Jednu ze základních typologií vesnického stavení představuje stodola. V současné době se k ní odkazují jak novostavby, tak je patrná tendence původní budovy zachovávat a rekonstruovat tak, aby splňovaly současné nároky jejich obyvatel. Stodola z principu nabízí velkorysý prostor, otevřený štít a volné prolnutí exteriéru s interiérem. Jak takový prostor využít na maximum?
Odpověď jsme se tentokrát vydali hledat do údolí řeky Blanice v Pošumaví. V téměř nedotčené přírodě, v sousedství ruin bývalého mlýna a areálu pily navrhli architekti z ateliéru Byró rekonstrukci stodoly, která svým zpracováním poutá pozornost jak odborné (čestné uznání Grand Prix Architektů 2023 v kategorii rekonstrukce, nominace mezi 31 realizacemi České ceny za architekturu 2023), tak široké veřejnosti. Společným cílem klientů i architektů byla snaha o maximální respekt k udržitelnosti a místním zdrojům.
„Od počátku jsme věděli, že chceme objektu vrátit jeho velkorysost a přinést do něj světlo, aby se mohl nadechnout stejně tak prostor i člověk, který se v něm nachází,“ vysvětlují celkový přístup architekti.
Návrhem i samotnou stodolou prostupuje světlo proměňující se v průběhu dne. Vzhledem k tomu, že se jedná o objekt bývalé kovárny, proporce působí širokým i vysokým dojmem. Díky velkorysosti místa měli architekti možnost mnoho ubírat a málo přidávat. Prostor se tedy otevřel a provzdušnil. Právě jemný vánek z okolních luk a pastvin prostupující třemi páry vrat násobí lehkost a subtilnost celého místa.
Aby architekti přivedli do původně tmavého interiéru více světla, nahradili tašky na polovině střechy prosvětlovacími šablonami, „které do stodoly přinášejí po celý den se proměňující světlo, které do velké míry spoluutváří charakter prostoru“.
Tři subtilně oddělené zóny
Architekti půdorysně stodolu rozdělily na tři zóny – vstupní, pobytovou a skladovací. Od sebe je dělí pouze subtilní zástěny, které tvoří spíše mentální vymezení prostoru a nebrání tak celkovému vyznění. „Stodolu v patře protíná pouze úzká lávka, která propojuje vstup do obytného podkroví,“ popisují vertikální propojení a docílení celistvosti architekti.
Drobná pozorovatelna těsně pod štítem přístupná po žebříku nabízí pohled z jiné perspektivy, který neomrzí. Právě odtud můžete obdivovat hru světla a stínů a současně celkovou barevnost i souhru materiálů. Surové materiály s vlastními příběhy v zastoupení dřeva, střešních tašek, kamene a cihel vytvářejí autentickou atmosféru.
„Na celém projektu pro nás byla také zajímavá práce s chybami a nedokonalostí, jejíž míru jsme chtě nechtě museli přijmout a která se pro nás po čase stala výzvou, a dokonce i kvalitou.“
Rekonstrukce se nesla v duchu recyklace – nových materiálů použili architekti jen minimum. Pracovali primárně s místními zdroji, a co šlo, použili z druhé ruky. Rekonstrukce probíhala do značné míry svépomocí a doslova tak v sobě nese otisk rukopisu svých majitelů, kteří si s rekonstrukcí dle slov architektů „poradili s až nečekanou noblesou“.
Autoři návrhu: Ing. arch. Jan Holub, Ing. arch. Tomáš Hanus
Místo: Zbytiny
Realizace: 2018
Plocha: 276 m2
Fotograf: Ondřej Bouška
