Dům rozesetý po zahradě

Vila od studia Nacházel architekti něžně vstupuje do sídelní kaše

Subtilní nadstavba je teprve úvodem k samotné stavbě, překvapivě řešené vile se čtyřmi křídly

Z podušky trávy a divokých bylin vyrůstá betonový plot. Nad ním levituje křehká konstrukce světelného pavilonu. Zdání klame: subtilní nadstavba je teprve úvodem k samotné stavbě, překvapivě řešené vile se čtyřmi křídly. „Pokud nemůžete postavit dům na hraně pozemku, musíte učinit zahradu součástí domu,“ vysvětluje architekt Petr Nacházel ze studia Nacházel architekti koncept domu-zahrady.

Půdorys tvoří čtyři křídla, stavba se zahradou a všechny vnitřní části jsou vzájemně propojené. Terén od příjezdové komunikace mírně klesá, čehož architekti využili a zřídili parkování na střeše. Právě tudy se vstupuje do útrob domu: skleněný pavilon s garážemi funguje jako přijímací místnost s pracovnou a šatnou.

Rozletět se do čtyř stran

Schodištěm z pavilonu se sestupuje do centrální společenské části, z níž se rozbíhají jednotlivá křídla. Místnosti jsou seřazené v jedné ose, chodba protíná každou z nich. Křídla domu se dají mezi sebou variabilně uzavírat a otevírat díky pivotovým dveřím, takže ze čtyřdílné dispozice může vzniknout tří-, dvou- nebo jednodílná. Všechna okna pobytových místností se dají odsunout a otevřít; z každé místnosti se dá vstoupit přímo do zahrady. Po celém vnitřním obvodu křídel visí závěsy, které se mohou zatáhnout až ke koncovým zdem atria.

Dispozici tvoří ložnicová část, master bedroom, společenská místnost a sportovně-relaxační zóna. Mezi jednotlivými křídly se rozkládají zahrady, ke každé z místností patří samostatný vnější prostor. V zahradách rostou stromy, které se časem promění v park.

Interiéru dominuje světlo a dialog struktur. Základ vily tvoří železobetonový skelet, k němuž architekti přidali „živé“ povrchy výrazných kamenů a dřevin. Světlo rozptýlené po hrubé struktuře zdí a povrchů je jedinou dekorací; pro příjemný pocit z prostoru není třeba dalších ozdob. A stejně jako dům vyrůstá ze svého okolí, z domu vyrůstají jednotlivé prvky: kuchyň nebo venkovní stůl tvoří pevné, do podlahy zapuštěné solitéry ve shodě s okolím. Jak architekti o stavbě přemýšleli? A čím může architektuře prospět kompromis?

Z fotografií není patrné, jak stavba urbanisticky navazuje na okolí. Jde o solitér?

Dům stojí na hraně vilové zástavby a celý pozemek obepíná plot, který vnímáme jako fasádu domu. Oplocený pozemek je vlastně už interiérem. Některé místnosti jsou uzavřené, jiné prostory se otvírají k obloze. Hodně jsme přemýšleli o tom, aby se hranice uvnitř a venku co nejvíce stírala, aby zahrada i místnosti domu byly co nejvíce propojené. Samotný dům je tedy solitér.

Půdorys vily má celkem neobvyklý tvar; jak jste k němu dospěli?

Tvar domu reflektuje způsob naší práce. Pro naše úvahy jsou důležité představy klienta, ale i jiné vnější vstupy, jako je terénní a historický kontext místa a jeho okolí. Na základě všech těchto věcí a během společných konzultací vznikne návrh konkrétního domu. Celý tento proces je pro nás nesmírně důležitý a výsledný dům často překvapí klienta i nás. Logika stavby je úplně prostá, jde o atriový dům, v němž každá místnost vstupuje do přímého kontaktu se zahradou. Chtěli jsme dům, kde je možné žít především společně, ale zároveň jsme potřebovali vytvořit i hierarchii prostor s různou mírou intimity, kterou by každý rodinný dům prostě měl mít. Z toho důvodu se stavba rozprostírá mezi čtyřmi zahradami, které jsou od sebe vzájemně oddělené, ale zároveň propojené přes jednotlivá křídla domu. Každá ze zahrad plní v rámci užívání domu svou úlohu, která se odvíjí od přilehlých místností. A pokud vnímáme celý pozemek jako dům, bylo důležité právě propojení, úvaha o tom, je-li to dům v zahradě, nebo zahrada v domě.

Garáž z profilového skla přidává vile výraznou estetickou kvalitu. O to šlo?

Skleněný pavilon na střeše není pouze garáž, je to vstupní hala do domu. Každý dům má mít jasný vstup, protože pokud vás někdo navštíví, musí vědět, kam směřovat. Obýváte-li dům, jehož jedinou viditelnou fasádou pro příchozího je plot, potřebujete maják, abyste věděli, kam máte jít.

Minimalistické pojetí interiéru rozehrávají výrazné struktury povrchů. S jakými materiály jste pracovali a proč?

Celý dům je monolitický železobetonový. Rozhodli jsme se monolitičnost přiznat. To není nijak revoluční, ale má to výhody: nemusíte se o nic starat, navíc beton v exteriéru krásně stárne. Pohledové betony jsme povrchově opískovali, což otevřelo a zdrsnilo jeho šedou a hladkou strukturu. Drobné kamenivo uvnitř betonu vytvořilo přírodní nahodilost a různé barevné odstíny. U obkladů koupelen a truhlářského táflování jednotlivých místností jsme pracovali s výrazně barevnými, žilnatými a vzorovanými velkoformátovými kameny a se strukturovanými dýhami, aby vynikly rozdíly barev a textur. Typy dýh a kamenů se různí podle jednotlivých místností. Jejich textura a struktura funguje jako skrytý ornament a dekor.

Některé kusy nábytku ve vile vypadají jako autorské originály…

Jde o autorské prvky, vycházejí z konceptu domu. Velké, těžké, nepohyblivé objekty jakoby vyrůstají ze země: z teracové podlahy teracový stůl nebo kuchyňský pult. Nejde o nábytek, ale o objekty, které jsou součástí domu, jsou s ním srostlé.

Interiér kromě výrazných struktur a obrazů postrádá dekorace. Počítáte s tím, že se časem „zabydlí“?

Dům kupodivu zabydlený je, naši klienti v něm, alespoň doufám, žijí spokojeně a nic jim nechybí. Pro nás začíná život domu v okamžiku, kdy se do něj jeho majitel nastěhuje. Je zajímavé sledovat, jak se dům postupně začíná měnit, zabydlovat. Jsme zvědaví, jak bude vypadat za deset, dvacet, padesát let. Jestli bude stále stát podle našeho návrhu a jak se promění jeho interiér. Probouzí to v nás očekávání.

 

Realizace působí svébytně. Museli jste při návrhu v něčem ustupovat, dělat kompromisy?

Veškerá činnost je založena na kompromisu: máme dvě nohy a dvě ruce, což je geniální, protože můžeme vytvářet věci. Náš pes má čtyři nohy a to je také geniální, protože s nimi běhá rychleji než já. Návrh všeho kolem je nějaký kompromis: abych mohl navrhovat věci, musel jsem obětovat svoje přední tlapky. U nás v kanceláři děláme kompromisy rádi, protože pomáhají věci posouvat kupředu.

Příměstská vila

Autor: Petr Nacházel, Zuzana Nacházelová

Lokalita: Praha

Rok dokončení: 2022

Zastavěná plocha: 454 m²

Užitná plocha: 648 m²

Plocha pozemku: 3028 m²

 

Přečtěte si:

Transparentní obytná krajina

Další krásné domy:

Kostarická dvojčata

Dva v jednom

O patro více noblesy

Mezi lukami

S lehkostí dřeva a tíhou betonu

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se
NAHORU