Architektonický ateliér TŘI.ČTRNÁCT architekti založili Ondrej Palenčar a Lukáš Ildža, po vítězství v soutěži na soutěž kulturní dům v Levicích, v roce 2018. Rádi se věnují venkovským stavbám a zkoumají návaznost na historii a tradici venkova. Což je téma, které Ondrej zároveň zkoumá rámci doktorátu na FA VUT. Jeho vysněné zadání ale představuje prostor galerie.
Nejznámější je jejich stavba Domu pro rodiče v Jeseníkách, která byla oceněna v rámci České ceny za architekturu 2021 a nominovala se i na cenu Building of the Year 2021 portálu Archdaily. Ateliér za krátkou dobu svého působení vyhrál velké množství soutěží. Ve spolupráci s kamarády Štěpánem Vašutem a Adamem Kotenem (KOTA atelier s.r.o.) vyhráli například soutěž na domov důchodců v Křenovicích, realizovaný v minulém roce.
Zajímá Vás, jak rozjet vlastní ateliér, jaká je role architekta ve společnosti i v čem se můžeme inspirovat u vesnických staveb? Dozvíte se to při poslechu podcastu.
Česko vs. Švýcarsko
Ondrej poznal v rámci studií způsob práce v několika evropských zemích a po studiích pracoval několik let ve Švýcarsku. Rozdíly mezi Švýcarskem, Nizozemím a Českou republikou vidí hlavně v tom, že tyto země mají velkou architektonickou tradici a nedošlo u nich ke zpřetrhání těchto vazeb. Což znamená, že mají skvělou možnost navazovat na předcházející generace, doplňovat a dotvářet zděděné prostředí v jednom duchu. U nás tato návaznost představuje problém, se kterým se podle Ondreje dodnes pereme a snažíme se překonat určitá období. Architektura se najednou dělala úplně jinak.
Rozdílný je také pohled na profesi architekta. Na západě prý mnohem větší respekt a důvěru ať ze strany klientů, úřadů, nebo souvisejících profesí:
„Vybavuji si jednání s lidmi různých profesí u jednoho stolu. Luigi Manini vedl jednání, které fungovalo spíš jako volná debata než jako kladení podmínek od vodařů, plynařů a podobně.“
I u nás se podle Ondreje ale situace obrací k lepšímu a zájem o architekturu stoupá i díky propagátorům architektury.
Zakládání ateliéru
Ve chvíli, kdy Ondrej Palenčar a Lukáš Ildža vyhráli soutěž na rekonstrukci Kulturního domu v Levicích, začal Ondrej váhat, zda se vrátit do Česka a založit ateliér. Rozhodnutí vrátit se nakonec zvítězilo, a tak vznikl ateliér TŘI.ČTRNÁCT. Ten odkazuje na iniciály P.I. (Palenčar Ildža) a zároveň díky odkazu na Ludolfovo číslo, jakožto matematické konstanty skrývá poselství konstantnosti ateliéru.
Ze začátku se ateliér věnoval především soutěžím, které jsou u nás otevřené a anonymní, takže dávají dobrou příležitost mladým ateliérům:
„To pro nás byla cesta, které jsme věnovali nejvíce úsilí v tom začátku. Bylo to hodně proklikaných nocí na na soutěžích, které nedopadly, ale měli jsme štěstí, že jsme měli několik úspěchů. Ať už to byla přestavba kulturního domu Družba v Levicích nebo revitalizace náměstí ve Spišské Belé. To byla věc, která nás v počátcích živila a hnala dopředu.“
Ondrej zároveň potvrzuje fakt, že začátky jsou pro mladé ateliéry těžké i v tom, že vzniká mnohem více tzv. projektů do šuplíku, než realizací… Mnohem více, než si prý dokázal na škole představit.
Dům pro rodiče v Jeseníkách
Známým se ateliér 3.14 stal díky své realizaci Domu pro rodiče v Jeseníkách. Ten byl oceněn Agenturou ochrany přírody a krajiny za citlivé a šetrné řešení stavby ve venkovském prostředí v rámci České ceny za architekturu 2021. Dodnes se jedná o jeden z nejznámějších projektů ateliéru, který se objevil v médiích v Koreji, na Novém Zélandu, v Chile, Itálii, Španělsku a dalších zemích. Jako mladý ateliér se tak ve 3.14 potýkali s tím, aby se nestali architekty jedné stavby:
„Díky tomu, že to bylo medializované, nás oslovovali klienti s tím, že by chtěli něco podobného. Jeden polský klient chtěl dokonce přesně to samé. Tehdy jsme mu těžce vysvětlovali, že to úplně nepůjde protože takhle hezkou stodolu na pozemku nemá. Snažíme se dělat projekty, které zapadají do svého okolí a nějakým způsobem navazují na historii místa, strukturu původní výstavby nebo její konstrukční systém. Hodně se díváme kolem sebe.“
U svých projektů berou jako klíčové i poznání klienta a jejich maximální zapojení do procesu navrhování. Pro vytvoření dobrého návrhu potřebují s klienty strávit nějaký čas. Snaží se pochopit jejich záměr a v případě rodinného domu i rytmus toho, jak fungují. Připravují proto klientům prý nejrůznější úkoly… Někteří prý sepsali báseň nebo esej o tom, jak tráví svůj volný čas. S jinými zase architekti umisťují objemy do modelu jejich pozemku. A společně hledají ideální velikost stavby i její umístění. Cíl této podrobné analýzy představuje vyloučení pochybností o tom, zda zvolili to nejlepší řešení a také to, aby si klienti projekt osvojili a přijali ho za svůj.
TŘI ČTRNÁCT architekti: Pro kvalitní architekturu je potřeba přidat do vzorce další proměnné
