Ateliér bod architekti založili Jakub Straka, Jáchym Svoboda a Vojtěch Sosna, spolužáci z FA ČVUT, po vítězství v soutěži na rekonstrukci hospody se sálem v Máslovicích. Ateliér dlouhodobě spolupracuje s celou řadou odborníků a specialistů ze stavebnictví a dopravy. Na prvních projektech s architekty spolupracoval i jejich někdejší vedoucí Zdeněk Rothbauer. Vojtěch Sosna v současnosti zároveň vede ateliér Sosna–Filsak na FA ČVUT.
I přes to, že na svém kontě zpočátku neměli žádnou realizaci, dostali se díky výhrám v architektonických soutěžích například k realizaci Nové radnice Prahy 7 nebo Sportovní haly v Modřicích, která získala Národní cenu za architekturu 2020. V loňském roce poté vyhráli soutěž na Polyfunkční dům na Smíchově. Ten by měl vzniknout mezi budovou Komerční banky od Karla Pragera a Portheimkou.
Zajímá Vás, jak se u nás mladý ateliér dostává k zakázkám, jestli ateliér ovlivňuje vlastní ateliér Vojtěcha Sosny na FA ČVUT nebo co je podle Jakuba klíčové pro fungující urbanistickou strukturu města?
Poslechněte další díl podcastové série MINIMALIST(K)A.
Boj o první zakázku
Jejich první zakázka na rekonstrukci hospody v Máslovicích vzešla z otevřené soutěže, které se zúčastnilo 10 týmů. Nebyla to ovšem první soutěž, kterou vyhráli. Přístup obce Máslovice se ale lišil v tom, že se nebáli zakázku svěřit mladým architektům. Jak Jakub uvádí, svou roli sehrálo i to, že se jednalo o malý stavební program. Větším problémem prý byly finance, jelikož pro tak malou obec je i drobná stavba velkou investicí.
Prostor hospody se sálem a zázemím rozčlenili velmi jednoduše. Sál architekti otočili směrem k návsi, zázemí a hospoda se otáčejí do dvora. Netradiční prvek představuje chodba, jejíž dveře se dají zavírat v různých směrech a mohou tak buď spojit, nebo oddělit prostor sálu a výčepu. Starostku obce prý na návrhu zaujala právě tato jednoduchost. Jedná se přitom o princip, se kterým v rámci ateliéru pracují pravidelně.
Estetizace konstrukcí a důraz na materiál
Podle Jakuba existují v rámci ateliéru určité aspekty, o kterých se diskutuje a které ve finále používají – jedná se například o kompoziční principy nebo o provozní vazby, na kterých koncept provozu budov staví. Co se týče struktury, snaží se v rámci ateliéru o estetizaci samotné konstrukce:
„Snažím se o to, aby maximum architektury tvořila konstrukce, nebo v ideálním případě byla odhalená tak, aby ten prostor rámovala. Aby samotná podstata stavby byla dostatečně silná na to, aby nepotřebovala další dekorace, což ale samozřejmě nejde u všech typologií.“
Zároveň projekty pojí důraz na detail – ať už na fasádě nebo v interiéru. Podle Jakuba se díky němu lidé s budovou lépe ztotožní a přijmou ji za svou, zároveň je detail tím, co na stavbách typicky obdivujeme. Ateliér se tak prý snaží přibližovat dekorativnější architektuře v soudobém pojetí, například prací s odhalenou cihlou.
Jakub zároveň dodává, že zmíněné diskuse probíhají už od doby, kdy se s Jáchymem Svobodou a Vojtěchem Sosnou potkali v rámci jednoho ročníku na Fakultě architektury ČVUT. Přestože má každý projekt svá specifika, tyto diskuse tvoří stabilní rámec. Postupem času se prý čím dál méně hádají a názorově se přibližují natolik, že je podle Jakuba někdy potřeba rozproudit diskusi cíleně provokativním názorem.
Duplikace hmoty a zapuštění pod povrch
Při zpracovávání soutěžního návrhu na městskou halu v Modřicích bod architekti pracovali s duplikací již existující hmoty. Na místě stála budova staré hospody. Byl to Vojtěch Sosna, kdo přišel s nápadem, že se jeho hmota několikrát duplikuje, aby pojala celý program sportovní haly. Klíčem prý bylo hmoty seskládat a navázat jejich střechy tak, aby se přiblížily měřítku okolní zástavby. Do vzniklého objemu poté doplňovali jednotlivé požadované funkce.
„Snažíme se navazovat na kontext a reagovat na to, co je v okolí, aby s ním stavba byla harmonicky spojená.“
Hlavní halu zvenčí tvoří tři domečky, což je otisknuto i v jejím provozu. Halu lze totiž rozdělit na třetiny, kdy tak v každé vznikne samostatné hřiště. Díky tomu, že je nad každým hřištěm vyvýšený prostor střechy, vzniká nad kurtem vždy největší prostor na samotnou hru. Dělení hmoty má nejen formální, ale i funkční význam. Jak Jakub uvádí, když se povede harmonicky skloubit oba tyto aspekty, jedná se o největší výhru.
Zároveň toto řešení umožňuje příchod diváků na tribunu po povrchu a podzemní propojení s blízkou základní školou. Studenti se tak do sportovní haly dostávají suchou nohou. Propojení školy a haly přitom bylo již součástí soutěžního zadání, ale další soutěžící jej řešili pomocí mostní konstrukce, což Jakubovi a jeho kolegům nepřišlo vhodné. Pokusu o propojení budov pod zemí prý zadavatelé moc nevěřili. Projekt byl v tomto ohledu i prostorově komplikovaný, ale nakonec se vše podařilo.
