Začněme od začátku.. co vás přivedlo k interiérovému designu?
Vzdycky jsem tíhla k výtvarnému umění. Odmalička jsem ležela v časopisech o bydlení, milovala jsem ty ruční náčrtky, to krásné retro. Moje máma neustále přesouvala nábytek, u nás vypadal byt každého půl roku jinak. Pro mě je důležité, v čem bydlím, to vytváří hezký život. Vnímám, že prostředí domova zformuje každého, ale ne všichni si to uvědomují a dávají tomu takový zřetel.
Takže jste si už jako malá řekla, že budete designérka?
Vlastně ne. Nakonec jsem šla studovat jazyky, i přestože že jsem se dlouho nemohla rozhodnout, zda se věnovat umění nebo jazykům. Studovala jsem nordistiku, lingvistiku a fonetiku, a pak jsem odjela studovat do Švédska. A vlastně tam, v zemi skandinávského designu, to všechno začalo.
Co konkrétně vás na skandinávském designu zaujalo?
Ve Švédsku jsem se hned cítila jako doma. Nejvíc mě zaujalo, že se nebojí barev a mají rádi přírodní materiály. To mi v Česku vždycky chybělo. Tady to bylo takové šedivé, ideální byt byl černobílý. Mám ráda vzory, kombinování barev a hravost. Jednou jsem si říkala, že budu mít neutrální byt v zemitých tónech, ale vydrželo mi to asi měsíc. Do Skandinávie jsem začala jezdit už na základní škole a postupně to formovalo můj pohled na design. Nemyslím si, ale že můj styl navrhování je ale skandinávský, nerada to škatulkuju, baví mě se nechat ovlivňovat prostě tím, co se mi líbí.
Jak jste tam začala s designérskou prací?
Založila jsem si blog o interiérovém designu v době, kdy v Česku ještě žádné blogy nebyly. Ten blog měl ohromný ohlas a lidé po mně začali chtít různé rady nebo abych jim zařídila byty. Tak jsem to začala dělat nejprve pro známé a kamarády a postupně jsem se k tomu přirozeně dostala.
Práce interiérového designéra je hodně o kontaktu s klientem. Je to až taková psychologie – musíte se na daného člověka naladit, strávit s ním relativně dost času.
Jezdíte tam stále?
Nyní jezdím víc do Dánska, kde mám také projekty. Mám takové dva domovy.
Je v tom rozdíl mezi tím, co vidíte ve Skandinávii a u nás?
Ve Skandinávii přirozeně zachovávají na domech i v interiérech vše, co lze a mají úctu k historii, a je to priorita. U nás je to často „hlavně to udělat znovu, ať je to funkční“. Mně se moc líbí, když se člověk trochu tomu domu přizpůsobí a řekne si: „OK, tady nebudu mít tenhle komfort za cenu toho, že bydlím v nádherném historickém domě.“ V oblasti, kde pracuji, se snažím najít inspiraci v původních prvcích, které ještě nebyly zničené moderními úpravami.
Jaké materiály a prvky ráda používáte ve svých projektech?
Mám ráda přírodní materiály – dřevo, kámen, len. Inspirují mě různé styly a umělci. Obecně mě baví vzory a kombinování barev. Snažím se vždy pracovat s kvalitními věcmi, i když jsme často limitovaní rozpočtem. U rekonstrukcí starých domů je skvělé čerpat inspiraci z okolních staveb, které si zachovaly původní charakter.
Vaše vzdělání je v oblasti jazyků, nikoli designu. Promítá se to nějak do vaší pracovní praxe?
Nemám nic vystudovaného z tohoto oboru, proto potřebuji vždycky pracovat s architekty nebo s někým, kdo má technickou znalost. Samozřejmě spoustu věcí se naučíte praxí — a praxe je nejlepší škola života — ale já nejsem architekt.
Je takový přístup v oboru běžný?
Zajímavé je, že se to za posledních 4-5 let hodně změnilo, ale ta profese interiérového designéra vlastně dříve ani nešla nikde vystudovat. Dodnes se setkávám s tím, že se lidé ptají: „Co vlastně dělá interiérový designér? Jaký je rozdíl mezi architektem a interiérovým designérem?“
V čem tedy spočívá ta spolupráce s architekty?
V cizině je dávno zvykem, že když se dělá projekt, tak je tam architekt od začátku s interiérovým designérem. To u nás nebylo zvykem. Já si to takhle zařídila, protože si myslím, že je to ku prospěchu výsledku a šetří to práci i peníze klientům. Když se to dobře nastaví od začátku, tak to funguje mnohem lépe.
Vaše portfolio je velmi rozmanité. Který typ projektů vás nejvíc baví?
Baví mě všechny typy interiérů. Obecně jsem koncepční člověk. Nejvíc mě baví začáteční fáze, kdy skládám celkový obraz – barvy, styl, základní koncept. Ta kreativní část, kdy se projekt formuje a celé to dostává tvář.
Jak se liší práce na různých typech projektů?
Každá oblast má něco. Staré domy jsou úžasné. Dostanete se na nádherná místa, ale jsou velmi náročné. Vždy vás něco překvapí a málokdy lze vše udělat podle původních představ. U bytů si můžete víc hrát s moderními prvky a nemusíte tolik cestovat. To je velká výhoda, protože cestování na vzdálené projekty je vyčerpávající.
A komerční prostory?
Komerční prostory jsou pro mě částečně novinka. Je to výzva, ale přináší to osvěžení. Obecně mi vyhovuje různorodost práce. Jeden den řeším historickou chalupu, druhý den moderní kancelář. Díky tomu se na projekty díváme z různých perspektiv.
Co považujete za nejdůležitější při práci s klientem?
Myslím si, že práce interiérového designéra je hodně o kontaktu s klientem. Je to až taková psychologie – musíte se na člověka naladit, strávit s ním relativně dost času. V naprosté většině případů se ti lidé stanou buď mými přáteli, anebo se dál vídáme, protože jako designér vlastně „lezete do soukromí“.
Takže vlastně poznáváte klienty opravdu do hloubky jejich soukromí?
Přesně tak. Ptáte se, jak používají koupelnu, vidíte, jak doma fungují třeba v páru. Představa, že pracujete jen s neživými věcmi, je proto velmi zavádějící.
Jak byste popsala svůj přístup k této profesi?
Je důležité si uvědomit, že to, co dělám, je služba. Dělám službu těm klientům. Samozřejmě to navrhuji tak, aby se mi to líbilo, ale musí se to líbit především jim. Častokrát investoři dojdou k tomu, že získají úplně jinou představu o tom, jak chtějí prostor používat, než si původně mysleli, když jim začnete klást ty správné otázky.
Dělala jste i projekty, kde jste spolupracovala s dětmi. Co vás k tomu přivedlo?
Mě to baví, a tím, že sama nemám děti, tak se v tom možná více realizuji. Asi na to mám víc trpělivosti. Souvisí to s tím, co jsem si uvědomila na sobě. Jedním z důvodů, proč dělám tuto práci, je to, v čem jsem vyrostla, prostředí, které mě formovalo.
Proč je podle vás prostředí pro děti tak důležité?
Myslím si, že je nesmírně důležité dát každému dítěti prostor, aby se rozvíjelo, podporovat jeho kreativitu. Je to takový můj sen – velmi by mě bavilo předělat třeba nějakou školu. Když vidím ty školy natřené nevhodnou žlutou barvou, říkám si: „Ježíši, v tomhle ty děti sedí šest hodin denně!“
Barvy jsou pro vás obecně důležité, že?
Pro mě jsou barvy velmi důležité a myslím, že jsou zásadní pro každého člověka, jen si to lidé neuvědomují. Proto mě baví práce s dětmi, mám pocit, že je můžu nějak nasměrovat. Každé dítě rádo kreslí, někdo je na to nadaný, někdo ne, ale je důležité jim dát tu možnost.
Říkala jste, že se věnujete různým projektům. Jedním z nich je i PernerKa. Jak začala tahle spolupráce?
Tenhle projekt pro mě začal díky Tomáši Vondráčkovi, který mě oslovil s nabídkou spolupráce na nových kancelářích pro jeho společnost ACTUM Digital. Kanceláře se nacházejí v karlínské budově, proto projekt dostal název PernerKa – podle lokace. Nebyla to naše první spolupráce, už dříve jsem pro Actum vylepšovala jejich stávající interiéry, ale tentokrát jde o kompletně nový koncept. Je to mnohem rozsáhlejší zadání než naše předchozí projekty.
Pro mě jsou barvy. velmi důležité a myslím, že jsou zásadní pro každého člověka, jen si to lidé málo uvědomují.
V čem spočívá vaše role v tomto projektu?
Dům patří KKCG, navrhovali ho Bogle architects a hlavním architektem projektu je společnost Prochazka & Partners. Dohlížím na celkový vizuální koncept. Je to obrovský projekt, který bych nemohla dělat sama. Pracuje na tom mnoho lidí, musíme koordinovat naši práci s architekty a dodržovat jejich guidelines.
Něco, co nám můžete říct o Pernerce?
Dům, který bude sdílet ACTUM Digital a Scott.Weber workspace, by měl být dokončený do konce tohoto roku. Vznikla zde vize, že nechceme klasickou recepci s obřím prostorem, ale něco kreativnějšího. Rozhodli jsme se pro kavárnu s mini galerií. Vstoupíte do kavárny, kde vás personál u baru nasměruje k výtahům. PernerKa má tři horní patra s kancelářemi a dole je kavárna.
Takže tam bude i umění?
Přesně tak. V Pernerce bude galerie, kde dvakrát ročně představíme české umění s doprovodnými eventy. Jde o podporu české tvorby. Výstavy budou trvat vždy půl roku a budou tam jak obrazy, tak objekty. Tento přístup k recepčním prostorům se začíná objevovat i jinde – umění v recepcích je mnohem zajímavější než jen recepční u pultu.
Jak jste pojali samotné kanceláře?
Každé ze tří pater ACTUM Digital bude mít svou barvu – modrá, zelená a cihlová. Cílem je, aby kanceláře byly útulné. Snažím se, aby se tam lidé cítili dobře a chtěli chodit do práce. Po covidu se všichni potýkají s návratem lidí do kanceláří, takže přívětivost byla důležitá i v zadání.
Sázíte na nějaké speciální prvky?
Nemyslím si, že tam musí být věci typu hrací automaty nebo různé adrenalinové prvky. Stačí, když to bude hezké, s dobrou akustikou, což je klíčové. Snažíme se používat co nejvíce přírodních materiálů v rámci rozpočtových možností. Každý projekt má nějaký finanční strop a musíte hledat kompromisy.
V jakém stylu jste to pojali?
Kavárna bude mít tmavé dřevo, smoke oak, v kombinaci se zelenou. Stejné tmavé dřevo máme i v kancelářích. Není to industriální prostor – je to skandinávská elegance s pražským nádechem. Nechtěli jsme další syrový prostor s černými stropy. V kancelářích máme i kusové koberce, aby to připomínalo obývací pokoj.
Jaký je váš přístup k historickým prostorům?
Líbí se mi přístup, kdy se člověk trochu přizpůsobí tomu prostoru nebo domu. Třeba když máte historický dům z roku 1900, tak někdy za to stojí obětovat nějaký ten moderní komfort ve prospěch zachování krásného charakteru.
Na čem dalším aktuálně pracujete?
Právě dodělávám mini garáž, 18 metrů čtverečních, takovou přespávačku. Jinak máme projekty v jižních Čechách, ve Slapech, v Krušných horách a samozřejmě v Praze. Dělám také na soukromých bytech a domech, což mě svou intimitou stále naplňuje.
A jaké jsou vaše plány do budoucna?
Teď se mi podařilo rozjet tolik projektů daleko od Prahy, že už jsem z toho úplně „uježděná“. Myslím, že se budu více soustředit na Prahu a blízké okolí. Ráda bych také někdy v budoucnu realizovala projekt, který by víc pracoval s dětskými prostory. Je to moje srdeční záležitost.
Adéla Kudrnová
Adéla Kudrnová je interiérová designérka, která se zaměřuje na rezidenční i komerční projekty. Kromě rekonstrukcí interiérů její portfolio zahrnuje i styling a home staging. Působí mezinárodně – své projekty realizuje ve třech zemích. Kromě České republiky, kde pracuje převážně v Praze, je aktivní také ve Švédsku (zejména v jeho jižní části) a v Dánsku (především v Kodani a na ostrově Bornholm). Díky znalosti čtyř jazyků (češtiny, angličtiny, švédštiny a dánštiny) může efektivně komunikovat s klienty napříč těmito zeměmi a kulturami. Profesní zkušenosti získávala jako interiérová stylistka a editorka pro lifestylové a interiérové magazíny. Významným milníkem v její kariéře bylo založení vlastního designového časopisu Soffa, který přispěl k rozšíření jejího profesního záběru.
