Marek Šilpoch je vizuální umělec. Jeho cesta začala podle vlastních slov „na mejdanu“. Šilpoch se už šest let věnuje světelným instalacím, jeho umělecký večírek zahrnuje recyklované industriální objekty, do kterých vstupuje autorskými intervencemi ze skla. Na výstavě Křehkost kontextu hledá původní souvislosti a zároveň vytváří jiné. Svými vstupy vdechuje zašlým a k zániku odsouzeným industriálním objektům nový život. Někdy nechává vznik děl řízené náhodě, jindy vše důkladně promýšlí.
Co přináší Křehkost kontextu?
Marek Šilpoch: Výstava představuje můj stávající způsob přemýšlení o světelných instalacích a objektech. Kombinuje a ukazuje několik poloh mého vnímání. Mám vystudovaný grafický design, kde nás vedli k čistotě a funkčnosti. Poté jsem byl na stáži na fotografii, kde jsem dospěl k fascinaci sklem. Do toho se průběžně prolínala také moje hlavní záliba – tvorba světelných instalací na různé mejdany. Poslední dva roky jsem pak strávil v ateliéru skla Ronyho Plesla na pražské Umprum, což mě zásadně ovlivnilo.
Co stálo za vznikem výstavy?
Marek Šilpoch: S Petrem Hájkem, majitelem a kurátorem The Chemistry Gallery se známe už několik let. Před čtyřmi lety jsem dokonce dělal grafiku k výstavám pro Chemistry. O této mé sólové výstavě jsme se začali bavit už před více než rokem. A když mi Petr na sklonku minulého roku nabídnul březnový termín pro mou první sólo výstavu, neváhal jsem. Nakoplo mě to k tomu, abych na výstavu dodělal věci, které jsem měl už dlouho v hlavě.
Popište nám svůj proces tvorby.
Marek Šilpoch: Mám rád barvy, čisté tvary a linie. Mám rád kruh a miluju sklo. Miluju, jak se sklo chová v kombinaci se světlem, jak sklo tříští světlo a jaké vytváří optické efekty. Všechny tyto prvky se tady navzájem do sebe prolínají a vzniká z toho vlastně taková vizuální poezie mých nasbíraných inspirací, které jsem potřeboval ze sebe dostat ven. Když bych to měl k něčemu přirovnat, tak stejně jako hudebník skládá hudbu, dává do ní pocity a emoce. Básník skládá slova do kompozice, z nichž pak vzniká báseň, která prezentuje nějaký pocit. A já také své nasbírané vizuální pocity komponuju podle svých pocitů do nových kompozic a vizuálních vjemů a ladím je tak, jak by měly podle mě být. Nápady ale přichází nahodile, například když jedu na kole. Někdy nápad nosím v hlavě déle a až třeba po roce jej nějakým způsobem dotvořím.
Některé z objektů vypadají jako postavy ze sci-fi filmu. Je sci-fi Váš oblíbený žánr?
Marek Šilpoch: Jsem obrovský fanoušek sci-fi. Poslední místnost výstavy je inspirovaná retro futuristickou představou o budoucnosti. Objekty jsou takoví replikanti a kopie sebe sama, které jsou inspirované estetikou starých filmů jako je Blade Runner, které mi přijdou naprosto dokonalé. Pořád tam něco bliká, objevuje se tam spousta neonů, déšť a kouř. Tato atmosféra nás inspirovala i při tvorbě objektů pro hudební akce pod hlavičkou XYZ.
Chtěl jste už od malička být umělcem?
Marek Šilpoch: Můj otec je výborný fotograf, který pro mě byl vždy velkou inspirací. Věděl jsem, že chci dělat něco kreativního. Nechtěl jsem ale tahat těžké fotoaparáty a rozhodl jsem se pro grafiku. V jednu chvíli bylo mým snem mít grafické studio, ale zjistil jsem, že u toho nevydržím sedět a že potřebuju ze sebe dostávat energii.
V rámci XYZ project jste se pohybovali na poli elektronické hudby. Je to hudba, kterou na sebe necháváte působit při samotné tvorbě?
Marek Šilpoch: Jsem hodně hudebně otevřený člověk, vnímám ji pocitově ne žánrově. Poslední dobou třeba poslouchám český hip hop, mám rád staré desky, rock, blues, jazz i elektronickou hudbu, je to spíš o nějaké náladě. Oliver Torr se kterým jsem uskupení XYZ zakládal, bude mít v rámci této výstavy hudební performance, která bude vycházet ze zvuků objektů na výstavě a zároveň ze skladeb na jeho nové desce.
Sklo považujete za médium, dáváte mu život, zasazujete do kontextů. Co když se objekt rozbije?
Marek Šilpoch: Když se něco rozbije, tak se to vyrobí znova nebo se to použije i rozbité. Princip recyklace je pro mě při tvorbě důležitý. Skleněné objekty jsem ale až na dva vyráběl nové. Možnost vytvářet autorské skleněné objekty pro mě znamená novou tvůrčí dimenzi. Spolupracuji se sklářem Radkem Kotenem, který pracuje na sklárně v Lindavě v severních Čechách. Pozoruju ho, ptám se ho a snažím se mu vysvětlit, jakou mám myšlenku nebo co bych chtěl a snažím se na něj napojit. Někdy to, jak objekty budou vypadat, hledáme až při procesu tvorby.
V instalacích používáte recyklované industriální objekty. Je to kvůli udržitelnosti?
Marek Šilpoch: Recyklace starých industriálních prvků je čistě pragmatická záležitost. Když jsme vytvářeli světelné instalace na hudební akce, neměli jsme většinou dostatečné prostředky na to, si vyrobit něco nového, a tak nejjednodušším způsobem, jak to udělat, bylo recyklovat starou věc a dát jí do nové kompozice nebo nového kontextu. Na této výstavě jsou jednotlivé objekty více než z poloviny z recyklovaných prvků. Světelné části jsou vyráběny nově, ale mám doma spoustu věcí, u kterých počítám s tím, že je jako střepy použiji dál.
Nastavujete zrcadlo, kladete otázky, nebo chcete odvést od reality?
Marek Šilpoch: Vnímám podněty vizuálně a vizuálně je ze sebe dostávám. Myslím, že když se věc dobře uchopí a zasadí se do kontextu, ať už je v interiéru nebo v galerii, vytvoří novou situaci, která divákovi pomáhá odtrhnout se od reality. Na světelných objektech je skvělé to, že světlo má velkou sílu člověka pohltit, ovládnout, posunout ho někam jinam a vyvolat v něm emoce.
Majitel galerie Petr Hájek o výstavě
Proč je dalším umělcem vystavujícím v Chemistry právě Marek?
Petr Hájek: Filozofií Chemistry je dávat mladým a začínajícím autorům příležitost začít svou cestu, která je uvede do světa umění. To se s Markem Šilpochem přesně odehrává. Tato výstava mu otevírá novou kapitolu jeho sólové tvorby. Přitom vlastně není moc autorů, kteří by pracovali se světlem a se sklem. Těší mě, že u toho můžu být, dát impuls k tomu, aby tato výstava vznikla a sledovat, jakým způsobem publikum tohoto nového autora přijme. Reakce diváků a návštěvníků jsou zatím velmi pozitivní.
Jak rozsáhlá je výstava?
Petr Hájek: Od začátku jsem věděl, že chce Marek na výstavu dokončit 30 – 40 objektů, nakonec jich na výstavě máme celkem 44. Pevný termín výstavy jej motivoval k tomu, aby dokončil všechna díla, která měl vymyšlená a v různém stadiu rozpracovanosti. Z výsledku mám velkou radost.
Jak dlouho trvala její příprava?
Petr Hájek: Příprava výstavy trvala v podstatě rok a čtvrt. Instalace výstavy přímo v galerii trvala týden. Běžně nám stačí na instalaci nové výstavy třeba dva dny. Vzhledem k tomu, že v tomto případě bylo třeba objekty v galerii smontovat, propojit a připojit na elektrickou energii, tak instalace trvala déle. I o našich malířských či sochařských výstavách vědí autoři alespoň rok dopředu a celou tu dobu mohou výstavu připravovat. Finalizace práce na výstavě je pak obvykle soustředěna do posledních tří měsíců. Tak tomu bylo i v případě této výstavy.
Marek Šilpoch
Studoval grafický design a vizuální komunikaci na pražské UMPRUM v ateliéru Rostislava Vaňka. Po bakalářském studiu tady pokračoval v magisterském studiu, tentokrát v ateliéru skla Ronyho Plesla. Studium v současnosti završuje postgraduálem v ateliéru Time-Based Media Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyněho v Ústí nad Labem. Společně s Oliverem Torrem a Dominikem Jančíkem byl součástí v uskupení XYZ project, které si vydobylo své jméno v prostředí pražské elektronické hudební scény. Dva roky působil jako kurátor festivalu digitálního a světelného umění Signal. V The Chemistry Gallery nyní představuje svou první sólovou výstavu s názvem Křehkost Kontextu.
Soukromou prohlídku lze rezervovat zde.
Další rozhovory:
Nikdy jsem nechtěl typickou white-cubovskou instituci
Hezká fotografie funkční kancelář neudělá
Nadčasový a krásný design z Monobrandu
ODDO architects navrhují OD začátku DO konce
Naše síla je v rozmanitosti zakázek, vždy ale musí mít přidanou hodnotu
