V krizi se zaměřme na udržitelnost

Daniel Baudis a Daniel Rohan z ateliéru DDAANN

Tvoří v Praze, potkali se v Liberci. Daniel Baudis a Daniel Rohan jsou nejen kolegové z ateliéru DDAANN, ale také dlouholetí přátelé. Jaký je jejich příběh a jaký druh projektů je v poslední době oslovil?

Máte za sebou studium na liberecké Fakultě architektury a začátky ve studiu Mjölk. Co vám liberecký start dal do dalších profesních let?

Dan B.: Naše alma mater zrovna nedávno oslavila 25 let existence. V době, kdy jsme se na ní s Danem potkali, byla poměrně mladá a progresivní. Jako na jedné z prvních škol zde její zakladatel Jiří Suchomel zavedl „americký ateliér“. Tzn. že se v ateliéru na velké ploše setkávají studenti všech pedagogů, a to napříč ročníky. Nezřídka se stává, že svoje projekty konzultují studenti právě mezi sebou.

Dan R.: A to byl právě náš případ. Začalo to konzultací školních projektů, pak vzájemnou pomocí při jejich dokončování, večírky po jejich odevzdání a přirozeně se to vyvinulo až ke spolupráci ve společné architektonickém studiu. Jsme nejen kolegové, ale i kamarádi.

Lze podle vás nějak odlišit regionální architektura od té „pražské“? Jak se navrhuje v Liberci a jak v Praze? Lze vůbec něco takového popsat?

Dan B.: Regionální architekturu chápu jako architekturu tvořenou osobním vztahem a zápalem k danému místu. Aby byl architekt vnímán jako regionální, měl by v daném městě mít větší počet zásahů, mělo by tomu odpovídat i jeho portfolio. Co se týče samotného navrhování tam zásadní rozdíly mezi oběma městy nevidím. Samotný návrh a jeho estetika je hlavně na daném architektovi.

Dan R.: Zásadní rozdíl vnímáme v příležitostech a cestách k realizaci záměru. A opravdu není jednoduché popsat všechny výhody a nevýhody v navrhování architektury obou měst.

Jak vaše studio DDAANN vlastně vzniklo? Co je největší síla prolnutí dvou jmen do názvu ateliéru DAN + DAN = DDAANN?

Dan B.: Hned po studiích jsme společně začali v Mjölk. Na konci roku 2015 jsme se ale vrátili zpět do Prahy a s klukama z Mjölk jsme se rozdělili. To byl začátek studia DDAANN.

Dan R.: V té době už jsme měli za sebou tříletou spolupráci a přišlo nám logické svázat naši práci s našimi jmény. Jen se nám nechtělo do standardního Baudis & Rohan. Název DDAANN je takovou neformální obdobou. Řada klientů o nás mluví jako o „jejich Danech“, což je milé.

Dan B.: Často to také u lidí, co nás ještě neznají, funguje jako počáteční „icebreaker“. To se stává, ale i mimo profesní život, když se představujeme jeden po druhém. Jednoznačně největší nevýhodou je pak výslovnost.

Jaký projekt byl pro vás zlomový? První, který vám v DDAANN přinesl breakpoint?

Dan R.: Každý projekt, na kterém pracujeme, je pro nás svým způsobem zlomový. Vždy se v něm objeví něco, co jsme ještě nedělali, situace, se kterou jsme se nesetkali. Zkrátka je to pokaždé jiné. Jdeme tedy cestou breakpointů.

Jak byste sami sebe charakterizovali? Co je vaše nejsilnější stránka?

Dan B.: Vyrostli jsme na zakázkách pro privátní klienty. Jsme rádi, když si dokážou službu architekta užít a vložit nám důvěru v rámci projektu. Snažíme se o co nejlepší poměr cena/výkon a z tohoto důvodů nemáme rádi levná, ale ani okázalá řešení. To je naší silnou stránkou, ať už se jedná o materiál, dispozici či propojení vnějšího a vnitřního prostoru.

My vaši architekturu vnímáme jako minimalistickou, s citem pro detail… co jsou vaše priority při navrhování?

Dan B.: Právě ono balancování mezi cenou a kvalitou nás možná vede k tomu, co nazýváte minimalistickou architekturou. Pokud se rozhodneme pro jednoduché dispoziční řešení či fasádu, snažíme se například o kontrast v podobě velkorysých oken. S materiály je možné pracovat kreativně, ale pro skvělý projekt je nakonec vždy nutné nějakou energii navíc investovat.

Dům pro tři generace neboli Letní sídlo je jedna z vašich posledních prací. Jak vznikal jeho koncept a jaké bylo zadání od klienta?

Dan R.: Z Letního sídla máme velkou radost. Kolem již vyrostla tráva a je možné prezentovat fotografie a celou naší práci.

Dan B.: Koncept Letního sídla vzešel velkou měrou zadáním od klienta. Původně si nedaleko nového pozemku pronajímali chatu a měli tak zkušenost ohledně společného soužití. Nám se velice líbila myšlenka, kdy prarodiče „letní“ sídlo obývají celoročně a stávají se tak trvalými rezidenty. Jejich „vejmínek“ je napojen přímo na obývací pokoj s kuchyní a venkovní terasu. Rodiče mají hmotu svého domku poněkud vzdálenější od centra dění a dva mladíci mají své království ve věži o patro výše. Ačkoliv žijí všichni společně v jednom domě, mohou jednotlivé objemy vnímat jako své domky.

Letní sídlo pro celou rodinu

Co se vám na tomhle projektu nejvíc povedlo a co jste si z něj odnesli?

Dan B.: Jsme rádi, že prarodiče vzali dům za svůj a vedou vášnivé debaty o moderní architektuře. Potěší to o to více, že vlastně nebyli hlavními objednateli. Každopádně, nás začalo velmi zajímat téma rekreačního domu. Díky tomu, že nejde primárně o rodinný dům je možné, aby vzniklo netradiční řešení. Máme nyní několik dalších projektů na podobné téma a zjišťujeme, že nás to baví čím dál víc.

Dan R.: Je to také zakázka, kdy se podařilo navrhnout a zrealizovat do detailu jak dům samotný, tak i jeho interiér. Povedlo se nám dát dohromady s klientem, který nám důvěřoval a měl energii i prostředky na to, abychom mohli odvést kompletní práci. Z toho máme asi největší radost, když můžeme dotáhnout věci do konce.

Do toho zapadá i váš malý domek DONE, na které jste pracovali s truhláři Devoto. Jak projekt vznikl?

Dan B.: TinyHouseDone je určený hlavně k rekreaci. Rozhodli jsme se vytvořit malou chatku, kterou by si byl schopen člověk postavit sám jako stavebnici svépomocí. Po setkání s Lukášem Otevřelem, který již měl zkušenosti s podobně ambiciózním projektem hausbotu (Port X), vznikl prototyp a nyní se právě s Devotem snažíme vyladit detaily pro sériovou výrobu.

Malé domečky, mobilní domky a další „escape“ koncepty teď rostou jako houby po dešti. Jak vy sami relaxujete? Bydlíte v DONE?

Dan B.: Uvědomil jsem si, že nejraději relaxuji cestováním. Momentálně trávím vyhlášenou karanténu na rodinném statku, kde není nouze o traktory, koně, psy, a hlavně spoustu zemědělské práce. Popravdě jsem se na DONE relaxovat ještě nedostal, doufám, že to co nejdříve napravím.

Dan R.: Relaxuji, když pozoruji okolí – ve městě na kávě lidi, v přírodě na chatě faunu a floru, také při cestování, čtení, pohybu… Relaxuji hodně a rád. Víkend v DONE mám stále ještě před sebou a těším se na něj.

Malý a šetrný DONE

Za poslední měsíc se toho nejen v české architektuře, ale i ve světě hodně změnilo. Na Archizoom jsme k tomu k tomu publikovali analýzu, kde rozebíráme dopad ekonomiky na českou architekturu. Jak se bude česká architektura podle vás dál rozvíjet v dalších letech?

Dan B.: Pamatuji si krizi z roku 2009. Ta pro řadu architektů znamenala zeštíhlení kanceláří a orientaci na jiné typy zakázek. Patrně to bude v rámci ekonomiky mít podobné celosvětové důsledky. Je možné, že se ekonomika ale uzdraví rychleji, kdo ví… Oproti finanční krizi je zde však i mnohem větší prostor k zamyšlení nad udržitelností..

Co vy sami v DDAANN vnímáte jako výzvu: jak dál studio bude pokračovat?

Dan R.: Jako výzvu vnímám zamyšlení nad udržitelností a ekologickou soběstačností. Doufám, že jako studio budeme mít dostatek příležitostí, kdy tyto aspekty budeme moci rozvíjet.

Dan B.: Udržitelnost v architektuře souvisí s minimalismem a kvalitními materiály. V současné situaci můžeme pocítit co znamená např. město bez možnosti kultury, obchodu, restaurací a možnosti setkávání s lidmi v okolí. Z města toho oproti bydlení na venkově mnoho nezůstane. Ukazuje to na pravou podstatu věcí. Město by tedy i v normálním stavu nemělo zapomínat na to, že je součástí živé přírody.

A na závěr jeden projekt, který teď máte na stole…

Dan B.: V současnosti realizujeme rekonstrukci sídla vývojářské společnosti včetně interiérů kanceláří. Jedná se o mladou dynamickou firmu, najdeme zde coworking i kanceláře managementu včetně reprezentativních zasedacích místností. Budova je zajímavá tím, že se jedná o rodinnou vilu z roku 1920 ke které byla v 90. letech přistavěna výroba a sklad. Součástí přístavby jsou řešení a materiály poplatné době, ale i okna všech možných tvarů. V interiéru nechybí sauna pro zaměstnance. Tu jsme se rozhodli v novém objektu ponechat.

Dan R.: Doufáme, že jsme našli rovnováhu mezi původním domem, jeho přístavbou a současnými potřebami a možnostmi klienta. Je skvělé vidět, jak se zhmotňují naše záměry a jak se klient těší, až bude moci pracovat v novém prostředí.


Studio DDAANN

Daniel Baudis se narodil v roce 1981 v Praze. Architekturu vystudoval na severu Čech na Fakultě architektury Technické univerzity v Liberci. Hned po studiích začal společně s Danielem Rohanem pracovat v ateliéru Mjölk. V roce 2015 pak oba Danielové společně založili své vlastní studio DDAANN.

Daniel Rohan se z rodné Prahy (*1982) odstěhoval za vysokoškolským studiem do Liberce. Během nich potkal Daniela Baudise. Společně na TUL vystudovali roku 2012 Fakultu architektury, ze které rovnou přešli do ateliéru Mjölk 2015. V roce 2015 pak oba Danielové společně založili své vlastní studio DDAANN.

Webové stránky: Studio DDAANN

Fotografie: Dům přes dvůr – Alexandra Timpau, Byt pro hosta – BoysPlayNice, Divadlo pod Palmovkou – Juliana Vlčková

 

Přečtěte si více rozhovorů o architektuře:

Jakou hodnotu přidává architekt nemovitosti?

Rozhovor s ateliérem archicraft

S Markem Tichým o rekonstrukci hotelu InterContinental

Tomáš Hrubý z DL studia o rekonstrukci s citem pro detail

Jak se staví ZOO s AND ateliérem

Rozhovor s Barborou Léblovou o interiérech

Více příspěvků
Letní sídlo pro celou rodinu
NAHORU