Ateliér TŘI.ČTRNÁCT architekti a jeho slovenská pobočka TRI.ŠTRNÁSŤ architekti je platforma, která vznikla v roce 2018. Oba ateliéry vede architekt Ondrej Palenčar, který už během studia sbíral bohaté zkušenosti v zahraničí. Spolu s kolegy Kristinou Garbovou, Denisem Orinčákem, Petrou Fialovou a Simonovou Vykydalovou tvoří projekty, jež se soustřeďují na udržitelnost architektury různých typologií, od veřejných budov jako jsou školy a domovy pro seniory, po venkovskou architekturu rodinných domů, rekreačních chalup či malých kulturních center. Spojujícími prvky jejich projektů jsou návaznost na tradici a řemeslnost, ale také experimenty s ekologickými materiály i typologií.
Jak vznikal ateliér TŘI.ČTRNÁCT? Co se skrývá za Ludolfovým číslem?
Ateliér jsme založili společně se spolužákem Lukášem Ildžou v roce 2018 na základě vyhrané architektonické soutěže kulturního domu v Levicích. Název 3,14 symbolizuje naše iniciály P.I. jako Palenčar-Ildža. Zároveň je v něm schovaný matematický vtip; my, 3,14, jsme konstantní. Ale aby vznikl kvalitní výsledek v podobě architektury, je za potřebí do vzorce přidat další proměnné, které reprezentuje charakter klienta, pozemku, návaznost na tradici a podobně. Chceme tím říct, že nevytváříme čistě autorskou tvorbu, ale že jsou pro nás velmi důležité i okolní vlivy.
Ačkoliv říkáte, že nevytváříte čistě autorskou tvorbu, i přesto je to vaše tvorba. Jak to chápat?
Určitě stále je, ale ne tak „autorská“ jako třeba u jiných ateliérů. Vzpomínám si, že jsem pracoval v ateliéru, kde měl šéf dlouho nachystaný projekt, který chtěl zrealizovat, jenom čekal na klienta, kterému by ho prodal. Ve chvíli, kdy se klient našel, tak jsme se snažili správně zasadit projekt na pozemek. Jinými slovy za ním chodili klienti, kteří chtěli jeho tvorbu, jeho sochu. My se naopak snažíme zapojit klienty, jejich myšlenky a návrhy do procesu.
Jaký je váš dosavadně nejúspěšnější projekt?
Nejúspěšnějším projektem je bezesporu dům pro rodiče v Jeseníkách. Ten obletěl média po celém světě: byl v médiích v Koreji, Itálii… byli jsme součástí jedné knihy ze Španělska a zároveň jsme byli nominovaní na stavbu roku nejvýznamnějším webem o architektuře, Archdaily. A také získali ocenění v rámci prestižní soutěže České ceny za architekturu 2021.
Proč byl tak úspěšný?
Těžko říct, přijde mi, že se lidem hodně líbí drobné stavby v přírodě. Co se týče odborné poroty, ta nejspíše ocenila návaznost na historii. Dům je situován v Jeseníkách, bývalých Sudetech, které jsou známé svou pohnutou historií o vysídlování německých občanů. Po nich na místě zůstaly kvalitní stavby, přičemž my jsme jednu z těch staveb, stodolu z obrovských žulových kamenů, nechtěli rušit a místo toho jsme zachovali fragmenty obvodových stěn a zakomponovali je do nového návrhu. Spoustu dalších kamenů jsme recyklovali do oplocení a dlažby. Snažili jsme se tak zachovat dobového ducha.
Je zde nějaký projekt, od kterého byste se chtěl distancovat?
To určitě ne. Za všemi projekty si stojíme, jsou důkazem našeho vývoje. I nepovedené projekty nás bezpochyby posunuly dál.
Momentálně se věnujete disertační práci s tématem vesnické architektury, čím přesně se v ní zabýváte?
Disertace má téma Revize venkovských sídel a okolí v postagrárním období. Zkoumám tedy rozvoj urbanismu venkova po industriální revoluci a socio-ekonomické hybatele, kteří ovlivňovaly podobu vesnic.
Jak byste zhodnotil stav současných českých vesnic?
Minulé režimy napáchaly nejen na urbanismu ale i na architektonickém charakteru venkova velké škody. Drobné měřítko typické české vesnice narušily megalomanské stavby JZD a kulturních domů. Hodně trpí vesnice, které bývají ve spádové oblasti města. Často jsou používány pouze jako noclehárny. Dále je hodně zatížená doprava mezi městem a vesnicí, jež není dimenzovaná na takové množství dopravy a parkování, které se zde odehrává; chybí infrastruktura. Také chybí koncepční přemýšlení. Vesnice se roztahují do polí a zabírají úrodnou půdu, zatímco často v intravilánu zbývá stále několik volných parcel. V minulosti, když se například obce na jižní Moravě rozrůstaly, tak jako první vznikalo hlavní náměstíčko a poté vznikala vedlejší náves, kde se stavěly domy, hospody a malé obchůdky. Dnešní bezhlavá výstavba nedbá na tradiční strukturu ani na pohodlnost života v obci.
Myslíte, že bychom měli mít přísnější stavební regulace?
Regulace nejspíš nejsou tou správnou cestou. Myslím si, že stavebníky mohou spíše otrávit než motivovat. Podle mě je cesta spíše v edukaci. A mám pocit, že na tomto poli se postupně daří vzdělávat společnost, především díky propagátorům architektury jako je Adam Gebrian či přes platformu sociálních sítí.
Co musíte brát v potaz při rekonstrukci chalup?
Každý projekt je jiný. Možná obecně k rekonstrukcím bych řekl, že je to velmi náročná disciplína, jsou takovým zvláštním živým organismem, kdy se vždy objeví nějaký nečekaný problém, který je potřeba řešit. U rekonstrukce je důležité mít autorský dozor, který dokáže reagovat na nové podněty, které se odhalí až během práce. Na to se pak snažíme klienty připravit a vysvětlit jim důležitost autorského dozoru, bez kterého, podle nás, nejde docílit kvalitní rekonstrukce.
Věnujete se také architektonickým soutěžím, podle čeho vybíráte, do které soutěže půjdete?
Snažíme se chodit do vyzvaných soutěží, je to menší riziko. Nejčastěji se věnujeme tématům veřejných budov jako jsou seniorní domy pro seniory a školy, protože se v nich cítíme jistěji a máme už za sebou návrhy podobné typologie. Kromě tématu a pozemku se pak díváme i na složení poroty, což je důležitá věc, kterou jsem se naučil ve Švýcarsku. Snažíme se vybírat soutěže s porotci, jejichž tvorba je nám bližší, abychom byli na stejné vlně.
Vítězství jste slavili s projektem do soutěže na Komunitní dům pro seniory, který se nedávno dokončil, jaké byly největší překážky?
Tuto soutěže jsme nezpracovávali v rámci ateliéru TŘI.ČTRNÁCT, ale soutěžili jsme samostatně ve spolupráci s kamarády Štěpánem Vašutem a Adamem Kotenem. Společně jsme prošli všemi fázemi projektové dokumentace až do realizace. Musím říct, že tato zkušenost s realizací soutěžního návrhu byla opravdu skvělá. Vedení obce, realizační firma, technický dozor investora i my jsme měli jeden jediný cíl, a to vytvořit kvalitní dům. Všichni se nám snažili pomoc, vyhovět nebo poradit a neházet nám klacky pod nohy, i přesto, že jsme byli mladí. Jediná překážka byl snad jen rozpočet na realizaci oproti soutěži, což se pak promítlo do některých detailů.
Co bývá v soutěžích největším zklamáním?
Určitě nerealizovaná výhra jako například u projektu Kulturního domu v Levicích. My jsme hodně soutěživí, takže jiné místo než první, je pro nás zklamáním, samozřejmě s nadsázkou. Mrzí nás pak třeba, když některé myšlenky nejsou ze strany poroty pochopeny. Což samozřejmě chápu, protože porota má pouze pár minut na zhodnocení každého návrhu, bohužel pak nemáte možnost něco dovysvětlit. V tomto jsou soutěže často kruté.
Co dál? Jaký je váš cíl?
Rádi bychom se více věnovali navrhování veřejných budov v menších obcích. Cítíme, že tak dokážeme nejvíce ovlivnit kvalitu života celé komunity. Jinak je pro nás důležité, aby se mluvilo o kvalitě urbanistického a typologického řešení našich projektů, spíše než jen o designu.
Na jakých projektech pracujete?
Na rekonstrukci chalup v Jeseníkách a na apartmánovém resortu u Hanušovic. Dále pracujeme na prováděcí dokumentaci luxusnější vily v Praze v Modřanech. Na tento projekt se hodně těším. Řešíme celou řadu technicky náročných detailů. Například terasu, která sjíždí na dno bazénu či zimní zahradu, jejíž skleněná stěna se v létě schová pod fasádu. Z větších projektů jsme nedávno odevzdávali soutěžní návrh na nové sídlo Povodí Vltavy nebo právě řešíme sportovní areál v Průhonicích.
Ing. arch. Ondrej Palenčar
2004 — 2010 Gymnázium Hranice Hranice, ČR
2010 — 2016 VUT Fakulta architektury Brno, ČR
2013 — 2014 ENSA Montpellier Montpellier, FR
2019 — VUT Fakulta architektury Brno, ČR – Doktorský studijní program FA VUT pod vedením doc. Ing. arch. Gabriela Kopáčika CS.c., Disertační práce zabývající se tématem Revize přístupu k venkovským sídlům v postagrárním období
Stáže
2016 – Kuba Pilař architekti Brno, ČR
2015 – Mecanoo architekten Delft, NL
2015 – Fránek architects Brno, ČR
2014 – 4DS s.r.o. Praha, ČR
2013 – 4DS s.r.o. Praha, ČR
2013 – Atelier Maxime Rouaud Montpellier, FR
Zaměstnání
2016 – 2018 – Atelier Pietrini Neuchatel, SUI
od 2018 – TŘI.ČTRNÁCT architekti s.r.o. Brno, ČR a TRI.ŠTRNÁSŤ architekti s.r.o. Bratislava
