Profesor Michal Kohout se dlouhodobě zabývá přiměřeným a univerzálním prostorem, udržitelným bydlením, modely bydlení sociálního a také typizovaným a minimálním bydlením. Architekturu vnímá jako živý element v prostorovém i společenském kontextu. Jak se hledá optimální prostor?
Prostor určuje způsob života
Základní myšlenka, která se v úvahách Michala Kohouta opakuje, je otázka životního stylu: „Hledání minimálního prostoru souvisí s duchovním životem člověka. Když se dokáže oprostit od věcí, potřebuje toho hodně málo. Takoví lidé pak prožívají velké štěstí, ale žijí mimo normu,“ zamýšlí se nad kvalitou mnišských cel.
Totéž nicméně platí i pro většinovou společnost: „Chci-li žít nějaký život, potřebuji pro to nějaký prostor. Klíčová otázka tedy je, jaký život chci žít. Záleží na tom, v jaké kultuře je člověk vychovaný, jak vyrostl… Hledání životního optima začíná životem, který je společnost schopna zajistit potřebným,“ uvažuje Michal Kohout.
Bydlení jako identita
Najít si přiměřenost podle něj pomáhá nastavit si správné životní priority. A v tom spočívá práce každého zodpovědného architekta: „Metr čtvereční znamená mimo jiné náklady, nejen investiční, ale i provozní, a s nimi i způsob života, který to podporuje. Člověk na velký prostor musí mít i v těchto ohledech a je zodpovědností architekta-profesionála, aby ho informoval.“
Protože podle Michala Kohouta bydlení souvisí s identitou člověka: „Když se lidí přímo zeptáte, většinou mluví o tom, že jsou spokojení, protože se identifikují se svým bydlením. Řeknete-li, že jste nespokojená se svým bydlením, do určité míry vlastně říkáte, že jste nespokojená se svým postavením, se svým životem. A to si lidé ne vždycky chtějí přiznat.“
Zajímá vás téma minimalistického bydlení? Chcete být první, komu pošleme informace o knize TINY HOUSE? Nechte nám svůj e-mail a jakmile knížka vyjde, dáme vám vědět.
Poslechněte si také:
Blokki: Člověk přijde na to, že osmdesát procent věcí nepotřebuje
Více čtení o skromnosti:
Měli bychom se zamyslet, kolik prostoru potřebujeme
