Studio brainwork v roce 2008 založil architekt a výtvarný umělec Petr Janda, jenž je v současné době jednou z nejvýraznějších osobností na poli české architektury. V jeho rozsáhlém portfoliu můžeme objevit významné projekty, mezi které patří například Památník obětem komunismu v Liberci, rodinný dům Lazy House ve Zlíně, Penthouse v Praze nebo revitalizace pražského nábřeží, známého jako Náplavka. Autorova tvorba spojuje inovativní nápady s uměleckým přístupem a autentickým řešením.
Během své kariéry zastával Petr Janda roli člena představenstva České komory architektů v letech 2011 až 2014. V současné době se aktivně účastní různých architektonických soutěží, a to jak porotce, tak i soutěžící. Jeho práce je oceněná mnoha prestižními cenami a nominacemi, včetně shortlistu Mies van der Rohe Award 2022, Architecture Master Prize 2020 či nominace na Architekta roku 2020 a 2021.
Nová kapitola Riegrových sadů
V minulém roce se společně s kolegy z ateliéru brainwork věnovali tématu iniciace vzniku městských lázní v Riegrových sadech. Cílem tohoto projektu je revitalizace skrytého prostoru parku prostřednictvím lázní s celoročním provozem a využitím pro rezidenty oblasti Prahy 2 a okolí. Koncept spojuje moderní lázeňské prvky s respektem k původnímu charakteru místa. Architektonický návrh klade důraz na splynutí s okolním prostředím a na zachování historických prvků a je zamýšlen jako impulz pro budoucí obnovu této části parku.
Zlínské Lazy a jejich Lazy House
Lazy jako lenivý nebo jako zlínská čtvrť Lazy. Nápadně nenápadný dům na okraji Zlína vyrůstá přímo ze země, splývá s oblohou a zároveň se stává jakýmsi pomyslným zrcadlem bývalé zahradní kolonie. Na atypickém pozemku pod lesem a zároveň nad údolím Zlína tak stojí solitér ze skla a cortenu, který kontrastuje s teplým dřevěným interiérem. Není proto divu, že se Lazy House od zlínského rodáka Petra Jandy stal finalistou v prestižní České ceně za architekturu 2021.
Dům je situovaný zdánlivě mimo kontext baťovského urbanismu a jeho konstrukční a vizuální kánon. Vnímání Zlína je však v jeho řešení všudypřítomné a definuje horizont událostí nemateriálním provázáním vzájemným pohledovým a průhledovým kontaktem. Dům je umístěn na svažitém pozemku na severní hranici města. Kompozici vytváří pootočení dispozice uvnitř pláště, kdy vnějšek drží vrstevnicovou logiku okolních domů, zatímco vnitřek se přitáčí k městu ve směru hranic pozemku. Materiálové řešení využívá mimikry maskování letadel. Hlavní obytné podlaží se pohledově propojuje s nebem odhmotněním skrze zrcadlení a moiré fasád a „levituje“ na cortenové podnoži vnořené do svahu.
Když dům tančí s přírodou
Zelená střecha s proskleným ateliérem srůstá v pohledu shora s kobercem zahradního města posetého domečky. Dům neexponuje nosnou monolitickou konstrukcí. Pracuje s vlastní výtvarnou logikou napětí mezi abstraktním kovovým vnějškem a měkce dřevěným vnitřkem s barevnými akcenty vržených světel. Dispozice hlavního obytného podlaží minimalizuje chodby a je organizována kolem centrálního společenského prostoru, kontaktujícího na jihu zahradu a na severu město. Kolem něj jsou po obvodu rozmístěny obytné místnosti s koupelnami chráněné v kontaktu se sousedy membránou z nerezové tkaniny.
Spodní podlaží obsahuje garáž, hostinský byt s vlastní terasou, saunu a technické vybavení. Zahrada obtéká dům, stoupá ke sklípku s ohništěm a kulminuje v pobytové grottě zapuštěné v terénu nad terasou s bazénem. Dům během stavby změnil majitele a dorostl díky rozvíjení původního konceptu. Název odkazuje k místopisu lokality stejně jako k podstatě domu blížící se parametry k pasivnímu standardu. Technologické řešení je postavené na tepelném čerpadle se dvěma zemními vrty a nízkoteplotním vytápění a vzduchotechnice s rekuperací.
Kde hledáte pro svoji tvorbu inspiraci?
Obvykle nepracujeme s klasickou inspirací, která by se dala zmínit ve smyslu přímé reference. Každým návrhem se snažíme nalézt autentickou ideu definující architektonické řešení. Náš přístup přitom záměrně není konzistentní a reflektuje specifika jednotlivých témat. Veřejné stavby mají více vychýlenou polohu k obsahové stránce návrhu, u individuálních staveb pro bydlení pak většinou hledáme jejich podstatu vztahováním programu k prostředí, do kterého vstupujeme.
Jak byste popsal Lazy House?
Lazy house je postavený zevnitř ven na blízkých i vzdálených vztazích a na napětí mezi nimi vzájemně. Výsledná architektura vznikla v kontaktu s pozemkem, městem, horizontem, epochou, časem, zkušeností, mládím. A je samozřejmě také neopakovatelným dialogem mezi architektem a stavebníky – obyvateli domu.
Jaká je největší přednost domu?
Dalo by se říci, že největší předností domu je mnohost jeho dílčích předností. Ty se povedly na poměrně malém a nejednoduchém pozemku „vydestilovat“. Dům zde není jen pozadím a inertním „strojem na bydlení“, který přečtete v základním dojmu a dále vás ničím nepřekvapí. Naopak, trochu klame tělem a při procházení a obývání nabízí velkou škálu situací, které jsou z původního vjemu neočekávané. Jednou z těchto vrstev je dramaturgie postupného otevírání pohledové logiky uvnitř domu a propojování celého interiéru do vlastního vnějšího kontextu. Dům záměrně minimalizuje obvyklá hluchá místa, jako jsou nevyužívané střechy nebo banální chodby sloužící jako prostory druhé kategorie.
Co bylo tedy cílem návrhu?
Naším cílem byla komplexní kvalita všech částí domu bez potřeby „Sofiiny volby“ co udělat naplno a co obětovat dispoziční mlze. Prolnuli jsme tedy estetiku domu s jeho užitnými funkcemi a udrželi napětí mezi zjevným a skrytým pro ochranu soukromí jednotlivých uživatelů. Vyvážili jsme otevřenost a extrovertnost domu s přirozenou teritoriální potřebou vlastního prostoru. Mám pocit, že se to daří a dům má stále potenciál dalšího vnitřního objevování jeho majiteli. Například prostřednictvím hostinských částí umožňujících různé konstelace využití v kontextu věku svých obyvatel.
Na jaké výzvy jste během realizace domu narazil?
Výzev bylo mnoho, ale jsme na ně zvyklí. Tvoří „koření“ naší práce a většinou nejsou ve finálním provedení explicitně čitelné. Lze říci, že skoro každá součást řešení domu obsahovala nějaký experiment. Proto hledání partnerů pro jejich řešení nás postupně dostalo k mnoha dlouhodobým vazbám přetrvávajícím v našem rozvětveném týmu do dalších projektů. Příkladem jsou boční fasády a typ nerezové sítě, skla, jejich rozměry, rastrování, krytí konstrukcí a výsledný charakter a poměr mezi průhledností a udržováním soukromí, cortenová vrata a vjezdová brána a jejich pohon a estetické propojení s celkovým vyzněním domu, příjezdová cesta a její sklon versus velikost a skladba čedičových kostek, a mnoho dalších momentů.
Jak jste řešil tyto problémy?
Naším autentickým řešením je provedení výdechů vzduchotechniky v takřka neznatelných štěrbinách lemujících fasádní skla, nádechy mimo samotný dům vedené podzemním registrem s předehříváním a předchlazováním vzduchu, cirkulace vody z bazénu skrze strojovnu v suterénu domu nebo samotné založení bazénu na geologické trhlině, která se během stavby objevila na pozemku. Z viditelnějších součástí je to třeba taky „grotta“ nad bazénem se skrytou skořepinou ve tvaru komplikované půlklenby a dynamickou skladbou z masivních fošen. Všechny tyto aspekty a jejich překonání a vyřešení posilují výslednou realizaci a náš osobní vztah k ní.
Mezi projektem a realizací uplynula dlouhá doba, přibližně 14 let, co se mezitím dělo?
Dům vznikal v průběhu relativně dlouhého intervalu a během něj se vyvíjel do své současné podoby. Základní koncept sice pochází ze studie, kterou jsem odevzdával přibližně v termínu slavnostní inaugurace Památníku obětem komunismu v Liberci, nicméně způsob naší práce není rytmizován uzavíráním kapitol v etapách návrh-projekt-realizace. Není to tak, že máte projekt, podle kterého suše provedete exekuci. Naše práce je procesuální, používáme postupné dotváření a rozvíjení projektu během realizace. Často také zasahujeme do původních konceptuálních „not“ ve prospěch zajímavější nebo rozvinutější „instrumentace“.
Proměnil se návrh výrazně za tu dobu?
Příkladem celých částí, které vznikaly v průběhu realizace je řešení grotty s bazénem. Ta umožňuje při plavání pohled přes střechu domu na město. Dalším příkladem je zakomponování sklípku na víno do terénu zahrady. Postupným zpřesněním prošly všechny použité materiály, řešili jsme vyvažování jejich vzájemného působení a dále dokontrastovávali rozdíl mezi abstraktnějším vnějším dojmem mizícím v zahradě a barevně plným a netlumeným interiérem. Ten jsme doplnili autorskými stoly a skrytým vestavěným nábytkem s několika skrytými dveřmi a navazujícími prostory. Samostatnou kapitolou bylo dopracovávání technického řešení energetického zdroje, vytápění a ventilace a jeho neviditelné zapojení do interiéru a exteriéru domu s důrazem na nevnímatelnost předávání teplot a vzduchu ze strany uživatelů. Součástí naší základní ambice navíc zůstává rovnováha mezi současností a nadčasovostí architektury domu. Mám pocit, že dům v tomto ohledu stále funguje a myslím, že mu to i vydrží.
Penthouse v Praze
Další unikátní počin Petra Janda je penthouse, který pojímá bez nadsázky celou Prahu. Dům na domě využívá své superpozice, která díky svému všudepřítomnému prosklení poskytuje svým obyvatelům nekonečná pražská panoramata. Přítomnost města se tak stává nedílnou součástí atmosféry domu.
Jak jste pracoval s atmosférou domu?
Práci s atmosférou penthousu v maximální míře ovlivňuje site-specifická možnost setkání se s tématem domu na domě, které se nám zde naskytlo. Okamžitou výzvou bylo nekompromisní zhodnocení vjemu pocitové levitace nad okolní střešní krajinou s neukončeným panoramatickým obklopením celého objektu městem. Pro mě osobně navíc byla možnost práce na této realizaci spojená s dlouhodobým velkým obdivem k původnímu domu a rozladěním nad nízkou úrovní jeho základní konverze. Napravení stavu, ve kterém jsme svou část domu převzali, pro nás byla výzva. Konstrukce předané ve stavu shell and core nebyly ani fragmentárně původní. To nás vedlo k práci s uvolněním dispozice vybouráním připravených jader a příček a k radikální změně dispozice postavené na organickém principu s maximálním volným plynutím prostoru z interiéru až na vizuální hranici horizontu. Město se tak stalo součástí atmosféry a pokračováním obytného prostoru penthousu.
Jak jste navazoval na historickou stopu bývalého domu?
Vrstva odkazů je velmi volná a periferní a není doslovně analytická ani syntetická. Používáme nepřímé aluze skrze pocitové a geometrické vazby. Pocitová vazba je přítomná v důrazu na velkorysé proporce industriálních staveb, zde přetavené do prostorové neukončenosti zevnitř ven a do materiálové řeči kontrastující světlé horizontální plochy s ocelovou příčkou tvořící membránu protékající na pomezí mezi společenským a soukromým světem dispozice. Příkladem geometrické vazby ke zbytkům původní jedinečnosti domu je opakování motivu šestiúhelníku charakteristického pro půdorys nárožní věže jeho citací v detailech, jako jsou profilace tyčí zábradlí na terase nebo některé obklady koupelen.
Můžeme na tuto stopu v nové hmotě najít odkaz?
Náš zásah má charakter rekonstrukce během rekonstrukce. K dispozici jsme měli skelet jako hmotový odkaz na původní nárožní objem domu. Ten byl uzavřený do fasádního systému, který prostorové kvality nástavby snižoval zbytečnými vizuálními bariérami, rastrem svislých a vodorovných okenních rámů, které jsme anulovali. Zneviditelnili jsme rozhraní mezi interiérem a městem a tím zároveň vyzdvihnouly podobnost s hmotovou jednolitostí věže, která byla původně vodojemem. Tato vazba realizovaná ve velkoplošném zasklení bezrámovým systémem s izolačními čtyřskly vyzní při stažení vnějších stínících screenů, kdy se fasáda opticky více scelí a působí zvnějšku trochu jako neprůhledná původní hmota vodojemu.
Na jakou část rekonstrukce jste kladl největší důraz?
Klademe důraz na všechny části naší práce, tak abychom měli konzistentně čitelný výsledek a aby z něj nepomrkávaly jednotlivá témata. Cílem bylo vytvoření delikátního a zároveň prostého vjemu, ve kterém se pohybujete tak, že si prostor plynule a přirozeně užíváte. Obklopíte se jeho proměnami v čase a světle, zde simultánně projeveném v okolním městě rozlévajícím se údolím do všech stran.
O studiu Brainwork
Práce ateliéru je založená na hledání autentických řešení. Studio Brainwork vnímá architekturu jako událost moderující vztahy v prostředí, do nějž vstupuje. Podstatou jejich přístupu je autorská práce, kdy často stojí u vzniku námětu, který iniciují, a to jak v úrovni architektonické, tak i společenské, obsahové a programové. Dlouhodobě podprahově používají metodu nomádského myšlení, které definovali G. Deleuze a F. Guattari metaforou:
Nomád „vyráží do pouště. Opouští tábořiště a vydává se na cestu zemí, sleduje pohyby nebe. Ráno opouští teritorium vstříc nové zemi a večer se znovu reteritorializuje pokaždé, když na ní rozvine svůj koberec… Tyto pohyby a procesy jsou vyjádřeny rytmem chůze, jímž se vpisuje krajina do poutníka a naopak. Nomád i architekt, stejně jako všichni lidé, v sobě ukrývají krajiny, v nichž vyrůstali, jimiž putovali, o kterých snili.“
Projekty a realizace studia jsou výsledkem neustálého hledání. Jejich autorská interpretace zůstává skryta v pozadí ve prospěch vnímání každého pozorovatele, jenž umožňuje nezplošťovat svět na předem vyřčená hesla.
