Atelier No Architects funguje na bázi propojení architektury a vizuálního umění. Jakub je architekt a publicista, který spoluzaložil např. diskusní platformu Versus architekt a konferenci Inventura urbanismu. Daniela je vizuální umělkyně vystavující instalace, obrazy a videoart u nás i v zahraničí, je finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2013.
Za svou společnou práci získali množství ocenění, zmiňme například Big See Award 2020 a 2021 na poli architektury za Montessori školku a projekt Baugruppe. Letos ke svým úspěchům připojili i ocenění German Design Award za pražské Jesle Malvína. Sami o sobě říkají, že je zajímají citlivá řešení a projekty dotažené do posledního detailu, které reflektují osobnost klienta.
Zajímá Vás, jak funguje spolupráce architekta a umělkyně, proč v No Architect vytvářejí podrobné architektonické studie „od střešní krytiny až po baterii kuchyňského dřezu“ i jak se liší jejich přístup při navrhování dostaveb a novostaveb?
Poslechněte si další díl podcastové série MINIMALIST(K)A.
Byty plné oblin
Interiérové realizace studia se vyznačují čistými liniemi, nábytkem na míru se zaoblenými hranami a kombinací dřeva, bílé barvy, pastelových odstínů a nejrůznějších vzorů. Jedná se o poměrně jasný, rozpoznatelný rukopis, který množství klientů vyhledává.
Jak ale Daniela a Jakub uvádějí, nechtějí se touto charakteristikou omezovat. Mají rádi zejména zakázky, jejichž zadání jim dovolují více experimentovat. Zakládají si na tom, že navrhují prostorné kuchyně a velké množství úložného prostoru.
„V životě bychom nikoho nenechali s koupelnou, která se dobře vyfotí, ale vlastně si tam nemá kam dát kartáček.“
Obecně mají rádi, když klienti přicházejí s konkrétním zadáním a vizuálními ukázkami toho, co by si přáli. Mohou se tak na klienty lépe napojit. Jak ale dodávají, to, že má klient na začátku nějakou představu neznamená, že ji v průběhu navrhování společně nepřehodnotí.
Přístavby a novostavby
Co se týče novostaveb, ideální podle Daniely je, když mohou navrhovat zároveň architekturu domu i jeho interiéry. Interiér vnímají jako duši domu, ne jen jeho dotvoření nebo dekoraci. Přemýšlí o jejich vztahu jako o propojených nádobách. Například u Montessori školky v Klecanech omezení stavby zvenčí představovalo ochranné pásmo sítí či kořenový systém stromů. Zároveň bylo potřeba dodržet principy montessori pedagogiky. Požadavkem bylo například vytvoření nejrůznějších zákoutí v rámci interiéru, které se promítají i do vnější formy budovy.
Omezení, která jsou spojená s jednotlivými projekty, jsou pro ně spojená s potenciálem dávat architektuře hlubší smysl. Inspirativní je pro ně také okolní zástavba, kterou berou jako inspiraci. Na tento kontext potom navazují, nebo se vůči němu naopak vymezují, opravují ho nebo prohlubují smysl místa.
Rozhodující detaily
V No Architects kladou velký důraz na to, aby se v rámci studie vybraly všechny materiály, barevnost a další detaily. Na svém webu s jistou nadsázkou uvádějí, že v rámci studie řeší všechno od střešní krytiny až po baterii kuchyňského dřezu. Ale není to jen proto, že si díky ukázkám materiálů klienti lépe zvědomí, co vlastně v interiéru budou mít a jak bude ten který materiál působit.
„Chceme věci vidět předem i sami kvůli sobě, ve chvíli, kdy o nich přemýšlíme a navrhujeme prostor. V procesu stavby se dělá další hromada rozhodnutí, ale jsme rádi, když máme všechno, co jde, společně odsouhlasené předem. Je lepší udělat rozhodnutí na začátku a pak ho změnit, než improvizovat.“
Poměrně často se prý setkávají také s tím, že mají klienti mylnou představu o tom, že lze věci řešit pouze konkrétním způsobem, a ten pak poptávají. Úkolem architekta je poté ukázat klientům alternativní možnosti díky tomu, že zná jejich požadavky, potřeby a rozumí tomu, jak klienti fungují na denní bázi.
