Ve vnitrobloku na Praze 1 byla v loňském roce dokončena stavba japonského čajového pavilonu. Přestože se podle architektonických plánů jedná o „čajový altán“, majitelka restaurace Miyabi a investorka projektu společně s architektem Lukášem Bílkem a architektkou Janou Flenderovou o objektu přemýšleli jako o čajovém domku, který má sloužit k tomu, aby v něm jeho hosté zapomenuli na vše, co je tíží.
Uvnitř domku je vytvořen přirozený intimní prostor, který uklidňuje díky jednoduchosti geometrie stěn, podlahy i stropu, použitým přírodním materiálům a minimalistickému vybavení. Uprostřed místnosti je několikametrový stůl vytvořený ze stromu, který vyrostl v Japonsku. Klasické čajové místnosti jsou obvykle temné, v tomto případě však byl požadavek vytvořit co nejsvětlejší prostor. Světlo tak vstupuje prostřednictvím velkých oken, která otevírají pohled do mechové zahrádky s kapradím.
Jaký je příběh tohoto projektu, který vznikl mezi sto let starými činžovními domy a je protkaný převážně japonskými prvky? Otázky jsme položili Darje Kawasumi, majitelce čajového altánu a jednomu z tvůrců návrhu jeho stavby, architektu Lukáši Bílkovi.
Mohla byste nám popsat genezi projektu, jehož počátky můžeme hledat již v roce 2009?
Darja Kawasumi: Geneze projektu se datuje mnohem dříve, než v roce 2009, kdy bylo vydáno stavební povolení. Objekt jsme zakoupili krátce po sametové revoluci s úmyslem, že v něm otevřeme japonskou restauraci a čajový domek měl být její nejjaponštější částí. Se svou představou jsem oslovila architekta Lukáše Bílka. Ten k realizaci nadzemní části vybral firmu ARA, protože jsme věděli, že potřebujeme skutečné odborníky na práci s dřevem a neobvyklými zadáními. Pan Bezouška skvěle promyslel a navrhl technické řešení velkých zasouvacích oken, která jsou chloubou domku. Díky těmto oknům mají hosté pocit, že sedí současně uvnitř i venku. Okna jsou proti sobě a za každým je mechová zahrádka, kterou navrhl Eduard Chvosta.
Stavba čajového altánu trvala přes 10 let. Jak se Vám na tomto projektu pracovalo?
Lukáš Bílek: Stavba čajového domu nás všechny velmi bavila, protože se jednalo o krásný a zajímavý úkol. Koncept stavby jsme měli hotový velmi brzo v počátku projektu, a proto bylo velmi frustrujících těch 10 let, kdy v první fázi musíte překonat komplikace spojené s povolením (stavební úřad byl v našem případě velmi objektivní, to hodnotíme velmi kladně). Enormně obtížná byla poslední fáze – samotná realizace. Stavba probíhala v uzavřeném vnitrobloku, jehož jediný přístup vede přes vchodové dveře široké 80 cm, kterými musíte pronést 20 kubíků zeminy. Největší potíží tak bylo sehnat realizační firmu, která by takovou speciální stavbu postavila.
Kde jste čerpal inspiraci? Máte zkušenost s japonskými nebo asijskými stavbami?
Lukáš Bílek: Inspiraci jsme čerpali z originálních japonských knih o stavbách čajových domů, které obsahovali kompletní historické postupy stavby a zákonitosti tradičních čajových domů. Zde jsme studovali zákony symetrie a stavební detaily konstrukcí. Tyto knihy nám poskytla paní Kawasumi přímo z Japonska. Její vlastní zkušenosti z čajového obřadu měly na stavbu velký vliv.
Jaká je čajová kultura v České republice a jaký je její význam v porovnání s Japonskem?
Darja Kawasumi: Čajová kultura v České republice je ve srovnání s většinou zemí západního světa významně rozšířená a prožívaná především díky těm, kdo v devadesátých letech zakládali a spolupracovali na projetu Dobré čajovny. Svou roli osvěty po léta nabízí i čajová sekce Česko-japonské společnosti podporovaná jednou z nejsilnějších japonských škol Chado Urasenke. Současně je čajová kultura zpopularizovaná vývojem posledních let, kdy je artikl matcha efektivně prodejný, protože je módní. Osobně si myslím, že čajové dění v Česku je často zážitek pro zážitek, to japonské je zážitek pro život sám.
Je tato kombinace japonské oázy klidu a českých činžovních domů přirozená nebo bylo obtížné oba světy spojit?
Lukáš Bílek: Přirozená paradoxně je. Všichni si pamatujeme klasické dvory uvnitř činžovních bloků, které byly často zastavěny roztodivnými sklady a dílničkami – byl to takový zvláštní mikrosvět v klasické městské struktuře. Tento domek tak z urbanistického hlediska v této tradici pokračuje. Nicméně japonská kultura už nová v tomto prostředí pochopitelně je. Výhledy z domku jsme zde schválně omezovali v jejich horizontech, abychom dopřáli japonské kultuře soukromí a eliminovali rušivé okolí činžovních domů. Podařilo se nám docílit toho, že z pohledu a při blízkém pohybu uvnitř a vně domku člověk opravdu vnímá jen vlastní svět nerušený okolím.
Podařilo se u stavby docílit japonské autenticity a nereplikovat pouze zažité stereotypy?
Darja Kawasumi: Altán se stal skutečnou chashitsu, ač nesplňuje požadavky pro čajový obřad přesně tak, jak to má být. Myslím, že je to dílo, které zachovává japonskou autenticitu estetiky i filozofie života uprostřed starobylé Prahy i se všemi lidmi, kteří bydlí okolo, a přitom neprovokuje. Je samo v sobě. Je samo sebou. Na zenový domek se přišlo podívat i několik Japonců. Byli ohromeni pocitem, který je obestřel. Byli dojati. Domek má svůj vlastní charakter. Není kopií něčeho japonského, ale vyzařuje podstatu japonské architektury pro setkání v duchu Wa Kei Sei Jaku (Harmonie, Úcty, Čistoty a Klidu).
Nechte se pozvat, společně posedíme!
Autor architektonického řešení: Ing. arch. Lukáš Bílek a Ing. arch. Jana Flenderová
Zastavěná plocha: 34,7 m2
Užitná plocha: 27,3 m2
Realizace: 2009-2020
Dodavatel oken: ARA wood
Autor fotografií: Filip Šlapal
Podívejte se na další krásnou architekturu:
Střed vesmíru pro mladou rodinu od studia COLL COLL
