodukce se počítá. Zároveň se v rámci této mezinárodní organizace žádá o větší evropské granty.
Co přinese jedenáctý ročník festivalu?
Tématem příštího ročníku je věda, technologie, umění a společnost. Už jsme stanovili i datum, konat se bude od 12. do 15. října 2023. Určitě budeme pokračovat v podpoře nejmladší generace českého digitálního umění. Konkrétní velká zahraniční a česká jména bych zatím nerad zmiňoval, ale už teď začínáme velmi aktivně připravovat následující ročník.
Jak si představujete Signal Festival za dalších deset let?
Dlouhodobě pracujeme na projektu, který by se věnoval primárně dětem. Také sníme o permanentním prostoru, kde budeme moci prezentovat digitální umění po celý rok. Vedle Signal Festivalu se věnujeme naší kreativní agentuře Signal Creative, která vytváří unikátní projekty šité na míru komerčním klientům. Doufám, že se bude hezky rozvíjet i tato naše činnost. Rádi bychom také více rozjeli vzdělávací platformu v oblasti kreativity a inovací. Je toho zkrátka hodně a těším se na všechny nové příležitosti.
Další rozhovory:
MY DVĚ: Někdy je designu až moc
Adéla L. Kudrnová: Design je základní kvalitou života
edit! architects: Vytvořili jsme na Žižkově architektonickou Stodolní
Chybik + Kristof: Modulární stavby mají v architektuře budoucnost
Formafatal: Nejlepší řešení je vždycky jenom jedno
