V České republice je jen málo lidí, kteří se ve dřevě vyznají tak, jako Jiří Bezouška. Již několik desetiletí vlastní továrnu ARA, která se specializuje na obchod a výrobu z mimoevropských dřevin. Mění se trh se dřevem? Proč imitace dřeva nikdy neuspějí? Přečtěte si rozhovor s Jiřím Bezouškou, zakladatelem továrny ARA nejen o exotických dřevech a obchodování s nimi.
Obchodování a zpracování dřeva se věnujete opravdu dlouho: jak se člověk k takovému oboru dostane?
Začal jsme v roce 1991 realizací zakázkového interiéru a ani ne za dva roky jsme otevírali vlastní dílny v Kolíně a rychle jsme se zabydleli mezi architekti a moderním designem. Zcela logicky, tak jak se vyvíjela moderní architektura nejen v České republice, záhy přišly první požadavky na opravdu funkční dřevo v exteriéru. Ale popravdě: nechtěl jsem to dělat. Když zemřel Lev Lauermann, chtěl jsem pomoci Markétě Cajthamlové s konkrétním projektem. Byl to očistec, dopadlo to a otevřelo mi to nové horizonty.
Vyznat se ve dřevě je jako vyznat se ve víně. Nekonečná škála chutí a rozmanitých výsledků.
Kdybyste měl dnes charakterizovat značku ARA: jak by takové uvedení znělo?
Můj přístup byl vždy se snahou vytěžit ve prospěch každého projektu maximum, z pohledu životnosti, estetiky a ceny. Myslím, že jsme předběhli dobu o dvacet let. Za kvalitu je ale potřeba platit, a i na to trh musí vyzrát. Divizi exteriérového dřeva jsme otevřeli již před více než dvaceti lety jako doplněk interiérových projektů. Podobně jako při zpracování interiérů i u vnějších konstrukcí jsme se snažili k řešením přistoupit komplexně a shrnout technické řešení, vlastnosti materiálů a estetiku do jednoho celku. Výraz „estetika“ pro mě znamená „celistvost“, a to ve všech těchto i dalších aspektech, jakými jsou například životní prostředí, ekologie a další. Současná moderní architektura je obvykle oproštěná o tradiční detail. Evropské dřeviny v exteriéru bez tradičního konstrukčního detailu nemohou z hlediska obvyklé stavební životnosti vyhovět anebo jen s nějakými kompromisy. Dnes interiéry vyrábíme jen pro uzavřený okruh zákazníků, naší hlavní činností je dodání a zpracování různých speciálních dřevin a případně jejich montáž včetně konstrukčního řešení.
Vaše továrna na nábytek ARA funguje tedy v Kolíně již několik desítek let. Zároveň spolupracujete s těmi nejlepšími českými architekty. Co se na české scéně za tu dobu změnilo?
Nejjednodušší vysvětlení bude popis každé ze tří dekád. V devadesátkách tu byli slušní lidé, kteří podnikali, ale ještě neměli nekonečné finanční zdroje. Chtěli žít a architekti sice neměli mnoho zkušeností, ale měli snahu odevzdat slušné řemeslo. Všichni jsme se učili za poklusu. Z mého pohledu to byla nesmírně nabušená perioda, protože se hodně tvořilo. Spoustu jsem se v té době naučil sám z řemesla. Následující dekáda „00“ byla už jiná. Rozšířily se materiálové možnosti, více se standardizovalo, ale ještě to všechno mělo osobní vztahy a lidské měřítko. Pak přišla krize a 10-tky a společnost vypadala úplně jinak. Jedním slovem: „kašírka“. Reagujeme na to tak, že se snažíme se držet podstaty a stále pracovat s kvalitním materiálem a dobrou konstrukcí. ARA je dnes tým zkušených lidí a umíme nabídnout mnoho specialit v rozumné cenové relaci.
Pracujete a dodáváte materiál pro ty nejlepší české architektonické realizace – chápu, že těžko vyberete, ale jaké byly pro vás a značku ARA milníky? Co byly vaše klíčové realizace?
Milníků byla celá řada. Již zmíněné devadesátky byly hodně poznamenány učením a spoluprací s celou řadou předních českých architektů. Významná spolupráce byla s Ivanem Kroupou, od kterého jsem se sám hodně naučil. Vznikly myslím skvělé věci. Důležitá pro mě byla spolupráce s lidmi, kteří opravdu tvořili: Josef Mádr, Markéta Cajthamlová, Radan Hubička, Zdeněk Zavřel a mnoho jejich vrstevníků. Zásadní pro nás byly zahraniční zakázky a učení se světovým standardům, které v „kultuře stavění“ do Čech dodnes ještě úplně nedorazily. Neskutečně podnětné pro mě osobně bylo také setkání s J. Hoskovcem na projektu v Paříži někdy v roce 1996. Je to chlapec, který se specializoval na řešení rizik velkých staveb, stavěl „Boží prst“ v Šanghaji, atomovovou elektrárnu, TGV nebo most přes Korintský záliv. Spolupracujeme dodnes a řešení podnikového systému s Jirkou bylo pro mě hodně podnětné. Jen si myslím, že jsem vlastně nikdy nebyl úplně kompatibilní s českým „kličkovacím“ systémem, který je asi produktivní co do finančního výnosu, ale není zaměřený na technickou a estetickou kvalitu. Současně jsem se učil světové dřeviny, regiony, kvality dýh a práce s nimi. Je to jako se vyznat ve víně. Nekonečná škála chutí a rozmanitých výsledků.
Vzhled je čím dál časteji na prvním místě. Ohýbají se přirozené vlastnosti materiálu. To já dělat nechci.
Proměnilo se nějak za desítky let použití dřeva? Určitě lze popsat nějaký trend nebo vývoj: jaký to podle vás je? Nebo je jich více?
Módní trendy ve všech oborech se vyměňují stále dokola. Přicházejí nové materiály a technologie. Moje přesvědčení říká, že materiál nemá být imitací, tedy dřevo je dřevo, plast je plast a keramika keramika. Mám pocit, že nové technologie pomohly dosáhnout nebývalé kvality zpracování, ale také neskutečnému množství napodobenin. Dřevo je materiál jako každý jiný, s rozdílnými technickými vlastnostmi, které nejdou měnit a je nutné je respektovat. Čím dál běžnější je, že na prvním místě je vzhled a všemožné „ohýbání“ přirozených vlastností s cílem docílit jakýchsi „sférových“ představ. Osobně toto jet nechci.
A co se týká dřeva?
Keramika s dekorem dřeva, vinyl, fasádní panely… tak je to viditelné snad všude. Použití různých dřevěných fasád a konstrukcí na městských bytových domech je nové. To naopak vede ke snaze ze šuntu udělat cosi špičkového. Zlepšit materiál lze, ale má to své limity.
Dnes víc, než kdy jindy se v posledních letech řeší environmentální aspekty, zpracování dřeva a vůbec jeho logistika (třeba z Asie). Co považujete v současnosti za nejsložitější na těžbě a zpracování dřeva?
To je otázka na disertační práci. Nesmírně široké téma. Doopravdy si myslím, že fakta z environmentálních dopadů doopravdy téměř nikoho, nikoho nezajímají. Je to jako s politikou, je to jen hra. Z mého pohledu je základem ekologického přístupu to, že vyrábím věci s co nejdelší životností a omezím chemii na možné minimum. K tomu vybírám materiály. Pokud pracuji s citem a pokorou, není potřeba samostatně řešit, co odkud je. To je přirozenou součástí úvahy. Když to jde, použiji přirozeně lokální materiál a pokud ne, použiji ten, který technicky i esteticky vyhovuje. Co se týká dřeva v exteriéru, tak lokální materiály moc nefungují. Je tam hodně aspektů, a tak se otevírá prostor na žonglování. Technická data jsou ale neúprosná.
Dovážíte a obchodujete s exotickými dřevy, především s cedrem. Popište mi prosím jako laikovi s tímto dřevem, jaký je trh s cedrem? Zmenšuje se? Mizí dřevo?
Plundrujeme planetu křížem krážem. Jedna z výjimečných vlastností exotických stromů je na jednu stranu jejich stáří, na druhou stranu je tato surovina je obnovitelná. Zdroj starých stromů se zmenšuje, hlavní důvod já vidím v tom, že společnost dnes jedná podle pravidla „be effective“ a ne „be efficient“. Jedním z důvodů, proč mám červený cedr rád, je mimo jiné rozumné hospodaření v Britské Kolumbii. Neexistuje ilegální těžba, lesy jsou zalesňovány ne monokulturami, ale v poměru původní diverzity dřevin. Dnes běžně používáme pro některá použití takzvaný druhý podrost, což jsou stromy staré zhruba 70 let. Je to stále skvělé dříví s mnoha jinými dřevinami ve vlastnostech nesrovnatelné.
Je jasné, že těžba některých dřev, především v asijských, ale pravděpodobně i bývalých sovětských regionech, není úplně v pořádku: je současný trh se dřevem „divočina“, nebo se naopak s postupem času stabilizuje?
Obecně vzrůstající spotřeba atakuje hůře zorganizované regiony. V tomto ohledu samo sebou země bývalého Sovětského svazu jsou rizikové. Problematická není jen ilegální těžba. To, co si laik úplně neuvědomí je, že s kvalitou přímo souvisí lokalita těžby. Za socíku se říkalo: „země, kde zítra znamená včera.“ Jsou samozřejmě firmy, které jsou dobře zorganizované. Ostatní regiony s tropickým dřevem jsou na tom – země podle země lépe nebo hůře.
Vy používáte cedr z Kanady. Mění se například prodejní ceny a na čem to závisí?
Cedr je pro mě osobně jedna z optimálních dřevin pro celou řadu konstrukcí. Skvělé technické parametry, ekologie bez pochybností. Různé výkyvy cen, tedy v posledních letech hlavně nárůst, jsou jen takovým folklorem. Pokud mluvíme o kvalitě, ten, kdo srovnává červený cedr se sibiřským modřínem, s prominutím neví, co mele. A to z hlediska funkce i ekologie.
Tím, jak je sucho a globální oteplování čím dál palčivější téma, mění i trh se dřevem?
Jak v kterých regionech. Na severu to lítá jak teplota u nemocných covid 19. Žertuji, ale tak trochu. Jenže my jsme tak bohatá společnost, že je nám to fakticky jedno. Prostě upravíte ceny, něco se přeskupí a jede se dál. Jistě, že se trh dílčím způsobem mění.
Protože většina z nás zná dřevo z letáku hobbymarketu pod označením třeba jako „terasové prkno“, popište mi prosím – třeba na příkladu nějaké dřeviny, se kterou obchodujete – cestu od výrobce až do onoho hobbymarketu.
Vezmu to z druhé strany. Dřeviny, které jsou vhodné pro terasy a jejich sestupné hodnocení zná každý profesionál. Dřeviny, se kterými my obchodujeme, v OBI nekoupíte. Potřebný servis a marže hobbymarketu výslednou cenu materiálu už typový zákazník není schopen zaplatit. Kvůli ceně v hobbymarketu se začíná z druhého konce. I to se bude měnit ale bude měnit.
Jak se stanovuje kvalita dřeva? Co rozhoduje o tom, kdo a jak bude mít lepší dřevo? Existuje – podobně jako u květin – burza dřeva?
Burza dřeva existuje, ale to, co znám ze standardních velkoobchodů v Evropě, tak hlavní objem je nakupován prostřednictvím stálých dodavatelů, a většinou prostřednictvím agentů. Alespoň co se týká Evropy. Ostatní regiony, hlavně Asie, se může lišit, to úplně neznám. My v Evropě potřebujeme jistotu v kvalitě.
Jak se vlastně teď – v posledních měsících – proměnil trh a obchod? Hranice jsou uzavřené a jaký dopad to podle vás bude mít na trh se dřevem?
Zatím všechno jezdí, kupující jsou trochu opatrnější s nákupy, hlavně v EU. Dopady budeme hodnotit až po vlně “tsunami“, tedy po reakci stavebního trhu. Na tu je moc brzy.
Dřevo také zpracováváte, máte spoustu technologií a vyrábíte i vlastní venkovní nábytek. Platí, že jsme v České republice zdatní a zkušení nábytkáři? Nebo je to nějaká prvorepubliková iluze daná pár značkami typu UP Závody?
Myslím, že nábytek do České republiky hlavně importujeme. Česká výroba nábytku je okrajový mini díleček českého hospodářství.
Má vlastně dnes nějaká původní dřevovýroba nábytku – v konkurenci například s IKEA – šanci přežít?
Původní dřevovýroby přežívají a prosperují. Samo sebou ČR je taková naše zahrádka, Itálie má nějakých 70 tis. podniků souvisejících s nábytkem. Důvodem přežívání v ČR vedle IKEA je, že jsou tržně na odvráceně straně měsíce.
Je ta šance ve spolupráci s designéry a architekty? Kudy myslíte, že by se malý český trh měl v tomto ohledu ubírat?
Nemáme globální dodavatele nábytku, nemůžeme mít ani významné designéry nábytku. Stát neinvestuje do architektury, nemohou růst architekti, pokud se neprosadí v zahraničí. Tedy nepočítaje ojedinělé výjimky. Ale to je náš postsocialistický vývoj, to se zase otočí.
Zažil jste na trhu celou řadu turbulencí, realizoval stovky fasád, teras… co chystáte nyní?
Snažíme se investorům, developerům, projektantům i dodavatelům vysvětlovat, co je dřevo za materiál a jak a za jakých podmínek se chová v exteriéru. Když se nám to povede, podílíme se na projektech a snažíme se odvést to nejlepší řešení estetické, technické i finanční.
Jaké aktuální projekty ARA připravuje?
Stále se snažíme mít rozpracovanou celou řadu projektů. Obrovský smysl mě dává, když jsme u projektu od začátku, tedy od studie projektu. Tam mám pocit, že lze přinést klientovi kvalitu, a nám dobrý pocit. O konkrétních projektech asi nemohu mluvit před jejich dokončením. Co se týká ARY obecně, pracujeme intenzivně na zlepšení našeho servisu zákazníkům, ať je to ve škále nabízených profilů, výběrů dřevin tak v kvalitě opracování. Dále servis při instalacích. Vše končí stále rozšiřovanou nabídkou zahradního vybavení ARA OBJECTS.
A na závěr: Jaké je Vaše nejoblíbenější dřevo a proč?
Cedr, cedr, cedr. Tedy atlantický cedr, červený cedr a žlutý cedr. Zcela odlišné botanické druhy s odlišnými vlastnosti: Atlantica maneti, Thuja plicata a Yellow cypress. Vysvětlím proč: všechny mají určité výjimečné vlastnosti. Pokud vám jde o technické vlastnosti, vystačíte si tak s dvaceti dřevinami z celého světa. Používat jiné dřeviny pro exteriérové konstrukce je možná levnější, ale co se týká poměru cena – výkon? Co se týká životnosti a užitné hodnoty, tak už jenom běžíte za kočárem.
Webové stránky: ARA WOOD
Přečtěte si další rozhovory:
Jakou hodnotu přidává architekt nemovitosti?
Nadčasový nebo přežitý InterContinental?
Rozhovor s Markem Deylem o unikátním materiálu
Tomáš Hrubý z DL studia o rekonstrukci s citem pro detail
