Kdo, co, kdy a kde? Jiří Lev je architekt a urbanista s českými kořeny, který se věnuje udržitelné a humanitární architektuře. Architekt narozený v Brně studoval architekturu na University of Newcastle v Austrálii, kde nyní vede vlastní ateliér. Už během studia založil festival s názvem ArchiCamp, který se v rámci volně organizovaných akcí věnoval neformálnímu vzdělávání studentů architektury v oblasti architektonických intervencí na území zasažených katastrofami nebo ve znevýhodněných komunitách. V současnosti architekturu sám vyučuje, prosazuje ekologický přístup, odolnou regionálně specifickou architekturu a používání přírodních materiálů.
„Někde člověk musí udělat čáru své ctižádosti. Věříme, že pokud některý našich z projektů za něco stojí, najde si cestu k těm, které by mohl zajímat sám,“ říkají architekti z Atelier Jiri Lev.
Svoji práci většinou nefotí, nepropaguje a nepřihlašuje do soutěží. A to nejen kvůli ochraně toho, co vnímá jako soukromý prostor klientů (většina práce ateliéru jsou soukromé rezidence), ale také kvůli profesionální sebekontrole. I přesto se nám architekt Jiří Lev pokusí v MINUTĚ tohoto týdne ukázat prostřednictvím svých projektů svůj pohled na architekturu a navrhování staveb.
Holtermann Museum
Naším prvním projektem bylo Holtermann Museum v původně zlatokopeckém městě Gulgong v Novém Jižním Walesu. Jednalo se o renovaci dvou historických budov z období zlaté horečky, shodou okolností také zobrazených na Australských bankovkách, a přístavbu několika pavilonů za nimi. Tento projekt jsem navrhoval ještě jako student druhého ročníku bakalářského studia. Byl jsem teprve začátečník, a proto to byla trochu hrubá práce. Naučil jsem se ale pracovat s komunitou a dobrovolníky na projektu, který začal prakticky bez financí. Byl to úspěch a inspirace do budoucna. Než jsme dostali dotace, jednalo se částečně o pro bono projekt. To mi také otevřelo oči ohledně schopnosti architektury ovlivňovat dění lokálně i globálně a vnímat architekturu jako poslání.
Studium & inspirace
Měl jsem štěstí, že jsem mohl studovat na škole, která v té době byla jednou z nejlepších v Austrálii. Na této škole v Newcastle vyučovalo 6 nositelů zlaté medaile Australské komory architektů. Profesoři Richard Leplastrier, Peter Stutchbury, Lindsay a Kerry Clare, Lawrence Nield a Brit Andresen jsou špičkami. Také jsem se několikrát setkal s jediným australským nositelem Pritzkera, Glennem Murcuttem.
Naučil jsem se od nich, jak používat místní materiály a jak pracovat s ostrým australským světlem nebo drsnou krajinou. Jejich styl je hodně ovlivněn Asií, individualismem a modernou, což už ke mně promlouvá méně. Jejich práce jsou však většinou opravdu krásná čistá díla. Zejména Leplastrier je geniální – žije sám v malém domku, bez použití skla (v Sydney hned nad mořem to jde). K jeho klasice patří také Palm Garden House, do nějž jsme se jednou s mým dalším (nejmenovaným) učitelem architektury vloupali.
Esteticky mě spíše oslovuje koloniální architektura, zejména ta georgianská. Spíše jednodušší a zdrženlivější domy typické pro období příchodu osadníků se vyráběly s valbovou střechou a verandou. Mám ten styl rád, protože jako jeden z posledních evropských stylů byl stále ještě inspirován přírodou a podřízen jejím zákonům. Pak přišla moderna, která dle mého názoru vše pokazila. Především Tasmánie je na tento styl velmi bohatá. V Novém Jižním Walesu, kde také pracuji, se objevuje spíše zdobnější viktoriánský a edwardianský architektonický styl. Snažím se tyto směry interpretovat pro naše podnebí a dobu a „modernizuji“ tak po svém.
Pomocná ruka architektů
Před rokem a půl jsem po australských požárech založil organizaci Architects Assist na pomoc obětem. Máme přes 600 architektonických firem, které provádí většinou zcela zdarma rekonstrukce v postižených oblastech, kde si to lidé nemohou dovolit. Po tornádu na Moravě jsme s Českou komoru architektů spustili podobný projekt, na kterém kolegové odvádějí skvělou práci. Myslím, že z toho vzniknou krásné projekty, například navazující Obnova21.
Momentálně se snažím prosadit zde v Austrálii koncept cohousing a ecovillages. Ty by nahradily nekonečně se rozpínající ohavná předměstí s bungalovy vyrobenými v podstatě z papíru a prakticky neobyvatelnými bez klimatizace, které zbytečně zabírají zemědělskou půdu v okolí měst. Plánuji kompaktní, udržitelná sídla po vzoru evropských vesnic a starých měst, která budou vycházet z principů nového urbanismu. Hledáme a jednáme s vhodnými investory, organizacemi a vládou. Je to běh na dlouhou trať.
Udržitelné materiály
Jsem fanouškem přírodních materiálů, konkrétně konopného betonu, ze kterého často stavím. Je to materiál budoucnosti. Jeho hlavní předností je schopnost vstřebat během přípravy a stavby více CO2 z atmosféry než sám vyprodukuje. Tento uhlíkově negativní materiál dále udržuje teplotu, optimální vlhkost a je bez chemikálii. Průmyslové konopí roste všude, snažím se jej proto v Austrálii propagovat. Orientuji se na regenerativní/restorativní architekturu.
Tasmanian House
Většina budov, které stavíme, jsou podle našeho názoru příliš velké, přestože jsme jejich velikost s klienty diskutovali a několikrát snižovali. Důvodem je trh realit, který vede veřejnost k mylné, leč často opakované myšlence, že větší je lepší. Díky své relativně nízké ceně představuje náš zatím nejmenší dům Tasmanian House menší risk. Jeho stavba nám umožnila aplikovat a vyzkoušet postupy, které by normálně nebyly možné. Například ochranu dřeva pouze designem (volba olejnatého druhu Macrocarpa a odvětrávaní obou stran fasády) místo napouštění dřeva chemikáliemi a laky. Zkusili jsme také inovativní aplikaci izolačních a parovodních vrstev.
Dům je také odolný proti lesním požárům a „ember attacks“ – veškeré dutiny jsou chráněné proti vstupu poletujících hořících uhlíků. Doufáme, že se projekt ujme a v budoucnu uvidíme více takových malých, praktických a udržitelných staveb. Zdá se, že lidmi rezonují témata velikosti, praktičnosti, udržitelnosti a také tradiční estetiky. Domy, které se nesnaží být jen jiné, ale spíše autentické. Souhlasím s názorem, že by měl být celkový přístup v designu o úspoře prostředků a velkorysosti cílů.
Minuty z minulých týdnů:
Udržitelná severská architektura
Vyhlídky a rozhledny od ateliéru Mjölk
Za uměním i 3D tištěnými mosty
