Poznaly se při studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Monika Matějková je absolventkou ateliéru produktového designu a sklářské tvorby a její projekty se pohybují na pomezí sochařských objektů a užitého umění. Veronika Watzková absolvovala ateliér K.O.V. a mimo jiné také scénografii na JAMU v Brně. Vedle tvorby autorských šperků se věnuje divadelní scénografii a kostýmům.
Po vzájemných návštěvách svých ateliérů se designérky rozhodly spojit své síly a v rámci studia MY DVĚ navrhly několik kolekcí dřevěných figurek a stavebnic. Zatímco první kolekce MIMOZEM se inspirovala cestováním a objevováním nových světů za hranicemi fantazie, kolekce ZAHUMNY čerpala z českých pohádek a příběhů. Poslední projekt BLUDÁRIUM ukazuje nový směr, kterým se práce studia odvíjí – sochařství a volné umění.
Svůj blízký vztah k designu, hravost a nápaditost obě designérky ukázaly v rámci letošního Designbloku. „S organizátory jsme v letošním roce v rámci O+M studia spolupracovali na výstavě The Best of,“ říká Monika Matějková. „Když přišla nabídka také na Designerii, splnil se nám sen,“ dodává Veronika Watzková. Pro čtyřiadvacátý ročník mezinárodní přehlídky designu navrhly podobu Designerie, ústředního prostoru festivalu a místa setkávání jeho návštěvníků. V klášteře Gabriel Loci na pražském Smíchově vytvořily barevnou oázu z recyklovaných materiálů v tematickém duchu lesa.
V čem přesně spočíval váš návrh?
Monika Matějková: Zadáním bylo, aby měla Designerie hravou podobu. Veronika se se svým partnerem mimo jiné věnuje studiu ekosystémů a komunikace mezi stromy. Zde vznikl podnět pro naše téma. Začaly jsme průzkumem toho, jak správně funguje les, jakýsi opak monokultury, kterou vytvořil nebo do ní zasahoval člověk. Zajímal nás vztah mikrokultur a toho, jak funguje podhoubí a houby. Právě tvar hub a podobných organismů se v Designerii projevuje. V jedné hrsti půdy je více organismů a živočichů než lidí na planetě a my tento mikrosvět ve svém návrhu odhalujeme. Svět, který nám skrze modely fungování světa mikroorganismů mezi sebou může ukázat řešení řady globálních problémů.
Materiály jste vybíraly s ohledem na udržitelnost. Co s instalací bude po skončení festivalu?
Monika Matějková: Je to veliká radost a výzva dělat projekt takového měřítka. Proto byla volba materiálů velmi důležitá. Nechtěly jsme, aby kvůli naší instalaci vozily kamióny nových desek a padl jediný strom. Použily jsme proto recyklovaný a darovaný materiál od řady firem, které se velmi ochotně připojily (art re use, IKEA, Textile Mountaina a Packwall – výr. desek z nápojových kartonů). Většinu instalace po Designbloku přemístíme do firmy Veolia, která vynakládá velké úsilí na podporu biodiverzity. Myslíme si, že by měly velké firmy přispívat k řešení celosvětových problémů a být vzorem. V prostorách této společnosti budou probíhat přednášky a debaty o udržitelnosti. Doufáme, že námi vytvořené kulisy budou inspirací.
Co se vám vybaví pod pojmem český design?
Veronika Watzková: Pro mě osobně je český design o kvalitně provedeném řemesle, rodinných firmách a o hodinách strávených v dílně.
Monika Matějková: Silná tradice, která má obrovskou energii a velkou řadu lidí, kteří se snaží ji zastupovat a pokračovat v ní. Všechno ale má svou odvrácenou stranu. Je nás hodně. Někteří pomáhají, budují značky, navazují na přerušené projekty nebo obnovují firmy. Někdy je to až moc designu. Nechceme znít jako pokrytci, ale někdy je fajn, když jsou věci jen funkční a inspirované tím nejlepším a nejjednodušším. Nejlepší design je ten, který je potřeba, který inspiruje, pomáhá a dokáže rozveselit. Pokud je to na úkor ega, je to problematické. Design milujeme, ale snažíme se jej vnímat pokorně. Český design jako takový se nyní dostává do předních špiček, a moc rády to sledujeme.
Vaše inspirace na poli designu?
Monika Matějková: Enzo Mari. Člověk, který pomáhal a vytvářel skvělou cestu, jak nějakým způsobem přinést design všem. Velmi dobře v tom pokračuje například studio Herrmann&Coufal, které se snaží o DIY přístup a možnost toho, aby si každý mohl vyrobit něco, co ho bude těšit, co bude fungovat a zároveň nebude ničit životní prostředí. Určitě jich ale je mnohem více.
Veronika Watzková: U vzniku našeho studia pro nás byla určitě důležitá práce Ladislava Sutnara a Libuše Niklové. Velký obdiv skládáme tradici českého loutkářství, zejména práci Jiřího Trnky. Ze současných designérů mě nejvíce baví Jaime Hayón i díky jeho rozsahu tvorby.
Jaké bylo vaše studium na UMPRUM?
Veronika Watzková: V ateliéru u Evy Eisler jsem se pohybovala na hraně výtvarna a užitých předmětů. Mohla jsem se věnovat řemeslu, což pro mne bylo skvělé. UMPRUM vděčím také za to, že jsme se mohly s Monikou seznámit a začít spolupracovat.
Monika Matějková: UMPRUM milujeme, je to naše alma mater, poznaly jsme během studia spoustu lidí a ze školy máme nejlepší kamarády. Formou stáží jsme vystřídaly více ateliérů, z ateliéru produktového designu pod vedením Olgoj Chorchoj jsem se tak mohla například podívat do Veroniky ateliéru. Magisterské studium jsem ukončila u Ronyho Plesla. Prostředí UMPRUM je pestré, ale náročné. Umělecké školy jsou o tom, že neustále vedete existencionální boj a snažíte se přemýšlet, jestli to, co děláte, děláte správně a zda na to máte vůbec nárok. Zda máte k tématům co říci, jestli je vaše přesvědčení to dobré. Někdy je to bolestné, ale nespoutanost a svoboda, pokud si člověk zvolí tuto cestu, je skvělá.
Vystupujete také samy za sebe, nebo už jen jako MY DVĚ?
Monika Matějková: MY DVĚ je náš srdcový projekt. Je to naše svobodná energie, nikdy jsme to nedělaly za účelem zisku, baví nás to. Zisky to samozřejmě časem začalo přinášet a daří se nám, což je perfektní. Je to výborná, svobodná práce, ale pracujeme také zvlášť, Veronika je šperkařka a divadelní scénografka. Já mám dvě děti a s partnerem se věnujeme zejména architektuře výstav v rámci O+M studia. Jsme vděčné, že si vždy na naší spolupráci uděláme čas.
Jak funguje vaše synergie?
Monika Matějková: Jednou nás popsali jako oheň a vodu. Něco na tom je. Často říkám, že Veronika je srdce a já jsem motor. Čímž není myšlen nějaký stroj. Jsme spíše fantazijní láskyplné uskupení, které spojuje něco, co nám dělá radost. Veronika na počátku každého projektu vždy přijde se skvělým jádrem, udává směr a tvoří koncept, řemeslnou cestu, důvtip. Společně se pak zabýváme tvaroslovím, já projekt po svém „zachuchám“ a udělám z něj větší divočinu. Takto vytvoříme první skicy a pak se to rozjede a jde to samo. Veronika dává věcem hloubku a já jsem spíše takový mediátor. Nehádáme se, což je moc fajn. Trávíme spolu hodně času a jsme kamarádky.
Kam dále směřuje vaše spolupráce?
Monika Matějková: Startovaly jsme v dětském prostředí, ale pomalu se z něj vytrácíme. Zjistily jsme, že nás výroba hraček jako designového produktu začala limitovat. Nedokázaly jsme je navrhnout tak, aby je mohl vyrobit někdo jiný. Přišly jsme na to, že sériově vyráběný designový produkt není naše cesta. Všechny věci jsme si vyráběly samy, dekorovaly a malovaly. Chtěly jsme se z této oblasti vymanit, abychom se neopakovaly. Nebavila nás ta rutina. Snažíme se tedy přecházet do svobodné role, kdy jsme sochařky a výtvarnice. Spíše než samotnou rutinní výrobou dětských hraček jsme se začaly věnovat svobodnějšímu tvůrčímu procesu jehož výsledkem jsou jedinečné fantazijní výtvory z trvalých materiálů jejichž poselstvím je důraz na přírodu, imaginaci a jedinečnost dané individuality.
Jaký je váš nejnovější projekt?
Monika Matějková: Pokračujeme v tvorbě sochařské kolekce Bludárium. Na loňském Designbloku byla první část kolekce spíše lesní a nyní se přenášíme do oblasti architektury. Vytváříme nohaté věci, které připomínají prostory chrámů nebo nějakých kleneb. Některé sochy vyvolávají potřebu schovat se pod ně a prohlížet si je z tohoto pohledu. Je tam jistá inspirace architekturou. Chystáme také kolekci vánočních dárků. V Designerii jsme načrtly několik skic, které nás baví a rády bychom je vytvořily z hlíny. Přestože dřevo je láska na celý život, hlína dává člověku větší svobodu a zamilovaly jsme si ji.
Plánujete spolupráci s architekty?
Monika Matějková: Jsme šťastné, že se nám podařilo překonat to měřítko malé-velké. Moc bychom si přály navrhnout například dětské hřiště typu Olbram Zoubek a Eva Kmentová. Pokud by nás oslovili architekti, abychom pomohly oživit nějaké prostředí, byly bychom moc šťastné. Je to jeden z našich zatím nesplněných cílů. Uvidíme, jakým směrem se budeme ubírat, zatím máme spoustu projektů, které chceme realizovat a dokončit. Pracujeme na sběratelských soškách, což nás velmi naplňuje, ale architektura je také možná cesta. Baví nás práce Jana Šépky, jeho domy jsou svým způsobem také sochy.
Jak se k vám dostávají nové zakázky?
Monika Matějková: Navrhujeme projekty pro manžele Hejtmánkovy, kteří s námi spolupracují a podporují nás. Většinou ale svobodně tvoříme a když něco navrhneme, pustíme to do světa a zákazníci přijdou sami. Je to velké štěstí a radost. Věříme, že když člověk něco dělá upřímně, bude oceněn.
Co byste si přály, aby bylo za pět let?
Veronika Watzková: Aby pořád byl nějaký les, z něhož bychom mohly čerpat a dál tvořit.
Designblok 2022
Letošní 24. ročník mezinárodní přehlídky designu ocenil v rámci soutěže Diploma Selection nejtalentovanější evropské diplomanty v oboru produktového a módního designu. Odborná porota vybrala Matthiase Gschwendtnera, autora případová studie s názvem New Sources, která se zabývala využitím zbytkových materiálů z dřevařského průmyslu pro výrobu nábytku do domácnosti za pomoci propojení 3D skenování, počítačového designu a robotické výroby. Další oceněnou byla Caoimhe Dowling za kolekci Turning Blue, která se zamýšlela nad pocity společnosti po pandemii a hledáním způsobu, jak v cynismu a deziluzi hledat příležitosti ke změnám.
Jako každým rokem se uskutečnilo také předávání Cen Designbloku. Zahraniční odborníci vybrali vítěze celkem osmi kategorií. Oceněna byla školní expozice studentů ČVUT FA, jejím cílem je zviditelňovat, oživovat a rozvíjet tradiční lidová řemesla. Cenu za nejlepší nábytek si odneslo polské duo Chmara.Rosinke s kolekcí OFIS (Office For Important Stuff). Richard Hutten získal s kolekcí svítidel Wheel a Tray pro firmu Japth cenu za nejlepší svítidlo. Nejlepší bytový doplněk navrhlo studio Herrmann&Coufal, a to magnetický set smetáčku a lopatky pro českou firmu Clap Design.
Jiří Krejčiřík měl podle poroty se sochařsky pojatým kabinetním oltářem pro značku FUTURO nejlepší instalaci designéra a nejlepší instalaci výrobce navrhlo duo Vrtiška & Žák. Pro značku Ravak vytvořili interaktivní instalaci Espirit. Cenu Grand Prix si odnesla sklářská výtvarnice Lada Semecká a cenu Veolia za nejlepší projekt udržitelného designu obdrželo studio NOVA VITA, jež rozvíjí nové textury a materiály z recyklovaných zdrojů.
Další rozhovory:
Adéla L. Kudrnová: Design je základní kvalitou života
edit! architects: Vytvořili jsme na Žižkově architektonickou Stodolní
Chybik + Kristof: Modulární stavby mají v architektuře budoucnost
Formafatal: Nejlepší řešení je vždycky jenom jedno
Radnice musí myslet mimo zavedená schémata
Současné architektuře často chybí myšlenkový základ
V Londýně bychom marně hledali centrální náměstí českých kvalit
