Nikdy jsem nechtěl typickou white-cubovskou instituci

Rozhovor s Petrem Hájkem z The Chemistry Gallery

Petr Hájek, umělecký ředitel The Chemistry Gallery, otevřel v roce 2019 galerijní prostor na Ovenecké ulici kousek od Letenského náměstí poté, co díla současných mladých umělců prezentoval ve funkcionalistické stavbě bývalých Elektrických podniků na Vltavské nebo pořádal pop-up akce v nevyužitých pražských budovách. Ve dvoupodlažních prostorách Chemistry se její zakladatel zaměřuje na prezentaci nejmladší generace současných umělců.

V galerii Hájek uvádí vždy dva umělce najednou. Na první výstavě se tak potkaly malby od Jana Uldrycha a lithyalinové vázy Lukáše Nováka. Poslední výstava s názvem Colorful Downer ukázala tvorbu malířky Lucie J. Skřivánkové a sochaře Patrika Adamce. V rozhovoru Petr Hájek reflektuje současné i nadcházejí období nejen své galerie na Letné.

Bylo založení Chemistry Gallery snem nebo potřebou doplnit výstavní prostor, který v Praze chyběl?

The Chemistry Gallery jsem založil v roce 2008. V té době mi přišlo, že mladí autoři nemají k prezentaci své tvorby mnoho příležitostí. To se za téměř třináct let dost změnilo. Byli jsme tehdy jednou z prvních galerií, která se záměrně soustředila pouze na autory nejmladší generace. A můj důvod proč založit galerii bylo jednoduché a zároveň překvapivé rozhodnutí, kdy jsem v určitý okamžik svého života došel k závěru, že bude smysluplné a zábavné začít se zabývat současným moderním uměním.

Čím se Chemistry liší od jiných galerií? Jakou chemii zde návštěvník ucítí?

Nikdy jsem nechtěl mít galerii, která by byla taková ta typická white-cubovská instituce. Za svoji největší výhodu při provozování galerie jsem vždy považoval to, že jsem přišel do světa umění úplně z venku, odjinud. Pro mě to vždy znamenalo naprostou svobodu, pocit, že si můžu dělat co chci a nemusím plout s nějakým trendy uměleckým směrem, hnutím či skupinou.

Naši hlavní identitu představuje výstavní program galerie, který je zaměřen na dvě hlavní oblasti – současnou malbu a sochu v podání nejmladší generace převážně českých umělců. V našem novém prostoru na Letné v Ovenecké ulici se chci zaměřovat na propojující výstavní projekty dvojic – vždy jeden autor za závěsný obraz nebo fotografii vs. druhý autor za sochu či objekt. Kromě toho ale budeme mít i sólové malířské výstavy nebo třeba výstavu skleněných světelných objektů.

Zároveň díky úzkému propojení s tuzemskou scénou elektronické hudby je na našich vernisážích vždy neopakovatelná atmosféra. Nechci vychvalovat naše vernisáže před jinými vernisážemi, ale ty naše jsou fakt zážitek. Čerstvě jsme proto nyní začali se soundcloudovým profilem The Chemistry Gallery, kam postupně přidáváme sety převážně českých hudebních producentů a DJů, se kterými jsme za dobu fungování Chemistry spolupracovali a kteří pro nás nahráli speciální sety.

Mluvil jste o výstavních projektech dvojic, podle čeho umělce vybíráte a spojujete? Jsou to jen shodné prvky, nebo se snažíte využít spíše jejich odlišností?

V první řadě musí ta volba určité dvojice vyhovovat především oběma zúčastněným autorům. Vybírám proto jak s malíři, tak i se sochaři, toho vhodného k nim do tandemu. A musíme se shodnout. Spojnicí můžou být jak odlišnosti, tak shodné prvky. Mezi těmi dvěma autory a jejich tvorbou by ale měla fungovat nějaká základní chemie, kterou musíme najít a kvůli které má pak smysl výstavu udělat. Zatím všechny dosavadní dvojice – Jan Uldrych a Lukáš Novák, Jakub Uksa a Kryštof Rybák, Filip Kůrka a Matouš Háša a konečně Lucie J. Skřivánková a Patrika Adamec – fungovaly skvěle.

V loňském roce padl rekord při aukci obrazu Františka Kupky. Vzrostla s přehodnocením lidských hodnot hodnota umění?

Myslím si, že ano. Zrovna ve stávajících časech nejistoty se myslím ukazuje, že se lidé přirozeně dívají po něčem hodnotnějším a trvalejším, více přemýšlí o tom, čím chtějí být obklopeni. Zároveň vidím, že lidé začínají stále více intenzivněji vnímat i investiční potenciál umění. Tento trend obecně intenzivnějšího vnímání umění bude myslím i nadále pokračovat.

Jaké jsou vaše vyhlídky a plány v Chemistry na rok 2021?

V současnosti probíhá sólová výstava malíře Tomáše Jetely Genius noci. Připravujeme k ní již katalog, který vyjde v druhém březnovém týdnu. Pak bude následovat výstava Křehkost kontextu, kde své skleněné světelné objekty představí Marek Šilpoch ve své výstavní premiéře. Poté bude následovat společná výstava dvou našich kmenových malířů – Jana Uldrycha a Aleše Brázdila. Po nich bude následovat další výstava dvojice, a totiž výstava malířky Adély Janské a sochaře Martina Skalického. Před prázdninami pak zahájíme sólo výstavu malířky Iry Svobodové, po které bude následovat prázdninová skupinová výstava malířek Laury Limbourg a Annemari Vardanyan a malíře Jana Soumara. V září bude další dvojice – malíř Jiří Marek a sochař Ondřej Filípek. Poté bude následovat výstava geometrické abstrakce malíře Zeb Ona s hostem a poslední výstavou v letošním roce bude výstava malíře Lubomíra Typlta spolu s německou malířkou Simone Haack. Zároveň čekáme, jak se vyvine mezinárodní situace, abychom mohli pokračovat v představování mladých českých autorů v zahraničí, s čímž jsme intenzivněji začali v roce 2016.

Jak vypadá dílo, které máte rád a leží vám na stole nebo visí na zdi?

Všechna díla, která mám doma, mám rád, ale nejradši mám asi typicky figurativní obraz od Tomáše Jetely zachycujícího sebevědomého mladíka ve vyhraněné póze. A pak také obraz Tomáše Němce Letná, který jsem vystavoval až v New Yorku a jenž mi nakonec visí nad postelí, který zachycuje letenský park kousek od místa, kde bydlím.

A jak vypadá dílo, které byste doma chtěl mít, ale není to možné?

Miluji tvorbu amerického vizuálního umělce Jamese Turrella, který staví v arizonské poušti největší umělecké dílo na světě – Roden Crater. Jeho monumentální světelné instalace jsou dechberoucí. Je na ně ale potřeba minimálně dům s velkým pozemkem nebo rovnou kráter. Do bytu se nevejdou.

Tři tipy Petra Hájka, do kterých uměleckých děl investovat:

Tomáš Jetela

Jeden z nejzajímavějších současných českých figurativních malířů svůj talent dokazuje právě probíhající výstavou Genius noci.

Adéla Janská

Neoprávněně trochu přehlížená malířka tvořící v Olomouci, jejíž čas přijde letos s její květnovou výstavou založenou na nejnovějším velkolepém cyklu maleb Brides.

Patrik Adamec

Mladý, pracovitý, talentovaný sochař, stále ještě student AVU, vtipně pracující s principem recyklace, vyjadřující svými figurativními sochami pocity své generace.

The Chemistry Gallery

The Chemistry Gallery je mladá dynamická kreativní instituce určená pro seriózní komerční a odbornou prezentaci děl současných mladých umělců jak z České republiky, tak ze zahraničí. Cílem The Chemistry Gallery je přispět k vzájemnému porozumění a interakci mezi světem současného vizuálního umění a veřejností a vyvolat tak zájem o mladé moderní umění a nové umělecké trendy, hnutí či tvůrčí koncepty.

Filosofií The Chemistry Gallery je systematická, dlouhodobá podpora a spolupráce s vybranými mladými umělci. V rámci vlastní kurátorské činnosti The Chemistry Gallery vyhledává talentované umělce napříč uměleckými žánry a médii uměleckého vyjádření, se kterými buduje a rozvíjí uměleckou spolupráci, výstavní činnost a odbornou kritickou reflexi jejich umělecké tvorby.

Další rozhovory:

Hezká fotografie funkční kancelář neudělá

Nadčasový a krásný design z Monobrandu

Bude se podoba metra soutěžit?

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se

NAHORU