Dům u Tiché Orlice

Bydlení na slunci od Molo architekti

Jižní svah údolí Tiché Orlice doplňuje novostavba jednoduchého přízemního domu, který zapouští kořeny do jabloňového sadu a stává se tichou a přirozenou součástí okolní roztroušené zástavby. Za jeho návrhem stojí architekti ze studia Molo.

Jižní slunce

Mezi domy nad údolím řeky se nachází ovocný sad, do kterého k jabloním nově přibyl rodinný dům. Řídká okolní zástavba v těsné blízkosti lesa se charakterem nejvíce blíží rekreační osadě. Sousední stavby nemají jednotný ráz a připomínají spíše solitérní svědky různých časů. Architektonické řešení však nový dům přizpůsobilo natolik svažitému pozemku, že si dům své místo na slunci našel. A to doslova, pozemek má výbornou orientaci na jih, otevírá se z něj výhled do zahrady i na řeku v dáli.

Požadavkem majitelů bylo navrhnout jednopodlažní dům s garáží a dílnou. Proto má navržená stavba výrazný horizontální charakter s plochou střechou, jejíž kšilt kryje dřevěnou terasu i vstup do zádveří. Dům je na severní straně mírně zapuštěn do terénu, důvodem bylo pohodlné napojení jižní terasy na přilehlou zahradu. Černobílá fasáda pak kontrastuje s měnící se barevností zahrady.

Přirozená jednoduchost

Dispozice domu je přehledná a jednoduchá. Ze zádveří, které je zároveň prostornou šatnou, se vchází do chodby vedoucí do ložnic, do pokoje pro hosty a do koupelny. Chodba nakonec ústí do obývacího prostoru s kuchyní a jídelnou. Obývací pokoj, otevřený na západní a jižní stranu přes velkorysé prosklení, bezprostředně přiléhá k dřevěné terase.

V severním traktu domu je naproti kuchyni situována místnost pro domácí práce a na ní navazuje technická místnost. Architekti zde dále umístili pokoje, které se využívají zejména v noci – pokoj pro hosty a ložnice rodičů s vlastní koupelnou a šatnou.

Dům u Tiché Orlice

Architektonické řešení: MgA. Maja Horecká Nalevanková, MgA. Patrik Zamazal // Molo architekti

Lokalita: nad údolím Tiché Orlice

Rok realizace: 2019

Zastavěná plocha: 165 m²

Užitná plocha: 134 m²

Rozhovor nám poskytli autoři domu ze studia molo architekti, Maja H. Nalevanková a Patrik Zamazal.

Vaše domy jsou charakteristické skleněnými stěnami a velkými okny. Co pro Vás znamená dostatek světla a slunce v domě?

Maja H. Nalevanková: Větší prosklené plochy navrhujeme zejména z důvodu těsnějšího propojení domu se zahradou, nebo okolní krajinou. Je velký zážitek přes velké prosklené plochy pozorovat, jak venku prší nebo co všechno se na zahradě děje, když tam není člověk. V zimě zasněžená zahrada zase jemným difúzním světlem prosvětlí místnosti jiným způsobem, než je obvyklé.

V interiérech trávíme nyní obecně více času než v minulosti, teď kvůli rozšíření home office se to ještě zintenzivnilo a možnost podívat se chvílemi ven i při práci na počítači nebo u vaření je velmi příjemná. Velká prosklení umožňují, že nemusíte ani popojít k oknu, abyste viděli ven, stačí zvednout nebo otočit hlavu.

Obecně je dostatek světla důležitý zejména pro obývací pokoje, kde probíhá společný život rodiny, v ložnicích může být naopak uklidňující šero. V konkrétním návrhu je to jeden z aspektů, nad kterým se zamýšlíme u každé místnosti a prostoru – kolik světla a slunce je vhodné a proč.

Dokázali byste osvětlit princip hybridní konstrukce domu? A jak si stojí v porovnání s klasickými domy v energetické náročnosti?

Patrik Zamazal: Hybridní konstrukce v tomto případě znamená, že zde kombinujeme konstrukci ocelovou a dřevěnou. Nejprve byly postaveny ocelové sloupy založené na patkách. Na ně byl položen vodorovný nosný rošt z dřevěných fošen a následně bylo provedeno zateplení střechy a hydroizolace. Veškeré další práce na stavbě pak probíhaly pod střechou. Ocelová konstrukce nám kromě tohoto benefitu umožnila větší rozpony při zachování subtilnosti konstrukce, než by nám dovolilo použití čistě dřevěné konstrukce.

U sendvičových konstrukcí si vždy volíme parametry ovlivňující energetickou náročnost dle potřeby. Takže obdobně jako u většiny našich domů je i zde konstrukce ve standardu pasivního domu a celková energetická náročnost je na hranici nízkoenergetické a pasivní budovy. Toto relativní zhoršení parametrů je především způsobeno tím, že je objekt přízemní s poměrně velkým prosklením. Ono je vždy dobré se zamyslet, zda stavíme budovu na energetické úspory nebo na bydlení.

Jaké dřevo využíváte v exteriéru a jaké v interiéru?

Maja H. Nalevanková: Obecně jako konstrukční dřevo používáme uvnitř smrk a vně modřín. Na podlahy, fasády, okna, dveře a další prvky se používá pestřejší paleta dřevin, vybírá se podle celkového designu stavby a ceny. V domě u Tiché Orlice se dřevo moc neuplatňuje – základním výtvarným konceptem byl vztah mezi jednoduchými kubickými tvary v bílé a černé, třeba dřevěný pohledový strop by už působil rušivě.

Vyzkoušeli jste si také tradiční tesařinu, nebo sázíte u dřevostaveb pouze na moderní technologie?

Patrik Zamazal: Většina našich domů je stavěna technologií Two-by-Four, která se používá více než 150 let, takže se dá říci, že jde o tradiční konstrukci. Jestli tradiční tesařinou myslíte tesařské konstrukce s čepy a dlaby, tak s nimi samozřejmě pracujeme, a to především v případě rekonstrukcí starých krovů.

Jaký Váš projekt byl zatím nenáročnější?

Maja H. Nalevanková: Možná je to paradox, ale nejtěžší byl pro mě návrh vlastního domu. Náš způsob práce u navrhování rodinných domů je především diskuse – my předkládáme varianty řešení a klienti si vybírají, co je nejbližší jejich požadavkům, naturelu a životnímu stylu. U práce nad vlastním domem jsme si rozkreslili všechna možná řešení, ale zdálo se, že chybí průvodce, který by nám pomohl se rozhodnout. Bylo velmi poučné zažít proces tvorby z druhé strany.

Patrik Zamazal: Těžko se dá ukázat na jeden projekt, protože jsou různé náročnosti. Náročné byly stavby většího rozsahu, kde musíte koordinovat mnoho profesí, například nemocnice nebo školka. Jiný druh náročnosti byl při realizaci stavby v zahraničí, kdy velká vzdálenost a jiné místní zvyklosti přinášejí nečekaná dobrodružství.

Jaké máte plány do budoucna a máte vysněnou realizaci, ke které zatím nedošlo?

Maja H. Nalevanková: Nemám vysněnou realizaci. Jsem ráda a vděčná za projekty, které k nám přicházejí a jsou natolik různorodé, že naše navrhování není rutina. Naopak v rovině snění je nějaký projekt pro práci s dětmi na téma architektura, stavění, veřejný prostor. Témata, která se týkají nás všech, ale málo se o nich mluví mimo odborné kruhy. Připadá mi, že s nápravou by bylo dobré začít na základních školách.


Molo architekti

Ateliér Molo architekti vznikl v roce 2008 jako vyústění spolupráce čtyř kamarádů. Dnes studio tvoří devět členů. Těžištěm jejich práce je navrhování rodinných domů, převážně dřevostaveb. Portfolio rádi rozšiřují o stavby pro zdravotnictví, školství a interiéry. Jak sami říkají: “Projektování chápeme jako kreativní řešení problému. Projekt roste z podhoubí požadavků, přání a snů, které se potkávají s konkrétním místem a právním řádem. Ze střetu těchto požadavků a omezení vytváříme díky logice, citu a zkušenostem soudobou architekturu.”


Další krásné domy:

ADR: Rezidence Kostelec

Rodinný dům Lhotka

Dům v údolí Dyje

Úzký dům v Litomyšli

Dům na Kozině

Každý týden články ARCHIZOOM
do Vašeho mailu.
Registrujte se

NAHORU