Zvířecí krematorium s rozptylovou loučkou od architekta Petra Hájka, příznačně nazvané Věčná loviště, je místem posledního rozloučení se čtyřnohým kamarádem, věrným druhem a často i členem rodiny.
Pietní prostor, kde se lidé mohou důstojně rozloučit se svými zvířecími mazlíčky, najdeme na Kladensku, v obci Drnov, uprostřed areálu bývalé protivzdušné obrany, v němž dnes sídlí vojenské muzeum. Objekt jednoho z bývalých vojenských bunkrů je ukrytý v divoké, lidským zásahem nedotknuté krajině vojenského pásma a spatřit jej lze pouze z určitého úhlu pohledu. Přistoupíme-li blíže, rozprostře se před námi osobitý architektonický objekt s dominantní zrcadlovou stěnou.
Projekt zvířecího krematoria iniciovali fotografové Martin Chum a Michal Šeba v reakci na sdílenou potřebu důstojného rozloučení se svým zemřelým zvířetem. Tak jako ostatním chovatelům jim chyběl prostor, kde by mohli své zvíře doprovodit na poslední cestě, zavzpomínat, rozloučit se. Nová místa pro zvířecí hřbitovy u nás totiž nevznikají a podobná zařízení, jakým je nově vzniklé krematorium pro zvířata, byla v době, kdy projekt vznikal, pouze v zahraničí. Kremační služby zde mohou využít chovatelé jakéhokoli zvířete, limitována je pouze váha tvora, ta nesmí přesáhnout váhu sto kilogramů. Projekt Věčné loviště nabízí komplexní služby od vyzvednutí zvířete doma nebo u veterináře, po zařízení obřadu a předání urny.
Ke spolupráci Chum se Šebou přizvali architekta a vysokoškolského pedagoga Petra Hájka, jehož tvorba je spjatá s řadou projektů propojujících umění, vědu a architekturu. Vzpomeňme například novou budovu Centra současného umění DOX+, přestavbu vodárenské věže s periskopem na Letné, rekonstrukci teras střechy paláce Lucerna či návrh přestavby Invalidovny.
Petr Hájek přistoupil k projektu rekonstrukce bunkru s citlivostí a kreativitou jemu vlastní, přičemž nechal vyniknout přirozené energii okolní krajiny a současně zvolil minimální zásah do původní stavby. Ponechal původní konstrukce vojenského bunkru a do očištěných stávajících prostorů vměstnal nové dispozice potřebných místností, aby tak vzniklo zázemí pro technický provoz, administraci a samozřejmě i nerušné místo pro pietu. Interiérový design je minimalistický, využívá čistých linií a hry světla, které tu proudí střešními otvory.
Hlavním vizuálním prvkem je velkoprostorová zrcadlová stěna, za níž se ukývá samotná kremační místnost. Stěnu o rozměru šest krát jedenáct metrů tvoří na šest tisíc hexagonálních zrcátek, přičemž každé zrcátko je nalepené ručně a pod trochu jiným úhlem. Spíš než architekturu tak objekt krematoria díky dominantní roli tohoto vizuálního prvku připomíná site-specific instalaci.
„Příchozí, který se dívá do zrcadla, se ve skutečnosti nevidí v přítomnosti, ale hledí na svůj odraz v minulosti. Dívá se zpět, vzpomíná. Může za to konečná rychlost světla. Tuto skutečnost nelze lidskými smysly vnímat, ale dává místu symbolický význam. Zrcadlo je samo o sobě v krajině mystické. Odráží a vtahuje do sebe vše kolem sebe. Každé zrcátko je lehce jinak natočené. Obraz se jakoby chvěje. Máte pocit, že přicházíte k tekuté stěně. Je to surrealistický zážitek. Nedá se popsat. Musí se zažít,“ říká architekt.
Hájek se při tvorbě zrcadlové stěny inspiroval díly světových umělců, kteří prostřednictvím svých objektů a instalací vstupují do veřejných prostorů, jako v případě britsko-indického umělce Anishe Kapoora a jeho zrcadlového objektu Sky mirror, který instaloval v Kensingtonských zahradách, či Cloud Gate, obří zrcadlové soše zdobící prostranství Millenium Plazza v Chicagu, jež si díky svému tvaru a hladkému povrchu vysloužila přezdívku fazole. Dalším inspiračním zdrojem je podle Hájka i tvorba amerického umělce Richarda Serry, který je autorem zrcadlové krychle Mirror Cube, jíž umístil před muzeum moderního a současného umění Stedeljik v Amsterdamu.
Inspiruje jej i dílo dánsko-islandského umělce Olafura Eliassona, který ve své tvorbě zkoumá zákonitosti optiky, sahající až k vědeckým objevům německého vědce a vynálezce Johana Keplera. Eliassonovy zrcadlové objekty nalezneme například v interiérech paláce ve Versailles.
Architektonické řešení: Petr Hájek, Martin Stoss, Cornelia Klien / Petr Hájek ARCHITEKTI
Rok realizace: 2021
Lokalita: Drnov
Rozhovor s investorem krematoria Martinem Chumem
Jak se z fotografa s vysokoškolským vzděláním uměleckého typu stane investor zvířecího krematoria? Vycházíte z vlastní potřeby doprovodit svého zvířecího kamaráda na poslední cestě?
Příběh Věčných lovišť začal v roce 2008, v té době jsme byli já i můj společník konfrontováni s úmrtím našich psů. Společně s dalším kamarádem ze školy, který měl stejnou zkušenost, jsme se sešli u jednoho stolu a po sérii diskusí na téma naší společné zkušenosti se zrodila myšlenka vybudovat zvířecí krematorium. V té době, když vám umřel pes, nebyla jiná možnost, než ho zakopat do země nebo nechat u veterináře. V druhém případě končilo tělo v kafilerii. A to se nám nelíbilo, nepovažovali jsme to za důstojný způsob.
Jakým způsobem projekt zvířecího krematoria funguje po byznysové stránce? Plánujete například nějaké pobočky?
Realizace celé stavby byla dost náročná. Od roku 2008 jsme chtěli náš projekt realizovat na několika místech, ale vždy jsme narazili na nějakou formu odporu, buď od místního obyvatelstva nebo od zastupitelů obce. Až v roce 2015 jsme shodou okolností objevili opuštěný bunkr v Drnově. Trvalo nám skoro šest let, než jsme projekt dokončili.
Rozjezd každého netradičního projektu je samozřejmě náročný. Provoz jsme zahajovali na podzim 2020 a od té doby má vzestupnou tendenci. Budujete si jméno a získáváte důvěru klientů, kteří svou pozitivní zkušenost s naší službou předávají dál svému okolí. A to je ta nejlepší reklama.
Ke spolupráci při realizaci krematoria jste si přizval předního architekta Petra Hájka, který je známý svým nekonvenčním přístupem k architektuře, prostoru, krajině. Proč padla tato volba?
Na Petra Hájka jsme dostali doporučení od architekta a populizátora architektury Adama Gebriana, kterého jsme požádali o pomoc s výběrem vhodného architekta. Při první schůzce nás zaujalo Hájkovo nadšení pro náš projekt, volba to byla tedy velmi jasná a přímá.
Měl jste jasnou představu o podobě krematoria, nebo jste ponechal vše na Petru Hájkovi? Jak náročné bylo adaptovat objekt bývalého vojenského bunkru na architektonicky čistou stavbu, ke všemu určenou k takto specifickému účelu?
Celý proces vzniku projekt byl docela organický. Vzhledem k dispozici objektu, který tvoří železobetonové zdi o tloušťce 100 cm, jsme byli limitováni. Nakonec se vše podařilo poskládat do dvou místností o celkové ploše cca 150 čtverečních metrů, která je pod úrovní okolního terénu.
Jak dalece bylo technologicky náročné takovýto provoz realizovat, když vezmeme v potaz, že jste ve svém oboru průkopníky? S jakým druhem překážek jste se museli potýkat?
Povolení k provozu nám uděluje odbor životního prostředí a státní veterinární správa. Náš projekt musel mít i EIA (posuzování vlivů na životní prostředí, pozn. red.). Celkově můžu říct, že překážek na cestě k realizaci projektu jsme museli zdolávat poměrně hodně. Když se ptáte, co bylo nejproblematičtějším momentem, tak asi zrušení již vydaného stavebního povolení.
I když jsme měli vydanou souhlasnou územně plánovací informaci, museli jsme žádat o změnu územního planu a znovu vydání stavebního povolení. Nakonec vše proběhlo zdárně až ke kolaudaci a uvedení do projektu krematoria do provozu. V Česku už podobné služby existují, ale my se snažíme tuto službu dělat malinko jinak, s důrazem na pietu a individuální přístup.
Signifikantní a nedílnou součástí krematoria je skleněná stěna, která slouží k pietě a zároveň je uměleckou site-specific instalací, jakou roli hraje takovýto umělecký prvek v celém procesu loučení? Jaké jsou ohlasy?
Zrcadlová stěna je vlastně hlavní vizuální stránka stavby. Původně byly v objektu pouze dva holé vjezdy do garáže pro nákladní automobily. Hexagonální mozaika je téměř land artovým dílem, které má architektonický přesah. Lidé na stěnu reagují různými způsoby. Klienti k nám přicházejí většinou ve smutku. Občas stěnu ani neregistrují, občas zůstávají par desítek vteřin stát a sledují kaleidoskop odrazů stromů a mraků.
Navázali jste spolupráci s českými umělci s cílem nabízet originální urny z různých materiálů. Koho jste například oslovili, a jaký design budete lidem nabízet?
Ano, oslovili jsme významné české designéry a designérky, někteří z nich jsou naši kolegové z VŠUP. Zadání i celý vznik návrhů je zatím v procesu, takže v tuto chvíli nemohu sdělit více informací. Vybrali jsme již několik návrhů, které se budou brzy prototypovat, abychom je mohli následovně zadat do výroby a tyto originální urny nabídnou našim zákazníkům.
Podívejte se na další realizace:
Čajový altán s japonskou zahradou
