V půli letošního srpna poslanci těsnou sněmovní většinou přehlasovali Senát a definitivně schválili nový stavební zákon, který Ministerstvo pro místní rozvoj připravovalo řadu let.
Stavební zákon z roku 2006, včetně svých 26 novel, vedl k ochromení stavebního rozvoje celé země. Na potřebě nového zákona se tedy shodují odborníci napříč všemi dotčenými profesemi. Nadto je pro stát zákon klíčový z ekonomického hlediska. V ČR tvoří stavebnictví 10 % HDP a přispívá tak miliardami ročně do státní kasy. Známý je též fakt, že se u nás “nestaví”, poptávka po nových bytech daleko přesahuje jejich nabídku. Není se tedy čemu divit, že schválení tohoto zákona se stíhá na konci současného volebního období. Bude však ještě otázkou, zda tato priorita současné vlády vejde příští rok v platnost, v takovém znění, v jakém byla v srpnu přijata.
Přijetí nového stavebního zákona se pokládá za nejvýznamnější legislativní událost od roku 2012, kdy vešel v platnost nový občanský zákoník. Při takto významné změně je nutná rekodifikace dalších desítek zákonů. I díky tak zásadním změnám a určitému zpolitizování tématu má nový pořádek své kritiky. V následujícím textu se však zaměříme na obsahovou stránku věci.
Co přináší nový stavební zákon
Nový zákon má zvláště ambici urychlit proces výstavby. Asi jste se již setkali s “okřídlenou” citací o nelichotivém 157. místě v celosvětovém žebříčku v délce povolovacího procesu. (Jen o délce však tento ukazatel není, o tom si můžete přečíst například zde.) Rychlost by však neměla být slepě upřednostňována před kvalitou procesu, který může mít vliv i na kvalitu stavby samotné. Například ekologové zákonu vyčítají, že ono zrychlení bude mít mimo jiné vliv na omezení dosavadních pravomocí Ministerstva životního prostředí.
Vybrané změny ve zkratce:
- Závazné lhůty
Stavební povolení u jednoduchých staveb do 30 dní, u ostatních do 60 dní (v případě EIA 120 dní). Tyto lhůty bude v určitých případech možné prodloužit o dalších 30 dní. U vyjmenovaných případů se po nedodržené lhůtě bude mít za to, že dotčený orgán souhlasí a nemá žádné připomínky.
- Jedno koncentrované řízení
Zavádí se jedno společné řízení o povolení stavby, namísto územního a stavebního řízení a dalších “zvláštních postupů”. Až na pár vyjmenovaných příkladů, rozhodnutí stavebního úřadu vznikne společně ve spolupráci více dotčených orgánů. Nadto díky tzv. apelačnímu principu, bude muset odvolací úřad rozhodnout s konečnou platností, tím se zabrání „nekonečnému úřednímu ping-pongu“.
- Elektronické podání
Elektronickou žádost o stavební povolení bude možné podat od července 2023. Základním komunikačním prostředkem se stane Portál stavebníka. Stavebník v reálném čase uvidí, v jaké fázi schvalování se projekt nachází. Součástí budoucího systému mají být dvě evidence – evidence stavebních postupů a evidence elektronických dokumentací. V první najde stavebník veškeré informace o postupu stavebního řízení. Evidence elektronických dokumentací bude sloužit k ukládání projektové dokumentace (vzhledem k velikosti souborů nebylo doposud možné projektové dokumentace podávat na stavební úřad elektronicky.)
- Státní nikoliv obecní stavební úřady
V současnosti jsou stavební úřady v přenesené působnosti pod obecními úřady. Nově budou pod státem. Argumentuje se zastupitelností úředníků i jejich redukcí (i díky zjednodušení a digitalizaci agendy). Nicméně největší spor spočívá v odejmutí pravomocí obcím. Zestátněním úřadů vznikne dle kritiků propast mezi občany a úřadem. Nadto centralizace a zastupitelnost povedou k odpoutání se od samotných lokalit (a jejich specifik), které státní úředník v redukovaném počtu stavebních úřadů nebude moci adekvátně posoudit. Druhá strana argumentuje tím, že se odstraní tzv. systémová podjatost (úředník obecního úřadu nemůže být při rozhodování ve stavebních procesech zcela nestranný, když rozhoduje o věcech týkajících se zájmu obce).
Faktem však je, že v zájmu obce by měla být snaha o získání pravomocí v územním plánování, nikoliv v povolovacím procesu (na stavebních úřadech). Pořizování územních a regulačních plánů obcí by mělo být přirozenou kompetencí samosprávy. Rozvoj měst a obcí by měla řešit sama obec, a centrální úředníci by podle územních plánů měli rozhodovat. Avšak územní plánování nový zákon nijak v zásadě nezměnil. Samotný stát hájí své zákonem vymezené (dotčené) zájmy v území prostřednictvím svých dotčených orgánů. Jejich stanoviska jsou závazná stejně pro pořizovatele v přenesené nebo samostatné působnosti. V územním plánování jsou navíc zajištěny nadřazené zájmy státu systémem hierarchicky nadřazených územně plánovacích dokumentací, které jsou pro navazující dokumentace rovněž závazné.
- Nejvyšší stavební úřad
S centralizací přichází i zřízení zcela nové dvoučlánkové struktury v čele s Nejvyšším stavebním úřadem (měl by sídlit v Ostravě) a se Specializovaným a odvolacím stavebním úřadem, který bude zároveň řešit zákonem vyhrazené stavby (např. dálnice či letiště.) Základním stupněm se stanou krajské stavební úřady s územními pracovišti v obcích. Krajské úřady pak budou rozhodovat o povolení staveb v první instanci, odvolání bude možné ke Speciálnímu a odvolacímu úřadu. Dnes stát obcím za provoz stavebních úřadů platí 4 miliardy ročně, nově vynaloží tyto náklady sám, čistě ve své režii. Jednorázový náklad na vznik nového systému je vyčíslen na 1,3 miliardy korun.
Konečná platnost?
Jak je patrné, komplexní změna stavebního práva má své kritiky. Koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) a Piráti se Starosty uvádějí, že pokud budou po říjnových volbách vládnout, nyní prosazený návrh chtějí změnit. Ani právníci z Frank Bold Advokáti, kteří připomínkovali zákon od samého počátku nepovažují výsledek za ideální, dodávají, že „kritikům přijetí nového stavebního zákona je nutno dát v mnoha směrech za pravdu.“ Nyní je tedy pomyslný míč na straně politiků. Ve hře je, jaké části budou novelizovámy, a jaké výměnu vlády přežijí.
Co na to ČKA?
Česká komora architektů (ČKA) dlouhodobě přijetí nového zákonu podporovala (viz dokument 10 tezí k novému stavebnímu zákonu.) Se schválenou verzí však není spokojena, jak píše na svém webu: „Stavební zákon je norma zásadního významu pro udržitelný rozvoj České republiky. Její silové vydání, bez podpory napříč politickými stranami ve sněmovně v nedostatečně projednané podobě, se na jejím budoucím fungovaní nepochybně negativně podepíše.“
Jaké jsou klíčové pozitivní změny, rizika či naopak slabá místa v zákoně? S tím úzce souvisí i otázka, co by se se zákonem mělo či naopak nemělo dělat v mezidobí do jeho účinnosti. Tuto a mnohé další otázky rozebírá předseda České komory architektů Jan Kasl se svým hostem – spolutvůrcem Nového stavebního zákona Františkem Korbelem.
Další zajímavé informace:
ARCHITEKTI A DESIGNÉŘI NA VODĚ
Adapterra Awards 2021 zná své finalisty
Nová udržitelná a krásná Evropa
Bilbao efekt v české architektuře I.
