Foto: Andrea Thiel LhotákováNa konci června se veřejnosti otevřel nový výstavní prostor současného českého umění, pár kroků od náměstí Míru. Název Prostora odkazuje v tomto případě k vymezenému výstavnímu prostředí, galerie se nachází v bývalých telefonních ústřednách a její industriální vzhled podporuje celkovou uměleckou atmosféru. S redakcí ARCHIZOOM jsme vyrazili na slavnostní otevření a vernisáž výstavy, kterou připravil respektovaný umělec Jiří Petrbok. Nyní přinášíme rozhovor s architektkou Marcelou Steinbachovou, která za galerií Prostora stojí.
Mohla byste nám přiblížit princip, na jakém galerie funguje?
Prostora sídlí v bývalých telefonních ústřednách v Blanické ulici 9 nad náměstím Míru, v 1. patře – v místě, kde máme architektonickou kancelář i sídlo Kruhu. Pro směřování galerie jsem chtěla vymyslet něco specifického, co zde v oboru ještě není. Což se snad podařilo. Kurátorský cyklus představuje současné české významné umělce jiným způsobem a měl by ukázat šíři těchto osobností, jejich obliby a záliby. Ukazuje díla a objekty, které sami vlastní, tedy jejich sbírku nebo sběr děl.
Z čeho vychází samotný název? Prostora – co pro Vás tento pojem reprezentuje?
Najít v současnosti nějaký název, který nikde jinde neexistuje je opravdu problém, ale jde to. Měla jsem desítky nápadů, ale pak jsem stejný název galerie našla třeba v Jablonci. Chtěla jsem, aby název vyjadřoval i specifikum prostoru, a tak vznikla Prostora. Což je synonymum častěji používaného slova prostor, prostora ale definuje prostředí více vymezené, ohraničené, v tomto případě výstavní. Navíc je ženského rodu (smích), tak možná trochu reprezentuje i mě.
Skrývá se nějaký význam za samotným grafickým zpracováním? Třeba, že se můžeme těšit na „STO“ vystavovatelů? Nebo že se jedná o galerii „PRO STO“ návštěvníků?
Je skvělé, že ve vás název a grafické zpracování vzbuzuje různé souvislosti. Třeba to znamená maximálně sto výstav? Nechme se překvapit. Grafiku názvu vytvořil Dan Toman a trefil se něčím do toho, že vyjádřil i prostor mezi písmeny i různé souvislosti… i nečekané. Zároveň je v grafice obsažen i trochu vizuálně sloup z našeho prostoru, což byl nápad Jana Kiewega.
Propojení nejrůznějších aktivit
Marcela Steinbachová se se svým týmem mimo architektonické činnosti věnuje i činnosti edukativní a popularizační – stojí za festivalem Den architektury, Film a architektura a spolek Kruh pořádá nejrůznější přednášky a propojuje odbornou a laickou veřejnost napříč obory.
Co vás vedlo k tomu rozšířit vaše pole působnosti tímto směrem?
Prostora vznikla trochu náhodou. Rozšířili jsme naše kanceláře o industriální prostor v centru města, o který jsem dlouho usilovala. Zároveň část prostoru zůstala nevytápěná a tak vznikl prostor současného umění a architektury, tedy místo věnované kultuře. Vždy mne zajímaly nejrůznější přesahy, mezioborovost, … proto vznikl i filmový festival o architektuře. Prostora propojuje naše další aktivity zase více se současným uměním, jehož součástí si myslím je i architektura.
Nabízíte i doprovodné programy, například komentované prohlídky. Chystáte něco takového v dohledné době?
Komentovaná prohlídka proběhla na konci června s malířem Jiřím Petrbokem, který zde představil přístup, jakým se dostal k vybraným dílům a proč ho zaujala. V prostoru si také můžete načíst QR kód a poslechnout si oblíbenou hudbu právě Jiřího Petrboka, při které například vytváří své obrazy. Další komentovaná prohlídka proběhne v průběhu července či srpna a povedu ji já či kolega Jan Kieweg.
Červnová vernisáž a letní výstava
Jiří Petrbok, bývalý pedagog AVU, je prvním vystavujícím, jak se povedla vernisáž a otevření PROSTORY? Dokdy se na výběr jeho obrazů můžeme přijít podívat?
Na vernisáž dorazilo hodně návštěvníků z výtvarného umění, ale i architektury. Myslím, že jsme si podvečer užili. Výstava bude vystavena do začátku září a bude zpřístupněna během prázdnin. Nyní se podle počtu návštěvníků snažíme vyladit otevírací dobu, sledujte proto náš web či sociální sítě pro aktuality.
Proč právě výstava Jiřího Petrboka na začátek?
Vůbec první výstava vznikla právě ve spolupráci s výraznou osobností výtvarného umělce a pedagoga Jiřího Petrboka, který se letos na konci semestru rozloučil ze svým dlouholetým působením na pražské AVU, kde 28 let učil. Věděla jsem, že Jirka vlastní velký počet děl a právě díky této znalosti jsem i vymyslela koncept galerie. Tato výstava je tak trochu rozlučkou s jeho školou, protože odráží jeho koníček a zálibu dostávat, nacházet, měnit a kupovat obrazy a kresby svých kolegů a studentů – umělců z oboru. Největší procento děl zde tvoří věci jeho nedávných studentů AVU, které občasnou koupí jejich výtvarné produkce podpořil. Výstava je specifická i instalací, která byla přizpůsobena danému industriálnímu prostoru, ale i vystaveným dílům a je tak autorským dílem Jiřího Petrboka a týmu Prostora.
Dáte mi určitě za pravdu, že světlo je při návštěvě galerie důležitým aspektem, v jakou denní dobu byste doporučila zájemcům návštěvu té vaší?
Pro naši Prostoru je to opravdu zásadní. Je to galerie s okny a denní světlo do ní přináší jemnou a noblesní atmosféru a galerie se proměňuje právě se světlem. Já mám ráda podvečer, tedy doporučuji třeba přijít na 17. hodinu, kdy se světlo trochu zbarvuje do oranžova, ale i přes odpoledne je galerie samozřejmě zajímavá. Otevírací doba je pouze odpoledne, a to od 14:00 do 17:30 ve vybrané dny. Zajímavým aspektem prostory je, že pod ní sídlí klavírní škola a tedy pokud má návštěvník štěstí, zažije zde specifickou atmosféru doprovázenou klavírní hudbou začátečníků či profesionálů, což poetický dojem ještě více podtrhuje.
A na koho se můžeme těšit dál?
To je ještě trochu překvapení, ale myslím, že to bude událost i pro čtenáře ARCHIZOOMu.
Pár slov o galerii Prostora
Prostora je nový neziskový projekt architektky Marcely Steinbachové, zakladatelky ateliéru Skupina, spolku Kruhu a ředitelky jeho aktivit (přednáškové cykly o architektuře, festival Den architektury a festival Film a architektura, vydávání publikací). Prostora sídlí v bývalých telefonních ústřednách v Blanické ulici 9 nad náměstím Míru, v 1. patře. Název galerie vychází ze synonyma častěji používaného slova prostor, prostora ale definuje prostředí více vymezené, ohraničené, v tomto případě výstavní.
Výstava s názvem MOJE, MOJE… představuje díla autorů a autorek
Těšit se můžete na:
Tomáš Absolon, Ondřej Basjuk, Jiří Baštýř, Ondřej Boušek, Renata Ciroková, Jozef Čižmár, Beatrice Dandová, Štěpán Dlouhý, Michal Drozen, Andros Foros, Tereza Frindová, Veronika Gabrielová, Jakub Gajdošík, Martin Gerboc, Alexander Gryner, Jakub Hubálek, Marek Hyksa, Jakub Janovský, Martin Kolář, Roman Košťál, Anna Tretyakova Krajčová, Kristýna Láníková, Majka, Miloš Mamula, Jiří Marek, Tomáš Mitura, Michal Nesázal, Karolína Netolická, Aleš Novák, Jaromír Novotný, Floriana Oprescu, Marcela Putnová, Michal Rapant, Jaroslav Róna, Ondřej Roubík, Dana Sahánková, Adriana Sarnová, Miroslav Šeda, Klára Sedlo, Martin Šilha, Gabriela Slaninková, Hana Súsová, Ivana Štenclová, Jan Štulíř, Lubomír Typlt, Jakub Tytykalo, Jan Uličný, Jan Vidlička a Jan Vytiska.
Jiří Petrbok (*1962) se narodil na Kladně a poté žil dvacet jedna let v Komárově u Hořovic. Po učňovské praxi v době, kdy již x let pracoval v železárnách Buzuluk Komárov se rozhodl přihlásit na Akademii výtvarných umění, kde také v letech 1984–1990 studoval. Od roku 1995 zde působil jako odborný asistent v ateliéru kresby prof. Jitky Svobodové a od roku 2011 do června roku letošního působil v tomto ateliéru jako vedoucí pedagog.
Se svými studenty a studentkami navázal velmi blízký vztah a ateliér kresby patřil mezi výrazné ateliéry na AVU. Tvorba jeho i jeho studentů je zastoupena v mnoha galerijních sbírkách, ale i ve sbírkách soukromých sběratelů či milovníků umění. V obrazech Jiřího Petrboka se snoubí jeho osobní zkušenosti, velmi silná imaginace a jeho obrazy mají velmi osobitý, barevný charakter. Právě jakási symbióza mezi pedagogem a studenty, tedy vzájemné konzultace a diskuse, ho i v jeho vlastní tvorbě posouvala a provokovala k dalšímu hledání nových možností ve výtvarném projevu.
Přečtěte si další rozhovory
Mapamátky připravily nové trasy
