monolot je zbrusu nové vizualizační studio, ale stojí za ním zkušení lidé. Jan Lankaš (LAN render), Jakub Kolek (RENDERtalk) a David Straka (Straka CGI) tvoří silné trio a vedou velice schopný tým. Pokud jste o nich ještě neslyšeli, zapamatujte si je. Svěží vítr do světa československé vizualizace.
Jak jste se k vizualizaci dostali? Máte k architektuře blízko?
David: Všichni jsme bývali spolužáci a studovali jsme architekturu. Já jsem se k vizuální tvorbě dostal přes automobilový design, chtěl jsem navrhovat karoserie. Učil jsem se pracovat v 3D softwarech, prohluboval a rozšiřoval svůj zájem, a to mě dovedlo až k architektuře. Tu jsem se rozhodl nakonec i studovat, 3D tvorba mě ale stále bavila víc. Po sedmi letech jsem se k 3D vrátil, poté jsem potkal Honzu a teď je to už rok a půl co tvoříme spolu.
Jan: Mě na studiu architektury vždy fascinovala prezentace a vizuální stránka tvorby. Studoval jsem v ateliéru Aleny Šrámkové, kde se paradoxně kreslilo vše v ruce. Ale mě nejvíce bavil předmět, kde se pracovalo s programem 3DS MAX. Trávil jsem na něm hodně času, a to na úkor jiných předmětů, jako například matematiky, která se mi stala překážkou v pokračování ve studiu. Přes známé jsem dostal první práci ve vizualizacích, tři roky se propracovával k větší zodpovědnosti, stal se art directorem a v roce 2016 jsem odešel a založil si vlastní značku LAN render.
Jakub: A já se vizualizaci začal věnovat z donucení (smích). Byl jsem přesvědčený, že chci být architekt. Hned v prvním ročníku jsem narazil na to, že neumím odprezentovat svůj projekt. Vymyslel jsem si projekt, který by bylo hrozně náročné nakreslit v ruce a skoro mě to stálo moje studia. Stál jsem před situací, kdy projekt buď nějak odprezentuji, anebo končím. V létě jsem si proto sedl a naučil se 3D vizualizace, tak abych to byl schopný své projekty odprezentovat a ukázalo se, že jsem se to naučil docela dobře. Při škole jsem měl pár zakázek, nic velkého, vždycky jsem si říkal, že se tím nechci živit, že budu architekt. Po bakaláři jsem chtěl už pracovat, magisterské studium mě nemotivovalo. Bohužel mě v praxi zklamala profesní kultura architektonické profese a najednou jsem nevěděl, co budu dělat. A došlo mi, že bych měl dělat to, co umím, a to byly vizualizace.
Co slovo “monolot” znamená?
David: monolot je spojení dvou slov, první odráží jednoduchost, kterou preferujeme v našich vizualizacích. A to druhé slovo „lot“ je prostor, kde sídlíme. Nejsme jen značka, která vytváří hezké obrázky, ale je to i o komunitě. Slovo monolot nás tedy charakterizuje.
Jakub: K tomu vedla docela dlouhá cesta. Variant byla spousta a tahle finální varianta vlastně nesplnila žádné kritérium, které jsme si na začátku dali. Není jednoslabičná, ani úderná, ale nakonec se nám líbila nejvíce. Přesně to vyjadřuje to, co děláme a kdo jsme.
A jak monolot vznikl?
Jan: S Davidem nás propojila naše spolužačka Anna Koukolová. Pomáhal jsem jí s tvorbou vizualizací a ona mě často popichovala „když nebudeš mít čas, to nevadí, David Straka ty vizualizace taky má moc pěkný“. A pak nám domluvila pracovní rande. A já z té schůzky byl snad ještě víc nervózní, než kdyby to bylo opravdové rande. Naštěstí jsme si ale hned sedli a já mu nabídl „židli“ v místě, kde jsem tenkrát tvořil i já.
David: A já jsem Honzu ani nenechal dokončit větu a hned jsem mu řekl „Jo!“. Byl jsem tenkrát v takové fázi, kdy jsem rok a půl pracoval z domova a už mi z toho bylo špatně. Chtěl jsem změnit prostředí.
Jan: Takhle jsme se dali dohromady já s Davidem. Nejdřív jsme vedle sebe jen seděli, radili se a s přibývající prací jsme cítili, že se musíme propojit ještě víc a po čase řešit i další lidi, kteří by nám pomohli. Bohužel to není ale úplně jednoduché. V téhle chvíli do toho začal vstupovat Jakub, který začal dělat RENDERtalky (podcasty o 3D modelování, pozn. redakce) a organizovat komunitní schůzky, kde jsme se i seznámili.
Jakub: RENDERtalk podcast jsem začal dělat před dvěma roky a moje motivace byla se stýkat s lepšími lidmi, než jsem já, abych se hodně naučil. K tomu patřili setkání RENDERbeer kde, jsem navázal spoustu kontaktů a mezi nimi byl i Oleg Maslovskyi, který má svůj vzdělávací projekt CG.academy. Oleg mi řekl o Davidově a Honzově nápadu udělat v tomto prostoru, v našem současném ateliéru, nejen kancelář, ale i takové komunitní centrum nebo HUB. A protože já jsem takové akce už pořádal, tak mě oslovili, s tím, že bych tu měl jen svoje místo, pracoval samostatně a řešil jen program tohoto prostoru. David s Honzou pak třeba 3 měsíce mluvili o společné značce, ale pořád se nic nedělo. A já se na to už nemohl dál koukat (smích).
Jan: Jakub naše snažení o fúzi dvou značek pozoroval a viděl, že nám to moc nejde. Nabídl nám, že v tom vidí potenciál, ale že nám nevěří, že to někdy sami dokážeme. Sešli jsme se, vyměnili si myšlenky a nám s Davidem to přišlo skvělý. Mám rád, když lidi jednají přímo a řeknou „já vám chci pomoct a tady je jak“, než když chodí kolem horké kaše nebo čekají v koutě na otázku „pomůžeš mi?“. Od té doby to už šlo samo, Jakub převzal agendu vedení firmy, komunikaci s klienty i rekonstrukci nového prostoru a začal budovat naši značku.
Jak dlouho trvá vytvořit 3D model a následně vizualizace?
Jakub: Většinou nám chodí už hrubé 3D modely, protože je architekti používají k samotnému navrhování. Modely si upravujeme a doděláváme. V průměru na jeden obrázek je to pak cca 30 hodin.
David: Doba modelování závisí na komplexnosti návrhu a také velikosti a na detailech.
Jan: Zmíněných 30 hodin je opravdu průměrná hodnota. Může být obrázek, který trvá 50 hodin a jiný může být třeba za deset. Většinou ten první trvá nejdéle. Záleží ale i na situaci. Záběr z nadhledu, ke kterému není dronová fotografie může zabrat i 100 hodin.
Takže nadhledové vizualizace jsou na zpracování nejdelší?
Jan: Ano, je potřeba namodelovat prostředí. Pokud není fotografie, tak si člověk musí pomoct grafickou zkratkou, mlhou, tmou, nebo protisvětlem. Pokud to ovšem klient chce do detailu, hodiny se načítají. Oproti tomu stojí například vizualizace některých interiérů, kdy má architekt vše namodelované, minimalistické a stačí tam hodit pár textur. Taková vizualizace může zabrat třeba jen 8 hodin. Opravdu záleží na charakteru projektu a použitém záběru.
Z čeho se vaše práce tedy skládá?
Jakub: Modelování je jedna věc, ale zabere třeba jen jednu čtvrtinu času. Pak se ladí materiály a textury. Nejvíce času nám vždy zabere světlo a kompozice, zkoušíme různé úhly. A dost času zabírá i postprodukce.
Jan: Postprodukce je nejdůležitější a paradoxně se na ní nejvíce šetří. Přichází až na konec a času už moc není.
Co taková postprodukce vizualizací obsahuje?
Jan: Například osazení lidí, musí se správně usadit – nesmí to být světlá postava v polostínu. Postprodukce je hlavně o ladění barev. Snažíme se, aby barvy vycházely dobře už z renderu, ale ve Photoshopu ji minimálně dvě hodiny ladím a zkouším různé barevnosti. V této fázi to má k té fotografii opravdu hodně blízko. Řešíme hloubku ostrosti, stínu, světla. U exteriéru například občas kombinujeme fotografie a vizualizaci. A u fotografií pak řešíme i retuše nevzhledných věcí v okolí, jako například díry v silnici.
Prostředí tedy modelujete nebo fotíte?
Jakub: Vždy hodnotíme situaci. Použijeme to, co je efektivnější a vhodnější k dosažení co nejlepšího výsledku.
Jan: Když je to například v rámci Prahy a okolí a víme, že kontext a okolí budovy se měnit nebude, je opravdu hloupost to celé modelovat. To se pak vyplatí jedině v případě, kdy víte, že budete dělat například animaci.
Jaký software používáte?
David: Na rendering používáme primárně český Corona Renderer.
Jan: 3DS MAX jako hlavní program na modelace, pracujeme i ve V-Ray. Na postprodukci používáme Adobe Photoshop. To jsou primární softwary, které používáme. Občas si potřebujeme otevřít něco v AutoCADu, Rhino3D, nebo ve SketchUP.
Kolik vás v monolotu je?
Jakub: V kanceláři nás je dvanáct grafiků a máme k tomu ještě nějaké externisty, například na marketing a fakturace.
Jak si v takovém týmu rozdělujete práci?
Jakub: Zatím je to rozdělování práce v procesu a snažíme se to nastavovat tak, aby to mělo řád. David a Honza jsou art directoři a zodpovídají za podobu finálního výstupu. Za mnou jde operativní část – komunikace s klienty, marketing, rozvoj byznysu a věci tomu podobné. V týmu už máme další lidi, kteří jsou schopni vést projekt od začátku do konce.
Jan: Hodně to vychází z toho, jací jsme. Vnímám, že David má radši klid na práci a víc ho baví modelování než mě, mně například nevadí mít více projektů a skákat mezi nimi. Rád pracuji s lidmi a komunikuji s týmem a víc než modelování, mě baví abstraktnější věci jako světlo, stín a barvy.
David: Ano, já mám na věci rád čas. Určitě to prospívá kreativě, ujasnění názoru na kompozici, světlo, barvy a výsledné kvalitě obrázků. Co se týče projektů, tak já jsem začínal na interiérech a Honza preferoval exteriéry. Sice se to časem čím dál víc promíchává, ale tahle dělba tam občas funguje. Věříme si a nemáme problém uznat, že někdo to dělá lépe než ten druhý.
Jakub: Zakládáme si na tom, že ke kreativnímu procesu se mohou vyjádřit všichni. I já, i když fyzicky na projektu nepracuji, mám prostor se k tomu vyjádřit. Dobře to funguje pro tým, jsme částečně zastupitelní. Ohlasy z týmu na to máme dobré. My tři se doplňujeme i osobnostně. Já hodně rád šlapu na plyn a tlačím na pilu, aby se věci děly, a David byl vždycky ten, co si vzal víc času na rozmyšlenou.
Jaké bylo rozjíždět nové studio během karantény a ekonomického „půstu“?
David: Co se financí týče, já měl osobně dobrý pocit. Máme různé klienty, trochu to znát je, ale nijak extrémně. Nedávno mě, ale kamarádi architekti varovali, že to nejhorší možná ještě přijde. Osobně nevím, jestli není brzy na to vynášet nějaké soudy.
Jakub: Snažili jsme se a snažíme se diverzifikovat zdroje. Co se samotné karantény týče, bylo klíčové rozvozit počítače k lidem domů, a pak jsme pracovali na dálku. Procesně nás to ovlivnilo, potřebovali jsme tak 14 dní na to se sehrát. To bylo hlavně tím, že jsme proces tvorby neměli ještě pevně daný, protože jsme se čerstvě spojili, a navíc jsme do toho přibrali dvě nové posily. To bylo zvláštní a problematické. Ale zvládli jsme to a snad nás už nic horšího nečeká. Největší čáru přes rozpočet nám to udělalo právě kvůli stěhování do nového monolot studia. Jak jsem říkal na začátku, plánovali jsme tu akce pro veřejnost, což do konce května nešlo, pak se lidé báli a teď se naopak zase neví, co bude. Ohlasy na to ale máme dobré a těšíme se, až to bude zase v plném proudu.
monolot je opravdu mladé studio, jaké jsou vaše plány do budoucna?
Jakub: Ty krátkodobé jsou určitě stabilizovat tým a nastavit efektivní workflow, aby studio šlapalo jako dobře namazaný stroj. Dále bychom chtěli do konce roku rozjet to, co nás vlastně dalo dohromady. A to je komunitní program v našem prostoru, kde bychom rádi pořádali besedy, debaty a přednášky na téma podnikání v kreativních profesích. Vše teď závisí na tom, jestli najdeme čas toto rozvinout a jaká bude virová situace na podzim.
Jan: Chystáme se vzít útokem evropský trh, rádi pracujeme s českými ateliéry, ale přeci jen je tu omezená kapacita a my musíme rozložit naše portfolio klientů do větší šířky. A výhledově také chystáme mezi své služby zařadit i architektonickou fotografii. To, co děláme k ní má blízko a bylo by skvělé portrétovat stavbu před i po jejím vzniku.
David: Jako dlouhodobý cíl jsme si stanovili překročit vlastní stín. To v praxi znamená vymanit se ze škatulky architektury a architektonické vizualizace a začít aplikovat naše zkušenosti a dovednosti i v jiných oblastech, kde se dá 3D grafika využít.
monolot
Progresivní tým sídlící v pražských Holešovicích vznikl na začátku roku 2020 rebrandingem studia LAN. Vede ho zkušené trio: Jan Lankaš (LAN render), David Straka (Straka CGI) a Jakub Kolek, který stojí za podcastem RENDERtalk. Jejich tvorba je v Česku známá zejména díky jejich aktivní účasti v architektonických soutěží a pracím pro renomované ateliéry, jako jsou CHYBIK+KRISTOF architekti nebo FormaFatal. Chcete fotorealistický vizuál své práce, který odborné porotě sebere dech? Možná je to právě monolot, díky kterému se to může splnit.
