Program hlavního města Praha Umění pro město vznikl v roce 2018 pro podporu umění ve veřejném prostoru. Konference GHMP Kámen, město, papír shrnula jeho čtyřleté zkušenosti a představila mimopražské iniciativy i zahraniční inspiraci. Ze dvou dnů, které patřily trvalému i dočasnému umisťování uměleckých děl do městského prostoru, vykrystalizoval překvapivý závěr: v hlavním městě nejsou hlavní potíží ani tak finance, jako z obou stran nedostatečná komunikace. Umělcům ani kulturním pracovníkům se zkrátka nedaří hovořit jazykem úředníků ani té části veřejnosti, která se v umění běžně nepohybuje.
Street art z celé republiky
Pečlivě připravený program se dotkl problematiky financování, legislativního rámce i příkladů dobré praxe. Smyslem konference bylo vytvořit odborné fórum pro stakeholdery – účastnili se pracovníci kulturních odborů krajů, měst, obcí, uměleckých i kulturních institucí –, aby si vzájemně vyměnili informace a zkušenosti. Přednášeli také především insideři: samotní umělci, pořadatelé kulturních akcí, okrajově pak členové politické reprezentace především z městských zastupitelstev.
Důležité poznatky, které v rámci setkání zazněly, se objeví ve výsledném hodnocení programu Umění pro město, které iniciativa předloží Radě HMP. Poté se stane veřejným dokumentem. Tím chtějí organizátoři napravit stav, kdy se informace nedostávají na rozhodovací místa politické reprezentace ani mezi veřejnost, pro kterou se podobné aktivity primárně pořádají.
Užitečná inspirace
Dvoudenní názorová výměna může motivovat a aktivovat k budoucím pokusům dostat umění do ulic. Svoje vize a zkušenosti představily silné osobnosti české architektury, jako architektky Pavla Melková a Zdeňka Vydrová či kurátor Dan Merta. Jejich pohled doplnila mladá krev současné (street)artové scény z celé České republiky: ostravskou Kukačku prezentovala Kateřina Štroblová, Liberec Art Week zastoupila Jana Bernartová, skvělý příspěvek o guerrilové záchraně ostravských soch měla Ilona Rozehnalová. (Ostravská mapa soch ve veřejném prostoru inspirovala k podobnému katalogu i Umění pro město.)
Umění ano, ale promyšleně
Jedním z výrazných imperativů konference se stala koncepčnost: myšlenka, že město by se nemělo osazovat uměním bez zřejmé návaznosti na specifický prostor, ideálně ve spolupráci s architekty či urbanisty. Testovacím prostředím se mohou stát festivaly dočasných instalací – na jejich základě může město uvažovat o trvalém umístění nejen sochy či objektu, ale také o proměně veřejného prostoru, jakým může být náměstí, park nebo třeba schodiště. Někdy se z krátkodobých instalací stanou trvalé jaksi mimoděk: dočasné dřevěné schodiště propojující Karlín se Žižkovem v místě stojí už od Landscape Festivalu 2018, jak s úsměvem připomněl jeho zakladatel Dan Merta.
V projevech se hovořilo o nedostatečné erudici či pasivním přístupu politiků, kteří v radách rozhodují o aplikaci umění do prostoru města, řada přednášejících se shodla na dlouhých termínech mezi soutěží a realizací, tedy samotným umístěním soch do prostoru, přítomní zmiňovali problematiku „umění pro umění“, čili objektů vsazených do městského prostoru bez vazby na okolí.
Kreativitou proti obrazoborectví
Mluvilo se i o možnostech nakládání s relikviemi totalitních ideologií. Pomineme-li kontroverze provázející obrazoborecké odstraňování „závadných“ soch, stále zbývá potíž, kam takové sochy umístit (nápad na vytvoření obdobného parku, jako je Gritas v Litvě plný Stalinů, nepadl).
S elegantním řešením přišla Zdeňka Vydrová, architektka města Litomyšl, kde se potýkali s otázkou, co se sochou agilního komunistického ministra Zdeňka Nejedlého před budovou základní školy. Vznikl nápad, aby terén zahladil sokl a přibylo dílo zařazující kontroverzního politika do kontextu. Ačkoli projekt se nepodařilo zrealizovat, řešení s přiznanou historií je inspirativní pro další podobné případy.
Komunikace je zásadní
Nejčastěji zazníval povzdech, že umělci, kurátoři ani kulturní pracovníci nezvládají plánované záměry včas a vhodně komunikovat s širší veřejností. Uměleckému provozu chybí kapacity a lidé se zkušenostmi z promyšleného a cíleného marketingu a propagace. Důsledky této situace se projevily například u objektu v parku Jiřiny Haukové a Jindřicha Chalupeckého. Kolektiv autorů navrhl unikátní generátor slov, který za využití archivu jmenovaných osobností vytváří nové variace jejich textů. Slova se měla promítat na tabuli v podobě billboardu – jenže lidé se lekli nápadu na billboard v parku.
K podobnému nezdaru došlo při snaze o zvelebení nevyužitého prostoru před potravinami na Malvazinkách. Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy vyslyšel touhu obyvatel po stínu, který měla zajistit prostorová instalace Jana Paclta. Počítalo se s částečně zastřešeným patrovým projektem opatřeným židličkami a rostlinami. Odpor se projevil už při stavbě lešení: místní měli zato, že se jedná o nežádoucí developerský projekt a projekt se musel zastavit.
V obou případech šlo o to sofistikovaným způsobem kultivovat veřejný prostor a v obou došlo k tak zásadnímu nepochopení, že se politici rozhodli ustoupit rozčarované veřejnosti. Výmluvný je i fakt, že konference se neúčastnili zástupci médií. Pokud chceme pomoci současnému umění a umělcům vstoupit do ulic, měli bychom přijít s promyšlenou strategií, jak se s jejich obyvateli napřed seznámit a umožnit oboustranně přijatelný dialog mezi odborníky, politiky, tvůrci a veřejností.
Další články:
Chytré skříňky inspirované Mondrianem
Lockery jako významná součást moderních kanceláří
Originalitě a kreativitě vstříc
Částečnou energetickou soběstačnost si nyní přeje téměř každý
